Inzerce
Inzerce
Inzerce

Konec pediatrů v Čechách

Nedávno jsem si v Týdnu přečetla o ukončení praxe pediatričky v Doksech, kde se nepodařilo ani soukromému vlastníkovi najít nástupce. Mimochodem toto se vůbec jazykovědcům nepovedlo. To slovo pediatrička, opět jazyková výjimka. Jako logicky myslící člověk se přikláním ke tvaru pediatryně po vzoru kolegyně nebo mistryně, protože těmi dětské lékařky skutečně jsou. Nechápu, proč ženskou variantu slova pediatr odvodili od měkkých hlásek typu sestřička, sudička a další. Proč nenechají pro jednou udělat pravidla pravopisu logicky myslícímu matematikovi? Možná proto, že by pak dětem stačily češtiny 2 hodiny týdně a ty tři ušetřené by mohly věnovat něčemu užitečnějšímu, např. vědám logickým, informatice, cizím jazykům. …nebo také manuální práci, jako je pomoc ve školní kuchyni, setření chodeb a další. Bazinga, neboli žert :-).

Ale vraťme se k tématu. I když asi namítnete, že se kritická situace netýká pouze pediatrů, ale všech lékařských specializací, zvláště pak praktických lékařů, tak bych ráda zůstala u nich, protože o té situaci přece jenom něco vím. Respektive o onom začátku konce dětských lékařů v Čechách.

Inzerce

Byla jsem totiž zrovna v prvním ročníku brněnské medicíny – obor dětský lékař, kdy se Českem přehnala Revoluce a kromě svobody vyplavila hodně malých lidí s velkým egem, kteří se chtěli nějak zapsat do historie.

A právě tehdy zřejmě nějací teoretici neunesli erudovanost dětských lékařů a rozhodli se je znehodnotit. 

Inzerce

Dříve si dětští lékaři volili specializaci již před Medicínou

Pro orientaci v problematice musím ještě uvést, jak se člověk dříve stával dětským lékařem.

Bylo to tak, že stejně jako nyní jdete buď na zubařinu nebo normální medicínu, tak tehdy jsme si ještě vybírali zvlášť dětské lékařství, kterých byly v našem ročníku 4 kruhy (á 20 lidí). Tito budoucí dětští lékaři byli ke svému odpovědnému povolání připravováni již od prvních ročníků, od teoretických oborů. Starali se přece o zdraví toho nejcennějšího, našich dětí. Takže např. patologii měli pouze v Dětské nemocnici, nebo ortopedii tamtéž. Interní obory hlavně na dětských odděleních, kromě toho samozřejmě i klasickou „dospěláckou“ internu.

Výsledkem bylo, že z každé fakulty vyšlo každým rokem 80 lékařů (beru-li to podle našeho ročníku té brněnské), které jste mohli „z fleku“ po obdržení diplomu postavit k malému pacientovi, oni je byli schopni vyšetřit, diagnostikovat a nastavit léčbu, tato samostatnost ihned po ukončení školy byla v rámci medicíny unikum, ostatní obory se volily až po skončení studia.

Inzerce

A tohle se nějaký teoretik rozhodl zbourat. Toto možná i světové unikum. Přece na západě jsou rodinní lékaři, tak budou i u nás, rezonovalo tehdy celou medicínou. Specifičnost dětského zdraví a nemocí si zřejmě nepřipouštěli. Mám v živé paměti, když se k tchyni-praktické lékařce jednou o víkendu nominovali rodiče s dítětem, jak se téměř křižovala. Není žádným tajemstvím, že se běžný praktický lékař drží od dětské problematiky zpátky, protože o ní ví velmi málo.

Jak vidíte, ani 30 let po Listopadu nebyl rodinný lékař uveden do praxe, pouze funguje jako ryze teoretický obor na lékařské fakultě, alespoň té brněnské.

Inzerce

Ale destrukce byla dokonána.

Začátek konce

Výsledkem zrušení oboru dětského lékařství, který ročně alespoň v Brně produkoval kolem 80 nových sebevědomých lékařů, kteří se dětských pacientů nebáli a těšili se na ně, je klesající stav pediatrické populace. Kdo by se také vrhal po 6 letech všeobecného studia do takto náročného, zodpovědného oboru, jakým zvláště pediatr prvního kontaktu je. Také často krizového z hlediska jednání s rodiči dětí. Proč by to měl dnešní absolvent dělat? Absolvent, který navíc problematiku dětského lékařství zvládá pouze okrajově jako jednu z mnoha, ne speciálně jako dříve, a ta je navíc značně rozsáhlá. Proč si tedy nevybrat nějaký jednodušší, snadněji zvládnutelný a v budoucnu méně časově náročný, administrativním zatížením a nesmírnou zodpovědností svazující obor?

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Konec pediatrů v Čechách - diskuze

  • To, co funguje, musime rychle nejakym "zlepsovakem" znicit
    Ja zazila v Anglii ty rodinne doktory a to byla jedna velka katastrofa. Riana byla pro ne naprosto zdrava (dikybohu ona skoro je), kdyz jsem ja chtela vysetreni srazlovosti kvuli trombofilii, tak nevedeli ktera bije a proc mi to maji "jen tak" kontrolovat. Videla jsem jak doktorka napichala do dvoumesucniho mimca 2 injekce a jeste ocko na rotaviry se slovy, ze to mirne nachlazeni prece nevadi...
       
    plaz   | 22.04.2018 13:00:19 | Reakcí: 1, poslední: 26.06.2018 16:03:59
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: To, co funguje, musime rychle nejakym
      Děkuji, Pavli, za reakci. Dětské lékařství nám záviděli všude okolo i systém preventivní péče. My to s dětmi ještě nějak ustojíme, ale kdo bude léčit naše vnoučata, to netuším.
      Calamity J.   | 26.06.2018 16:03:59
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×