Celkem výsledků pro výraz "vyvojove vady": 93
Dobrý den. Potřebuji poradit. Mám syna, který je v péči matky. Je mu 3 a čtvrt roku a jeho chování je v poslední době čím dál více problematické. Mám ho soudem 1x za 14 dní na víkendy. V takto krátké době nemohu nijak ovlivnit způsob výchovy matky. S matkou bohužel není možné vycházet v dobrém. Abych tedy specifikovat způsob chování. Syn je vztekly, vzpurny, když něco chce tak mi to dává rozkazem, a když se mu snažit vstipit že má hezky poprosit a nekricet, tak mi odpoví, že se mnou nemluví a nediskutuje. Byl jsem bohužel několikrát svědkem toho, jakým způsobem ona s dítětem zachází. Jen rozkazy co a jak má dělat, ačkoliv to dítě to v jeho věku ještě nedokáže chápat. Snažil jsem se soudem získat syna do péče, ale prý není dostatek důkazů pro změnu péče. Jsem v koncích. Snažím se na něho působit co nejvíce. Když ho vezmu mezi jiné děti v podobném věku, tak je na ně ošklivý, kouše je, bere jim hračky a surove strká až někdy spadnou na zem. Když mu dám výchovnou na zadek, tak nepomáhá. A navíc mi drze odsekne, že se mnou nechce být.
Dobrý den, na projevy dítěte, které popisujete, má vliv hned několik faktorů. Řekla bych, že k těm nejdůležitějším patří vývojové období dítěte, ve kterém se váš syn právě nachází. Jedná se totiž o období vzdoru, kterým váš syn prochází. Chování jako afektivní záchvaty, vzdorovitost, odmlouvání, diskutování, nevhodné chování k ostatním dětem k tomuto období patří. Na obdobné otázky jsem již mnohokrát odpovídala, proto se nebudu na toto téma více rozepisovat a poprosím redakci o vložení prokliku na mé předchozí odpovědi k období vzdoru:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391
https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410
Popisované projevy vašeho chlapce tedy s výchovným přístupem souvisejí jen částečně a jsou pro jeho věk normální a charakteristické. Takto malé dítě nedokáže posoudit dopad svých slov, má jen malou životní zkušenost a reaguje na aktuální podráždění, to co říká, si skutečně nemyslí. Proto je potřeba nebrat si jeho slova osobně, brát je pouze jako projev synova rozčílení, ke kterému v tomto období nemá nikdy daleko. Fyzické trestání u dítěte v tomoto období není vhodné, jen mu upevňujete, že se potíže řeší agresí.
Vaše situace je složitější v tom, že syn není ve vaší péči a vídáte se s ním omezeně. Rozpad vašeho vztahu může způsobovat a zhoršovat synovu nejistotu a zhoršovat průběh tohoto období. Další roli pak hrají zřejmě odlišné výchovné přístupy vás a bývalé partnerky k dítěti. Ve vaší situaci bych vám poradila se snažit o maximální možnou dohodu ohledně péče a výchovného přístupu k synovi s bývalou partnerkou. Tato dohoda je v zájmu vás všech a zejména vašeho společného dítěte. Pokud se vám nebude dařit dohodnout, pak můžete zkusit využít služeb Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, bývají v okresních městech a jejich služby nejsou placené. Můžete přijít i sám a odborníci, kteří v poradně pracují, vám poradí, jak dále postupovat. Tyto poradny zaměstnávají také mediátory, kteří pomohou znesvářeným partnerům pomoci se domluvit a najít nejvhodnější řešení. Dále je důležité neztratit se synem kontakt, projevovat o něj zájem i přes obtíže, které musíte překonávat.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nevím si rady . Doufám,že alespoň takto najdu útěchu a vysvětlení co se nám děje. Mame se s bývalí skoro 3lete dítě. Nikdy s nami nebydlel a že začátku první rok ho ani neviděl. Tak jsme se dohodli že bude jezdit k nám že začátku , aby si na něj malý zvyknul (jenže jeho peijedezsy jednou týdně ,ani to ne)Po půl roce , že by si ho začal brát k sobě 45km ode mě(zase jednou týdně) Jenže pak začal dělat problémy , že ho chce na noc a tak dále. Nevěděla jsem jak to bude snášet , tak jsme šli k soudu , který jsem si myslela , že když dítě ho za celé skoro 2roky viděl cca 50x že stanovy nějaké řešení aby to neuškodilo malému. Ale paní soudkyně stala na straně otce ,každý týden od pondělí do