děti - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Milenci, milenky, naši ex. Jak přežít rozvod? (strana 27).

• děti
  Chtěla bych se zeptat, pokud by Váš manžel měl děti z předchozího vztahu, jak často byste chtěli mít "jeho děti" (4 a 6let) u Vás doma. No je jasné, že manžel by chtěl co nejčastěji, já co nejméně často, jaký je takový kompromis.Nejde o to, že bych je neměla ráda, ale my s manželem ještě děti nemáme a proto jsem docela zvyklá na svůj klid a když k nám přijedou jsem z toho taková nesvá. Když jsou třeba venku a tak tak je to dobré, ale v jedné místnosti mi za chvíli přijdou, že řvou, že si neumí hrát a nejradši bych zalezla někam do klidu nebo i třeba odjela pryč a nechala je tam. Já bych totiž na ně byla přísnější a vše jim nedovolila.
  Už když mají přijet tak prý z mýho hlasu je cítit, že jsem z toho nesvá, což je pravda když mají přijet je mi tak nějak všelijak, ale snažím se nějak fungovat. Myslíte, že by pomohlo mít vlastní dítě, že bych k nim pak měla vřelejší pocity? Nebo jak se toho nepříjemného pocitu zbavit. S manželem jsme jinak úplně v poho, jen nás někdy trápí tento problém. Neví jak to eliminovat ku spokojenosti nás obou:-(

  EvaV   | 22.11.2011 08:54:49 | Reakcí: 71, poslední: 14.06.2012 15:44:37
  Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Jsou to poměrně malé děti a manžela jsi si brala s tím, že ty děti má. Takže nad něčím je potřeba přimhouřit oči, ale né nad vším. Zas je jasné, že si vše dovolit nemůžou. Nevím jak by to bylo, kdyby jste si pořídili své, neznám tě. Buď by jsi to vše začala brát jak to je a nebo by ti jeho děti vadili ještě víc než teď. Já mám nevlastní matku. S mím otcm začala bydlet i když věděla, že má 2 děti ve vlastní péči, ale nikdy se k nám nechovala jak ke svým, pořád na nás viděla jen chyby, jen to špatný. I kdybychom byli svatí tak se nezavděčíme.

    zanlena   | 22.11.2011 13:48:31
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Právě, že jsou dost malé a hodně nesamostatné, mám pocit, že mu stojí pořád za zadkem a že při nich nic neudělá, a to jde sem tam, neumím si představit je mít u nás celý víkend od pátka do neděle, kdyby mu měli pořád stát za zadkem. Pomalu by si ani nedošel na záchod, proto si myslím že víkend je až pro děti, co dokáží chvíli někde počkat nebo jsou samostatnější, co si dokáží chvíli hrát nebo když by něco dělal na dvoře, tak že si tam sami pohrají. Nevím co je taková běžná doba mezi návštěvami dětí u otce a na jak dlouho ta návštěva má trvat, vím, že je to individuální, ale co je tak jako normální a od jakého věku.

      EvaV   | 22.11.2011 15:05:22
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Ondra od svých 5 let tedy nejezdil za svým otcem, ale za svou babičkou (otec o něj moc zájem neměl)Bylo to tak jednou za 14 dní na víkend, pokud byl nemocný tak to bylo po měsíci a nebo podle dohody. Pokud to manželovi nevadí, že má věčně za zadkem děti tak bych klidně nechala i ty víkendy. Myslím si, že tohle je dost individuální.Záleží na domluvě všech a taky na tom jak moc chtějí být děti s tatínkem a on s něma.

        zanlena   | 22.11.2011 15:14:03
        Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        deti tatu miluji a nevidi ho denne a proto jsou mu za zadkem..nas je doma vecer a o vikendech a doslova nemuze jit sam na zachod...proste je pro ne dokonalej a nehnou se od nej...to asi musis chapat...ale jak caste navstevy neporadim,nemam zkusenost,jen si myslim,ze bys nemela tomu branit,vedela jsi do ceho jdes...a jestli pomuze vlastni dite take nevim..mozna v tom,ze prijdes na to,ze deti byvaji nesamostatne,ukricene a rozvernme a ze co se tobe nezda jako hra ,je pro ne vazna cinnost atd

        Liberte   | 22.11.2011 17:42:07
        Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Tak jssem to procetla.Vis ono asi zaklad vazne bude zkusit na to koukat ocima deti.Ano,uz navzdy nebude 100%tvuj,protoze je i deti.Ale nezlob se za to na ne.On je jejich tata/krev,podpora - oni ho potrebuji prave proto,ze jeste nejsou samostatni jako ty dospela.
        A bude to tak vzdycky - i s vlastnim ditetem si nekdy reknu,ze dceri proste venuje mnohem vic casu a pozornosti nez me.Clovek se musi naucit nebyt v tomto sobecky a prat jim to.
        
        Zase si z toho muzes vzit to dobre a to,ze on je charakter a chce tma pro sve deti byt a jednou se tak bude chovat k tobe a vasim spolecnym detem.
        Chapu,ze z toho jsi nekdy nervozni nebo te to treba i trochu rozciluje a myslim,ze by nebylo od veci,kdyby sis opravdu v te dobe cas od casu naplanovala nejkou svoji cinnost,nakup nebo sraz s kamaradkou.Urcite by to pak fungovalo lepe a tys mela vetsi klid.
        Co se tyce cetnosti navstev - to ja nevim.

        janney   | 24.11.2011 05:48:33
        Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          No, to jsem právě zkusila - když si je přivezl, byla jsem pryč, stalo se to asi dvakrát a bylo mi to vyčteno, že jsem tam celou dobu nebyla:-( Já jsem tak trochu introvert a tichý člověk, není mě nikde slyšet, jsem taková nenápadná a stydlivá, rozčilují mě i dospělí lidi co jsou hodně slyšet, přece nejsme hluchý a není důvod u všeho tolik řvát. Takže si ty děcka asi neumím získat, protože tím jak jsem tichá, tak je asi neumím zaujmout, zajmá je to kde se něco děje, prostě nejsem typ co když vidí děti "uchcává" ťuťuňuťu a tak, ne že si jich vyloženě nevšímám, ale nejsem vůdčí osobnost.

          EvaV   | 24.11.2011 07:35:58
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            Ja jsem vuci detem take takova.A to mam vlastni temer 4letou dceru.Ale s cizimi detmi to moc neumim - nevim co mam delat,rikat.Ale po nejake dobe se to zlepsi - trva mi to ale dlouho a musim je znat dobre.V tvem pripade,kdyz je proste v zivote mit budes,tak bych se prekonala a zkousela to.Uvidis,ze nakonec ti budou blizsi a vsechno pujde tak nejak samozrejme.
            Zkus je proste trochu vic poznat - na te detske urovni.Zeptej se treba jakoy maji oblibenou pohadku nebo postavicku nebo princeznu a pak jim muzes treba jednou prinest omalovanky s tou oblibenou postavickou a muzete si treba chvili kreslit - ut oho jsou ( teda aspon moje dite) docela potichu.Kdyz se necitis na nejake hlasite radeni,tak si vzdy naplanuj na chvili neco ticheho - malovani,pexeso,at ti ukazou jejich oblibenou barvu a pod.Muze to byt treba i jen 15 minut,ale uvidis,ze to do budoucna hrozne moc pomuze.
            A ver mi,ze manzel te bude za to milovat jeste vic,kdyz vi,ze je to pro tebe narocne.
            
            Jinak u me dite moc nepomohlo - porad to moc neumim s ostatnima detma a nebo jsem rozumelajen detem ve veku me dcery a nize - s tema starsima jsem zase nevedela co by.

            janney   | 24.11.2011 18:53:17
            Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    nevím, jak by to vypadalo, kdybys měla svoje dítě. Každopádně já mám děti ráda od malička, ve 12 jsem hlídala tetino miminko a tak nějak pořád jsem jezdila všude, kde byly děti, i jsem si je od osmnácti brávala na prázdniny (už jsem nebydlela s rodičema). Neznám tě, ale já kdybych "nesnesla" cizí děti, tak bych nechtěla svoje.

