První měsíc ve škole

Zajíc

29. 8. 2008 se narodila naše Maruška. Takže letos v lednu přišel čas zápisu do školy. Hodně jsem zvažovala odklad, protože Maruška to má tak těsně a podle termínu se stejně měla narodit až v září, ale nakonec jsem se rozhodla pro řádný nástup, protože Maruška mi přišla na školu akorát tak zralá.

Maruška nastoupila na spádovou školu, do mírně alternativní třídy, která by měla mít některé Montessorri prvky. Jestli má, neposoudím. Je to v podstatě jedno, protože má fajn učitelku, a to je nejdůležitější.

Paní učitelka jim připravila na poslední srpnový pátek sportovní odpoledne, aby se trochu seznámili, udělala to ve svém volném čase a já si toho moc vážím. Maruška tím pádem šla na první školní den zcela nadšená.

Paní učitelka je evidentně velmi rozumná a tolerantní žena, Maruška se s ní loučí „AHÓJ ZÍTRA“ a mává ji a paní učitelka mává zpátky. Taky oceňuju, že nemají žádné puntíky, poznámky, pětky a spol. za zapomínání, protože v prvních dnech zapomněl snad každý něco, Maruška třeba chodila dobře týden s neobalenými sešity, protože mi nějak zapomněla sdělit, že se to má obalit.

První školní den byla dle mého totální katastrofa a organizační selhání vedení školy. Vydýchaná tělocvična, řečnící Hašek, řečnící starosta, který několikrát zopakoval, že mu nešlo čtení a psaní. Informace, že máme starostu dyslektika, mi v životě hodně chyběla. Potom řečnil farář a ředitelka a zástupkyně, pak nějaký nešťastný chudák druhák překoktal básničku a pak si nás naštěstí rozebraly učitelky. Po hodině, kdy jsme se my rodičové dozvěděli nějaké organizační věci, a děti si vymalovaly obrázek aktovky, jsme se šli zapsat do družiny, což byl další megachaos.
Musím říct, že kdybych nezažila ten přivítací pátek, tak se otočím na místě a Maruška bude v domácím vzdělávání, protože to byla prostě hrůza.

Další věc, ze které jsme byli s Pepou upřímně nešťastní a Maruška ještě víc, je jakási anonymita a neurvalost rodičů. Z lesní školky jsme zvyklí při příchodu pozdravit nejen pedagoga, ale i všechny děti. Tady jsme byli svědkem ranního masakru v šatně, kdy spěchající rodičové hledí jen na to, jak převléct své dítě a je jim úplně jedno, že zadkem masakrujou Marušku, kterou jsme bláhově pustili do šatny samotnou, protože jsme měli za to, že šestileté dítě se přezuje samo. Jo, přezuje, ale je třeba, aby nad ní stál metrákový otec, a chránil ji před pozadím maminy, která si svého prvňáčka musí přezout sama.
Naštěstí se to časem nějak upravilo, děti se mírně osamostatnily, a na dveře šatny dali ceduli, ať tam rodičové nelezou.

Samotná výuka postupuje dopředu dle mého celkem svižně, čtou A a U, počítají do tří, píšou čárky, obloučky a číslici 1 – co jsem tak zachytila. Maruška se občas lehce nudí, protože tyhle věci zvládá už nějakou tu dobu, ale je jasné, že se to přeskočit nedá, že se musí všichni sladit na jednu úroveň. Naštěstí je Maruška věčně pozitivně naladěná, a když ji nebaví jedna věc, zabaví se druhou. Takže se zápalem a nadšením sbíráme kaštany a hliník a staré baterie.

Mimoškolní aktivity

Aby Maruška neztratila kontakt s přírodou, přihlásila jsem ji do skautu a sama Maruška si vybrala ještě přírodovědný kroužek při DDM, tam začne chodit od října.

Veliká výhoda je, že Maruška neodvozuje svoji osobní hodnotu od jedniček nebo od toho, kolik má obrázků na nástěnce. Užívá si, co je, a netrápí se tím, co není. Myslím, že tohle osobnostní nastavení jí bude k prospěchu nejen ve škole, ale celkově v životě.
A taky by se dalo říct, že má školu tak trochu na háku. Na moji pochvalu „v žákovské máš jedničku“, odpověděla znuděným hlasem „jednička – bednička“.

S jistým napětím jsme očekávali, jak se srovná s přechodem lesní školka – klasická škola. A jsme mile překvapení – žádný problém. S paní učitelkou jsem na toto téma nedávno hodila řeč a je to v pořádku, schopnost usedět školní vyučování nesouvisí s navštěvovanou školkou, ale s osobností dítěte.
A já jako velkou výhodu vidím zodpovědnost a samostatnost, Maruška se do školy připravuje sama, sama si píše úkoly, já jen podepisuju. Jestli je to lesní školkou, kde se děti musely postarat, aby v lese nezapomněli svačinu a rukavice, nebo jestli je to Maruškou jako takovou, nepoznám. Vyhovuje mi to.