pátku na jeden den, jednou za 14dni na 1noc do konce roku,takže to cca mělo probíhat od června do prosince. Od roku 2021 to mělo být od pondělí do pátku vždy jeden den ,každých 14dni na dvě noci ,červenec týden srpen týden a vánoce je rozdělené. Abych řekla pravdu myslela jsem si , že se k tomu tedy postaví jako táta a bude to plnit. Ale bohužel v týdnu si ho nebere , a jednou za čas si ho vezme na tu jednu noc. Od ledna ho měl jen 4x vždy na jednu noc. Před 3tydny si pro něj přijel a malý brečel a křičel máma máma. On ho hodil do auta a odjel.A tento týden si ho vzal. Jeste jedná vec,malý neumí moc mluvit jen zaklady.A malý přijel ,úplně jiný.Ke mě šel pomazlil se , ale když jsme přišli za přítelem tak ho začala odstrkovat a říkat ne ne plakal strašně moc i malého brášku s kterým už je rok , tak ho odstrkoval. A jen říkal já já já a ne ne ne. A strašně plakal. A byl takový já jsem tu ale duchem úplně jinde.Jeste tedy podotknu, za malý říká mému příteli táta , a vždy jsme mu vysvětlovali, že má dva taťky,kteří ho mají rádi. Nevím co se mu tam stalo za ten den a půl , ale pro nás to bylo hrozně vidět toho našeho malého chlapečka , o kterého se tu poctivě staráme,snažíme aby byl dobrý člověk a najednou to takhle vše šlo mimo nás. Hlavně mě to mrzí vůdci přítelovi, který mu od 3mesicu dava vše jak po materiální tak citové stránce vše. Jen bych chtěla vědět proč cca rok s tím nebyl problém a najednou se toto děje ?Ještě řeknu že můj expritel je vypocitavy člověk , který by byl nejradši abych byla pod mostem a trpěla. A nejde mu ani o malého . Bohužel...
Dobrý den, nelze jednoduše odpovědět na váš dotaz. Ohledně soudem stanovených návštěv dítěte u otce, které otec nedodržuje, můžete požádat o úpravu styku s otcem. Soud však nebyl na žádné straně, ale vycházel z toho, že zachování styku s otcem je pro dítě a jeho budoucí další vývoj a život důležité. Ohledně chování chlapce po návštěvě u otce může hrát roli více faktorů. Jednak se váš syn vývojově nachází na počátku období vzdoru, kdy se i z hodného a poslušného dítka rázem jakoby přes noc stane trucovité a odbojné stvoření, které se vzteká, válí po zemi, neposlouchá. Projev tohoto období mohou zhoršit nebo urychlit další faktory, jako například výkyvy v režimu dítěte, emoční nejistota, osobnostní faktory. Návštěva u otce byla pravděpodobně pro vaše dítě emočně náročná, syn byl rozhozený a mohl se urychlit nástup období vzdoru, nebo jen změnou chování reaguje na novou pro něj náročnou situaci. V každém případě si vy ani váš přítel neberte jeho chování osobně, syn se jen potřebuje se situací vyrovnat. Je ještě malý a nedokáže odhadnout následky svého chování a ani mít nějaký špatný úmysl. Můžete zkusit kontaktovat Poradnu pro rodinu, nebo dětského klinického psychologa, kde by vám mohli poskytnout odbornou radu a metodické vedení, jak dále postupovat. Ohledně vývoje řeči bych u dítěte ve třech letech, které téměř nemluví, doporučila logopedickou konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chtěla bych poradit. Řeším problém se skoro 2letou dcerou (31. 7. má 2 roky), zatím jedináček. Myslím si, že vyrůstá v pohodové rodině. Má moc ráda děti, ale zároveň, když je v kolektivu s dětmi, tak jim "ubližuje", ohání se po nich a útočí teda zejména na hlavu, štípe ... Myslela jsem si, že je to žárlivost, upoutání pozornosti (sestra má 8měsíční dvojčátka a jsme spolu každý den, takže je má jako sourozence by se dalo říct), ale ona to dělá, i když je věnována zrovna momentálně jenom jí, bezdůvodně prostě plácne, štípne, ožene se po obličeji druhého dítěte, i když stojím zrovna vedle ní, ať menším dětem než je ona, ale i starším (4,5leté kamarádky) ... Já bych tomu ráda přišla na kloub a chtěla bych jí pomoci. Proč to dělá, jak s tím pracovat s ní ... neustále jí to vysvětluji ... ona to má teoreticky zmáknuté, pak mi při uspávání říká, že udělala to a to, nemůže se to, bude plakat, atd., ale praxe pokulhává. Moc děkuji za názor a radu.
Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