    Gastrica   | 22.11.2011 13:59:37
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Když matka podle mě vždycky bude mít jiný vztah k vlastním dětem než k cizím. Jsou prostě cizí. Možná, že v tom hraje i roli, že je má s jinou i když z její strany mi žádné nebezpečí nehrozí, na ní bych nikdy nežárlila, sám manžel mi kdysi řekl - tak na ní ty žárlit teda nemusíš, jsi ve všem lepší, ale přeci jenom jsou tam ty děti, tímpádem se jí alespoň na dalších pár let nedokážeme zbavit z našeho života. My dvě se totiž nemáme vůbec rády, no a mám k ní jakýsi odpor za věci, které dělala po rozvodu, citově vydírala přes děti - no měla mého nynějšího manžela pěkně přes co vydírat. Někdy mi přijde, že mi ta jeho dcera připomíná tu starou, úplně jí v ní vidím, jak vzhledem tak chováním:-(

      EvaV   | 22.11.2011 15:11:14
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Tak to je ale špatné.. ty děti za rodiče, jejich rozvod a za to, že nemáš ráda jejich matku nemůžou.. Zkus se vžít do jejich kůže. Taky jsi byla dítě a možná chtěla mít mámu i tátu.. Uvědom si další věc.. ty děti nejsou vůbec cizí.. jsou to děti (krev) Tvého manžela.. pokud ho miluješ, měla by jsi mít ráda i je 

        Mishuge   | 22.11.2011 21:40:52
        Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Ještě takový dodatek. Já mám první dítě taky s jiným. Můj současný přítel přijal syna jako vlastního a za to ho miluji ještě víc.

        zanlena   | 22.11.2011 21:49:35
        Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          Podle mě pro chlapa je vždy jednodušší přijmout dítě, protože on žádný neporodil, proto mu v tom žádný velký rozdíl nepřijde, on je prostě vždy "jen" vychovává. Žena podle mě nemůže mít nikdy "cizí" tolik ráda jako vlastní, prostě žena má k dětem jiný vztah než muž, je to prostě jejich máma.

          EvaV   | 23.11.2011 07:13:51
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            tady si dvoluji neouhlasit.
            zdá se mi to spíš naopak - z vlastní zkušenosti. chlap je jako lev. ten taky když se seznámí se lvicí co má mladé, tak je sežere a udělá si svoje vlastní!!!
            u mého chlapa a syna sice nedošlo k vraždě, ale zvolila jsem raději odloučení, aby byl klid na všech frontách.
            já naopak žiju s jeho synem z prvního manž. a jsme v pohodě.

            lucicína   | 04.12.2011 14:44:51
            Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Takové pocity mám když má přijet tchýně  . Né vážně, ono je to těžké když nemáš svoje. Já mám dvě malé děti a u nás je to jak v úle, málokdy je tu klid. Oni se nehádají, ale hrají si nahlas, je tu rušno, vše je v pohybu, občas někdo řve. Práci kterou bych měla za 15 minut dělám dvě hodiny protože pořád něco chtějí. Pokud plánuješ svoje děti tak musíš s tímto počítat. A pak nakonec uvidíš, že jsi za celý den nic neudělala, ale je příjemné, když to doma žije.
    Měla by jsi to trochu překonat a ještě si udělat nějaké svoje 

    soni   | 22.11.2011 16:56:28
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Tak svoje děti určitě chci, jen manžel má právě pocit, že když budu mít vlastní, ty jeho na tom budou víc biti. Protože jako matka budu mít raději ty své, což je obecně známé a má pocit že u nás to nebude jiné.

      EvaV   | 23.11.2011 07:17:29
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Budeš mít radši své. On se musí smířit s tím, že mateřská láska je jiná, silnější. A ty zas nesmíš dávat najevo, že ti ty jeho děti překáží, protože ty děti tam budou pořád. Je to takový trošku kompromis, ale s tím jste do toho šli. Myslím, že byste si měli založit na společné mimčo, když vám vztah jinak funguje 

        soni   | 23.11.2011 10:58:34
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    brala sis ho se závazky a tak to musíš brát, ty děti za to nemůžou, ony chtějí jen tatínka jsou ještě hodně malé. To, že za ním pořád někde lezou, je úplně normální, vidí ho málo a mají ho rádi. Kdyby sis udělala vlatní tak nevím jak by to u vás bylo jestli bys třeba nebyla pak na tyhle dvě manželovo zlá, aby ti pak nevadili ještě víc. Jinak já bych mu ve styku s dětmi nebránila, ať si je klidně bere na celé víkendy, přeci jen už jim i něco vysvětlíš a ony sami ti i řeknou jak se cítí atd.

    Majjda01   | 22.11.2011 17:59:43
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Zlá asi ne, to já snad ani neumím, možná nespravedlivá. Tak v tom "záporném" pocitu mi pomáhá jejich matka, protože mám pocit že musí být vše podle ní, jak manžel dělá to co ona chce je to v pořádku, jen kdyby to chtěl po svém nebo podle sebe, to by asi vyjela. A to mi vadí, nechci aby skákal jak ona píská. To jí ještě pravděpodobně navádí její nový manžel.

      EvaV   | 23.11.2011 07:25:29
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Nevím do jaké míry jsou její přání, na kterých trvá. Já kdybych dávala děti pryč, tak si taky budu klást nějaké podmínky. Né proto, abych ublížila nové ženě, ale jsou to moje děti a chci o nich instinktivně rozhodovat. Když se ti narodí díě, tak nejde je jen tak někam dát, ať se starají ostatní jak chtějí. Je to pud.

        soni   | 23.11.2011 11:11:27
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Nevím... Toto je dotaz ze kterého se mi ježí chlupy snad všude. Vem si opačnou situaci: manžel si vezme tebe s dítětem, dřív žádné neměl. Navíc ty bys ho měla stopro v péči ne jen na víkendy. Pokud by chtěl tebe MUSEL by přijmout i to děcko. A jak jsem psala, měl by ho doma denně. Mě takové jednání ženských vůči chlapům a jeho dětem z předchozích vztahů přijde odporné. To jako fakt. Včera jsem se tady v jiné diskuzi dočetla, že nějaký psycholog tvrdí, že ženské jsou spíš kvočny a mají raději svoje děti než ty "cizí", zkus teda manželovi i děckám vysvětlit, že jsi ta kvočna, ale bacha na to, ono je to dvojsmyslné  .
    
    Jinak toto samé provádí moje tchyně. Vzala si chlapa s třema děckama, ona měla svoje dvě a s ním pak jedno. Děti jsou dnes dospělé, mají vlastní rodiny a je divné, že toho tchána mají rády všechny, vlastní i nevlastní, u tchyně by se o tom dalo silně pochybovat, protože ty její názory a narážky...  .

    polova   | 23.11.2011 08:25:58
    Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    já mám děti ráda i cizí, takže ti moc neporadí, pro mě by bylo normální, kdyby děti přišly kdykoliv, možná bych trvala na tom, ať nejdříve zavolají, abych neměla jiné plány  
    vem to tak, že sis vzala chlapa s dětma, co kdyby je teď dostal do péče, měla bys je doma pořád.. za chvilku vyrostou, budou mít spoustu jiných zájmů a na tatínka nebudou mít tolik času.. já bych spíš zapracovala na tom, aby tě měly rády jako druhou maminku a všechno se ti pak vrátí zpátky  
    s vlastním dítětem bych počkala, až budete opravdu chtít, dítě nikdy nic nevyřeší, spíš přidá další starosti, nejdřív bych vyřešila vztahy s dětma, které už máte  
      drž se a buď ráda, že máš chlapa, který má tak rád své děti, jednou bude stejně milovat i ty vaše společné  

    jezurka   | 23.11.2011 12:58:52
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Pravda je, že celá ta situace mě štve tky proto, že ty děti jsou malé a nesamostatné, takže se všechno musí vyřizovat přes jejich matku. To mě na tom nejvíc rozčiluje, když si je chce manžel vzít, volá jí, já vím, že to v současnosti jinak nejde, protože se musí domlouvat přes ní a asi ještě pěknou chvíli bude, ale byla bych šťastná kdyby jí šlo nějak obejít. Vždy když jí slyším do telefonu, je mi z ní na nic, jak je úlisná, jsem alergická na její hlas, nevěřím jí ani slovo. Děti sice k telefonu dát může, ale nejdřív je vybavování s ní a ona by si povídala a vyzvídala a já bych jí nejradši nakopla:-) Takže s každou návštěvou dětí mám spojenou cestu mého manžela za tou xxxx a je mi z toho pak na nic a když pak přijedou jsem bez nálady, nevím jak jí mám eliminovat z hlavy. Její snaha být hodná a vycházet spolu je sice hezká ale já jí to nežeru, potom co nám prováděla, prostě já neumím zapomínat na špatné věci a bavit se s takovým člověkem dál. No a ta dcera je jí ve všem tak podobná, má její návyky a to já pak těžko koušu. Jiný děti mi přijdou prostě lepší, že bych snad měla radši úplně cizí než tu její dceru. A to když slyším mamka to dělá takhle a my máme tohle, to my máme lepší, tak rostu. No ale doufám, že se to s nástupem do školy trochu zlepší a bude mít víc povinností a získá trochu rozum, protože je taková dost zaostalá. No a já jí nic nebudu přeučovat to bych byla ta špatná já:-(

