děti - diskuze

Ahoj, tato diskuze je hodně dlouhá :-)Někdy si ji pročtu celou. Chtěla jsem ti napsat jak si pamatuju co jsem cítila jako dítě,když se naši rozvedli.Táta si hledal partnerku a dlouho. Několik nám jich přestavil ( naši se rozvedli v mých 8 letech) Tehdy jsem soudila partneky podle toho co mi přinesly,skoro všechny měly už své dítě, takže něbyl problém zapadnout.Jen si pamatuju na jednu hodně mladou a ta tátu chtěla mít jako partnera a nás neustála, bylo to ale vidět od začátku, a táta se rozhodl, že s ní nebude, pokud nestojí nás (mě a bráchu a 2 roky staršího) pak byla bezdětná ještě jedná a tu si vzal, ta nás brala, jako kamarády, což v tém případě nejde , tak malé děti kámoše nepotřebují.Jsou si jisti že čas, který jsou u táty je určený jen jim, to si ještě živě pamatuji od sebe, zvláště, že jsem dcera. Určitě jsem se s ním víc tulila a vítězila v malých bojích o přízeň a táta mě nikdy neodstrčil, to bylo důležité pro další roky. Táta byl pro mě bůh, zvlášť, když máma si vybrala blbce za druhého manžela, ale to není podstatné. Zkus vzít v potaz, že u nich doma u mámy, to nemusí být ideální a k tátovi se těší, je to pro ně jakýsi přístav lásky a jistoty. Nechci tě strašit,ale já jsem k tátovi později i přestěhovala, protože otčím byl prase...Tátova žena nás zaujala tím jaká byla, svou inteligencí, doučovala nás třeba matiku doma a i když jí nebylo fajn, vždycky nás vítala s úsměvem. Já jako holka jsem si s ní víc povídala než s mámou, cizím prostě řekneš všechno snáz, pokud by se ti to povedlo, budeš jednička. A až děti vyrostou bydu fajn, že si k tobě příjdou o radu.Můj brácha jí ale neustál do dneška, pořád si na tátu dělá nároky a to je mu 36, ale nemá zatím svou rodinu. Tak se z toho nesmíš hroutit, nějakou cestu si k nim jednou najdeš a teď , i když se ti zdají malé a hlučné je ten nejlepší čas, později to bude jen náročnější.Opravdu mi to věř, prošla jsem tím.

Evi,řekla bych, že je to jednoduché, je to BER nebo NECH BÝT. Zkrátka jsi od začátku věděla, že má děti a že jej budou chtít vídat.Ty jsi nikdy nezvažovala situaci, že by se matce dětí, jeho exmanželce, něco stalo? To bys svého manžela nutila dát je do Dětského domova, protože je doma nechceš???Co se nastavení pravidel chování týče, musíte si doma zjednat s dětmi pořádek sami.Není to jednoduchá situace, ale děti jsou v ní zcela nevinně. Tak trochu mně připadá, že zatímco ty se v této situaci chováš jako dítě neochotné přijmout fakta, tak po dětech chceš, aby se chovaly jako dospělé.

Sestra dávala holky k otcovy obě od 3 let a na víkend-týden a zvládli to.Musíš brát to že ty holkys ním nejsou každý den a chcou si toho otce taky užít.On je ten chlap u růstu dětí strašně důežitý.Zkus si s něma zajít na nazén,koupit společenské hry,něco s nima tvořit.snaž se s něma skamarádit a pro všechny to bude lepší a jednoduší.

má takc dvě nevlastní dcery (10a16), Terku, tu mladší, máme pravidelně každý týden a pak dle potřeby o víkendu. Míša, ta starší už má přeci jen své jiné zájmy a tak se spíš vídáme o víkendech, nebo na akcích (bydlíme ve stejné dědině) a mám je ráda, sice taky nesouhlasím s tím, jak sou v určitých věcech vychováváni, ale nikdy bych neřekla Květošovi, že si nepřeju, aby tady byly, nebo aby jezdili míň. sou to jeho děti a on je opustil skrz mě, takže mu nemůžu \"podrazit nohy\" tím, že je mu nedopřeju.