Ahoj. Hledám nějakou spřízněnou dušičku s podobnou zkušenost... - diskuze

@Lenka/79 To je mi hrozně líto s tvým prvním přítelem..Člověka napadne kdo ví, jak by to dopadlo..S tím rozcházením máš pravdu. Tohle jsem měla u jednoho bývalého přítele..Byli jsme spolu dva roky a já mu po po roce přestala věřit a celej rok jsem přemýšlela o vztahu, chovala jsem se jak hysterka, shazovala jsem ho...Prostě bych si za to naliskala...A tady u toho druhého jsem věděla, že je něco špatně. Všechny starosti o byt házel na mě..Já jsem nevěděla jak co má být, nikdy jsem nic takového nezařizovala...prý jaký chci barvy, jak bude rozmístěnej nábytek v obýváku...Kvůli tomuhle to začalo...Začala jsem zjišťovat, že mi pořád radí a chce, abych všechno dělala podle něho, protože jeho způsob řešení je nejlepší a on má vždycky pravdu a všechno má podložený...Tak tímhle ve mě dokázal probudit takovej vzdor, že ke konci už jsem s ním nemohla ani mluvit a jen jsem na něj štěkala a dávala pozor na to, kdy co řekne, abych se s ním mohla začít hádat...Prostě už to bylo špatný a někde v hloubi duše už jsem věděla, že to není na svatbu...Včera jsem dostala od něj pěknou tečku..On mi řekl, že ano, že podíl na rozpadu vztahu máme oba dva a svým kamošům vykládá, jak jsem byla strašná a že je to jenom moje chyba..Docílil toho, že mě srazil na kolena a připadám si jak ta nejhorší ženská na světě..A to se ho zastávají takoví idioti, kteří ho znají z doby před x lety a teď o něm neví vůbec nic..a mě taky vůbec neznají, ale prostě ano, já jsem ta nejhorší a Viktor je hroznej hrdina...Tohle mě tak neuvěřitelně štve, až to není možný!!! Leni, doufám, že máš pravdu a ten pravý se někde objeví...Teďka tomu nějak nemůžu uvěřit

@Renie to věřím,když je člověk sám a má najednou víc volnýho času v kterým je prázdno,tak to je blbý,já takový pocity měla např. večer,přes den dobrý,ale večer to na mě padalo,když jsem si říkala každý s někým je a já sama doma,bylo to o to horší,že jsem sama nebyla ,ale cítila jsem se tak neustále,protože ten předešlý partner byl pořád někde v čoudu.Když máš chut brečet,tak klidně breč,musí to ven,to jsou prostě takový ty blbý a nejhorší fáze po rozchodech,i když já ti moc radit nemůžu,můj první přítel zemřel,když mu bylo 22,byli jsme spolu 4,5 roku,takže podle toho soudím ztrátu partnera at je to důvod jakýkoliv,s druhým jsme byli 6let a poslední 2 roky jsem dělala vše pro to ,aby jsme se rozešli,řešila vztah horem dolem ,po dobrým i po zlým,měla jsem ho pořád ráda a,ale věděla jsem,že to v životě klapat nebude,protože jsme měli každý uplně jiný směr,a já se každý den trápila tím jak to skončit,měla jsem ho rád a i když mě štval a už mezi námi téměř nic nebylo,každý den po dobu 2let jsem se s ním nejen v duchu rozcházela ,jezdila ubulená do práce a z práce,začla se obvinovat z toho,že nejsem schopná vyjít s druhým a udržet vztah,ale ted už vím,že ty 2 roky byla zbytečně dlouhá doba a dlouho starostí a trápení,když to šlo udělat hned,jen člověk musel chtít,ale čím dýl to trvalo tím mín jsem na to měla sílu s tím něco dělat.Snad z tohodle pochopíš,že pokud jsi přesvědčená,že ho máš jen ráda,ale víš ,že by to nefungovalo,tak bud pyšná na to,že jsi to dokázala takhle brzy a nenecháš se trápit a ničit někým druhým uplně zbytečně.Uvidíš postupem času,to bude lepší alepší a ty se budeš cítit líp,co ti můžu poradit,co mě pomohlo v obou případech ,mít o tom s kým mluvit o tom špatným i o tom dobrým,.Budu ráda,když zase napíšeš časem jak se máš.Držím palce,toho pravýho určitě poznáš a přijde ,když to nejmín čekáš

@Lenka/79 Ahoj Leni. Tento týden bylo líp, ale teď o víkendu to na mě zase nějak padlo. Pořád přemýělím o tom, jak můžou ti chlapi jenom tak zabouchnout dveře a zapomenout na to, že tě kdy milovali, že s tebou strávili několik let života. Slyšela jsem od lidí, že se chová, jakože je v pohodě a že má teďka klid a je spokojenej. Tak mě štve, že nevím, jestli to hraje nebo jestli to tak opravdu je. Skáču z jedné nálady do druhé, jednou jsem naštvaná, jednou mi strašně chybí, jednou se mi chce brečet, jednou zase smát...Ale jediný co vím, že ho nechci vidět a ani s ním mluvit, dokud nebudu v pořádku..Až to prostě všechno odezní a bude dobře...A to může trvat celkem dlouho..Pořád v sobě potlačuju bolest a nic si nepřipouštím...Potřebovala bych se pořádně vybrečet, ale zadržuju to jak můžu...Ale snad jednou bude líp a budu zase šťastná...Chtěla bych tomu věřit...

@Renie to je teda,to by mě namíchnnul ještě víc,a aspon bych viděla jakej je,,no aspon ,že víš na čem jsi a můžeš se podle toho zařídit podle sebe.Myslím,že je naprosto zbytečný se obvinovat,to určitě nedělej,já jsem si později říkala,že všechno špatný je pro něco dobrý ,i když vím,že někdy je to těžký,ale myslím,že i když ještě není úplně dobře ,tak už je určitě líp,že máš větší jistotu např. v tom,že se můžeš spolehnout na sebe a svojí rodinu a ne na nějakýho podrazáka.že vše co děláš ,děláš pro sebe a lidi ,kteří tě mají rádi. A určitě ve vztahu,kde tě chce někdo předělávat to není dobrý,,to by jsi nebyla.Doufám,že už je o něco líp.