      EvaV   | 23.11.2011 15:26:49
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        pokud jsem to dobře pochopila, tvůj manžel odešel od rodiny za tebou a jeho bývalá žena si to nechce nechat líbit a snaží se mu dokázat, že je lepší?  
        nebudeš to mít Evi jednoduché a děti od manžela neodpářeš, až budou větší, tak tě buď budou mít rády nebo ti to budou dávat sežrat, že je tatínek s tebou a ne s nima  
         

        jezurka   | 23.11.2011 15:33:38
        Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          Ne, manžel neodešel kvůli mě, rozešli se, protože měly problémy a manžel si nezasloužil mít ženu, která ho za nic pochválí a pořád kritizuje, v době kdy jsem ho potkala byl jejich vztah "mrtvý" a on byl uzlíček nervů. Je to moc hodný chlap (no někdy umí být pěkně vzteklý a protivný - ale v dobrém:-)) je moc hodný a nechal si od ní spoustu křivd líbit no jak jsem pak byla v jeho životě já, snažila jsem se ho trochu tlačit ať jí taky odporuje, ať si to nenechá líbit a něco jí řekne a tak, ale v dobrým (sám to předtím nedokázal tak jsem mu chtěla dodat odvahu - pro jeho dobro, jinak by si s ním dělala co chtěla, to nejde). Sice je pravda, že jsme se potkali a nebyl ještě formálně rozvedený, ale prostě slíbil, že tam bude než se ten kluk narodí - jenom kvůli němu aby mu nějak neublížil, jinak kdyby nebyla v tom, tak šel hned. Jenže celou tu dobu co jí to říkal, že až se to narodí odejde - smála se mu do očí - obrazně řečeno a nevěřila, myslela si asi že až se to narodí, nedokáže odejít. Jenže pak prostě řekl, že odchází a najednou měla pilno něco napravovat a řešit neřešitelné. Manžel se však přes dítě vydírat nenechal, měla tolik příležitostí se napravit za ta léta. Hned co odešel požádal o rozvod a na 1.stání tam "paní" už měla přítele, no a když viděl kdo to je, měl najednou pocit, zda to spolu neměli naplánované a netáhli spolu už dávno. Takže tan kluk měl doma od malička jen tohoto nevlastního otce a holka byla tak malá aby vnímala, že odešel, že si nemůžou myslet, že od nich odešel, myslím, že to berou jak to je a moc tomu nerozumí. Tomu příteli říkali hned táto a tan je vychovává takže ten pravý význam slova "táto" asi pochopí dýl. Nepoznali to jinak tak neví, že "normálně" mají děti jen jednoho tátu, který s nimi bydlí doma.

          EvaV   | 24.11.2011 07:51:56
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
              v žádném případě jsem nechtěla kritizovat nebo soudit, je to vaše věc, jak jste se potkali a manžel, když už si právě s touhle ženou pořídil dvě děti, bude se muset s tím poprat a starat se o ně.. ty sis zase vybrala jeho, tak pokud ho máš opravdu ráda, zkus si jeho děti zamilovat jako svoje vlastní a bude to pro vás oba mnohem jednodušší, pak nebudeš muset řešit, jak často jsi ochotna je doma snášet   a s vlastním dítětem bych počkala, až budete v pohodě a budete mít tyhle vztahy vyřešené  
            myslím, že máš určitě právo mluvit do toho, jak se děti u vás chovají (stejně jako nevlastní otec u nich doma) a měli byste se s manželem domluvit na zásadních věcech ve výchově, když to dětem podáte jednotně a s láskou, bude to fungovat

            jezurka   | 24.11.2011 10:01:19
            Reagovat | URL příspěvku
            • 

              RE: děti
              Někdy je trochu problém jak je zabavit, je brzy tma a zima a bydlíme na malé vsi, takže mezi těma čtyřma zdma je trochu problém jak se zabavit. V létě můžou jít ven, za psama, jezdit na kole, v zimě je to trochu nuda:-( Je to strašně dlouhé. Sníh asi taky letos nebude, takže nevím co s nimi, hrát společenské hry jim dlouho nevydrží, tak jsem z toho pak nervózní:-)

              EvaV   | 24.11.2011 12:46:54
              Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                určitě příjdeš na spoustu věcí, co se dádělat   a nejlepší osvědčená hra je pomáhat mamince - uklízet, vařit, něco vyrábět..  

                jezurka   | 24.11.2011 12:50:14
                Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                Pust jim pohádku, ty si skoč na komp, nebo si vem knihu a je to vyřešené, když se vám nebude chtít něco hrát.

                foREVer   | 24.11.2011 13:42:35
                Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            Hele teď to neber nijak osobně, ale docela jsem se pobavila, jelikož mi došlo, co si myslí asi od mého ex nová žena o mě     asi ho taky chudáka viděla jako nešťastný uzlíček nervů pod pantoflem     tak ho musela zachránit...boože, z nějakého důvodu tu ženu měl kdysi rád, z nějakého důvodu si ji vzal a měl s ní děti, tak proč na ni házet špínu?   Ty jsi vlastně vzala tátu dětem a teď ještě chceš aby se vídali co nejméně?   to je docela sobecké, nemyslíš, vem si, že jednou budete mít dítě spolu a on třeba odejde k jiné? Jak by se ti líbilo, kdyby nechtěla, aby si bral vaše dítě k nim domů?   Já jsem asi hooodně zaujatá, jelikož jsem v té druhé pozici a jsem ráda, že si tatínek bere malou každý druhý víkend a jednou týdně ji jezdí hlídat ke mně, abych mohla chodit cvičit   a to jsou jí 2 roky a je velmi hlučná a potřebuje spoooustu pozornosti...a upřímně je mi jedno co si o tom jeho nová žena myslí, je to naše dítě  
            Navíc, tys věděla, že ty děti má? Tos čekala, že jebude chtít vídat jednou za měsíc? Jsou malé a tatínka potřebují...to že mají výchovu jeho ex je pochopitelné, vždyť jsou s ní denně  
            Omlouvám, se za zaujatý pohled z druhé strany, ale prostě mi to nedalo  
            Ty seš určitě prima ženská, jen ještě vlastní děti nemáte, tak se do nich neumíš vžít a komunikovat s nimi. Radím ti obrnit se spousou trpělivosti a být v tomto tolerantní, pokud by ses totiž stavěla mezi ně, mohla by jsi podkopat základy vašeho vztahu  

            Courtney   | 24.11.2011 14:46:39
            Reagovat | URL příspěvku
            • 

