Předškolák Rosťa v květnu

Opět se toho moc neudálo, a opět za to mohl bacil, ale pěkně popořadě!!!

Měsíc začal dalším vytrhnutým zubem a z Tobíska na Kostějíčka skočily kamarádky neštovice.

Užili jsme si krásný týden společného marodění i s bráchou (musím konstatovat, že neštovice jsou děsně protivný onemocnění, neboť krom pupínku dětem nic nebylo- Rostík měl teplotu jen dva dny, Tobi vůbec a přesto nic nesměli, aby se nezapotili, neodřeli, někoho nenakazili).

Potom už brácha putoval do školky a Rostík trávil další týden doma sám… téměř jsme dokončili předškoláka, postavili všechna lega, pomalovali balík papírů.

Sotva to jen trochu šlo, vrátili jsme se do normálního režimu (který jsem tentokrát potřebovala hlavně já).

Besídka ke Dni matek

Po dlouhé době kluci chodili oba do školky, Rostík se relativně stihnul připravit na besídku ke Dni matek (i když na to měl jen dva dny).

Besídka byla krásná, trvala něco přes půl hodinky, nejdřív měly vystoupení mladší děti- nacvičily pohádku O šípkové Růžence. A potom přišly s básničkama a písničkama „staršáci“. Bohužel jsem nezdokumentovala, protože jsem měla spoustu práce se smrkáním a otíráním slz. ;-)

Během měsíce toho Rostík stihnul ještě hromadu

Přišel ještě o jeden zoubek, který jsme jezdili tak dlouho zpravovat až musel ven.

Mimo jiné konečně ochočil kolo natolik, že už můžeme vyjet na výlet, přesedlal na kolo trošku větší a už si jezdí sám kousek od domu.

Má za sebou první rybářskou zkušenost, po náročném tréninku, navazování vlasce, nahazování u nás na zahradě, se byl konečně seznámit s místním rybníkem. A na DEN DĚTÍ ho čeká první závod. Tajně doufáme, že by ho mohlo rybaření chytit, přeci jen to nakupování ryb (kterých sníme kila) leze do peněz. ;-)

Momentálně je Rostík ve fázi, kdy si chce zkusit vše, co je jen trošku dostupné. Já jsem ráda, že se snaží hledat sám sebe.

 Ve školce se tento měsíc díky neštovičkám a státním svátkům moc neohřál. Za to jsme se to snažili vynahradit prací i zábavičkou doma.

Rostík je nadaný pěstitel, moc rád okopává hrášek, na jehož setí se samozřejmě taky podílel. Září jako sluníčko s každým centimetrem, o který rostlinky poporostou.

Novorozená sestřenice

Taky se klukům narodila sestřenice, na kterou jsme se jeli podívat. Je to první takto malé miminko, které kluci viděli, a moc se jim líbila. Od té doby se každou chvilku nezapomenou zmínit, že by s malou ségrou uměli moc pomáhat a určitě by je to bavilo. ;-)

Výlet za miminkem jsme zakončili návštěvou ZOO v Ostravě. Klukům se moc líbila, Rostík zaujatě vypráví o slonech ještě teď.

My se teď moc těšíme na příští měsíc, který podle programu na nástěnce vypadá opravdu zábavně, ale nic neslibuju, vždyť víte, jak to máme s těšením a bacilama. ;-)

Zpracovala Naďa Barochová.