Cestování autobusem - diskuze

V poslední době jsem nucena velice často jezdit busem cca 17km. První zasmání mě dělá už řidič, když nastupuju i s kočárkem předními dveřmi. Co mám asi odpovědět na otázku, když tlačím kočár před sebou, zda je jede taky? Stejný dotaz má když platím a říkám že u dveří mám kočárek. To že mi nikdo dovnitř nepomůže už neřeším a zvládám to sama.Naštěstí mi kočárek neváží 55kg. Ven je to nastejno přestože v cestě ven lidem doslova překážím nikdo se nenabídne s pomocí, natož aby chvíli vydrželi, tlačí se ven a občas mi málem kočárek i skopnou. Autobusy jako takové jsou kapitola sama pro sebe. Ve starém tipu je volné místo jen pro jeden kočárek. Když jedou dva je to už divoké. Jednou jsme jeli i tři. Řidič mě skřípl do dveří, když jsem mamince pomáhla dovnitř, a odmítal ten kočárek vzít. My maminy jsme se vklidu z bojovými podmínky vypořádali a lidi se jednou netlačili jak divá zvěř, neb jsme je usměnili sami. Vystupovali jsme na jedné zastávce najednou a vzorně jsme si pomohli, řidič nám naštěstí neujel, ale určitě se nás rád zbavil. Dneska jel nízkopodlažní a jeden z těch dobrých. Na zastávce už čekali 3 kočárky, větší překvapení bylo že 4 už přijeli.Vzorně jsme se naskládali a mohlo se jet.Na další zastávce přistupovala paní na spec. vozíčku, občas jezdí a mě něco říkalo že pojede i dnes. Měla ale štěstí a 3 kočárky tam vystupovali i tak byl malý zádrhel s ní najet. A to jsme měli štěstí že už nejezdí tolik studentů. Jojo cestování je někdy dost náročný.