              RE: děti
              Jenže nemůžeš srovnávat - lidé jsou různí, já nesoudím jenom z doslechu, že by si mě tím můj manžel chtěl získat nebo být zajímavý. Několikrát jsem jí zažila "v přímém přenosu" když se za ní přišel v dobrém domluvit, takové vydírání jsem neviděla (přes děti). No blbý je, že se ještě zřejmě nechává očkovat od přítele, je vidět, že sama by to nevymyslela, že jí někdo radí. Třeba tvůj bývalý je jiný a ty jsi docela fajn, nevím.
              Vzal si první ženu na kterou narazil, protože neznal srovnání a kvůli půjčce, no ale to je jedno. Nemyslím si že by v tom lhal. Ani jedno dítě nechtěl, bohužel důvěřoval tomu, že ženská umí brát antikocenpci a když neumí, že neudělá stejnou chybu dvakrát. Naopak mi myslím, že se k tomu staví zodpovědně. Já jsem nikomu přece tátu nevzala, jestli by žil sám nebo je se mnou přece neznamená že jsem ho někam přetáhla. Už měl najitý byt ve kterém částečně byl, akorát protože slíbil že úplně neodejde než se to narodí, dojížděl tam denně, aby pomáhal. Kvůli rodičům hráli divadlo.   No ale druhé straně to asi nemá cenu vysvětlovat, bylo to prostě složitější, slovy se to nedá popsat. Já přece netvrdím, že pro tu druhou stranu to nebylo těžké, ale pro nás taky a to jsme se snažili chovat fér. No a kvůli penězům se nedá jít přes mrtvoly, alimenty platíme dost velký a pravidelně a uskromnit se musí obě strany, jak my tak oni a protože byla zvyklá rozhazovat, má a asi bude mít pořád málo, vždyť kupovat dárky za 10tis. a víc asi není nutné 
              Jo a s tou komunikací máš pravdu, moc neumím komunikovat ani s dospělými lidmi  protože jsem stydlivá a první krok neumím dělat, když někdo nezačne mluvit nevím co si s ním povídat. Prostě nevím co si s dětmi povídat 

              EvaV   | 25.11.2011 08:17:56
              Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                Jasně, já tě taky nesoudím, život hold není vždycky tak jednoduchý, jak bychom chtěli   Já taky dělala ze začátku mému ex celkem scény a hlavně jsem se z něho snažila vytřískat co nejvíce pro mě a malou, občas to i u mě závánělo vydíráním, ale já byla v tu chvíli, tak bezradná, že jsem mu chtěla za to že odchází, co nejvíce ublížit no   teď už se to mezi náma uklidnilo a možná spolu vycházíme líp, než když jsme byli spolu, což se asi nelíbí jeho nové ženě moc  
                Jinak bych ti radila, aby sis u dětí snažila získat přízeň teď, dokud jsou malé. Až budou větší, budou mít více rozumu a už by ti nemusely dát příležitost. Je to asi těžké, sama to neposoudím, já mám děti moc ráda i cizí, i když tak nevím, jak na ně  
                Přeju Vám do budoucna hodně štěstí  

                Courtney   | 25.11.2011 14:55:34
                Reagovat | URL příspěvku
                • 

                  RE: děti
                  Díky, ono taky záleží na tom chlapovi, jaký vlastně měl důvod toho, že odešel, zda to byl vážný důvod, kdy je lepší než držet za každou cenu rozvrácenou rodinu když se ti dva rozejdou a pak jak píšeš můžou ti dva spolu vycházet dobře a pak jsou ti chlapi přelétaví, kdy je ta jejich žena po dvou letech omrzí, přijde mu nudná a hledá jinde z vlastní vůle. Pokud se ta ex chová fér, umím si představit, že pak spolu můžou všichni dobře vycházet - i s novými partnery.Jenže ty naschvály u nás trvají stále. Stalo se nám, že byl manžel nemocný v době kdy si měl vzít děti, takže samozřejmě to padlo a ležel doma - no a to bylo mimi dohodu, takže příště když chtěl dohodnout nějaký termín - no to bylo najednou ironických výmluv a ne jedna (ve smyslu ty jsi nemohl tak teď za to,...), člověk pochopí, že nemůže a tak, no ale to byly tak chabé výmluvy. No a já pak teda ustupuji, aby manžel nenarážel od ní ke mě (chudák)  tak věčně ustupuji já, přitom já bych docela ráda, abychom spolu vycházeli všichni dobře, ale já mám taky svoje plány a názory a tím, že ustupuji jen já tak to ve mě vyvolává špatné pocity. Třeba nová žena tvého ex má jiné pocity, protože jsi jiná a lze se s tebou celkem dobře domluvit, to je pak jiné. 

                  EvaV   | 28.11.2011 11:17:45
                  Reagovat | URL příspěvku
                  • 

                    RE: děti
                    nevím tedy jaké má jeho nová paní pocity, ale asi v pohodě, jelikož se mi teď rozpadl kočár a ona mi zapůjčila kočár po jejím synovi   jelikož malé jsou přes dva roky, tak se mi fakt nový kupovat nechtěl   ale hodně lidí to nechápe, že jsem takovou věc vůbec přijala   já si dokážu dokonce představit, že za nějaký ten rok s ní půjdu klidně na kafe, ale nevím jestli by o to stála ona   ale já su docela splachovací a i když mě ten rozchod hodně ranil, tak nějak ten vztah asi za moc nestál,když skončil a alespoň mám příležitost jít někam dál   přeju ať je to u Vás taky časem v pohodě, a ať si k dětem najdeš cestu    

                    Courtney   | 28.11.2011 20:30:33
                    Reagovat | URL příspěvku
                    • 

                      RE: děti
                      No já právě moc splachovací nejsem a hodně si pamatuji a těžko na ty špatné věci zapomínám, jsem dost citlivá a to že nám ublížila jí nezapomenu. Já chápu, že byla "ublížená", ale zas tak asi ne, měla náhradu už za dveřmi, no prostě herečka. No kdyby neměla tak rychle v posteli nového chlapa tak by jí asi lidi litovali, ale díky jejímu novému ochránci si na ní lidé udělali velmi rychle obrázek, že není zas tak svatá. No a od ní já bych kočárek asi nikdy nepřijala, a to sem tam nějaké to harampádí (jen to co se jí už nehodilo) poslala po mým manželovi, že si to může vzít, no já být jím tak to okamžitě vyhodím. On jí tam nechal celou domácnost, dům a auto, ale ne kvůli výčitkám svědomí, ale aby zabezepčil děti. Sami jsme začínali od "píky".

                      EvaV   | 30.11.2011 07:21:43
                      Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Tohle je těžké, ale myslím si, že bys manžela měla podporovat a dopřát mu možnost být s dětmi tak často, jak si přejí. Ano jsou malé, nesoběstačné a chtějí být s ním. Je to logické - je to jejich táta a nevidí ho denně. Až budeš mít vlastní děti, tak to pochopíš. Myslím si, že by ses měla snažit si s nimi vybudovat vztah. Že jsou malé děti hlučné je normální, ale uvidíš, že když se do hry pustíš s nimi, tak to najednou tak zlý není. Ale pokud tam někde sedíš v křesle a nasupeně pozoruješ, jak si tatínek hraje s nima a nikdo si tě nevšímá, tak je jasný, že spokojenosti nedojdeš.
    Nejsem teda žádnej psycholog, ale podle mě na ne prostě a jednoduše žárlíš. To ale vlastní dítě nespraví - to bych skoro řekla, že to bude ještě horší.

    nadule1   | 23.11.2011 18:00:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Tak to bohužel je.Možná si nad ní vyhrála,že jsi ji ho ukladla(nevím,třeba už byl volny)Ale ona má děti.Podle mě dost malé 4 a 6 let.Co bys po nich chtěla at mlčí a tiše sedí?Chudáci děti,nemají to jednoduché a nikdy nebudou mít.
    Jak by se líbilo tobě být v její situaci-dáva děti vlastně cizí ženské.
    Vlastní dítko klidně měj,ale počítej s tím opustil rodinu jednou mohl by to udělat i podruhé.

    Honafa   | 23.11.2011 19:40:32
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Tak určitě jsem nad ní nevyhrála, ani bych s ní nesoupeřila, prostě se rozváděl a potkali jsme se v době, kdy už ona měla dávno prohráno. Bohužel ten svůj boj prohlála sama se sebou a jestli si myslela, že rozvrácené manželství zachrání těhotenstvím tak to se asi spletla. Nebo jestli nechtěla jít do práce, protože v životě nedělala a dělat asi nebude chtít tak potřebovala dítě, no prostě manžel ho nechtěl, ale postavil se k tomu čelem. Jestli je teda jeho (to nikdy nemůže vědět, s tím přítelem to měla nějaké podezřele rychlé).

