Inzerce
Inzerce
Inzerce

Konec pediatrů v Čechách

Nedávno jsem si v Týdnu přečetla o ukončení praxe pediatričky v Doksech, kde se nepodařilo ani soukromému vlastníkovi najít nástupce. Mimochodem toto se vůbec jazykovědcům nepovedlo. To slovo pediatrička, opět jazyková výjimka. Jako logicky myslící člověk se přikláním ke tvaru pediatryně po vzoru kolegyně nebo mistryně, protože těmi dětské lékařky skutečně jsou. Nechápu, proč ženskou variantu slova pediatr odvodili od měkkých hlásek typu sestřička, sudička a další. Proč nenechají pro jednou udělat pravidla pravopisu logicky myslícímu matematikovi? Možná proto, že by pak dětem stačily češtiny 2 hodiny týdně a ty tři ušetřené by mohly věnovat něčemu užitečnějšímu, např. vědám logickým, informatice, cizím jazykům. …nebo také manuální práci, jako je pomoc ve školní kuchyni, setření chodeb a další. Bazinga, neboli žert :-).

Ale vraťme se k tématu. I když asi namítnete, že se kritická situace netýká pouze pediatrů, ale všech lékařských specializací, zvláště pak praktických lékařů, tak bych ráda zůstala u nich, protože o té situaci přece jenom něco vím. Respektive o onom začátku konce dětských lékařů v Čechách.

Inzerce

Byla jsem totiž zrovna v prvním ročníku brněnské medicíny – obor dětský lékař, kdy se Českem přehnala Revoluce a kromě svobody vyplavila hodně malých lidí s velkým egem, kteří se chtěli nějak zapsat do historie.

A právě tehdy zřejmě nějací teoretici neunesli erudovanost dětských lékařů a rozhodli se je znehodnotit. 

Inzerce

Dříve si dětští lékaři volili specializaci již před Medicínou

Pro orientaci v problematice musím ještě uvést, jak se člověk dříve stával dětským lékařem.

Bylo to tak, že stejně jako nyní jdete buď na zubařinu nebo normální medicínu, tak tehdy jsme si ještě vybírali zvlášť dětské lékařství, kterých byly v našem ročníku 4 kruhy (á 20 lidí). Tito budoucí dětští lékaři byli ke svému odpovědnému povolání připravováni již od prvních ročníků, od teoretických oborů. Starali se přece o zdraví toho nejcennějšího, našich dětí. Takže např. patologii měli pouze v Dětské nemocnici, nebo ortopedii tamtéž. Interní obory hlavně na dětských odděleních, kromě toho samozřejmě i klasickou „dospěláckou“ internu.

Výsledkem bylo, že z každé fakulty vyšlo každým rokem 80 lékařů (beru-li to podle našeho ročníku té brněnské), které jste mohli „z fleku“ po obdržení diplomu postavit k malému pacientovi, oni je byli schopni vyšetřit, diagnostikovat a nastavit léčbu, tato samostatnost ihned po ukončení školy byla v rámci medicíny unikum, ostatní obory se volily až po skončení studia.

Inzerce

A tohle se nějaký teoretik rozhodl zbourat. Toto možná i světové unikum. Přece na západě jsou rodinní lékaři, tak budou i u nás, rezonovalo tehdy celou medicínou. Specifičnost dětského zdraví a nemocí si zřejmě nepřipouštěli. Mám v živé paměti, když se k tchyni-praktické lékařce jednou o víkendu nominovali rodiče s dítětem, jak se téměř křižovala. Není žádným tajemstvím, že se běžný praktický lékař drží od dětské problematiky zpátky, protože o ní ví velmi málo.

Jak vidíte, ani 30 let po Listopadu nebyl rodinný lékař uveden do praxe, pouze funguje jako ryze teoretický obor na lékařské fakultě, alespoň té brněnské.

Inzerce

Ale destrukce byla dokonána.

Začátek konce

Výsledkem zrušení oboru dětského lékařství, který ročně alespoň v Brně produkoval kolem 80 nových sebevědomých lékařů, kteří se dětských pacientů nebáli a těšili se na ně, je klesající stav pediatrické populace. Kdo by se také vrhal po 6 letech všeobecného studia do takto náročného, zodpovědného oboru, jakým zvláště pediatr prvního kontaktu je. Také často krizového z hlediska jednání s rodiči dětí. Proč by to měl dnešní absolvent dělat? Absolvent, který navíc problematiku dětského lékařství zvládá pouze okrajově jako jednu z mnoha, ne speciálně jako dříve, a ta je navíc značně rozsáhlá. Proč si tedy nevybrat nějaký jednodušší, snadněji zvládnutelný a v budoucnu méně časově náročný, administrativním zatížením a nesmírnou zodpovědností svazující obor?

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Konec pediatrů v Čechách - diskuze

  • To, co funguje, musime rychle nejakym "zlepsovakem" znicit
    Ja zazila v Anglii ty rodinne doktory a to byla jedna velka katastrofa. Riana byla pro ne naprosto zdrava (dikybohu ona skoro je), kdyz jsem ja chtela vysetreni srazlovosti kvuli trombofilii, tak nevedeli ktera bije a proc mi to maji "jen tak" kontrolovat. Videla jsem jak doktorka napichala do dvoumesucniho mimca 2 injekce a jeste ocko na rotaviry se slovy, ze to mirne nachlazeni prece nevadi...
       
    plaz   | 22.04.2018 13:00:19 | Reakcí: 1, poslední: 26.06.2018 16:03:59
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: To, co funguje, musime rychle nejakym
      Děkuji, Pavli, za reakci. Dětské lékařství nám záviděli všude okolo i systém preventivní péče. My to s dětmi ještě nějak ustojíme, ale kdo bude léčit naše vnoučata, to netuším.
      Calamity J.   | 26.06.2018 16:03:59
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×