Byla jsem domluvená s mojí mámou ,že za ní dorazíme domů(asi 30km)hned po snídani.Bylo to včera...Sbalila jsem pár věcí,přesvědčila Aničku že musíme odjet,nabalila jí,a přišla mi zpráva,kdy jako přijedeme,že si musí máma odskočit do práce a že doma bude v 9,30 Tak jsem Aničku vysvlíkla,sebe taky a dělala chvilku něco doma.Pak nastalo druhé kolo,kdy už mi Aička tolik nevěřila a přesvědčit se jen tak nedala.Tak znova oblíknout a vyrazit k autu,už to je oříšek...Jedeme,Anička vzorně hodná,zpíváme a "tancujeme" a stop,zácpa.Po dvaceti minutách stání začínám kvést Anička je mírně řečeno nervózní a já si po stý opakuju,proč se na to nevykašlu,proč ta moje matka nemůže přijet za náma,proč mě nechá trmácet se s Aničkou,grrrrrrrrr. Hurá,auta se rozjela a mi dorazili na místo,ale není kde zaparkovat,už se vzteky potím po té co obkroužím Zbraslav celkem čtyřikrát abych ho nechala na placeném parkovišti a došla to pěšky Vynesu ještě Aničku do třetího patra a zvoním.NIC!A to už vidím rudě,otevře otčím(kterého nesnáším) a my jdeme dál.Je přesně 9,30.Trpím s Aničkou v přítomnosti toho chlápka a čekám na matku.Přichází po 40 minutách Okamžitě jdeme ven,kde se trochu provětrám a snažím se neslyšet vzdech jaká je děsná zima,a jak se Anička zakulatila,a jak má hroznou práci...Vzdávám to a po 20 minutách se vracíme a jedeme domů,máma pomalu spí,že je unavená z práce(chápu,dělala teď 12h každý den asi měsíc,ale my mohly přijet jindy) a my se vracíme domů do Říčan. A to se vyplatí!Hodina a půl cesty,40 min čekání a 10 min venku a zpět hodinu a půl!!Anička usíná v autě a tak jedu až na chatu což je o deset km dále a vyndavám jí i ze sedačkou z auta aby byla v teple,tahnu jí na chatě do schodů,hnu si se zádama a pak se Anička probouzí a já už mám z toho dne nakrajíčku. Manžela očekávám z otevřenou náručí,má přijet brzy,asi v půl šesté.Načasuju si vaření aby měl teplou večeři,Anička se ke mě přidává a do pěti minut mám v kuchyni spošť a ještě se jí podaří "vymalovat" zelenou barvou ,to když pustí pomeranč do sklenice kde mám namočené štětceMoje tělo už se brání a začínám se hystericky smát a nechávám jí v mokrém triku a šťastnou . Manžel se přihrne v půl osmé,všude uklizeno,Anička si tiše hraje v koupelně a já chystám na stůl.Jeho první slova jsou:"Ahoj holky,já jsem tak vorvanej" Co na to říci?