      EvaV   | 24.11.2011 08:23:46
      Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    když jsem poznala svého přítele měl 6-ti a skoro 8-mi letý kluky. Měla jsem pocity jako ty, navíc oni se pořád prali, hádali. Časem jsem si zvykla. Vždycky, když bych nejradši práskla do stolu a zmizela někam hodně daleko, tak jsem si říkala slova mé mámy - dala jsi se na boj, tak ho bojuj. Ony ty jeho děti nejsou zlý, jen prostě ( a neber to špatně) zatím nevíš, co to je mít děti a tak tě všechno vytáčí. Časem si vážně zvykneš. Jo a vlastní dítě ti k vřelejším pocitům k jeho dětem určitě nepomůže, naopak bych radila s vlastním dítětem počkat, než se trošku s jeho dětmi zžijete. Až přijde malý mimčo, přibydou starosti, budeš unavená, sem tam ti ty jeho děti dojedou nemocný ...a bude to jenom horší. Budeš muset zatnout zuby a snažit se leccos přejít, ale samozřejmě s mírou, po hlavně si je skákat fakt nechat nemusíš. Držím palce, ať si na sebe brzy zvyknete
    

    káče   | 24.11.2011 14:46:30
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Tak s tou nemocí máš pravdu:-) Ale to jsme se domluvili, řekla jsem mu, že roznášet nemoci mezi s sebou je blbý, zrovna tak když by byl jeden z nás nemocný, ví, že je nesmysl je k nám brat, protože bysme je mohli nakazit a naopak.

      EvaV   | 25.11.2011 07:48:08
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        já to tady pročetla všechno, co jsi psala a úplně v Tobě vidím sebe před pár lety. Všechno moc řešíš ( a to nemyslím zle), já to dělala úplně stejně. Časem se člověk otupí a takovýto věci mu potom přijdou jako malichernosti. Ex taky vydírala přítele přes děti, taky mě štvalo, že jela nakupovat, pak mu zavolala, že jí ujel vlak a že je tam i s klukama a je jim zima a on pro ně jel. Logicky jsem se na něj ale nemohla zlobit, přece ty děcka tam nenechá, a že je ta ženská kráva...s tím už bohužel nic nenaděláš. Pořád nařízení typu, jak pro kluky nepřijedeš na minutu přesně a zase je tak nevrátíš, nedostaneš je, když dojeli dřív, čekali před barákem...Věř mi, že si časem zvykneš, asi nikdy nebudeš nevl. děti milovat, jako to svoje vlastní, to asi ani nejde, ale mít ráda se je určitě naučíš, jen to chce čas a trpělivost. A manžela se opravdu musíš naučit chápat, jsou to jeho děti a i když jsou věci, kdy ty vidíš, že tím pomáhá i manželce, musíš to překousnout, dokud jsou takhle malý, tak to nejde jinak

        káče   | 25.11.2011 13:43:38
        Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          Věř mi těším na dobu, až ta jeho ex z těch věcí "vypadne" až budou samostatné a nebudou jí k něčemu potřebovat, nevím teda - je to asi pěkně v nedohlednu, protože ona tam asi bude strkat nos pěkně dlouho. Ty s jeho ex normálně komunikuješ nebo se s ní vůbec nestýkáš, protože já jsem párkrát jela s ním když jel pro děti, ale bylo to na mě moc - to poslouchat (jaké dostával kázání), tak tam jezdí manžel extra i kdyby jsme jeli kolem, protože ví, že já jí nemusím - no a ten její přítel je taky pěkně protivnej.
          Blbý je, jak jsi psala, že tím vším pomáhá i manželce, že se mu ta jeho pomoc nikdy nevrátí, protože my od nich se pomoci asi nikdy nedočkáme  Další věc je to, že my když budeme mít dítě (jedno, dvě) tak máme strach i z finančních problémů, protože nyní pracujeme oba a barák,benzín,jídlo a alimenty platíme tak akorát, tudíž můj výpadek v práci by mohl způsobit problémy, manžel by to asi sám neutáhl a jestli by mu snížili alimenty když by měl další dvě děti, to nevím jak by se k tomu soud stavěl - no říct že když na to nemá, nemá si další pořizovat je nefér, protože oni mají taky další dítě s přítelem. A podle mě jeho peníze, které mu zbydou po odečtení minima na sebe by měl spravedlivě rozdělit mezi jeho děti a naše děti, tudíž pokud by mu to nevyšlo, podle mě by mu to měli snížit, navíc když oni mají dítě tak si ho jistě pořizovali s tím, že mají jistou finanční rezervu, proto si ho mohou dovolit  Možná se tady moc vykecávám, ale nemám si o tom s kým promluvit a manžel i když se s ním hezky povídá, není na to ten pravý posluchač:-(

          EvaV   | 28.11.2011 11:41:29
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            jen klidně povídej:-)Myslím si, že alimenty by mu snížili, jenže než dojde k soudu, tak to bude nějakou dobu trvat, takže počítat s tím aspoň do začátku určitě nemůžeš.
            S jeho ex nekomunikuji vůbec, maximálně jsme se pozdravili, když jsem jela pro kluky já a ona potřebovala vzkázat něco chlapovi, toť vše. Už se sem dokonce nutila na kafe a na návštěvu - ha ha, fakt jsem na ni zvědavá za to, jak se chovala.
            A jinak s tím dítětem - já taky vždycky chtěla děti aspoň dvě. Ale tím, že má přítel dva kluky, i když jen jednoho v péči, ale i ten druhý "stojí peníze", alimenty sice neplatí, každý živí jedno dítě, ale přesto peníze potřebuje i ten starší syn, už prostě víc než jedno společný dítě není reálný. Nezvládli bysme to asi finančně, nebo jo, zvládli, ale už by děti nemohli mít ten "komfort" co teď mají a já jim ho upřít prostě nechci. Druhá věc je, že po narození Kačky mě jaksi ta myšlenka na další dítě zcela opustila, začátky byly velice krušné, Káťa je celkově živé dítě, takže ani nemůžu říct, že by mě to štvalo. Ale s tím jsem do toho vztahu šla. Chlap původně nechtěl dítě už žádné, ale pochopil, že já dítě prostě chci a pokud bychom ho neměli spolu, asi bychom spolu nezůstali.

            káče   | 28.11.2011 14:07:08
            Reagovat | URL příspěvku
            • 

              RE: děti
              To je takové zvláštní, že má jednoho syna on a jednoho syna ona, na tom se domluvili nebo je tak určil soud? Dnes jsou ty děti staré jak jestli se můžu zeptat? a jak přijali Káťu, nežárlili na ní?
              Mě by taky jedno dítě stačilo ale bylo by mi líto, že vyrůstá jako jedináček, dvě jsou lepší, ale za těchto okolností by to bylo asi nereálné. Žijeme z dvou platů, neumím si představit, že bychom to všechny táhli jen z jednoho platu a rodičáku.

              EvaV   | 28.11.2011 15:03:14
              Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                Teď je klukům 16 a 14 let. Soudně byli "určeni" k matce. Ale před 3-mi lety se mladší syn rozhodl, že by chtěl žít u nás. Matce se to sice moc nelíbilo, ale nakonec na dohodu přistoupila. Je to tedy dané jen mimosoudně na základě písemné dohody s ověřenými podpisy, tak aby to nemohla napadnout. Na Káťu už určitě nežárlí, ba naopak bych řekla, že jsou celkem dobří parťáci i když je mezi nimi takový velký věkový rozdíl. I když Michal, ten mlaší syn, je v pravé pubertě, takže když má svůj den, tak jí dělá naschvály, já jsem ráda, že je hodná a že je klid, tak on musí just něco vyvést, aby byla mela:-)Tak záleží jak to doma máte, třeba by jsi mohla mít nějaký přivýdělek k mateřské. Já taky pracuji na pol. úvazek už skoro rok a ve finále jsme na tom fin. líp, než když jsem chodila do práce:-)Co bude po mateřské ale nevím no.

                káče   | 28.11.2011 16:33:01
                Reagovat | URL příspěvku
                • 

                  RE: děti
                  No když ono taky záleží na kraji, kde žijete. Tady je to s prací špatný, přivýdělek taktéž. Já jsem byla na podpoře, protože jsem odešla z předchozí práce (šéf byl debil) a i když mám vzdělání tak prostě nic. Nakonec jsem našla práci, ale ten výdělek jaký jsem měla v té předchozí práci jsem rok budovala, začínala jsem hodně nízko. Takže i z tohoto důvodu se asi manžel trochu bojí finančních problémů, přece jen má povinnosti jinde. Takže mám trochu obavy, že se mu do toho dítěte chtít nebude, protože pak by se třeba musel začít prát o peníze s ní.

