Mick Jagger a Axl Rose aneb anti-aging v podání Rolling Stones a dovolenkový klid v Drážďanech

Už jste někdy viděli sedmdesátníka 2 hodiny křepčit a běhat po pódiu a ještě do toho zpívat? Já už ano :-). A chytla jsem z toho docela slušný komplex. 

Jak jsem se k tomu dostala?

Svou nejoblíbenější skupinu a zpěváka jsem, bohužel, naživo nikdy neviděla a také nikdy neuvidím. „Zemřela“ se skonem Freddieho Mercuryho. Na něj ani charizmatem, ani hlasovým rozsahem, tuším přes 4 oktávy, hned tak někdo mít nebude.

Tak jsem se alespoň po následující roky stala společnicí na koncertech svému manželovi-rockerovi. I když od doby, kdy si vychoval zdatného sparring partnera v podobě dcery, se již tolik neangažuji. Výjimku udělám vždy, když k nám zavítají Stouni. Sice jsem první koncert v 90. roce vynechala, to jsme se ještě s manželem neznali a já neměla to správné hudební vedení, ale pak jsem byla snad na všech v Česku. 

Stouni mi učarovali hned od první chvíle, jsou profíci

Jaggera jsme již zažili jako disciplinovaného sledovatele zdravého životního stylu, kdy běhává 10 km denně a drogy a zřejmě i alkohol mu nic neříkají. Sex jej dle mého oslovuje stále, i když sám přiznává, že ty nároky šestnáctek už nemusí. Právě proto jsem jej od první chvíle vnímala spíše než rockerského rebela jako profesionála v show byznysu. Hudební zážitek je s nimi vždy veliký, hlavně má vše dotažené do posledního detailu. 

Jagger s Richardsem? Jako naše manželství

S přibývajícími koncerty a informacemi o kapele jsem si začala všímat jedné až neuvěřitelné podobnosti. „Vždyť to jsme my dva! Ale, kdo je kdo?“ pronesla jsem jednou ke svému muži. Ne nadarmo o nich prohlásila Jerry Hallová, manželka Jaggera: „Víte co, Mick miluje Keitha. Jsou jako manželé.“ A vzhledem ke konstituci i tomu, že je mi ze Stounů velmi sympatický Keith, tak se obávám, že tím někdy až nechutně pedantským Jaggerem jsem většinově ve vztahu právě já. Myslím však, že manžel ještě neměl o mně důvod jako Keith o Mickovi prohlásit: „Je to ten chytrej malej z**d, to se musí nechat.“ Ale občas si role vyměníme. Hlavně je dobré jej nechat doma velet, v tom ať si klidně hraje na Jaggera.

Je snad s věkem čím dál lepší

Letošní turné jsem brala jako takové rozloučení se Stouny. I když manžel předpovídá, že určitě za rok opět přijedou. No, nevím, uvidíme, jestli Keith zase někam nepoleze a nezraní se. Věděla jsem, že to bude jako vždy vychytané, ale příliš nadějí jsem do toho v jejich věku již nevkládala. O to větší mě čekalo překvapení přímo v Letňanech. Byl to snad nejlepší koncert, jaký jsem kdy zažila.

Když Jagger nastoupil a běžel tím svým tanečně-tělocvičným způsobem za tónů úvodní písně Street Fighting Man na jeho pravou stranu pódia, připadal mně ten pohyb trochu robotický. Ale tento dojem naštěstí vyprchal během pár taktů. Nepřestala jsem na ně s údivem zírat. Koncert měl fantastický drive a neustále gradoval.

Nejen Jagger, ale i ostatní Stouni jsou v neskutečné kondici

A to je druhá věc, která mě zaujala. Ač pánové po 70, tak jim to neskutečně šlape a jsou ve skvělé fyzické kondici. Zvládnou bravurně 2hodinový koncert, kdy je Jagger téměř celou dobu na nohách. Naštěstí Jagger pochopil, že angi-aging zákroky nejsou pro něj, protože by mu image rockera dost pošramotily. Ale pokusy tam prý v minulosti byly. Nicméně vlasy si s Ronnie Woodem barví oba.  U Ronnieho to chápu. Před časem se mu narodila dvojčata, tak jistě nechce při procházkách vypadat jako jejich dědeček. To Keith takové opičky zapotřebí nemá, stejně tak Charlie Watts. Tomu je dokonce 77 let.

Jagger vs. ostatní vrstevníci a rockeři obecně aneb kdy s bouřlivým životem přestat

Kdo zná bouřlivý Jaggerův život, tak se musí přirozeně ptát, jak může po tom všem ještě být po sedmdesátce tak vitální. Zvlášť, když si vedle něj postavíte některé jeho vrstevníky. Mně samozřejmě bleskl hlavou jako první náš prezident, který je dokonce o rok a dva měsíce mladší. Jak je možné, že Jagger holdující minimálně do 40 let kouření, alkoholu, drogám, sexu je na tom o tolik lépe než Zeman, který holduje pouze kouření, alkoholu a české kuchyni? Nicméně stále. A v tom je zřejmě jádro pudla. S neřestmi je potřeba evidentně VČAS přestat, než se z nich člověku rozjede nějaké chronické onemocnění. To si již pak žije vlastním životem i bez neřestí, jako je např. u prezidenta cukrovka. Příklad máme i v rodině, kdy jeden z blízkých si jídla solil tak extrémním způsobem, že si po 70 odrovnal ledviny a skončil na dialýze. Kupodivu pak solení zanechal doslova ze dne na den. Škoda, že to nešlo o 20 až 30 let dříve.

