Inzerce
Inzerce
Inzerce

Patří 2leté děti do školky? Ne, když do zařízení, tak do jeslí!

Vždycky šílím, jak něco, co tady fungovalo naprosto báječně, stát zruší, aby za stejným účelem vymyslel úplnou šílenost.

No, posuďte sami.

Inzerce

Stávající argumentace na téma 2letých dětí ve školce je pouze o 2 odpovědích: ANO a NE.

Na jedné straně stojí zděšení školští odborníci s argumentací, jak mohou ve školkách zvládnout dvouleté děti, že školky jsou instituce zaměřené na vzdělání, ne na péči o dítě ve smyslu výměny plen. A navíc, že dvouleté dítě by mělo být stále u matky, ne-li i v těch dvou letech viset na jejím prsu.

Z druhé strany se ozývá argument maminek, které musí nastoupit do práce a nemají pro dítě pečovatelku.

Obě strany mají přitom pravdu a argumenty doslova pádné.

Inzerce

Ale jako by viděly jen jedno řešení, ke kterému je možné se vyjádřit pouze ANO či NE. Problém však vězí právě v tom řešení.

Nevidím nic závadného na tom, že 2leté dítě půjde na 3 hodiny hry a 2 hodiny spánku denně do kolektivu. Sama jsem to u obou dětí takto praktikovala, u dcery od 2 let, u syna od 2 a půl roku. Nemusela jsem, chtěla jsem se na chvíli dostat z toho mateřského stereotypu, pracovat na sobě i jinak než pouze na svém mateřství, které ale přitom vnímám jako jednu z pro mě nejdůležitějších životních rolí. Jako bych věděla, že se do toho regulérního pracovního procesu díky péči o děti, zvláště ADHD syna už nikdy nepodívám, že si jej tedy musím dávkovat už takto po kapkách od začátku mateřství.

Co je však závadného, tak opravdu umístění 2letého dítěte do školky. Sama jsem u dcery absolvovala tuto eventualitu prakticky. Ale pouze asi 1 nebo 2 dny. Školka sebe nazvala vhodnou pro děti od 2 let, byla to školka Montessori. Po naprosto tragické zkušenosti jsem se obrátila na jesle, kde mně to přišlo zprvu příliš nalajnované, proto jsem zvolila onu alternativní školku. Z dnešního pohledu to samozřejmě vidím jako velkou hloupost. Naopak nalajnovanost v jeslích se ukázala být velkým pozitivem. Sestřičky měly s dětmi zkušenost, měly jasný postup umístění dítěte do tohoto zařízení, adaptace v prvních dnech a alespoň v těch jedněch měly děti neskutečně rády. Tehdy jsem prohlásila památnou větu: „Tady si to, Sofi, zapamatuj, tak dobře se již v životě nebudeš mít v žádném kolektivním zařízení.“ Dceru ty 3 hodiny bdění v jeslích nesmírně obohatily a dnes je jeden z nejvíce sociabilních lidí, které znám. Jiným případem byl ADHD syn, u kterého jsme jej naopak potřebovali na kolektiv zvykat. Bohužel se kmenové jesle několik měsíců rekonstruovaly a děti byly přesunuty jinam, kde sice k péči nemohu říci ani popel, ale nebylo tam tak vřelé prostředí jako v původních. Syn si dodnes pamatuje, že se mu tam tolik nelíbilo, jako v původních, kam se naštěstí ještě na závěr roku děti vrátily. 

Ne školky, ale jesle potřebujeme pro 2leté děti

A tady jsme u jádra pudla, jak se říká. Ano, dvouletým dětem určitě na pár hodin denně kolektiv neuškodí, u nás to skutečně bylo od 9 do 14 hodin, z čehož od 12, někdy od 11.30 děti spaly.

Co ale dětem uškodí, tak školkový přístup. 

Inzerce

Nevolám po návratu socialismu, ale musím férově uznat, že v některých směrech jsme vylili vaničku i s dítětem. Nevolám po návratu budovatelských jeslí, kde bylo dítě od půl šesté ráno do čtyř odpoledne. A to již od půl roku věku. Na druhé straně, pokud se na matku otec dítěte „vykašle“, stát mu to umožňuje a naordinuje mu úplně směšné alimenty, pak bychom i těmto maminkám měli umět vyjít vstříc.

Určitě nebude vstřícný krok spočívat ve zrušení pro děti odpovídající péče v jeslích a jejich náhrada ve školkách.

Inzerce

Co ve školkách 2leté děti a jejich rodiče čeká?

Zkusím nastínit pár scénářů, které mě napadají:

Rodiče malých dětí se zcela jistě mohou připravit na to, že jim hned první den bude školka, která nemá žádné schéma adaptace dětí, volat, že dítě ve školce nechce být, v horším případě už 2 hodiny pláče a chce maminku.

V počtu dětí, jaké školka má, není možné ani žádnou adaptaci a individuální péči vést. Zatímco ve školce je kolem 25 dětí na dvě paní učitelky, tak v jeslích 6-7 dětí na jednu „tetu“, zdravotní sestru. Resp. dříve to byla zdravotní sestra, ale bohužel jesle byly roku 2012 zcela vyňaty z působnosti Ministerstva zdravotnictví, takže nyní v nich může být zaměstnána i sociální pracovnice nebo pedagog, ale co si budeme povídat, v tomto věku je na péči a rozvoj dítěte nejlépe proškolena a připravena zdravotní sestřička.

