Blogy - diskuze

Ahoj Minusko, přiznám se, že jsi mě přiměla k zamyšlení. Ještě před rokem bych se pousmála, kdyby mi někdo řekl, že tady bude diskuzní klub a mě to při každém otevření počítače nedá sem nezajít, co nezajít, ač si říkám, že se podívám až později, otevřu příspěvek a hned musím zareagovat. To se mi dříve skutečně nestávalo.
Nevím, zda je to pro rozmanitost či svobodu (můžu sem přijít kdykoliv, neplánovaně, zrovna, když mám čas a chuť) nebo proto, že se i něco zajímavého dovím. Možná kombinace všeho.
Kromě negativa, že čas u počítače plyne rychle, to má jedno velké pozitivum: člověka to naučí značné míře empatie, kterou při výchově dětí jako když najde.
Děkuji za velmi zajímavý příspěvek

Hezky napsané, většinou nebývám tak moc otevřená diskuzním forům, blogům a tvořením si fotogalerií..ale jednou jsem na BOL zavítala z důvodu soutěže a už jsem tu zůstala. Sice jsem se nejdřív dost upejpala a po čase jsem zjistila, že ač mi hodně chybí nějaké kamarádky pro osobní setkání, tak těch internetových mám spousty.A musím opravdu říct, že zdejší holky beru jako kamarádky.Pomůžou, poradí, když mi bylo nejhůř a odešel ode mě a dcerky partner, tak jak se tady zachovaly mě utvrdilo v tom, že ještě se pár milých ženských najde..a blog a fotogalerie..chytlo mě to :-)
TAKŽE všem tady na BOLU děkuju a holky snad se brzo uvidíme na nějakém novém srazu

je to tak

Ahojky,když jsem četla tvůj příspěvěk,hodně jsem v něm poznala sebe.Ještě nedávno jsem netušila,co je to blog,ani jsem nesurfovala po netu.Když jsem poprvé přišla na tyto stránky,nenapadlo by mě,jak se tady zabydlím,budu se svěřovat se svými pocity,radostmi a starostmi.A později,když byla založená fotogalerie a blogy,tak jsem si říkala,to není nic pro mě a nakonec přece jen mám založenou fotogalerii i blog.Zjistila jsem,že tady můžu probrat věci,které v reálu nemám s kým probrat.Mám sice fajn manžela,se kterým se dá bavit o všem,ale někdy je lepší probrat to se ženou.Já jsem se taky přestěhovala ze svého rodného kraje a ikdyž jsem tady chodila na střední,tak moc přátel tady nemám a z rodiny jen dvě tety.Když jsi psala o svých kamarádkách,tak jsem si vzpoměla na sebe,se svou spolužačkou,která taky čekala miminko a bydlí kousek ode mě jsme se domlouvali od dubna na kafčo a dopadlo to tak,že jsme si psali jen přes net a než jsme se sešli,tak porodila.No,nějak jsem se rozepsala.Tvůj článek se mi opravdu moc líbil.

máš pravdu

když sem četla tvé řádky musela sem si sáhnout do svědomí a uvědomila si že je to opravdu tak i u mě.