asi jsem fakt přecitlivělá - diskuze

Ahoj, chce se podělit o své pocity. Máme s manželem prvního kluka. Je mu teď už pět měsíců. Je to naše sluníčko. Je fakt, že po porodu jsem byla chvíli přecitlivělá, spíš mě rozbrečely hezký věci a tak, ale myslím, že jinak jsem se snažila být v pohodě. Nejdřív to byl kolotoč, ale asi po 14 dnech jsme poprvé vyrazili na návštěvu k mým a k manželovým rodičům. Byla jsem z toho lehce ve stresu, ale nevím jestli to je tak nenormální, jestli všechno mám sebou a tak, no ale probíhalo to v pohodě. U našich dobrý, oni jsou z prvního vnoučka fakt poprděný, ale nepřeháněj to. Pak jsme jeli k manželovýmu tátovi a jeho druhé ženě. Je trochu mladši (o 8 let starší než já) ale říkáme jí ze srandy babi. Ona by taky chtěla dítě, ale nedaří se jim tak se na našeho prcka vždycky vrhá. Asi to je normální ale mě to prostě vadilo, ale nejhorší bylo, že zavolala svým rodičům což jsou pro mě skoro cizí lidi, oni hned přijeli se kouknout a ta \"stará tlustá bába\" omlouvám se, se hned na našeho honzu vrhla a začala ho chovat... Mě to fakt strašně vadilo, a když se smála tak jí uplně nadskakovala prsa a s něma i náš malinkatej Honza, no já byla na nervy. Ale přežila jsem a pak jsme odjeli. A teď jsme se s ní zas viděli, Honza už je větší, ale přece jen je zvyklej na nás a ona se hned nabízela, že nám ho pohlídá abysme mohli jít na zábavu. No tak jsem si to představila... ani za nic. Bych jí ho nepůjčila, stejně bych si to tam neužila když bych věděla, že je s tou bábou nebezpečnou... Ona totiž taky jednou ohrožovala nůžkama slečnu co si měla vzít jejího synáčka.... A tý bych měla půjčit dítě???