Absurdní přání rodiček

Kdy je lze ještě splnit a kdy už ne?

„Když jsem začínal před 42 lety, to je nebe a dudy, porodnictví bylo tehdy úplně jiné. Separování manželů, separování matky s dítětem. Dnes je naštěstí porodnictví i celé zdravotnictví na cestě k humanizaci,“ začíná pan prof. Roztočil z jihlavské porodnice náš rozhovor.

„Ženy jsou aktivní, jsou poučeny z internetu, z kurzů, od kamarádek. Ono je to mimochodem někdy na škodu, protože kdokoliv dnes může napsat na internet jakoukoliv hloupost a takovéto informace pak mohou uškodit.“

Většina žen je rozumných

„Ženy u nás jsou většinou rozumné, asi s nimi umíme komunikovat, snažíme se vzájemně vycházet si vstříc. Jsou si vědomy, že když se nám do něčeho nechce, není to z plezíru, ale z důvodu zachování zdraví a života jich i miminka.“

U nás není potřeba Porodní dům, vedeme přirozené porody přímo v porodnici

Dále se rozhovor stočí k přáním rodiček. Pan profesor dodává, že s nimi nemají problém, pokud nejsou stran zodpovědnosti jeho jako zdravotníka nerealizovatelné. S čím má problém, tak s porodními domy někde v dáli, kde budou pouze sestry a dojezdová vzdálenost delší než 15 minut. „Základní premisa je, že porodní dům by měl stát 15 minut od klasického porodního sálu. Když porodní asistentka dojde k názoru, že porod nejde a padne rozhodnutí jej operačně ukončit, neměla by doba od rozhodnutí do začátku operace trvat déle než 15 minut. My bychom mohli vybudovat takový Porodní dům např. v nějakém uvolněném patře naší budovy, kde jsou i operační sály. Když tento nápad padl, naše praktické porodní asistentky jej viděly jako naprostou zbytečnost, protože ony rodičkám vybudovaly Porodní dům tady, na našem porodním oddělení.“

Nejabsurdnější přání? Bezkontaktní porod

Jaká největší absurdnost vás, pane profesore, potkala? Nesplnitelné přání rodičky, které až hraničilo s bezpečností.

„Přišla k nám jedna dívenka, která se rozhodla rodit u nás právě proto, že jsme takoví vstřícní. Hned zkraje deklarovala svá přání, tedy, že nechce být při příjmu vaginálně vyšetřena, že nechce mít kardiotokografické vyšetření, že chce rodit potmě, v místnosti mít jenom manžela, že nechce, aby na ně někdo mluvil, nechce přestřihnout pupečník… To poslední je zrovna věc, která se dá splnit.

Když mně to všechno odvykládala, zeptal jsem se jí:

Když vy nás u porodu vůbec nechcete a chcete navíc rodit potmě, tak proč nerodíte doma?́

Odpověděla: No, já nechci rodit doma, ale v porodnici, protože když se bude dít něco se mnou nebo s miminkem, tak vy nám pomůžete.

Jak my vám můžeme pomoct, když my o vás nebudeme vůbec nic vědět? Budete zavřená, nebudete se s námi chtít bavit, nedovolíte, abychom věděli, jak se daří vašemu miminku, odmítnete vyšetřit po porodu, kdy můžete být potrhaná a krvácet. Víte, my vám můžeme slíbit a dopřát ledasco, ale nemůžeme dopustit, abychom vám aspoň někdy nenatočili kardiotokograf, občas vyšetřili vaginálně. S tím, že naše porodní asistentky vaginální vyšetřování omezily na naprosté minimum. My tím jistíme sebe, my za vás a novorozence bereme zodpovědnost. Trváte na tom?

Ano, odpověděla paní přesvědčeně.

My vám péči, kterou požadujete, tedy naprosto bezkontaktní porod ze strany zdravotnického personálu, nemůžeme zajistit. Najděte si porodnici, kde vám ji umožní, ukončil jsem rozhovor s paní a už ji nikdy více neviděl.“

Jaká další přání rodiček zdravotníci řeší?

Jako rodička určitě chcete na porodním sále potkat dobře naladěnou a vstřícnou, empatií prostoupenou porodní asistentku. Mít u sebe blízkou osobu. Co nejméně narušovat soukromí. Mít možnost pohybu, relaxace, zvolit si hudbu, aroma na porodním sále. Samozřejmě polohu, ve které se vám nejlépe bude rodit. Nespěchat na porod, ani na placentu a mít možnost odběru pupečníkové krve.

Co ženy naopak nechtějí?

Příliš vyšetření, týká se i ozev miminka – KTG (kardiotokografem). Chtějí mít u porodu hlavně porodní asistentku, lékaře tzv. „za dveřmi“, kdyby náhodou něco. Holení je již dnes sporné přání, většina žen pečuje o své pubické ochlupení jako součást osobní hygieny. Ženy často odmítají urychlení porodu a analgetika, často však jen do chvíle, než se objeví první větší a častější kontrakce. Epiziotomie je vizitkou porodní asistentky, proto se u rodiček dnes již objevuje pouze v nutných případech. Často ženy odmítají klystýr, nicméně ty, které jej zažily, si o něj většinou znovu řeknou. Opět přirozeně urychlí porod, ale hlavně během porodu při tlačení z těla odchází pouze dítě.

