@Leja27
vůbec nad tím nepřemejšlej. Já jsem svoje těhotenství začala tím, že mě dva roky bolelo břicho, měla jsem takový křeče i po pohlavním styku že jsem ani nemohla chodit. Tak mi dělali vyšetření a nic mi nenašli ani z krve. Tak jsem šla na laparoskopii a celkovou anestezii. No a dva týdny po operaci (při které nic nenašli) mi zjistili, že už v době operace jsem byla ve třetím týdnu těhotenství. No a zrovna mi doktor oznámil, že o to tou operací asi přijdeme, jelikož se to nedalo poznat a prý se to po operaci většinou stává(trochu jsem začala krvácet). Tak jsem si lehla do nemocnice znovu(jenom dodám, že jsme se o mimčo snažili asi třičtvrtě roku bezúspěšně), kde mi oznámili, že pokud by se plod měl poškodit tak samovolně potratím, a pokud se udrží tak by mělo být zdravé jako ostatní děti. to víš že mě napadla myšlenka jestli vůbec by mohlo být zdravé po ty anestezii, ale pak jsem si sním začala povídat( byla jsem v 6. týdnu) a řekla jsem mu že samozřejmě když zůstane tak udělám vše pro to aby to dopadlo dobře a pokud ne, tak to tak má být a já to pochopím. Samozřejmě že mě všichni říkali, že bude další, ale stejně už prostě něco vznikalo, a bylo to první a už naše. Dopadlo to tak že jsme vydrželi a dneska jsme ve 25 tt. Ale proč to všechno píšu, protože když jsem šla na ten tripltes, tak týden bylo pro mě taky hrozně dlouho, ale zakázala jsem si na něco špatného myslet nebo se tím trápit, protože pokud by něco nevyšlo tak to tak stejně má být a miminku ten stres by moc nedodal, taky mě všichni říkali, že to většinou nedopadne dobře, ale nakonec jsme měli všechno v pořádku(zatím). takže se prosím tě nestresuj ono je opravdu pravda, že to někdy nevyjde dobře a proto potom ta plodovka ale když už se většinou mrňousek udrží tak by měl být v pořádku. Alespoň jsem se zatím snažila aby byl.:))) takže ti přeju moc štěstíčka a hlavně na mrňouska mysli a povídej si s ním hodně. Třeba jsem blázínek, ale věřím že k zdravému vývoji to dá hodně. A občas si popláču z ničeho nic taky.