Čeho jsem se bála, byla školní družina, vlastně ani nevím proč, asi že já sama jsem ji nemusela. Ale Marušce nevadí tam být, paní družinářka je milá, takže tohle máme taky v pohodě.

Na co s překvapením zírám, je školní jídelníček. Na výběr jsou 2 jídla, tak jsem čekala, že jedno bude nějaká klasická kuchyně a druhé něco odlehčeného. Ale vedení školy asi nepochopilo tento princip, takže na výběr je třeba vepřové maso s bramborem nebo vepřové maso s těstovinami. Každý den je maso, co je bezmasé, je většinou sladké. Zřejmě vaří dobře, Marušce chutná, ale podle mě to není zdravé, mít každý den maso. Pokud můžu, beru ji před obědem, aby si z toho jídelníčku neuhnala v 6ti letech dnu.

Celkově mně zatím z prvního měsíce školy vyšel jeden zásadní poznatek – úplně nejvíc záleží na osobnosti učitele, osobnosti dítěte a na tom, jak si ty dvě osobnosti sednou. Protože škola jako taková má všechny nešvary velké státní školy, ale paní učitelka to snadno vyváží, takže jsme se školou velmi spokojeni.

Moninif

Potřeby do školy jsme kupovali asi jako všichni, nenapadá mě nic speciálního, co by u nás požadovali. Školu jsme vybírali podle referencí a dostupnosti, naštěstí už reference splňovala nejbližší škola, takže výběr byl jasný. Ve třídě je 22 prvňáčků. Paní učitelka se zdá být v pohodě a syn je s ní zatím spokojený.
Systém výuky je asi klasický, do každého předmětu mají pracovní sešity, které postupně vyplňují, ale nevím, jak se učí jinde. Už první třídy mají jednu hodinu angličtiny týdně. Na angličtinu jsme vlastně museli koupit pracovní sešit.

Češtinu a prvouku mají z nakladatelství Nová škola (http://www.nns.cz), zatím moc daleko bych řekla, nejsou, neb teprve postupně probírají písmenka - jsou teprve u třetího - a netuším jakou metodou se budou učit číst. Z psaní zatím mají stále jen uvolňovací cvičení, v matematice se učí počítat do pěti, ale čísla psát ještě ne. V prvouce probírají takové ty obecné věci, jak se chovat ve škole, na ulici apod. Jak jsem někde psala, přijde mi to zatím na úrovni mateřské školy.

Kuba je ve škole spokojený, chodí s pár dětmi ze školky. Jak dalece vychází s ostatními dětmi nevím, ale vzhledem k tomu, že ani ve školce neměl problém vycházet s ostatními děti, věřím, že i zde to funguje podobně. Nějaký problém s okolím by mi určitě hlásil. Jinak má přehled, co ve škole dělali, co mají za úkol, sám si připravuje věci na další den, tak snad mu to vydrží.

Na jídlo si Kuba nestěžuje, mají na výběr ze dvou jídel, s tím, že automaticky je nastavený první oběd, druhý je potřeba předem přeobjednat, ale ještě jsem to nezkoušela, Kuba zatím nepřišel s tím, že někdo má něco jiného a že by to taky chtěl.

V družině je zatím taky spokojený, nevadí mu, že tam trčí minimálně do půl čtvrté, už měli divadlo, učitelky připravují nějaký program, pokud vyloženě neprší tak chodí na cca hodinu ven, takže i z mé strany spokojenost.

Mimoškolní aktivity

Co se týká mimoškolních aktivit, ty jsme prozatím vypustili, jen od října bude chodit 1x týdně do fotbalu a pak v rámci družiny bude mít keramiku, tak uvidíme, jak to bude zvládat. Vzhledem k tomu, že cca do půl čtvrté je v družině, kde je mimochodem také spokojený, myslím si, že další aktivity ani nebudou potřeba, abychom to všechno v klidu a pohodě stíhali.

Naďule

Když jsme vybírali školu pro Kubíka, zajímali jsme se o reference a o vzdálenost. Škola, kterou jsme vybrali má dobrou pověst a je blízko. Po prvním měsíci můžu říct, že jsme s výběrem stále spokojení.
V červnu byla první třídní schůzka, na které jsme obdrželi seznam věcí, které bylo potřeba budoucím prvňáčkům pořídit. Nebylo to nijak hrozné. Řekla bych taková klasika – věci na výtvarnou výchovu, pár sešitů, obaly. Všechno jsme sehnali v jednom obchodě. Tedy vlastně krom míčku a švihadla na tělocvik.