Odmítají ženy podání oxytocinu? Proč vlastně?

„Oxytocin se podává do žíly matky po porodu hlavičky novorozence. Aplikací oxytocinu způsobíme stah dělohy, dojde k odloučení placenty, zatáhnou se cévy spojující dělohu s placentou a rodička neutrpí tak velkou krevní ztrátu po porodu,“ sdělila mně před léty vrchní sestra brněnského porodního sálu, paní dr. Miluše Kameníková.

„Některé matky aplikaci oxytocinu odmítají. Pokud se jedná o zdravou ženu, fyziologický porod, lze ženě vyhovět. Novorozenec, který se velmi brzy po porodu přisaje k prsu, svým sáním způsobí, že se matce začne vylučovat její vlastní oxytocin, který následně po porodu dělohu stáhne.“

Pan profesor se zatím s tímto přáním nesetkal: „Žena si v této situaci uvědomuje, že jde do tuhého. Rodičky oxytocin neodmítají jako léčbu krvácení, to berou, ale nechtějí urychlovat děložní kontrakce. Chtějí přirozený porod v porodnici. To zase beru já. Na druhé straně je prokázané, že podání oxytocinu porod zkrátí o 2 hodiny.“

Přítomnost blízkých na porodním sálu

Ženě dnes není problém splnit přání ani stran osob, které ji doprovázejí k porodu. Nejčastěji se personál setkává na porodním sále s tatínkem miminka, tedy manželem nebo partnerem rodičky. V době, kdy si žena může vybrat a rodit s vybranou porodní asistentkou, budou možná duly, které většinou nejsou vzdělány v oboru porodnictví, na ústupu. Někdy požadují maminky mít na porodním sále i sourozence miminka, tam je potřeba se ohlížet na věk a vyspělost dítěte, jestli přítomnost není pouze zarputilým přáním matky mít foto celé rodinky na Instagram, nebo skutečně i přáním dítěte. A co domácí mazlíčci, pane profesore? Byli už u vás na porodním sále?

„Zatím jsem se s tímto požadavkem nesetkal. Ale možná argumenty typu: Alík je čisté zvířátko a spí s námi v posteli a těší se na miminko, teprve přijdou.“ :-)

Další raritní přání rodiček

„Mezi raritní přání patří odnesení si placenty pro následnou konzumaci, lotosový porod (pupečník se po porodu nestříhá, ale nechá ve spojení s novorozencem, dokud přirozeně za 3-10 dní neodpadne, bohužel při tom hrozí vykrvácení dítěte do placenty, příp. infekce), porod, to znamená vybavení plodu matkou nebo otcem i ve II. době porodní, samozřejmě pod dohledem zkušené porodní asistentky, speciální strava např. u veganů, odmítání krevních derivátů u Svědků Jehovových, červený ručník pro novorozence, protože snad připomíná novorozenci nitroděložní prostředí a další.“

Daly se splnit?
Ve velké většině ano.

Jak to vlastně dopadlo s tou rodičkou, která vám hrozila: „V žiadnom prípade nástrih (podám žalobu, podpíšem reverz alebo zastrelím násilníka s nožnicemi (myslím to vážně) !!!!!“
To nebyl případ z Jihlavy, ale z Brna, takže nevím. Nicméně věřím, že k hrubému násilí ani střelbou, ani „nožnicami“ nedošlo.

Kdy a jak vypadá náhlá změna porodních přání ze strany ženy?

Aniž bych tuto otázku musela pokládat, tak všichni oslovení porodníci a porodní asistentky mně líčili jako přes kopírák jistou situaci u jistých rodiček. „Jsou ženy, které k nám přicházejí s porodními plány, ze kterých je zřejmé, že si z naší strany nepřejí vůbec žádné zásahy. Následně přijdou 2 kontrakce a ženy na nás najednou křičí, že si přejí rovnou císařský řez.“

Podobné příhody vypráví i teta, bývalá staniční z porodního sálu na severu Moravy: „Přišla madam, bylo zjevné, že z takové té lepší vrstvy, co měla všude známosti, v řeznictví jí nechávali maso, všude se jí klaněli. Ihned nás informovala, že její porod bude zcela bez medikace. A jak to dopadlo? Jakmile porod začal, tak postrhávala vše kolem lůžka a křičela: K***a, dělejte něco!“ Sama jsem tam pár takových situací zažila jako stážistka po pátém ročníku.

Na závěr si dovolím uvést ještě jednu historku pana profesora. Přihodilo se mu, že se rodičky, která měla vše načtené z internetu a neúnavně s ním o všem argumentovala, zeptal, proč si kromě internetu nepřečetla i knihu Porodnictví. Jaká byla její odpověď? Opět pohotová: „Takové knížky já nečtu, protože v nich lékaři jenom straší.“

„Pro nezasvěceného to může působit jako strašení, ale ona polovina porodnictví je fyziologická a druhá naopak o tom, co se může stát a jak to máte léčit,“ uzavírá náš dnešní hovor pan profesor.

Autoři: prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc. a MUDr. Jana Martincová