chlap se po narození malého asi zbláznil... - diskuze

dobrý den, já měla doma něco podobné po dobu těhotenství byl manžel v pohodě, všímaví atd.. když byl malý malý tak do půl roku to bylo vcelku dobré..jen když muřeknu ať jde s namí k lekari, nebo na prochazku, tak vubec c by tam delal. radsi je v praci akdyz neni v praci tak je s kamaradami a hraje svoje hry. nasli jsme si zábavu s malym sami.. tedk aje malimu 2 roky 4 mesice pujde do skolky a ani k zapisu s nami nesel.. jediny co pomaha je ze na nej nepromluvite a nereknete mu co se ten den delo a nebo neco douleziteho. pak se zacnou zajimat. hodne stestí je to opravdu drina

Měla jsem občas podobný pocit, ale nesnažila jsem se za každou cenu držet manžela doma. Nechávám ho, ať si jde s kamarády. Na oplátku jdu pak já s kamarádkami a on večer hlídá. A jindy ho zas naopak vytáhnu ven, na společnou prácházku nebo výlet. On si to časem v hlavě srovnal. Zjistil, že narozením dítěte rozhodně nic nekončí, že ho nikdo nebude nutit být doma jen kvůli tomu, že je tam teď s námi i miminko. A tak svoje \"výlety\" sám omezil. Naopak, já od doby co nekojím, chodím na večeře s kamarádkami častěji než jsem chodila dřív.

já mela neco podobnýho.. chlap neumel vubec s nami byt.je tedy pravda, ze dite rvalo v podstate v kuse, nespalo, ja protivna, na prasky, zdeptana.a on si nevedel rady, tak od nas \"utikal- kamaradi, garaz, prace, prescasy atd atd... ja s nim o tom taky mluvila..ale vetsinou sme se pohadali,neb ja este prehormonovana to neumela resit v klidu.nekolikrat sem mu vyhrozovala odejitim, rozchodem atd atd.. az mel malej pul rok- byla s nim vetsi sranda, lez, a proste uz byl vetsi- chlap najednou doma, vylety, vychazky. vsecko- a od te doby super... ted mame druhe miminko a je to uplne jiny- uz vi co a jak a uziva si to od narozeni- a sam uznava ze vubec nevedel jak si s tim prvnim poradit.. tak radeji utikal aby nam neprekazel... doslo mu to tedy az po par letech..ale doslo... drzim pesti at i ten tvuj je oma vic.oni ti chlapy nejak nemaji cit pro t ymimina.ale az se to na ne bude smat, volat tato, a tulit se- oni si ty tatinky umi ziskat..

Z mého pohledu není na co čekat a mluvit a mluvit a mluvit. Chlapovi samotnému nic většinou nedojde a to by ses mohla trápit, než bude dítěti patnáct...Myslím si, že bys mu mohla vysvětlit, že takto sis rodinu nepřestavovala, abys byla jen ty a mimčo a on v trapu. Copak on se na mimčo netěšil a nechtěl ho stejně jako ty, že teď o ty chvíle chce přicházet a věnuje je někomu jinému. Také by mu mohl někdo připomenout, že když je žena s malým dítětem sama a stále v hormonální bouři, že by jí také z toho mohlo rupnout v bedně a na takové tatínka netatínka se vykašlat a může svůj čas tedy věnovat ať už jiné ženě, či čemukoliv, kam zdrhá. Každopádně do nekonečna se to vydržet nedá a jednou se to vyřešit musí, takže probírat probírat a hlavně mu vysvětlit, jak se věci mají, a on by to pro změnu mohl vysvětlit ze svého pohledu, kde je zakopaný brouk. Možná se jen cítí dítětem odstrčený, to asi každý chlap, jen se s tím neumí vyrovnat a hlavně to neumí přiznat, tak to z něj všechno vydolovat. Nevím, zda to pomůže, ale toť můj názor. Přeju, ať to partner pochopí.Protože jen tak samo se nikdy nic nevyřeší, jen se budeš sama trápit a to opravdu do nekonečna nejde. Zkuste pro začátek kompromis, at si vybere třeba jen jeden den v týdnu, nebo kolik jsi ochotná tolerovat, kdy si půjde odfrknout a zbytek, at je tam, kde má a kde si zplodil zodpovědnost. Hódně štěstí při debatách.