Bludný kořen - diskuze

já nikdy nemohla trefit k mamce do práce - bylo to fakt krutý, NECHÁPU, jak se mi to mohlo stát víckrát po sobě. jsem od ní vyšla, měla jsem něco zařídit a vrátit se, ale vrátit se jsem nedokázala.na jiný výrazný bloudění si nepamatuju.snad jen, když jsme s kamarádkou stopovaly do vsetína a dojely někam na konec světa u přerova, odkud nebylo rozumné cesty dál ani zpět.

pořád, mě odvedeš do lesa a už mě nikdo nenajde

zabloudila jsem asi jako dítě mockrát (máme na náměstí bludný kámen a na ten se nemá po deváté hodině večer stoupat - je fakt, že když tamtudy jde někdo zkoulovanej, tak pak fakt neví, kudy z toho náměstí odejít), ale v poslední době to bylo loni na dovolené. Zabloudily jsme s tchýní v Itálii v centru města. Bylo deset večer, tma a blížila se bouřka. Neměly jsme u sebe ani jedna ani mobil, ani peníze, obě bez kabelek. Byla jsem celkem zoufalá a když jsme konečně došly k bodu, kde jsme se oddělily od našich poloviček, pěkně jsme je zpucovaly, že nás nehledali a stojí tam jak trubky. No, ale větší trubky jsme byly samozřejmě my, že jsme se nevrátily.

Pokud někam jedeme autem, tak podle mapy dojedu, kam potřebuju. Průšvih je to v lese, tam ani sama nechodím, nemusela bych se vrátit A nebo v obchoďáku (Globus, Hornbach) čučím po zboží, mezitím třikrát zahnu a jsem v háji, pak nemůžu trefit k pokladnám. Ještě, že jsou většinou všude šipky Nejhorší je pro mě Ikea, tam se manžela držím jak klíště, aby mě tam někde nenechal

Občas zabloudím v neznámém prostředí,pokuď mám ale já být ten co má znát cestu tak se dopředu na to snažím připravit.

Když jsem před pár týdny nastoupila do práce, měla jsem pocit, že celý ústav je nepřehledný labyrint chodeb a dveří. Po 6 týdnech jsem se konečně zorientovala a v pohodě. Jinak jsem jednou před lety zabloudila v lese. Honba za houbami byla silnější než orientační smysl. Naštěstí jsme vylezly vedle ve vsi, ale měla jsem stažené půlky pěkně.

taky se obcas nekde zaseknu.a hlavne tam,kde jedeme poprve a nezname.i s navigaci naprd.kde to neznam,radsi jedu s manzelem.ten ma orient.smysl,ja vubec ale bezne se neztracim teda zase no

jasne ze bloudime..i s navigaci..to pak neni zadna sranda se hned napoprve trefit...ale je fakt,ze kdyz jsem uplne sama,tak jsem snad jeste nezabloudila..asi pud sebezachovy ci co

tak já jsem na tom s orientačním smyslem špatně,i když jednou jak jsem byla v lese ještě jako děcko s jinýma děckama,jsem nás dokázala vyvést ven,to jsem překvapila sama sebe.

ja treba oproti chlapovi mam docela dobrej orient. smysl..ale taky sem se ztratila-na tabore v lese. a tak.. jednou po ceste do Ostravy autem-ale to nebyla uplne ztrata.. ja jen nechtela po dalnici a najela sem na ni..