Ahoj. Nemám chuť trávit čas tukáním písmenek, a tak přeposíl... - diskuze

Ahoj. Nemám chuť trávit čas tukáním písmenek, a tak přeposílám dopis zaslaný kolektivu jablonecké porodnice a jestě jednou VELIKÝ DÍK.

Vážený pane primáři
Tento dopis patří i na celé oddělení gynekologie, šestinedělí a na oddělení novorozenců a ráda bych Vás tímto požádala o jeho přeposlání -bohužel jsem nenašla emailové spojení na tyto oddělení.
Všechno začalo v průběhu měsíce dubnu, kdy jsem se rozhodovala, kde se můj prvorozený syn narodí. Musím přiznat, že jsem pátrala po porodnicích, kde lidský přístup a ochota vyjít vstříc mne i mému synovi, pokud bude vše po zdravotní stránce v pořádku, jde ruku v ruce s během porodnice a lidí, kteří v ní pracují.
A možná i díky tomu, že jsem se narodila v Jablonci, skoro 20 let tady bydlela a vracím se odpočívat „domů“ na hory, jsem se rozhodla pro vaší porodnici.

Těhotenství probíhalo naprosto normálně a bez jakýchkoliv komplikací.

Mé přání rodit přirozenou cestou, bylo sice silné, ale můj syn Matěj i přes veškeré cvičení, moxování, akupunkturu, babské rady a jiné prostředky se rozhodl, že se na svět nebude koukat „vzhůru nohama“ - konec pánevní a bude si v tom mém bříšku spokojeně sedět.

A tak se naše narození naplánovalo na 16.října. Teď je asi zbytečné cokoliv psát, protože i přesto, že jsem rodila císařským řezem můj porod probíhal skoro tak normálně, jako porod přirozenou cestou. Má obava, že nebudu mít ten „svůj zázrak“ od první chvíle u sebe byla NAPROSTO zbytečná. Celou dobu na porodním-operačním sále jsem ho měla u sebe a první minuty byli opravdu JEN NAŠE .

Na pokoji JIPU, kam jsem byla odvezena, byl Matýsek celou dobu se mnou, snad jen kromě noci, kdy jsem potřebovala načerpat trochu té síly. No a ráno po probuzení už jsme se od sebe nehnuli. Já mohla normálně fungovat a žít pro ten zázrak, tak jak by to mělo „BEJT“.
Zkrátka a jednoduše bych Vám ffffšem chtěla mooooc a mooooc poděkovat, že jste nám umožnili „takovej nádhernej vstup do toho jeho určitě krásnýho života“.
Kéž by takových porodnic a přístupu k maminkám a jejich dětem bylo víc.
Vím, že díky je málo, za ten dar, ale snad vás potěší těch pár písmenek, co se mi psali od srdíčka a úplně sami. Věřím, že Matěj je tak klidný a krásný miminko i díky tomu, že jste nám umožnili být stále spolu od prvního okamžiku.
Chechtáme se na vás a přejeme Vám spoustu sluníčkovejch dní

Nováková Karolína a Matěj Míka

Neratovice 4.listopadu 2008

Ps: omlouvám se, za těch pár nespisovných slov, ale píšu tak, jak mi jdou slova a nepřemýšlím nad tím, co je a co není spisovné. Konec konců není to žádný oficiální dopis, jen poděkování, za to, že jste