Měla by být víceletá gymnázia zrušena?

Tentokrát vydávám ve svém blogu článek, který mě velmi oslovil a je na aktuální téma. Autor chce zůstat anonymní, jeho identitu samozřejmě znám.

Chytřejší tu nestrpíme

Malíři tvoří rozmanité krajiny, byť jsou sami zavřeni v temné místnosti, náctiletí hudebníci zpívají o hrůzách války, přestože žádnou válku nezažili, promiskuitní básníci píší o nehynoucí lásce. A do toho se nám politici, kteří sami nikdy nevykročili ze své vlastní společenské bubliny, snaží namluvit, jak víceletá gymnázia rozdělují společnost.

V posledních týdnech a měsících se téma víceletých gymnázií omílá stále častěji. Neustálé debaty o jejich možném zrušení se však nechýlí k žádnému jednoznačnému konci. Jak to tedy je? Je jejich přínos našim dětem opravdu tak mizivý, jak se nám státní představitelé snaží tvrdit?

Ano, víceletá gymnázia opravdu dělí společnost. Ve statistikách je jednoznačně viditelné, že jejich absolventi dopadají v porovnání s žáky středních škol mnohem lépe jak u maturity, tak u přijímacích zkoušek na vysoké školy. Co se pak takzvaného neustále zmiňovaného „sociálního elitářství“ týče, dalo by se dlouze diskutovat vůbec o jeho existenci, natož pak opravdovém rozsahu. Tvrzení, že děti z gymnázií se vnímají nadřazeně vůči dětem na základních či středních školách, není ničím podložené. Polopatě řečeno, na reálné mínění gymnazistů se nikdo neptal. Přesto se o něm tvoří závěry, které pak slouží jako těžké argumenty pro jeden z názorů.

V demokratickém státě, jako je ten náš, by měl mít každý právo volby. Děti mají možnost si vybrat, jestli se budou hlásit na víceleté gymnázium, stejně jako se mohou rozhodnout, jestli na něm budou zůstávat, pokud za ně prvotní volbu studia učinili jejich rodiče. Je nutné si uvědomit, že v naší společnosti existují děti, pro které je osm let na gymnáziu skvělá možnost získání většího rozhledu a obrovská motivace k dalšímu studiu na vysoké škole. Už jen díky takovým by neměla být víceletá gymnázia rušena. Věc rozhodování mezi gymnáziem a základní školou je stále na individuálním uvážení; a do toho by stát svým občanům neměl zasahovat.