Jednotné státní přijímačky: Jsou opravdu takovým zlem?

Společností, zvláště tou odbornou, aktuálně rezonují jednotné státní přijímačky. Není divu, právě jedny na školách proběhly. A ještě navíc s hojně medializovanou chybou.

Vypadá to, že s nimi snad odborníci vůbec nesouhlasí, ale když se do toho více zanoříte, zjistíte, že se jedná pouze o PR té strany, která je proti. Proto pokládám za svou povinnost tyto názory objektivně vyvážit. Zvláště pokud situaci ve školství sleduji nejen jako jedna její poněkud atypická součást – jako autorka vzdělávacích knížek se silnými pedagogickými geny, ale také jsem si jednotné přijímačky prožila u vlastních dětí.

A právě zkušenost s hyperaktivním synem značně přispěla k vytvoření mého názoru. Tento se formoval před 3 lety, čili reaguji na tehdejší situaci.

Ti, kdo se synem pracují, vědí, že je to typické bezprostřední hyperaktivní dítě. Pro ty platí, že si do úmoru rodičů i pedagogů jedou po své vlastní vlně, resp. když nechápou vyšší smysl nějakého konání, je těžké je motivovat k tomu, aby se něco naučili, dělali úkol žádaným způsobem apod. Mají zkrátka za všech okolností svou vlastní cestu.

Což má do života značné výhody, jenom nevím, jestli je v naší rigidní společnosti o tuto – i pro společnost – značnou výhodu nepřipravíme. Má to jednu výhodu i pro ony přijímačky. Mohou uspět právě díky nalezení svého netradičního řešení. Ale k tomu musí nejprve načerpat potřebné znalosti.

Od počátku mně připadalo, že celostátní zkoušky odrážejí skutečné znalosti

Syn byl první ročník, kdy se testoval přijímačkový systém Cermat. Čili neexistovaly kromě jednoho ukázkového testu žádné jiné vzory. Pro mě to vysílalo jediný, celkem příjemný signál, že čím více toho bude umět, tím lépe uspěje. Žádné naučené otrocké způsoby myšlení, žádné naučené příklady a postupy. Hlavně získat co nejširší přehled.

I proto jsem se v přípravě kromě mustrových testů zaměřila na zvládnutí celé problematiky nižšího stupně.

Testovací přijímačky

Tuto mou prvotní domněnku potvrzoval i vývoj znalostí se synem. Asi měsíc před přijímačkami se účastnil modelových přijímacích zkoušek. Mohli jsme si vybrat, zda Scio nebo Cermat, jak firma nabízela. Samozřejmě jsem zvolila Cermat, protože na obou gymnáziích možnost přijetí souvisela z velké části na jednotných přijímačkách. Další částí byl u jednoho gymnázia vlastní test z češtiny a matiky, u druhého obecné studijní předpoklady od Scia.

Již přesně nevím, jak syn dopadl u těchto zkoušek stran percentilu, ale přesně jsem viděla, že to odpovídá jeho znalostem, že to nebylo už tak tristní, udělal skutečně za ty dva měsíce přípravy spoustu práce, a to zejména sám s organizací nás dospělých, ale asi by to ještě na přijetí nestačilo.

Neustoupit z cíle, nedělat otrocké mustrové úkoly, ale zopakovat celou problematiku nižšího stupně se ukázalo prozíravým

Poslední měsíc přípravy jsem nestíhala zírat. Postupně se mu vazby mezi znalostmi propojovaly a jeho schopnost najít rychle správné řešení vzrůstala i u dříve neznámých úloh. Právě na jejich vyhledávání jsem se zaměřila. Snažila jsem se o to, aby syn nebyl u neznámých úloh překvapen, ale naopak si zafixoval postup, jak na ně. Jak se do nich „s chutí“ zakousnout a pokořit je. Nicméně jsem byla u něj připravená s klidem na vše, protože u hyperaktivního dítěte je to jeden velký vabank. Buď a nebo. I s kvalitními znalostmi a porozuměním problematiky může takovéto dítě díky své poruše, zbrklému jednání, nesoustředěnosti, impulzivnosti, přehlédnutí čehokoliv selhat.

Zřejmě měl syn opravdu velkou motivaci se na gymnázium dostat, nevím, zda proto, že je tam jeho starší sestra, nebo spíše proto, že v době přijímaček mají děti volno :-) – to se mu fakt u sestry líbilo, ale na přijímačkách se evidentně zapnul.

Výsledek byl, jak mnozí víte, překvapivý. Dostal se na obě gymnázia, na vybraném dokonce skončil 5. z celkového počtu více než 300 přihlášených dětí. Abych doložila fakt, že na hyperaktivní děti by nikdo nevsadil ani pětník, uvedu ještě SMS komunikaci s manželem po zjištění výsledku:

Já manželovi: „Ríša skončil pátý.“

Manželova odpověď: „Dostal se?“ :-)

Velice mě pak zajímala dílčí hodnocení, u kterých jsem si udělala takovou minianalýzu a došla k překvapivým výsledkům.

U námi vybraného gymnázia bylo zajímavé, že v jejich vlastních testech z matematiky a českého jazyka dopadly úspěšné děti hodně podobně a na pořadí by měly vliv snad setiny bodů, nebo by děti dopadly bodově stejně. Naopak u testu Cermat byla škála výsledků široká, rozdíly byly mnohem statisticky významnější. Nemám na to studii, ale myslím si, že se děti perfektně připravily na gymnaziální testy, a to z příkladů ročenek gymnázia, ale u Cermatu opravdu žádné mustrové zkoušky, snad kromě jednoho vzoru, neexistovaly. Čili to byly pro děti překvapivé otázky, kdy musely zapátrat ve svých znalostech, příp. si odpověď na jejich základě logicky odvodit. Proto se mně líbilo, že do celkového hodnocení byly přidány i výsledky těchto testů, které mnohem více zvýraznily rozdíly ve znalostech uchazečů.

Nenechte se zmanipulovat něčím názorem, každý sleduje své vlastní zájmy

Možná to vypadá tak, že jsem pro jednotné přijímačky právě proto, že mé dítě se díky nim na školu dostalo. A máte pravdu, nebudu vám to vymlouvat. Každé hodnocení je vždy subjektivně zabarvené. U každého. Podle varianty, která je pro koho výhodnější, nebo ji má spojenu s příjemnými emocemi. U rodičů viz výše, odborníci v tom pak mají ještě další zájmy. Bohužel si nejsem jistá, jestli v dnešní době nebudou z velké části finanční. Toto je pouhá spekulace, ale myslím si, že kdyby se někdo vydal tzv. pod pokličku, nebudu daleko od pravdy.

Mně osobně je jedno, kdo na tom vydělává. Ono totiž, když odpadne Cermat, přisaje se jiná společnost. A u této jsem si alespoň ověřila, že zadání a zhodnocení bylo férové. Alespoň před těmi 3 lety. Také mně jejich test přišel do života mnohem smysluplnější než takové ty obecné studijní předpoklady, které jsem se synem i dcerou procházela, kde šlo mnohdy o slovíčkaření, u kterého by možná i mnoho úspěšných, inteligentních lidí s praktickým myšlením pohořelo.