Ach ty hormony - diskuze

Tentokrát se mnou cloumají nějak moc, u Míši jsem nic takového nezažívala ani jednou se nerozbrečela a teď mám co dělat pokaždé když si přečtu něco smutného a včera jsem si teda pobulela maximálně. Jeli jsme pro menší nákup do Kaufu a v uličce, kde byly přesnídávky (musela jsem Míšovi doplnit zásoby) jsme se potkali s jedním párem, který sebou měl asi 2,5 let starého chlapečka. Ukázal, že chce taky přesnídávku, tak ta jeho maminka se zeptala svého partnera nebo manžela, jestli mu smí JEDNU! vzít a on, že NE, že už je na to velký!!! Hlavně, že on měl ve vozíku dvě basy piv... Když jsem viděla ten šílený smutný pohled toho klučíka, tak mi hned vyhrkly slzy a v autě už jsem to nedala a brečela a brečela a brečela. A večer když jsem si na to vzpomněla, tak znovu, ale to už jsem myslela na to, jak je mi líto žen, které se musí na jednu blbou přesnídávku za deset korun dotazovat svého chlapa. Můj manžel mi večer řekl, že už bude jezdit nakupovat sám. On je z toho chudák nešťastný, když mě takhle vidí...