cesta autobusem-nakonec to dobře dopadlo - diskuze

dneska jsme jeli s Vojtou na kontrolu na alergologii do Litomyšle. V autobuse a autě se mu dělá špatně, několikrát se i poblil, ale už se to dlouho nestalo. Třeba do Ústí už jezdíme úplně v pohodě, ale to je rovinka, do Litomyšle je to horší, samá zatáčka.Autobus o půl dvanácté nám ujel o pár minut, tak jsme museli počkat až do půl jedné. Stál tam už dřív a když jsme k němu přišli my, už byl úplně plnej studentů, kteří jezdí v pátek odpoledne domů. Jen asi na třech sedačkách měli tašky. Zeptala jsem se jedné slečny, jestli by si tu tašku oddělala a Vojtu pustila? Suše mi odpověděla, že někomu drží místo. Tak jsem se zeptala kluka o pár sedaček vedle a ten už tu tašku oddělal, jinak bych jim už něco řekala. Pár minut ještě trvalo, než jsme vůbec vyjeli a na další zastávce přistoupilo dalších x lidí, takže narvaná i ulička, vzduch nedýchatelný (mimochodem, mně se dělá taky blbě). Vojta už začínal vypadat bledě, cesta trvá půl hodiny. Dostal bonbon, žvýkačku... chvilku to vypadalo, že to rozdýchal. Pak začal usínat, to už jsem trnula, jestli se poblije, nebo dostane epi záchvat. Dřív jsme jezdili vybavený náhradníma věcma, pytlíkem na zvracení, ale teď už to neděláme (asi zase začnu). Posledních 10 minut byl v pololeže a vypadal, že spí a byl úplně bílej. Potom říkal, že nespal. Nakonec jsem ho probrala a vystoupili jsme, kde jsme chtěli. Ale nervy šílený, ta představa, že by to tam vyhodilPro příště si musím zapamatovat, že v pátek nejezdit a zase mu dávat homeopatika, nebo kynedril.