Dobrý den, podle Vašeho popisu se jedná velmi pravděpodobně o cítění pohybů miminka. Můžete to vnímat také jako nějaké "bublinky" v břiše. Kontrakce děložní se většinou projeví jako ztvrdnutí dělohy (jako kámen) a bolestivostí (silnější menstruační bolest), což podle popisu určitě nevypadá. Hezký den.

Dobrý den,

pokud na ultrazvuku byla akce srdeční, není ten přílišný důvod ke znepokojení. Pokud byste pozorovala krvácení, odtok plod.vody, bolesti, či jiné potíže, vyhledejte lékařskou pomoc.

Dobrý den, krátkodobé užívání antikoncepce vliv na vývoj plodu nemá.

Doporučila bych rehabilitační vyšetření a následně rehabilitační cvičení.

Dobrý den,

ptáte se, která varianta ohledně možné docházky do školky by byla pro Vašeho syna nejlepší a uvádíte několik možností, které berete aktuálně v úvahu.

Líbí se mi, že se zamýšlíte nad tím, co by synovi prospělo nejvíce, ale odpovědět na to, jak bych na vašem místě postupovala, neumím, protože vašeho syna neznám. Největšího odborníka má váš syn ovšem doma, a to vás, jeho rodiče.

Zkusím aspoň nabídnout nějaké podněty, které Vám můžou ulehčit rozhodování.

V první řadě mne zaujalo, že ze všech možností zmiňujete jako tu nejakceptovatelnější pro vás variantu, že byste syna nejraději nechala ještě rok doma. Co vám v tom brání konkrétně? 

Uvažujete v této souvislosti o potřebě socializace, která je potřebná pro zdravý vývoj dítěte, ale zároveň je její začátek i míra u každého dítěte individuální. Některé dítě se cítí v kolektivu jako ryba ve vodě už např. ve 2 letech, jinému vyhovuje pozvolnější rozjezd a cítí se bez rodičů jistější až v pozdějším věku.

Jak to vnímáte u svého syna? Cítíte, že už mu doma jako společnost nestačíte nebo se syn spokojí zatím jen s občasným kontaktem s dětmi? Jak se mezi dětmi chová - je spíše pozorovatelem nebo aktivně děti vyhledává a kontaktuje?

Máte nějakou možnost, jak synovi zajistit kontakt s vrstevníky než ve školce? Např. v rámci pravidelného kroužku, případně setkávání se s dětmi na hřišti, s příbuznými? Není možné se v blízkém okolí spojit s dalšími rodiči, co řeší podobnou situaci? Co dětská skupina, se kterou už měl syn zkušenost?

Jaké máte priority co se týká školky? Co je pro vás nejdůležitější? Jaký benefit by kromě společnosti dětí synovi školka přinesla?

Jak se vyjadřuje paní logopedka ohledně synovy připravenosti na školku? Jak syn zvládá změny, přechody mezi aktivitami, pobyty u příbuzných apod.? Jak je přizpůsobivý? Může být u něj pravděpodobnější potíž při přechodu z jedné školky do druhé nebo si zvyká bez potíží na nové situace?

Co se týká soukromé školky - máte dobré reference? Ne vždy musí platit, že přístup učitelek ze školky s menším počtem dětí je lepší a naopak, že větší počet aktivit dítěti zaručí větší spokojenost.

Jaká pozitiva by mohla mít vaše státní školka? Máte informace od rodičů - jak probíhá denní režim, vedou děti např. ke kreslení apod. aktivitám, vyžadují poobědové spaní u všech dětí apod...