                  EvaV   | 30.11.2011 07:38:24
                  Reagovat | URL příspěvku
                  • 

                    RE: děti
                    Tak s prací je to těžký, mě tahle práce spadla do klína tak nějak sama, i když je fakt, že během mateřský jsem měla ještě jednu možnost přivýdělku, kterou jsem ale už z důvodu té první práce nevzala. Ale jinak nemám pocit, že by to tady s prací bylo nějak super.
                    S manželem si budete muset vážně promluvit, tak jak jsme to udělali my kdysi. Prostě jsem mu řekla, že pokud si vzal mladou holku, tak musí automaticky počítat s tím, že bude chtít dítě. Že mu nechci dávat ultimáta, ale že vlastní dítě prostě chci a asi bych to nezkousla, že by nebylo a náš vztah by možná ztroskotal. Ono málokdo nejdřív šetří a vydělává, aby dítě mohl mít, protože by pak taky žádný dítě už nikdy být nemuselo. Já tě chápu, nějakou finanční jistotu by to asi chtělo, abyste nemuseli živořit. Ale nemůžeš chtít „šidit“ jeho děti, protože ty jsou jeho stejně tak, jako bude jeho i to vaše dítě a on je tak prostě bude brát. A ty by jsi na to měla být hrdá, že je to otec, který o svoje děti má zájem, snaží se jim dopřát. Protože tak aspoň vidíš, jaký bude otec pro tvoje dítě a jak se bude starat a věnovat společnému dítěti, kdyby váš vztah náhodou nevyšel. Já bych třeba chlapa, který by se na děcka z min. vztahu vykašlal, doma mít prostě nemohla. Nevážila bych si ho a neměla bych tu jistotu, že mi neudělá za pár let to stejný.
                    

                    káče   | 30.11.2011 14:03:02
                    Reagovat | URL příspěvku
                    • 

                      RE: děti
                      No a když jsem se ho nedávno zeptala jaký je hlavní důvod proč teď dítě nechce odpověděl, že proto že tím nechce přijít o ty dvě. Moc jsem tu odpověď nepochopila, nevím jak to vlastně myslel. Já jsem mu totiž tvrdila, že kdybysme měli vlastní tak s to zlepší, protože doteď nemám žádné povinnosti a nic mě doma nedrží, uvařím si kdy chci, že s příchodem dítěte by se takovéto soukromí a zvyky změnily - proto by bylo pro mě jednodušší přijmout ty jeho. Načež odpoví, a co když ne. Já nevím, to má pocit, že když budu mít vlastní, že budu soukromničit a budu si hrát jen s tím svým, jezdit na výlety jen s ním a tak,...
                      V současnosti má v podstatě povinnosti jen on, protože jsou to jeho děti, takže mě doma nic nedrží a když by mě něčím rozčílily, můžu se sbalit a jet třeba do města nebo kam budu chtít. Cítím, že je to jeho povinnost, on si je pořídil, tak ať se stará. Bylo by asi nefér kdyby si je k nám vzal a pak večer šel někam na pivo a tak. Vždyť bere si je hlavně kvůli sobě.
                      Ale nechci ho do dítěte nutit, chci aby sám pochopil, že nám chybí ke štěstí oběma. A že tím budu mít něco svojeho:-(

                      EvaV   | 08.12.2011 09:13:50
                      Reagovat | URL příspěvku
                      • 

                        RE: děti
                        no v tomto si s Tebou dovolím nesouhlasit. Sice jsou ty děti jeho povinností, jak píšeš, on si je pořídil. Ale ty jsi si pořídila jeho, tzn. že i jeho děti:-) A na tom, že když je tam o víkendu máte, půjde na chvíli večer třeba na pivo, nevidím nic špatnýho. My takový chvilky s klukama využívali k utužení našeho vztahu, povídali jsme si, hráli...a nikdo nám do toho nezasahoval. A myslím si, že dalším i když společným dítětem u vás ty problémy teprve nastanou, bude víc starostí, problémů, ono to není jen tak mít dítě. Tím tě samozřejmě nepoučuji ani nemyslím, že by sis ty myslela, že dítě je pohoda, to ne. Ale pokud není váš vztah stabilní a přijde do toho mimino, bude to hooodně náročný a složitý. Zkus si ty jeho děti vzít někam na výlet třeba ty sama, pokud si troufneš, jen na procházku.

                        káče   | 08.12.2011 13:59:16
                        Reagovat | URL příspěvku
                        • 

                          RE: děti
                          To určitě, dítě není pohoda, ale ta mateřská láska k mému dítěti by mohla trochu pomoci v tom, že poznám jaké to je mít dítě, bát se o něj, radovat se z něj a tak, myslím si, že bych tím pochopila, proč mají všichni děti tolik rádi, co na té mateřské lásce je a tak. Nejsem sice svobodná, ale v podstatě si zatím můžu dělat co chci a jít kam chci, což pak nebude možné. S tou procházkou to by asi šlo, ale asi by chtěly abychom šli všichni i manžel, hodně se po něm pořád ohlížejí, kam šel a tak. Neumím si třeba představit že bych je měla uspat,to dělá manžel.

                          EvaV   | 09.12.2011 19:49:37
                          Reagovat | URL příspěvku
                          • 

                            RE: děti
                            vidíš a právě to uspávání nás s klukama hodně sblížilo, já četla pohádky, taťka ne. Ani jejich matka jim pohádky nečetla, bylo to pro ně něco nového a pro mě neskutečně krásnýho, když jsem viděla, že je to zajímá a když chtěli, abych jim ty pohádky četla já. Možná tě vlastní dítě navede k tomu, vidět věci trochu jinak. Budou pak jiné starosti, a člověk přestane řešit malichernosti, které se mu do té doby zdály jako velký a neřešitelný problém. Ale osobně si myslím, že když za nějakou tu dobu, co už obě děti znáš, jsi si k nim nevybudovala žádné velké citové pouto, že už se to těžko změní, tvoje dítě tě naučí milovat, ale nejsem si jistá, jestli automaticky s narozením dítěte "naskočí" láska i k nevl. dětem. Je to těžký, ani nevíš, jak ti rozumím a v mnoha věcech tě chápu, tohle je běh na dlouhou trať a oba dva musíte být hoooodně tolerantní.

                            káče   | 09.12.2011 21:52:45
                            Reagovat | URL příspěvku
                            • 

                              RE: děti
                              Když právě protože nejsou moje, leckterý věci, které dělají se mi nelíbí, ale já jsem slabá na to jim něco říct nebo je okřiknout, no a pak to vyčtu manželovi, že dělají tamto a že jí v obýváku čokoládu a že mají u jídla sedět, rozčiluje mě, když si třeba chtějí mazat chléb medem sami a pak to všude patlají. Ale jsem slabá být přísná a okřiknout je. Držímto vše v sobě a pak mě z toho bolí hlava. Teď v zimě jsou skoro celý den doma, protože je hnusně a mě ten den přijde jako věčnost, chvíli se dívají na pohádku, chvíli s nimi hrajem pexeso, ale pak už nějak docházejí nápady:-( Pro mě se to vleče.
                              V té častosti vídání jsem manžela poprosila, abychom začali pozvolna a postupně přidávat a pomalu si zvyknu, ale on dost tlačí přes koleno no a já pak z toho mám špatné pocity a k celé té věci se stavím negativně. Doteď to bývalo tak nějak nepravidelně a spíš přes dny než noci, sem tam v noci. Tak si chci zvyknout. čím víc na mě bude tlačit tím to bude asi ještě horší a tím víc budu chtít naše dítě.
                              