Zatímco tety byly připravovány jako zdravotní sestry na péči o dítě a aktivity odpovídající věku dítěte, tak ve školkách již jede předškolní vzdělávací proces, zcela nevhodný pro dvouleté děti.

Situace s dítětem, které byly v jeslích naprostým standardem spadajícím do péče o dítě a nikdo vás o nich neinformoval s hrůzou v očích jako o patálii, tak ve školce vám bude dennodenně líčeno jako velký problém.

Na třídních schůzkách se pak můžete připravit na narážky rodičů starších dětí, zda i jejich dětem je kvůli dvouleťákům věnována patřičná pozornost, jestli by vůbec ti malí ve školce měly být. 

Nervozita rodičů bude s přibývajícími stesky učitelek narůstat, přenášet se na dítě, které takto určitě nebude mít první vstup do kolektivního zařízení uchován jako pozitivní zkušenost.

Proč stát zrušil pro 2leté děti jesle a snaží se je dostat do pro ně nekompetentních školek?

Jesle v období těsně po roce 2000, kdy jsem je měla možnost poznat na vlastní kůži, byly rodinnou, stran řádu, režimu, přístupu k dětem propracovanou institucí, logicky propracovanou. Proč se stát místo toho, aby se vrátil k osvědčenému řešení, snaží hledat „jinou“ cestu, u které již od počátku ví, že nemůže fungovat? Že bude znamenat trauma a nepéči jak pro 2leté, tak i pro starší školkáčky? Kdy ani jedna skupina nemůže být v tomto systému stran péče i vývojově uspokojena?

Zase je vše o penězích

Odpověď je jednoduchá. Jesle stojí rodiče měsíčně 6 000 Kč, státní školka cca 1 000 až 1 500 Kč. Je tedy evidentní, že na prvním místě stojí otázka financí, kdy stát jesle podporuje výrazně méně než místa ve školkách.

Zatímco jesle byly dříve jasně oborově začleněné, tak dnes je evidentní, že pro ně příslušný odborník, obor, ministerstvo chybí. 2leté děti by ještě skutečně pod Ministerstvo školství spadat neměly. Opravdu již v tomto věku máme začít zcela vážně chodit na třídní schůzky?

A ještě trocha zamyšlení závěrem:

Nemohu jinak než se závěrem vrátit k vlastní zkušenosti s jesličkami, jak jim dodnes láskyplně říkám. Co totiž bylo zvláštní, samozřejmě pozitivně zvláštní, tak jesle byly dosud jedinou kolektivní institucí, kde hyperaktivní syn neměl jediný problém. Ani s tetami, ani s kolektivem. Což zřejmě nejen u mě vyvolává otázku: „Neměly by se nakonec ty školky, školy, gymnázia a další od těch jeslí vlastně učit, namísto toho, abychom je rušili či se tvářili, že už na nich jako společnost nemáme zájem?“

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=666595

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Patří 2leté děti do školky? Ne, když do zařízení, tak do jeslí! - diskuze

  • Souhlasím
    Ano, jesličky ano, ale dvouleté dítě do školky NE. Paní učitelky ve školce by měly děti někam směřovat a ne zastávat funkci chůvy...
    anastázie   | 26.04.2018 11:40:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Naprostý souhlas!
    Můj syn chodil do jesliček od roku a půl a naprostá spokojenost. Musela jsem ho do nich dát - mateřská jako jeden příjem opravdu nestačí... Na "tety" tam, se vždycky moc těšil. Věnovaly mu naprostou 120% péči. Kolikrát se mu ani nechtělo jít domů. Ještě teď, když jedeme kolem , tak je tam chce navštívit a podívat se jak se mají.
    Školka je určena pro starší děti (min. 3+, spíše 4+, ale je to hodně individuální), kteří už tolik nepotřebují 100% péči a v lecčems se o sebe postarají samy. Nechápu, proč by se mělo rušit to, co tak dobře funguje!
    Hellena   | 08.04.2018 10:31:23
    Reagovat | URL příspěvku
  • Souhlasim
    Ja nikdy pro deti jesle nepotrebovala, takze k tomuto bodu se nemuzu vyjadrit. Ale do skolek 2 lete deti rozhodne nepatri, nekdy dokonce ani trilete. Kazde dite je jine a ne kazde je pripravene a zrale na kolektiv bez pritomnosti matky.
    plaz   | 04.04.2018 22:08:10
    Reagovat | URL příspěvku
  • Souhlas do puntíku..
    Kluk mi taky do jeslí chodil od dvou let, a hodně mu to pomohlo ve vývoji. Taky si osobně myslím, že obecně to dítěti spíš prospěje než uškodí. I naše neuroložka, která je tady vyhlášená si zatím stojí, říká že největší zlo co jsme na dětech napáchali je, že do tří let jsou s matkou doma. A to hlavně z důvodu, že dneska je větší uzavřenost před okolím, děti jsou víceméně jen s matkou.. Dříve tak nějak víc ty děti byly mezi sebou, mohly se srovnávat, takže kolektivní zařízení nebylo tak potřeba... Uvidíme, třeba taky k tomu dospějeme... Mě se ještě líbí ten kompromis, že jsou třídy určené pro děti od dvou let, kde jich je míň, ale stejně je tohle spíš alternativa pro šikovnější děti, i ty jesle by měly být v nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti standart...
    moninif   | 04.04.2018 19:26:42
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×