Co jsem vnímala ve vašem psaní, je zájem o synův názor, co se školky týká. Oceňuji snahu o respektující přístup k dítěti, zároveň je však ke zvážení, jakému (spolu)rozhodování je vhodné čtyřleté dítě  vystavit. Přestože syn sice má určitou zkušenost s dětskou skupinou a nyní se vyjadřuje, že do školky sám bez maminky jít nechce, je hodně nepravděpodobné, že dokáže dopředu posoudit, jak se mu bude ve školce líbit, jak si zvykne a  nedokáže si v rámci zkušeností přiměřených jeho věku představit přínos, který může docházka do školky mít, a naopak- co vše by se mu líbit nemuselo. Kdo má životní zkušenosti a kdo musí udělat toto rozhodnutí, je rodič. Dítě potřebuje při důležitých rozhodnutích, kterých není z hlediska věku schopné, aby dospělý udělal rozhodnutí za něj a dokázal mu přiměřeně a jednoduše sdělit, co a jak bude dále.

Nelze dítě - byť neúmyslně- zatěžovat vlastní nejistotou a vyžadovat jeho názor nebo dokonce rozhodnutí ohledně zásadnějších otázek.

Děti se pak mohou cítit zmatené, nejisté, někdy se mohou jevit až úzkostně, protože nasávají nejistotu rodiče a jsou nechtěně tlačeny do pozice, ve které se právem necítí komfortně.

Obecně lze říct, že pokud není rodič o správnosti určitého řešení přesvědčený, dítě dokáže toto velmi dobře vycítit, je vůči danému řešení v odporu a může je bojkotovat, protože od rodiče obavy přejalo a necítí se dostatečně pod ochranou toho, kdo by mu měl poskytovat jistotu. Rodič musí být pro dítě dobře čitelnou autoritou, která mu pomůže vztahovat se k světu bezpečně a poskytne mu oporu, když se vyskytnou potíže.

Pokud se tedy např. rozhodnete, že školka poskytne synovi to, co nyní nejvíce potřebuje, pomůžete mu nejvíce tak, že ho na docházku připravíte povídáním si o konkrétních pozitivech, která ho tam budou čekat a poté ho podpoříte, pokud se nebude vše dařit tak,jak by si představoval a vydržíte i přes počáteční nesnáze. Pokud však u dítěte adaptace ani po pár měsících neprobíhá optimálně, je stále možnost jej z docházky stáhnout a nechat si ho dále doma, rozhodně se však nejedná o selhání.

Jestliže se rozhodnete, že je pro vás všechny příjemnější ještě si syna užít doma a vyzkoušet školku až na ni budete všichni dostatečně připraveni, věřím že si chlapec klasickou docházku užije dostatečně  ještě v dalším roce nebo dvou a nic zásadního do života mu uteče, obzvlášť pokud ho o kontakt s dětmi neochudíte a zkusíte mu ho zajistit aspoň v menší míře mimo školku.

Věřím, že uděláte to nejlepší rozhodnutí ohledně syna a přeji hodně radostných chvil s dětmi.

Dobrý den. Varlátka by ještě mohla sestoupit, na vývoj dítěte to nemá vliv.

Dobrý den, jendorázové požití alkoholu na začátku těhotenství by vývoj plodu nemělo nijak ovlivnit. Stejně tak i aplikace spasmoanalgetik, které jste vyjmenovala.

Dobrý den, může se stát, že jste otěhotněla později a tudíž na UZ ještě není vidět plod. Pokud to byl první ultrazvuk, pak je důležitý hlavně vývoj. Nevím, na kdy si Vás gynekolog pozval znovu, ale pokud bude např. za týden vypadat UZ stejně, pak se zřejmě těhotenství nevyvíjí - musí být vidět progrese a růst plodu.

