A co z toho zivota ma - diskuze

My si deti moc prejeme a zivot bez nich si nechceme ani predstavovat..Lidi, kteri se rozhodnou pro to deti nemit je cim dal vic. Ja to plne respektuji - kdyz jsou a budou takhle stastni, tak proc ne.

já myslim že když se tak rozhodli tak dobrý bohužel většinu ženských kolem 40 pak napadne ježiš já bych to dítě vlastně chtěla a najednou lítá po doktorech a vůbec, znám takový jeden případ..myslim že to není špatný rozhodnutí nemít děti a užívat si a vydělávat ale málokterá žena to unese nemít děti a pak vlastně ani vnoučata..

Ahoj holky,tak já jsem jedna z těch, která měla první děti ve 33 letech. Jsme s manžou dlouho,bude to 17 let. Děti jsme chtěli tak kolem 25, pak jsem byla na operaci, pak to nešlo a já se tím smiřovala. Říkala jsem si, že holt nebudu mít děti a nebudu první ani poslední. nechtěla jsem adopci, byla jsem ochotná jít do umělého oplodnění. Dělala jsem kariéru, věnovala sepejskům, stýkala se s lidmi podobně zaměřenými. Děti mi nicn eříkali, neuměla jsem s nimi mluvit, vždy jsem říkala, že nejelepší je, když je dítě ticho, přebalené, spokojené, ale ne moje. Po 32 jsem se zamýšlela stále jestli chci mít děti. Manžel chtěl bez diskuze. Tak jsme to nechali přírodě s tím, že já tajně doufala, že to třeba nepůjde ... i takové myšlenky měla ... sice jsem nechodila na žádné večírky, mejdany apod. ale měla jsem rád svůj život takový jaký byl. Pak jsem zjistila, že jsem těhule a ke všemu tam byla miminka dvě :-D šok, zděšení ...a dnes?Nidky bych děti nevyměnila, miluji je celým svým I když to není jednoduché a žádné leháro, dělám to ráda. A teprve teď mám smysl života. Tohle mi chybělo. Tím chci říci ... respektuji lidi, kteří se rozhodnou nemít děti ... je to jejich rozhodnutí ap okud nepoznají, že jsou o něco ochuzení a to něco jim v životě chybí jsou vlastně aspokojení. Také souhlasím s tím, že pokud by neuměli své děti milovat celým byly by ty děti pro ně přítěž a ty děti by trpěli je lepší když je nemají. Tak jsem se trochu rozepsala Hezké Vánoce všem

Mám kamarádku, je starší,silně věřící a bez manžela a tudíž i bez dětí.Byla s¨náma na táboře, a bylo znát jak ji vadí dětský křik a večerní povídání pod oknem.Já sama nelituju že mám Ondráška, nikdy bych ho za volnost nevyměnila.

hm..jakmuj bracha...ma o 12 let mladsi zenu,ale kdyby dite,tak adoptovat tak 7 lete...to muze byt samo doma

taky patřím k těm,co by bez dětí umřely žalem. Znám pár párů co mají opačný názor a děti nemají. Mají psy !!!! Tváří se spokojeně,ale já to asi nepochopím a oni zase asi ne mě.

Já už si nedokážu představit život bez Matěje.Ale říkám si,že máma která nechce dítě a nebude se o něj s láskou starat-tak to ať ho raději nemá.Takže pokud se necítí na mateřskou roli tak ji to jenom schvaluju.

já jsem taky ráda,že je mám,někdy zlobí ale to jsou děti,ale neměnila bych

Podle mě je to každého věc. Oni nechápou, jak my můžem žít a nechat se omezovat dětmi, my zase tvrdíme, že mají život prázdný...

Někomu to tak vyhovuje já bych takový život ale nechtěla

Mě by život bez dětí připadal strašně prázdný.Ano,toužím jít se někam pobavit,ale to jednou za čas.Trávit čas s dětmi chci pořád,prostě miluju ten pocit,že jsme rodina a jsme pořád spolu,všichni čtyři.To je to,co mě dělá dokonale šťastnou.Ten pocit,když se všichni ráno v posteli přitulíme,když společně snídáme,nebo obědváme,když jdem na procházku,nebo když prostě jen tak vegetíme v obýváku,obejmem se,dáme si pusu,když přijde jeden z kluků a řekne mami/tati miluji tě....to jsou neskutečně nádherné okamžiky k nezaplacení a rozhodně se nedají nahradit nějakou pařbou.MILUJU SVOJE DĚTI A MANŽELA

Ani já bych neměnila. Přesto, že člověk musí leccos oželet (návštěvy restaurací, kin, večírky, pařby...), tak to za to stojí. Není nic krásnějšího než když k vám dítě přijde, obejme vás a dá pusu. Ale pokud to tak cítí - no je to jejich volba a mají na to právo.

též bych neměnila, sice jich mám někdy plné zuby, ale ....to k tomu patří

Souhlasím s holkama.Sice děti někdy zlobí,jsou s nima problémy,doma binec,ale nedala bych je za nic na světě a jsem ráda,že je mám.

bratr mého muže a jeho žena....taktéž! domácí klid nade vše...., já jsem šťastná za hromadu dětí

Mas pravdu, nic po nich nezustane. Mam spis kamaradky, co dite chteji, ale nejde jim to. Nebo taky dve, co by deti chtely strasne, ale nemaji s kym a cas leti