                              EvaV   | 10.12.2011 11:07:57
                              Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    má takc dvě nevlastní dcery (10a16), Terku, tu mladší, máme pravidelně každý týden a pak dle potřeby o víkendu. Míša, ta starší už má přeci jen své jiné zájmy a tak se spíš vídáme o víkendech, nebo na akcích (bydlíme ve stejné dědině) a mám je ráda, sice taky nesouhlasím s tím, jak sou v určitých věcech vychováváni, ale nikdy bych neřekla Květošovi, že si nepřeju, aby tady byly, nebo aby jezdili míň. sou to jeho děti a on je opustil skrz mě, takže mu nemůžu "podrazit nohy" tím, že je mu nedopřeju.

    ivulisek   | 29.11.2011 13:14:38
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Taky bych si přála, aby jim bylo 10, 16let, to by byly aspoň samostatné a měly nějaké své zájmy, povinnosti ve škole a rozum. Nemusíš jim utírat nos, protože se neumějí sami vysmrkat, namusíš k nim vstávat když jsou nachlazený a kašlou a 10za noc k nim vstávat, protože brečí, že mají ucpaný nos nebo že kašlou. Já chápu, že je můj manžel chce vídat, ale sem tam bych chtěla aby se přizpůsobil mě, aby to nenarušovalo mé plány a tak.

      EvaV   | 30.11.2011 07:09:39
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        kdy sem se naštěhovala sem k mojemu, tak měla Terka necelých 5 let, spávala u nás 3x týdně a každý víkend, ale mě toto vše co popisuješ přišlo málo proti tomu, že je Květoš opustil a šel za mnou. ono asi to bere každý jinak. víš já byh si zase raděj přála, aby byly malé, ono ani když sou starší to není ono, ale drž se, zkus se na to podvznést a bude líp.

        ivulisek   | 30.11.2011 13:37:50
        Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          v tomhle s Tebou absolutně souhlasím, to všechno je málo oproti tomu, že děti vyrůstají bez táty. A je fakt, že bych někdy raději utírala ty nosy, oproti těm pubertálním kecům teď. A navíc to byl celkem dobrý trénink na Kačku, už jsem věděla do čeho jdu. A dodnes mi zní v hlavě slova obou kluků, když byli nemocní a volali taťkovi, jestli nemůžou přijet marodit k nám - řekli, že se o ně hezky starám, že mamka to takhle nedělá a že se jim tady marodí prostě líp. Strašně mě to zahřálo u srdíčka, že tohle řekli nevlastní děti, že jsem v něčem lepší než jejich matka.

          káče   | 30.11.2011 14:05:42
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            jak říkáš, já si hrozně vážím Kvěotše, že opustil svůj dům, svoje děti (i když bydlíme ve stejné dědině a až se nastěhuje do děiny, tak budeme jen pár baráků od sebe) a toto je pak už jen maličkost. mě zase zahřálo us rdíčka, když sem předloni řekla Terce, když sem ju měla na prázdninách, aby namalovala rodinu. a ona namalovala sebe, Míšu (ségru), Květoše a maminku ale s čeernýma vlasama (její má blond) a pak mi řekla, že to jsem já. vůbec nenakreslila svoji mamku, byli sme všichni na pláži a drželi se za ruku.

            ivulisek   | 30.11.2011 14:11:35
            Reagovat | URL příspěvku
            • 

              RE: děti
              ježiš to je hezký:-)má tě ráda, to je jasný

              káče   | 30.11.2011 14:19:13
              Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                jo má, i když mě někdy vytáčí jak chodí ušmudlaná, tak ji mám ráda taky moc

                ivulisek   | 30.11.2011 14:46:24
                Reagovat | URL příspěvku
        • 

          RE: děti
          Můj manžel je sice neopustil kvůli mě, ale kvůli jejich matce, ale rozumím ti. Já se prostě snažím co to jde mu vyhovět a pokud mi něco vadí - snažím se dělat že ne, ale já se neumím přetvařovat a jelikož mě manžel zná jako svý boty - velmi rychle prokoukne, že se mi něco nelíbí. Někdy si třeba řeknu o posunutí jejich návštěvy, protože bych chtěla někam jet nebo tak a to se hned pohádáme (je v tomhle jak vosy, vylítne, že mu to posouvám a tak). Jenže jsem relativně mladá a já nemám dítě tak bych si ráda někdy "užívala". Neumím si představit, že bychom jeli na dovolenou do zahraničí a on mi řekl, že nemůžeme jet, protože mu tam vyšel termín "návštěvy dětí". Nebo bych taky šla někam na zábavu a nemůžem, což by manžel někdy nahrazoval, že by "pařil" v týdnu, to ho nemůžu z návštěv dostat a to mu říkám, že ráno vstáváme, ale o víkendu nic. No a taky jezdíme k mým rodičům, kam jeho děti nejezdí, protože naši moc nesouhlasili že se bereme, sice mají teď manžela rádi, ale děcka bych se neodvážila jim tam vodit:-(
          Další spor je, že se mi nelíbí, že by můj manžel měl chodit do domu jeho ex, což si myslím že na tom není nic špatného, že se mi to nelíbí.
          Nebo problém je taky v akcích, kde jsou ti dva "druzí rodiče" a manžel by tam třeba chtěl jít taky (besídky,.) jenže mě se to nelíbí, chtěla bych abysme tam šli buď my a nebo oni. Neumím si představit s nima sedět u stolu a poslouchat její kecy (a měla by tam velkopu strategickou výhodu, protože by tam byla jejich celá ves - my bydlíme úplně jinde), to ona se umí pěkně předvádět a dělat nadřazenou. Nevím jak tohle vykompromisovat.

          EvaV   | 01.12.2011 09:43:39
          Reagovat | URL příspěvku
          • 

            RE: děti
            já se směju, ale nemyslím to zle. jenže co ty popisuješ....
            jezdíme na hory a na dovolenou, vžd s náme jedou holky, jezdím k našim a terka (ta maldší) jede snáma, (Míša, už má svého kluka, tak dá přednost jemu, což chápu), jeden týden o prázdnichá si beru Terku a jedeme k našim i s malým a když malý nebyl, tak jen my dvě. byl sraz BOLu a jela s náma. a co se týče akcí, sme v jedné dědině a tak když je tu nějaká akce (kterou většinou pořádá náš spolek) tak je tam i jejich maminka a teď i s jejím příteleme, máme společné přátelé, a když se jde na oslavu či posezení, vždy tam sjou i oni.co se týe besídek, tak to samé. mě to nepřijde divný, já s jejich mamkou vycházím skrz holky, a je to na pohodu. dokonce se potákáváme i u mojeho rodičů, neb ona tam jezdí taky, tak proto se směju. 

            ivulisek   | 01.12.2011 10:07:52
            Reagovat | URL příspěvku
            • 

              RE: děti
              Tak to máš štěstí, že je normální. Že vám v ničem nepodrážela nohy, neškubala z vás peníze a nepomlouvala, neroznášela klepy a nedělala ze sebe chudinku, asi vám neublížila. Já pokud by to byla normální ženská, tak s ní taky vyjdu. Ale společné posezení, no tak to si radši,.... 

