Byli byste schopni emigrovat? - diskuze

Ahoj, ja to rozhodnuti udelala pred rokem a pul. Byla to hodne velka zmena, ale moc jsem si ji uzivala. Navic jsem zde nasla noveho partnera se kterym ted cekame narozeni mimca (musim priznat ze hodne neplanovane). Jak se blizi porod, tak si uvedomuju, ze mi chybi rodina a pratele, mam obavy co s nasim malym prijde a jak vsechno bude, ale na druhou stranu se na to i tesim. Nevim, jestli se vratim a kdy, ale jsem moc rada za ten pocit, ze se mam kam vratit a chci co nejdriv vyridit mimcu pas a koupit letenku jak to jen pujde. Urcite tedy stehovani do jine ma klady i zapory

Nikdy jsem nad tím až tak neuvažovala, ale popravdě nedovedu si to představit žít jinde než na Moravě. V mém případě by byl problém i s jazykovou bariérou, jsem na to poleno

Asi ne, měla jsem to cukání po střední škole, ale nakonec jsem sle dál studovat a teď už si to nedovedu vůbec představit, všechny tady nechat FUJ

no já nevím jak ostatní, ale emigrovávám každý víkend. A i s dítětem. Abych si uvědomila, jak je u mamky hezky, s prabábou k nevydržení a u šeredy nejlíp. A on mé emigraci nebrání, naopak je velmi rád, páč má den klidu a čas na zotavení nervů. A večer jak se vracíváme, je fakt rád, že nás vidí....

momentálně bych odpověděla NE...neumím to teď posoudit, žije se nám tady dobře, takže není důvodmuselo by nám asi jít o život, aby jsme opustili rodinu, přátelePetr se nebyl schopen přemístit z Ostravy do Prahy, natož do zahraničíjinak máme emigranta v rodině, mámin brácha v roce 1968 utekl do Kanady...vede velmi spokojený život ( samozřejmě už i jeho děti a vnuci ), ale myslím, že stále zůstal Čech...

Leda by nám šlo o život. Já jsem tady spokojená a emigrovat se nechystáme a asi ani žádná práce snů by nás nedonutila opustit naši rodinu a přátelé.

Ano, ale jen ve skutecne nouzi, to by museli prijit nejaci echt komunisti nebo fasisti nebo tak neco! Mame v zaloze jednu velmi vzdalenou zemi, kde by manzel okamzite dostal misto. Jazyk by tam taky nebyl problem, a ja bych se tam asi taky uzivila, ale jen tak bezduvodne by se mi (nam) nechtelo. Mame novy velky barak, fajn skolku, ja mam tady dobrou praci a kolem prarodice ochotne kdykoliv pomoct. A samozrejme sem tam i nejakeho toho kamarada, i kdyz to se spis zhorsuje s tim, jak ma kazdy uz svou rodinu, praci a zajmy.

Pokud bychom nemeli zacinat od nuly, tak bychom museli jit do Nemecka. Kde to neni o moc jine nez u nas, danova kvota je tam plus minus stejna a k tomu plno ruznych skrytych a nesmyslnych narizeni, asi vic jak tu.A na to, abychom nekde zacinali znova, tak takovej prusvih to tu neni. Bylo by to tezke, mame tady uz solidni zazemi, rodice a tak.Pokud by se blizil nejaky Hitler, tak bychom asi volili Kanadu.

Když má člověk peníze muže žít kdekoliv a když je nemá těžko se mu žije všude.

Ano byli...Už se na tom půl roku pracuje

Možná jo, ale nemyslím si, že by to někde bylo jiné a lepší. Všude je něco.

Bohuzel souseduv travnik vypada vzdy zeleneji. Nejvic podle me o tom mluvi lide,kteri nikde jinde nez tady nezili. Ono je hezke sice neco videt na dovolene,ale kazdodenni realita zivota je mnohdy jina.Ja jsem zila v zahranici,a tak mam myslim dost dobre porovnani. Je fajn ze treba v nekterych statech drzi poledni siestu a maji celkove volne pracovni tempo a nedrou tolik. Na druhe strane, a to si vetsinou clovek neuvedomi, v pripade nemoci nemaji pojisteni a tak se musi zadluzit,nebo se jim sklada rodina, casto na levne zdravotnicke zarizeni s nevalnou hygienou a odborniky,co studovali leda zemedelku. Nemluve o tom,ze u nas muzu doprat diteti celkem slusne vzdelani a relativne zadarmo. To je na nekterych mistech taky utopie. A mohla bych dal jmenovat.Netvrdim,ze by se nenaslo misto,kde lide ziji lip, ale zase to neni pro emigranta. Ten se bude protloukat a delat spatne placenou praci a zit pod uroven domacich.