Prvního září šly děti do školy s prázdnou aktovkou. Nejprve si před školou paní učitelky rozebraly děti. Kubík je první v abecedě, tak si spoustu věcí střihnul jako první, proto mě potěšilo, že nijak nepanikařil a vše zvládnul s úsměvem.

Ve třídě si sednul do druhé lavice u dveří s kamarádem ze školky. Na lavici měly děti připravený balíček učebnic a nějaké drobné dárky od sponzorů. První den byly děti ve škole první hodinu a dostaly první domácí úkol. Namalovat z druhé strany jmenovky oblíbený obrázek. Domácí úkoly dostávají každý den. 

Druhý den měly dvě hodiny, třetí a čtvrtý den tři hodiny a v pátek už měly děti hodiny 4. Od druhého týdne pak najely na rozvrh.

Už od první třídy mají angličtinu, na kterou se dělí a dělenou mají i jednu hodnu češtiny. Ve třídě je 27 dětí a občas jich paní učitelka prostě potřebuje mít méně. Překvapilo mě, že mají jeden volitelný předmět. Mohli jsme vybrat buď plavání nebo pohybové hry. Vzhledem k tomu, že Kubík plavání moc nemusí a ještě na něj byl nával, vybrali jsme pohybové hry. Je to vlastně taková hodina tělocviku navíc. Kubík si z ní už přinesl i úraz.

Co se probírané látky týká, tak v matematice počítají do pěti a už začali psát číslovky. Matematika Kubíkovi jde a baví ho, takže z ní už má i pár jedniček v žákovské knížce.

V češtině probrali písmenka A, M, T, U. Učí se číst genetickou metodou a domů dostávají pracovní listy. Úkolem je vždy zakroužkovat ve slovech dané písmenko, slova hláskovat a zkusit přečíst celá (to Kubík zvládá zatím jen u kratších slov, třeba takovou marmeládu sice vyhláskuje, ale dohromady to nedá) a poslední úkol je, říkat dítěti slova a dítě řekne, kde ve slově písmenko slyší – zda na začátku, uprostřed slova či na konci. Písmenka zatím nepíší, dělají stále uvolňovací cviky.

Se začleněním do kolektivu Kubík neměl žádný problém. Velkou výhodou je, že do třídy s ním chodí asi 6 dětí ze školky, což je prima. Momentálně tedy sedí v lavici sám, protože ten kamarád, se kterým seděl, si povídal s chlapečkem před ním a tak ho paní učitelka přesadila. Kubík si to moc chválí, že prý má víc místa na lavici.

Hodně se mu líbí i v družině, kde je s některými svými spolužáky, ale ve třídě jsou namíchaní i s druháky a třeťáky. Kamarádí se se všemi, a když někdy družinu venku potkáme, tak se ke Kubíkovi všichni hlásí, což je moc hezké.

Trochu mě fascinuje princip předávání dítěte do družiny a vyzvedávání. Ráno funguje vždy jedna třída a střídají se. Zazvoníme na danou třídu (vedle zvonku je seznam, který den funguje jaká třída) a dítě tam jde. Nikdo se nepodívá, kdo přišel. No kdyby si to dítě rozmyslelo, tak v pohodě odejde pryč a nikdo ani nebude vědět. (Manžel to jako dítě ve své družině dělal, tak z toho mám troch hrůzu, aby se Kubík nepotatil). Odpoledne zase zazvoníme na svou družinu a přiběhne služba. Jenže kolikrát odběhne a cestou asi zapomene, že někdo přišel nebo nevyřídí. Někdy tam díky tomu člověk dost zkejsne.

Líbí se mi systém obědů. Mají na výběr ze dvou jídel a řekla bych, že se snaží vařit poměrně zdravě – kuskus, zeleninové saláty (jako hlavní jídlo), ovoce nebo zelenina – to vše se v jídelníčku pravidelně objevuje. Automaticky je nastavený oběd č. 1 a děti si buď mohou objednat v jídelně, nebo se to dá i doma přes internet. Mám tak možnost podívat se, co si Kubík k obědu dává. Nechávám to plně na něm.

Mimoškolní aktivity

No tady budeme za extrém. Loni chodily děti na atletiku, tak jsme je přihlásili i letos. Poslední dvě volná místa na ně zbyla. Jenže pak tu proběhl festival sportu a děti se zamilovaly do florbalu. Takže mají ještě dvakrát týdně florbal. A v úterý skauta. Program docela nabitý, ale na druhou stranu, díky tomu, že si můžu přizpůsobit pracovní dobu, stíháme vše v pohodě. Děti vyzvedávám kolem druhé hodiny, takže zvládneme před kroužkem domácí úkoly i přípravu na druhý den a myslím, že společně trávíme i dost času. Děti jsou spokojené a to je hlavní.