Ahoj, taky se připojím do diskuze. Miminko je sice teprve na... - diskuze

Ahoj, taky se připojím do diskuze. Miminko je sice teprve na cestě (25.t) a s přítelem jsme nesezdaní, takže ta, na kterou si postěžuju, je moje \"skoro-tchýně\". Mám z ní (a o ní) den ode dne větší strach. V rodině přítele mají ženský nějaký snad dědičný psychický problém - nevím jak to napsat. ALe po určitém věku začne těm ženským hrabat. Začnou se zkrátka propadat do vlastního vyfabulovaného světa a občas \"přepnou\" do toho reálného. Dokud jsem nebyla těhotná, bylo mi to trochu jedno. Když začla vést skoro-tchýně nesmyslnou debatu, tak jsem to vyignorovala. Občas mě její závěry naštvaly, ale pak jsem si připoměla, že ona si to ve skutečnosti nemyslí a bylo dobře. Jenže teď, když čekáme mrňouse, příjde mi to mnohem horší. Pořád k nám chodí, radí nesmysly, už dopředu ví, že já nebudu dobrá matka (dokonce už má jasno v tom, kde budu dělat chyby...), mluví o malém jako o \"našem miminku\" - tedy o jejím a mém společném atd. Už plánuje, jak s ním pojede k moři do Itálie - vůbec si nedovedu představit, že bych s ní své dítě pustila na delší dobu samotné. Mění názory v minutě, v jedné větě si dokáže protiřečit. A nejhorší je, že si tuhle svojí \"vadu\" neuvědomuje, stejně jako to bylo u její maminky, přítelovy babičky. Fakt se bojím toho období, až bude malej na světě