Být či nebýt nevlastní matkou? - diskuze

to si vůbec netroufám říct, zažila jsem to v rodině sestry, stále se řešily ,,moje děti a tvoje děti,, a to byl navíc případ, kdy byla první manželka po smrti a děti říkaly sestře maminko. Skončilo to rozchodem po 7 letech

kdybych takového muže milovala, nemyslím si, že by pro mě byly děti z předchozích vztahů překážkou, abych si ho vzala. těžko říct, jak by probíhaly společně strávené chvíle, to je asi hodně individuální podle situace. ale pokud by děti s námi chtěly bývat, já bych s tím problém neměla

Macechou bych být nechtěla, zažila jem jen mít macechu a i když vše bylo správně, necítila jsem ten rozvod jako správnou věc. Ale sečteno podtrženo, s maceškou funguju snáze díky tomu, že s vlastní matkou funguju zle,kdyby s matkou bylo vše Ok, asi bych starší autoritu-ženu ani nevyhledávala.

Ahoj, reaguji na tento příspěvek. Vzala jsem si chlapa, který má z prvního vztahu dítě - syna Ze začátku to bylo všechno fajn, měla jsem ho ráda, samozřejmě mám, ale co máme s manželem dítě je to úplně něco jiného, beru za rodinu nás tři, a ten syn je pro mě navíc, překáží...i po finanční stránce, živím dítě, které není moje a chci samozřejmě dávat co nejvíce svýmu vlastnímu, nee cizímu, ještě kor, když je to nevděčnej zmeteček :-/, ale nějak v tom proplouvám, zatím to tak nějak jde už kvůli manželovi. Manžela na tolik miluji, že syna respektuji, s tím jsem si ho taky brala :-).

já jen doufám, že tohle nebudu muset nikdy řešit. Musí to být hodně složité, mně by jeho děti nevadily, ale já bych asi vadila jim.

bývalý přítel měl dvouletou dceru a já jsem byla NAIVNĚ přesvědčená, že budeme jednou skvělá rodina a vše půjde hladce. Holčička mě zbožňovala. Bohužel nakonec celý vztah ztroskotal na bývalé partnerce a jejím vykořisťování mého přítele skrze dceru. Byla jsem blbá, ale nejenom já, bylo nás tam víc

Vzala, mám ho doma už 13 let Takže mám dva nevlastní syny, 24 a 22 let.Ty první roky to bylo hodně těžké, hlavně pro manžela Prakticky o ně na pár let, než si udělali o situaci vlastní názor, přišel .Bývalá jim o nás, teda hlavně asi o mně, navyprávěla takové \"pohádky\", že k nám prostě nechtěli . A manžela zase moc nepouštěla k nim. Chtěla pouze peníze...A než se do mě někdo pustí kvůli ochraně chudinek EXmanželek , tato měla v té době, také nového partnera ...dnes , když už jsou dospělí , spolu vycházíme dobře

mám dvě nevlastní dcery (11,16) z mladší to šlo od začátku v pohodě, taky měla 5 let, takže mě brala od začátku dobře. se starší to bylo horší, ta mě první rok nebrala, když mě potkala tak na mě udělala fakáče a co o mě říkala (jenže vliv maminky tam byl sakra viditelný, ale na druhou stranu asi bych byla taky při mamce), pak sme jeli všichni spolem na hory a tam poznala, že nejsem taková \"kráva\" a teď je to v pohodě. dokonce za mnou chodí, za bychom nejeli vybrat šaty, kosmetiku a tak, abych jí pomohla, což mě těší, ale je to někdy těžké. nikdy sem holky neuplácela dárkama.

U nás platí Moje, Tvoje ,Naše. Byly jsme se ségrou dvě, otčím měl svoje dvě děti a pak si pořídili spolu mladší ségru. Takže je nás celkem pět.Je to vtipná matika - mamča má tři děti, otčím má tři děti - to je celkem pět...Dlouho jsem si hledala k otčímovi cestu, ale teď mohu jen doporučit! Jsem moc ráda, že je mamča v životě spokojená...