              EvaV   | 01.12.2011 14:16:47
              Reagovat | URL příspěvku
              • 

                RE: děti
                beruško, podrážela nám nohy, o pěnězích ani nemluvím, pomlouvala kde se dalo, co o mě roznášela, fuj když si na to vzpomenu a jak všude vykládala, že nemá ani na chleba, štvala proti mě svoje děti, Terka to nevzala, ta byla malá a měla a má ráda, Míša ano, jela sem po dědině, já jí zamávala, ona na mě vyplázla jazyk a ukázala fakáče a bylo toho víc.....víš, trvalo to rok, rok než pochopila že to jde i tak, i Míša nakonec uznala, že nejsem taková jaká jí maminka říkala, že sem docela fajn a teď raděj jede kupovat šaty na ples a takové věci semnou. a nejlepší bylo, když si našla chlapa, ale to je až teď rok takže ono fakt není vše hned od počátku růžové. ale až čas ukáže že vše jde

                ivulisek   | 01.12.2011 14:26:28
                Reagovat | URL příspěvku
                • 

                  RE: děti
                  Ten fakáč byl dobrej, to jsem se od srdce zasmála    Ale jak je možný že se někdo dokáže změnit k lepšímu já tomu totiž moc nevěřím, že by se mohla změnit, nějaký rok už to je. Je fakt, že už jsem jí hodně dlouho neviděla, takže už jí vnímám jen pocitově a zprostředkovaně. Štve mě, že manžel byl nemocný a ona mu to dala sežrat tím, že pak mu dělala naschvály a najednou furt něco měli a ty návštěvy kdyby tak byly jen podle ní a tak. Asi to vidím nezastřenýma očima a štve mě, že si z manžela dělá "osla", on je takovej dobrák, že si to nechává líbit (jenže on nemá ten pohled očima nezávislého člověka):-(

                  EvaV   | 01.12.2011 15:08:32
                  Reagovat | URL příspěvku
                  • 

                    RE: děti
                    ono je to fakt těžký, hele sou to jeho děti, pokud si z něj dělá osla, tak on první by si to měl uvědomit. vztah s mužem co má dítě(děti) je fakt hodně těžký právě v těch dětech, držím pěsti, ať je líp a nějak to vyřešíte

                    ivulisek   | 01.12.2011 16:56:22
                    Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Evi tohle všechno se ale musíš naučit zvládat, až přijde vlastní dítko budeš taky utírat nos, v noci vstávat, utěšovat, budeš to mít 24 hodin denně, ne jen párkrát v týdnu....tohle je sakra dobrý trénink. Možná jsi si to neuvědomovala, když jsi šla do vztahu s chlapem, který má děti, ale dítě vždycky narušuje všechny plány, prvotní je vždycky to dítě a to prostě musíš pochopit, jinak budou u vás "boje" prostě pořád

        káče   | 30.11.2011 14:08:28
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Sestra dávala holky k otcovy obě od 3 let a na víkend-týden a zvládli to.Musíš brát to že ty holkys ním nejsou každý den a chcou si toho otce taky užít.On je ten chlap u růstu dětí strašně důežitý.Zkus si s něma zajít na nazén,koupit společenské hry,něco s nima tvořit.snaž se s něma skamarádit a pro všechny to bude lepší a jednoduší.

    Voraba   | 01.12.2011 14:45:00
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      No ona u nich vládne mužská ruka:-) Její přítel nám asi vládne všem  protože jí zřejmě očkuje. Tenkrát když byla s mým manželem vládla ona, ale nyní dělá i to co nesnášela, protože tam asi vládne on - děti mu říkají táto. Vyrůstali s ním od mala (ten mladší úplně, ten to ani jinak nezná) tak se asi rozhodli, že ho tak pojmenují, i když podle mě to tenkrát bylo trochu unáhlené, protože je naučí říkat mu táto a co když zdrhne, to bude táta každý chlap, který tam bude bydlet. S tím bazénem nevím jak by to dopadlo, asi by se mnou samy nešly, visí pořád na manželovi.

      EvaV   | 01.12.2011 15:17:15
      Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Evi,
    řekla bych, že je to jednoduché, je to BER nebo NECH BÝT. Zkrátka jsi od začátku věděla, že má děti a že jej budou chtít vídat.
    Ty jsi nikdy nezvažovala situaci, že by se matce dětí, jeho exmanželce, něco stalo? To bys svého manžela nutila dát je do Dětského domova, protože je doma nechceš???
    Co se nastavení pravidel chování týče, musíte si doma zjednat s dětmi pořádek sami.
    Není to jednoduchá situace, ale děti jsou v ní zcela nevinně.
    
    Tak trochu mně připadá, že zatímco ty se v této situaci chováš jako dítě neochotné přijmout fakta, tak po dětech chceš, aby se chovaly jako dospělé.

    Calamity J.   | 21.12.2011 17:10:03
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: děti
      Tak určitě nechci aby se chovaly jako dospělé, ale problém je, že já bych si svý děti vychovávala jinak - byla jsem vychovávaná s přísností a totéž budu po svých dětech vyžadovat. Jelikož toto nejsou moje děti, sděluji moje požadavky a představy přes manžela, protože je nemůžu nechat dělat si co chtějí. Bohužel jsou vychovávány jinak než by byly vychovány u nás, takže když jsou u nás na víkend jsou celý dny zalezlý doma, nikam se jim nechce, protože doma ven nechodí, hrát si neumí. Snažím se spoustu věcí přehlížet a dělám, že je nevidím, ten starší chodí do školy, ale nechává se obléct, učesat, vykoupat, což se mi samozřejmě nelíbí protože školák musí umět splachovat, oblékat se, česat se a koupat se sám a měl by vědět, že po záchodě se myjí ruce a nelhat, že si je myl, když vím, že ne. A ty narážky, že doma to nemusí a nedělají a že to dělají tak jim nebaštim. Jelikož starou znám a vím, že je na pořádek ulítlá. Takže bordel dělají a neuklízí jen u nás.
      Vím, že se může stát cokoli, ale pokud bychom je měli mít doma napořád, musela by být u nás měsíční vojna a očistec, kdy je naučíme pravidlům a trochu si je "utvoříme" podle našeho způsobu života. To jak žijí u nich mi silně nevyhovuje. Nyní to vzhledem k strávenému času u nás trochu víc toleruji a zavírám oči. Myslím si, že jsou dost opoždění, ale doufám, že ve škole se to zlomí a trochu je něco naučí (povinnostem).

      EvaV   | 02.01.2012 12:30:23
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: děti
        Tak to si nejsem jistá, zda je rozumné nedat jim jasné mantinely. Jsou-li v Tvé domácnosti, měly by děti ctít Vaše pravidla. Jejich práva končí tam, kde začínají moje.

        Calamity J.   | 02.01.2012 20:31:07
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: děti
    Ahoj, tato diskuze je hodně dlouhá :-)
    Někdy si ji pročtu celou. Chtěla jsem ti napsat jak si pamatuju co jsem cítila jako dítě,když se naši rozvedli.
    Táta si hledal partnerku a dlouho. Několik nám jich přestavil ( naši se rozvedli v mých 8 letech) Tehdy jsem soudila partneky podle toho co mi přinesly,skoro všechny měly už své dítě, takže něbyl problém zapadnout.Jen si pamatuju na jednu hodně mladou a ta tátu chtěla mít jako partnera a nás neustála, bylo to ale vidět od začátku, a táta se rozhodl, že s ní nebude, pokud nestojí nás (mě a bráchu a 2 roky staršího) pak byla bezdětná ještě jedná a tu si vzal, ta nás brala, jako kamarády, což v tém případě nejde , tak malé děti kámoše nepotřebují.Jsou si jisti že čas, který jsou u táty je určený jen jim, to si ještě živě pamatuji od sebe, zvláště, že jsem dcera. Určitě jsem se s ním víc tulila a vítězila v malých bojích o přízeň a táta mě nikdy neodstrčil, to bylo důležité pro další roky. Táta byl pro mě bůh, zvlášť, když máma si vybrala blbce za druhého manžela, ale to není podstatné. Zkus vzít v potaz, že u nich doma u mámy, to nemusí být ideální a k tátovi se těší, je to pro ně jakýsi přístav lásky a jistoty. Nechci tě strašit,ale já jsem k tátovi později i přestěhovala, protože otčím byl prase...
    Tátova žena nás zaujala tím jaká byla, svou inteligencí, doučovala nás třeba matiku doma a i když jí nebylo fajn, vždycky nás vítala s úsměvem. Já jako holka jsem si s ní víc povídala než s mámou, cizím prostě řekneš všechno snáz, pokud by se ti to povedlo, budeš jednička. A až děti vyrostou bydu fajn, že si k tobě příjdou o radu.
    Můj brácha jí ale neustál do dneška, pořád si na tátu dělá nároky a to je mu 36, ale nemá zatím svou rodinu. Tak se z toho nesmíš hroutit, nějakou cestu si k nim jednou najdeš a teď , i když se ti zdají malé a hlučné je ten nejlepší čas, později to bude jen náročnější.Opravdu mi to věř, prošla jsem tím.

    veru-beru   | 14.06.2012 15:44:37
    Reagovat | URL příspěvku

Téma: Milenci, milenky, naši ex. Jak přežít rozvod? (strana 27)