Koncert mě stran životního stylu motivoval natolik, že jsem v dalších dnech výrazně omezila své oblíbené sladkosti, ale cítím, že to příliš dlouho nevydržím :-). Nedá se nic dělat, musím je pak chodit večer vyběhat. Holt někdo běhá, aby mohl běhat po pódiu a vydělávat tak prachy, jiný proto, aby mohl mlsat a peníze utrácet.

Po Stonech Axl Rose (56) a Guns N´ Roses v Lipsku

3 dny po Stounech jsme absolvovali opět s celou rodinou koncert o generaci mladších Guns N´ Roses v Lipsku. Měli jsme takové rockové turné Praha – Drážďany - Lipsko. Manžel dokonce v jednom týdnu stihl ještě třetí koncert, kdy v pondělí před Stouny do Brna přijela skupina Deep Purple. 

Guns N´ Roses jsem na živo nikdy neviděla a koncert byl pro mě poněkud jiný s jinou cílovou skupinou. 

Zatímco v Praze vše probíhalo takovým distingvovaným způsobem, cigaretu tam vytáhl málokdo, snad jedině manžel…, evidentně se i fanoušci Stounů dali na zdravější životní styl, tak v Lipsku na Guns N´ Roses jsem se nafetovala více než za posledních 10 let dohromady.

Fanoušci v Německu byli neskutečně kontaktní. Aby nedošlo k mýlce, tak podle vzhledu to byli evidentně všechno „starousedlíci“ :-).  Nejdříve jsem se osvobodila z dosahu vrstevníka a umístila s nadějí ke hloučku asi dvacetiletých až třicetiletých chlapců, kde jsem předpokládala, že si ke kontaktu budou vybírat mladší ročníky. Omyl. A vůbec jim nevadilo, že jsem s sebou měla téměř dvoumetrového bodygarda. Ke kontaktu postupem času přibývala oblaka cigaretového i mírně nasládlého dýmu, kterému nešlo uniknout. „Holt jsi na rockovém koncertě, princezno,“ opakovala jsem si při každém nádechu.

Rozdílů mezi koncerty bylo více

To nebyl první rozdíl, který mně přišel na mysl. Další byl vidět ihned po nástupu frontmana Axla Rose. Začátek byl poněkud rozpačitý a váhavý, ale o to déle pak hráli, celkem snad 3 a půl hodiny. Mám na to svou teorii. Axl musel nejprve na pódiu shodit svoje přebytečná dvě až tři kila, aby to konečně mohl rozjet. No a to mu trvalo necelé 2 hodiny :-). On těch kil navíc má tedy více…

Nicméně dcera si koncert velmi užila, kapela jí je bližší než Stouni a manžel byl rovněž nadšený z živočišné atmosféry na stadionu.

Vrásky k rocku patří, ale ta obezita vypadá tak nějak divně

Vždycky budete srovnávat, když absolvujete dvě takto podobné akce za sebou. A zatímco Stouni pro mě byla opravdová ukázka účinných anti-aging metod v praxi, tak ve stejné kategorii musím nazvat koncert G N Roses naopak jako aging, jak promotérem, tak publikem. S tímto tempem ničení dlouho nevydrží. Nebo dopadnou jako Miloš.

Nádherně opravené a klidné Drážďany

Při příležitosti našeho rodinného rockového turné jsme se na 2 dny zastavili v Drážďanech, které mě okouzlily svým klidem. I když velikostně trochu větší, tak množstvím lidí v centru snad pětinové oproti Brnu. Mohutně se tam staví a opravuje, dokonce stihli nedávno dostavět náletem na konci druhé světové války rozbombardovaný kostel P. Marie.

Vše je velmi prostorné, jediné, co mně tam chybí, je absence zeleně, té je pomálu. Zwinger a okolí jsou samozřejmě nádherné. Na galerii bych potřebovala tak den na každé patro. Určitě Drážďany doporučuji pro klidnou, přitom však aktivní dovolenou.

Lipsko již bylo díky účastníkům koncertu trochu přeplněné, ale mělo také kouzelnou atmosféru. Syna, pro nás, kteří jej trochu známe, nepřekvapivě, místo památek nejvíce zaujala figurka Martina Luthera Kinga z Lega, kterou prodávali v místním historickém kostele a kterou jsme museli zakoupit, protože ji nikde jinde nemají :-). Alespoň jsme si z cest dovezli nějaký suvenýr. Počkat. Ještě jeden. A to kelímky s logem Stounů, na kterých jsem absolvovala na ploše většinu koncertu, abych aspoň trochu viděla i živé hudebníky, ne pouze na obrazovce. Na ploše jsme byli po dlouhé době a nelituji toho.

Ještě poznámka o cenách za ubytování v Praze a Drážďanech

To jenom taková perlička na závěr. Zatímco v Praze nás stálo ubytování na jednu noc přes 9 000 Kč, jednalo se o stísněné hotelové pokoje v Letňanech s umyvadlem přímo v pokoji, tak v Drážďanech jsme stejnou sumu zaplatili za 5x větší apartmán na dva dny i s terasou a to přímo v centru města.

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=672608