já mám přítele, který má dvě děti z předchozího manželství. Už jsou to velcí chlapi skoro 15-ti letý syn, který žije 4 rokem s námi a 16-ti letý syn, který žije u matky. Když jsme se poznali bylo jim 6 a 7 let a bylo to těžký, hodně těžký. Měla jsem je ráda od začátku,ale museli jsme si na sebe zvykat. Bylo mi 17 let. Matka je štvala pořád proti mě, já jsem nemohla a ani nechtěla říct ani slovo proti ní, i když mě kolikrát svrběl jazyk. Myslím si, že tohle všechno nás v začátcích našeho vztahu s přítelem hodně stmelilo a jen tak nás něco \"nepoloží\". Myslím si, že s klukama máme vtah dobrý, samozřejmě to u nás zaskřípe a teď je to s tím mladším synem celkem často - tříská s ním puberta. Taky jsem často slyšela občas pořád slyším, že mamka to dělá tak a je to lepší, nebo jim to víc chutná....někdy bych nejradši třískla do stolu a řekla jim, ať jim to tedy dělá ona, ale většinou to pak zkousnu. Oni to možná ani nemyslí zle, jen já si to zveličuji tím, že při jakékoliv zmínce o jejich matičce se mě ježí chlupy:-)Nelituji toho, ale je fakt, že spoustu problémů bych neměla, kdybych si nevybrala muže s nevl. dětmi.

Měla jsem přítele který měl z prvního manželství dvě děti.Vůbec mi to nevadilo.Ty děti mě znali a já je taky takže nebyl žádný problém.jen přítele maminka nějak nemohla překousnout,že je s dětma u mě.Měl je jednou za čtrnáct dní o víkendu.Ze začátku jsme jezdili právě k jeho rodičům snima a pak jsem se naštvala a řekla že nevidím důvod proč s nima nemůžeme být u mě doma a jezdili k nám.Vlastně jsem se znala i s bývalou manželkou přítele a vycházeli jsme spolu velice dobře a několikrát se stalo,že v týdnu zazvonil zvonek a Péta stál za dveřma a přijel za tatkou.Prostě uplně v pohodě.

V tomhle jsem takový hodný vul.Ja mám ráda všechny děcka.A když jsem neměla svoje jako o vlastní jsem se starala o segru,pak o děti co měli v pěstounské pečí tchánovci.Brala jsem si je na víkendy atd.A ani děti od Laděnky mi nevadí(na nich mi vadí Laděnka)Tak,že kdyby Martin nějaké děti měl starala bych se i o ně.Nebo kdybych si našla chlapa s dětma.Mi spíše vadí ti dospělí.To by byl problém asi vycházet s tou cizí babou.

Myslím,že jednoznačná odpověď neexistuje.Viděla bych to ve 3 rovinách.1)Maminka umře a tatínek si najde novou partnerku.Myslím,že tady to může fungovat celkem dobře.I když maminku nikdo nenahradí.2)Rodiče se rozvedou a tatínek si najde novou partnerku.Exmanželka se chová korektně a děti nenavádí proti nové partnerce.I tady si myslím,že je to v pohodě a všichni z toho mohou profitovat.3)Rodiče se rozvedou,tatínek si najde novou partnerku,ale maminka mu děti přestane půjčovat nebo děti proti nové partnerce navádí.To je blbá situace a velmi se řeší.Mezilidské vztahy jsou prostě oříšek a není recept,který by fungoval všude a na každého.

David má nevlastní maminku. Ta jeho mu umřela v 6ti letech. KDyž mu bylo asi 10,tak si táta našel Marcelu. Ona děti neměla a neměla je ani pak a ty jeho děti (2 kluky) vzala opravdu za své. Myslim si,že lepší \"macechu\" si ani nemohli přát a ikdyž je nevlastní,tak k vnoučatům se chová jako k vlastním, možná i líp

ze svýho okolí znám pár případů, kdy po rozvodu se ženská snažila, ať mají děti kladný vztah k otci (když byly děti v péči matky, neznám chlapa, který by měl v péči děcka), nijak děti nepodněcovaly k nenávisti nebo nenaváděly a nepomlouvaly otce před dětma, ale ten chlap si to nakonec podělal sám tím, že ty děti pomalu vůbec nechtěl (a přitom u soudu dělal tyjátr jak blázen, že děcka mu nikdo nevezme). Chlapi si rychle zvyknou na to, že se o ty děcka nemusej starat a když ženská potřebuje na víkend, aby děti hlídal otec, tak ten najednou \"má taky svůj vlastní život a nemůže je hlídat pořád\" Na druhou stranu znám i případy, kdy se ženská nesmířila s rozvodem a děti proti bývalému manželovi naváděla, nebo je učila takové věci jako, že \"u tatínka se kaká v posteli\" nebo \"u tatínka se čůrá vedle záchoda\". Přitom ten chlap má o děcka fakt zájem a kdyby to šlo, vezme si je na plnej úvazek, ale matka mu to takhle kazí a dělá naschvály.Já osobně doufám, že nikdy nebudu muset nic podobného řešit, ale kdyby přece, snažila bych se udržet hezké vztahy mezi dětmi a otcem, stejně jako bych se snažila navázat pěkný vztah k případným přítelovým dětem. Nemám ráda dělení dětí na moje a tvoje, případně naše. Děti jsou děti a kor když jsou malé, neměly by pocítit nenávist nebo odměřenost z jakékoliv strany...