V dobách železné opony asi ne, nedokázala bych opustit rodinu s představou, že už je možná nikdy neuvidím. V dnešní době bych s tím problém neměla, ale rozhodně bych neutíkala před politiky. Přesídlit za prací nebo za partnerem by mi problém nedělalo. Začátkem 90. let jsem žila tři roky v zahraničí a vím, že bych to zvládla... ale hlavně moc dobře vím, ze zkušenosti vlastní, zkušenosti přátel, kteří tam stále žijí i zkušenosti části vlastní rodiny, která žije v různých částech světa od konce 60. let, že život není nikde jednoduchý a lidé se všude potýkají se stejnými problémy, finančními, pracovními, partnerskými i politickými.

Dostat dobrou pracovní nabídku a na nějaký čas se přestěhovat jinam - proč ne. Být v kontaktu s rodinou mi v dnešní době (skype, icq, fcbk) nepřijde jako problém.. Asi bych nechtěla někam super-daleko (Jižní Amerika, Austrálie...), abych mohla občas přijet. A taky bych nechtěla emigrovat navždy, i když to tu občas dost nesnáším - dokonce jsme to nedávno s kamarádkou probíraly - jestli se to ještě zhorší, tak kam půjdem a vymyslely jsme jen Německo a Kanadu :-)

Sama bych si to nevybrala nebo po odejiti netouzila.Jsme Cech.Ale technicky - uz jsem to vlastne tak trochu zvladla

Ne, já si to prostě neumím představit žít jinde. Jsem Češka jako poleno a i když to tady občas není jednoduché, tak je to můj domov. A upřímně řečeno, kam emigrovat?

Prve bych vyslala manžela na průzkum a předmést cestičku:-))).Jinak mě osobně by to problém nedělalo, jsem v situaci, kdy tady nemám stálou práci, nemám tady ani pořádně rodinu(šla bych přece za manželem s dětma a ty se přizpůsobí, to je moje rodina), nemám tady ani byt, nemám tady vlastně nic. A politická situace... Oni se ti co to vykládají asi moc nedívají na zprávy ze zahraničí....

Ne nebyla, jsem prostě až do kořene morků Češka a nedokázala bych se vzdát své roudné hroudy. Honza měl před pár lety možnost jít pracovat do Německa, dlouho jsme o tom mluvili ale nakonec jsme se rozhodli zůstat a teď s dítětem už opravdu neplánujeme odejít.

nemám důvod emigrovat ani dlouhodobě odcestovat. schopná bych toho nebyla.ale hlavně jsem přesvědčená, že v dnešní době bych si odstěhováním moc nepomohla. před 50 lety na to podle mě byla doba, teď ne.člověk podle mě musí mít velký důvod pro to, začít někde od začátku, v cizím prostředí, v jiné kultuře...

Opravdu nevím. Nikdy jsme nad tím vážně neuvažovali. Ono upřímně ani nevím KAM bychom emigrovali.

my máme \"v plánu\", že nejdřív vyšleme tatínka na zkoušku, aby si udělal známé, vydělal peníze a koupil dům. Potom přijedeme za ním Máme i vybranou zemi Každopádně zatím se nám tu žije relativně dobře, tak nespěcháme :)

ano,pokud neprcham pred vlastnimi problemy,muzu zit kdekoliv..ale utect od problemu nic neresi..problem nezmizi...ale odejit v klidu jen proto,ze se mi to tady nezda a nebo kvuli praci apod neni zadny problem...a vsude je tostejne..vsude se neco lidem nelibi..

Ne nebyli.Pokud bychom se chtěli odstěhovat někam do zhraničí,tak bychom museli za prvé mít dost peněz než bychom si tam našli nějakou práci,bydlení atd....myslím,že to není jen tak se sebrat a odjet.Jo pokud je člověk svobodný a bez závazků tak proč ne,opustí práci a vydá se do zahraničí,ale když už má člověk rodinu,tak už musí trochu více přemýšlet.