Nehody Míši a Ríši

Říká máma medvědice :"Doběhnu nám pro bukvice,počkej doma chvilku sám,dlouho tě tu nenechám."Sotva za ní zámek zapad,dostal Ríša náhle nápad:Trošičku se proběhne,po stromech se rozhlédne.Ríša malý, ale smělý,ptá se datla kde jsou včely,že by zkusil třeba hnedvybrat jejich sladký med.Zajíčkovi je to k smíchu,jak tu kvílí v lesním tichua jak Ríša zmořenýleží mezi kořeny.Ríša pádí pryč, jen funí,chce si zchladit v lesní tůnipoštípanou tlamičku -oddechnout si chviličku.Žába smíchy sotva kváká,když si nos nabral raka.Za břicho se popadla:"Rak mu tahá žihadla!"Ríša chtěl by raka setřást,letí přes křoví a přes chřást,přitom kňučí bolestí -ale rak se nepustí....O kus dál zas překvapení!Rozkročený na kamenipřísně říká moudrý výr:"V lese bude klid a mír!"Teď však pozoruje ježka,příležitost nezamešká,pokusí se velmi rádmedvídkovi změkčit pád.Potrestaný modřinami,žihadly a bodlinamiRíša vzlyká u vrátek:"To mě bolí kabátek!"Doma do postýlky klesá -teď už poznal zákon lesa:Aby tě měl každý rád,musíš umět poslouchat.