Tak určitě bych se asi snažila, kdybych se do takové situace dostala, ale bývá to komplikovaný až běda. Naši se rozvedli, když mi bylo 6 - když se mamka vdala, nechtěla k nám tátu vůbec pustit, pak už by třeba pustila, ale zas táta přestal mít zájem - podle babičky kvůli tomu, že mu to zakazovala jeho druhá žena. Začli jsme se pak stýkat až v naší dospělosti, ale vidíme se tak jednou za rok, za dva - jednak jsme od sebe dost daleko, druhak se ty vztahy prostě nikdy nevrátily k normálu... Svojí nevlastní sestru jsem např. viděla jednou v životě a nijak si nechybíme

tak dneska moc diskutovat nemuzu. Doufam, ze si necham Pepu az do konce a ze me neprekvapi zadnyma nevlastnima detma.

mě vždycky překvapí co ty holky, co maj rozvedeného s dětma píšou, přece věděly předem, že má děti a že se s nimi bude chtít vídat a stýkat pokud by se týkalo mě, snažila bych se s nima skamarádit, protože není nad klidné a pohodové vztahy, určitě by to nebylo lehké a stálo by to spoustu nervů obě strany, ale pokud by se to povedlo, stálo by to za to.

ono to bývá pro všechny zůčastněný těžký. znám pár případů z okolínedovedu si to představit.ale ano, do vztahu s mužem, který má děti bych asi klidně šla - už jenom vzhledem ke svému věku a tomu, že i já mám dítě.

Myslím, že jo.Mám taky příklad. tchyně se rozvedla, měla svoje dvě děti, vdala se znovu, vzala si chlapa s 3 dětma. Pak spolu dohromady mají ještě jedno dítě. A teda... Tchyni bych nejradši nakopla někam. Nesnáší ty tchánovy 3 děti, jenom chyby na nich vidí, strašně na ně žárlí. Nikdy o nich nic hezkého neřekla a to byly všechny už pomalu dospělé, když se brali. Tchán se nedal, děti navštěvoval, pomáhal jim... Prostě snažil se udržet s něma dobrý vztah. U toho ještě vychovával i ty tchyniné 2 děti. A děcka? Jasně, že jsou všichni už dospělí a mají vlastní rodiny... Ty se k tomu staví podle mě velice správně. Mají ho rády vlastní i nevlastní, tchyni snáší v mezích povinnosti. A jsou tam ještě i vnoučata, tchán miluje všechny, bez rozdílu, moje, tvoje a taky mu všechny říkají dědo. Tchyně má ráda jen vlastní a babi jí taky říkají jen ty od vlastní. Ty druhé... To přece nejsou její vnoučata... A ona se cítí důležitá jak h... Tchána za to jak to všechno zvládnul obdivuju.Mě se toto zdá strašně nefér vůči chlapům, pokud si chlap bere ženskou s děckama MUSÍ mít rád i ty děcka, jinak by byly scény, že nechce děcka, nechce ani ji. Proč toto neplatí oboustranně...

Vůbec netuším, opravdu. Ale mám příklad u nás doma. Taťka má z přechozího manželství dvě dcery a mamka se k nim vždy chovala a dodnes chová moc hezky. Dokud to byly ještě puberťačky, tak se s mou maminkou moc nevybavovaly, nepozvaly ji na svatbu, což vím, že ji mrzelo, i když to nepřiznala. Obrat nastal, až když se oběma narodily děti, samy viděly, jak jim mamka pokaždé snáší, co může, k narozeninám peče nádherné dorty.. Myslím, že se nad sebou zamyslely a celkově jsou teď ty vztahy úplně jinačí a můžou být rády, že je mamka taková jaká je, jiná by na ně nejspíš dlabala. Takže doufám, že kdyby taková situace nastala u mne, že bych to taky nevzdávala.

ano nemám problém vycházet s cizíma dětma a snažila bych se, abych je měla ráda jako vlastní.. horší by bylo vycházet s bývalou manželkou asi bych se snažila s manželem vymyslet nějaké pravidla, aby jsme měli i své soukromí, ale mohly by přijít kdykoliv