Stát by měl odškodnit děti s následky po očkování

V posledním roce jsem se přímo setkala s rodiči nebo četla příběhy na téma poškození zdraví po očkování, zejména závažných vývojových změn po očkování. Ne ve všech případech, ale v jednom bych skutečně zvažovala, zda následný psychomotorický vývoj ve smyslu retardace může souviset s očkováním aplikovaném pouze 2 týdny po závažném infektu s hospitalizací. Když jsem slyšela, co všechno musí s dítětem maminka absolvovat, aby došlo k pouze jeho sebemenšímu pokroku, jak jsou rodiče sžíraní myšlenkou, co udělali špatně, nepřestávala jsem na dnes již mladou slečnu myslet.

Rodiče tehdy, je tomu již více než 10 let, svěřili zdravotní rozhodnutí s tou největší důvěrou do rukou lékařů. Lékařů, kteří vykonávali v povinné vakcinaci službu státu. A zřejmě právě toto rozhodnutí mohlo navždy změnit život celé rodiny, hlavně budoucnost dítěte. 

Kdy stát dělá mrtvého brouka

Když pak rodiče takto zasažených dětí hledají útěchu a pomoc právě u státu, nenaleznou ji. Přitom rodiče udělali vše, co bylo jejich povinností, nebouřili se, nepochybovali, poslušně s rozhodnutím povinné vakcinace souhlasili a stát, kterému tak vyhověli, se k nim následně otočil zády. Stát, který na jedné straně tvrdil, že je očkování bezpečné, ale na druhé odmítl za něj nést odpovědnost. Nechal veškerou následující péči o dítě s mentálním skokem zpět pouze na nich, a to včetně finanční stránky. 

24 hodinová „asistenční“ a vzdělávací služba

Bezmoc, kdy máte najednou doma úplně jiné dítě, se dá asi popsat těžko a ještě hůře si ji nezúčastněný pozorovatel dokáže představit. To však není vše, co musí náhle rodič překonávat.

Rozsah náhle vzniklé péče samozřejmě závisí na typu postižení, ale může vypadat jako jeden či více níže nastíněných situací:

• 24 hodinová asistence, včetně několikanásobného buzení v noci
• Základní věci, které u normálního dítěte jdou lusknutím prstu, musíte u postižených tvrdě trénovat s nejistým výsledkem
• Dítě spotřebuje mnohem více vašeho času jak samotným vedením, péčí, tak docházením k lékařům apod.
• Je zvýšena také spotřeba nejrůznějších pomůcek a léků, které dle závažnosti stavu musíte použít
• Doháníte skupinové vzdělávání doma, abyste dítě alespoň částečně udrželi na podobné startovní čáře vrstevníkům
• Musíte být doma neustálou oporou, na kariéru nebo pravidelnou 8hodinovou pracovní dobu můžete zapomenout, vypadne tak zcela jeden rodinný příjem, potřebujete-li vystřídat, hlídání s péčí si musíte hradit
• O tom, že trpí nedostatkem vašeho času a péče ostatní děti v rodině, že se hroutí partnerský vztah, nemusíme spekulovat

Proč by měl stát převzít zodpovědnost za nežádoucí účinky po očkování?

Protože je povinné. Rodič nemá na výběr. Samozřejmě většina z nás rodičů podstupuje očkování proto, že primárně chrání své dítě. Věří účinnosti a bezpečnosti vakcíny oproti rizikům možného onemocnění. Pokud však vyhoví zákonům komunity a je mu blízká myšlenka kolektivní imunity, nemá u povinného očkování na výběr. A to mnohdy ani stran odložení očkování. Stejně tak je do časového presu tlačen lékař, který musí aplikovat vakcínu kvůli úhradě v přesném časovém období. To se týká hlavně nepovinných vakcín, která jsou hrazená pouze v přesně stanovených věkových údobích. 

Proč musí očkování, aby bylo hrazeno, proběhnout v přesně – zřejmě úředníkem – stanoveném intervalu? 

To jsem v podstatě nikdy nepochopila. Může mi někdo vysvětlit, jaký je rozdíl u pohlavně zatím nežijícího dítěte, zda mu aplikujeme vakcínu proti HPV ve 13 nebo v 15 letech?

Právě to zažívám se synem. Díky spolupůsobení poruchy chování s jedním diagnostikovaným faktorem autoimunity jsme raději po konzultaci s kvalitním vakcinologem upustili od hrazeného HPV očkování s tím, že pokud se situace např. za dva roky změní, očkování si pak budeme muset uhradit. Možná by se nic nestalo, ale člověk nikdy neví a opravdu nechápu, proč by mělo být očkování aplikováno již nyní, když zrovna naše rodina nejsme týpci, kteří začínají pohlavní život ve 14 a dříve.

Co když si o kompenzaci řekne každý, kdo má nějak postižené dítě?

Ano, i to je možné. Nejvíce se o zneužití spekuluje u autizmu, kdy jeho první projevy údajně spadají do období očkování živou trojvakcínou, takže je příčinnost těžko odlišitelná. Ale pevně věřím, že i toto se dá ošetřit. A raději přispět jednomu potřebnému rodiči navíc, než 3 odmítnout.

Má se kompenzace vztahovat i na nepovinná očkování?

Toť otázka. Tam je sice možnost volby, kdy si řeknete, že by je mohl rodič promyslet mnohem intenzivněji. Ale myslím si, že i tady by měl být stát nápomocen, hlavně pak u samotného očkování nelimitovat úhradu na přesné věkové období. Je otázkou, jestli by se na kompenzaci nežádoucích účinků spojených s očkováním nemohly podílet i výrobci vakcín, kdy by na tyto účely odkládaly do zvláštního fondu část svého zisku z jejich prodeje. Ty jim díky očkovacího kalendáře stát v podstatě garantuje.

Zahájíme racionální diskuzi?

Kompenzace rodin, kde došlo k poškození zdraví dítěte vlivem očkování, je určitě k posouzení náročné téma. To, že jsme se jím začali zabývat, je nepochybně krok správným směrem a jsem upřímně ráda, že jsme v tomto tématu konečně vytáhli hlavu z písku. Jeví se mně to jako první krůček k možnosti konstruktivní diskuze, kterou oba tábory – sympatizanti a vykonavatelé očkování vůči odpůrcům – mohou vést. Jestli však budou chtít…