Dobrý den, ve vašem dotazu si vlastně sama tak trošku sama odpovídáte. Jste zřejmě velice citlivou a dobrou pozorovatelkou a dobře jste si všimla, že v průběhu pobytu na dovolené se upřednostňování tatínka dcerou vlastně téměř ztratilo. Tato situace bývá opravdu častá, že dítě ja-koby více tíhne k otci, který je pro něj vzácnější než maminka, se kterou je vlastně pořád a jejíž pří-tomnost považuje za samozřejmou. Celý problém tak zřejmě souvisí s časovou zaneprázdněností otce a atraktivními činnostmi, které holčičce nabízí a navíc netrestá že. Nenechte se ale mýlit, to nezna-mená, že vás má dcerka ráda méně, nebo že vás ignoruje, vy jste pro ni hlavním zdrojem bezpečí a jistoty a že také to, že je schopna tak dobře navazovat vztahy jak k manželovi, tak k prarodičům, to je jen vaše zásluha jako její maminky. Vždyť kdyby se holčička cítila nejistá a byla úzkostná, tak by vám visela, jak se říká „za sukni“, a nechtěla by se od vás hnout. Pokud vše probíhá tak, jak má ve výchově i vývoji dítěte, tak děti přirozeně milují oba své rodiče. Nelze chtít po malém dítěti, aby si mezi rodiči mělo nějakým způsobem „vybírat“ či „volit“, to je situace pro dítě neřešitelná. Ve vzta-zích opravdu nejde o žádnou soutěž a poměřování či předhánění se, koho vlastně má dítě více rádo. Vy jako dospělá se musíte naučit se situací vyrovnat a zvládnout ji, i když to asi pro vás není jedno-duché. Užívejte si, že dcerka má otce ráda, vždyť kolik maminek by za to dalo nevím co. Můžete si ale s manželem o vašich pocitech promluvit, vysvětlit mu, proč jste pak někdy na něj protivná a spo-lečně se můžete pokusit o nějakou změnu. Manžel by se mohl v rámci svých časových možností více zkusit zapojit nejen do herních aktivit s dítětem, ale také do běžných činností jako je právě oblékání, přebalování, zejména pokud tyto činnosti od něj dcerka vyžaduje, tak proč ne. Také by vás však měl podpořit, když dcerce dáte nějaký příkaz nebo pokyn. Děti jsou na nejednotnost rodičů velmi citlivé a rychle se ji naučí velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Pokud tedy dcerce řeknete, aby se šla obléct, a ona se schová za manžela, tak by ji měl pobídnout, ať se jde za vámi obléct a stejně tak u dalších činností. Na daném příkazu byste oba měli trvat, dokud jej holčička nesplní. Rozhodně ji nenechte formou uchýlení se k manželovi splnění pokynu se vyhnout. Jste zřejmě velice dobrou ma-minkou, na výchovu a správný vývoj dcery dbáte a vynakládáte hodně sil a energie, proto chápu, že se můžete cítit jaksi nedoceněná, dítě ale za to nemůže, problém bude opravdu ve vás a vašem pří-stupu, který však lze změnit. Zkuste se pro dcerku udělat také trošku vzácnější, vyjít si sama někam ven, věnovat se nějakým vlastním aktivitám, třeba cvičení, káva s kamarádkami a dcerku nechejte v péči tatínka nebo třeba babičky. Pokud jdete holčičku k prarodičům vyzvedávat a je vám nepříjemná situace, že běží za tátou a vás nevítá, můžete zkusit této situaci předejít, budete tak chránit i samu sebe. Běžte buď dcerku vyzvednout sama, nebo naopak pošlete jen manžela a počkejte třeba v autě, nebo venku. Dcerka bude asi překvapená, kdepak maminka je. Věnujte se také společným aktivitám s dcerkou i s manželem a užívejte si společné chvíle, kdy jste s holčičkou samy, a kdy píšete, že vše je v pořádku. Víte, když se na věc podíváte očima manžela, tak on vzhledem ke své časově náročné práci s holčičkou tráví zřejmě mnohem méně času než vy, což by přeci také mohl považovat za křiv-du, žárlit nebo se cítit ve výchově nedoceněný, jde jen o úhel pohledu. Pokud byste i nadále trpěla pocity žárlivosti a bylo to pro vás neúnosné, bylo by dobré poradit se s odborníkem například v Manželské a rodinné poradně, kam byste mohli zajít i společně s manželem. Služby poraden zřizova-ných státem jsou zdarma, v soukromých či církevních zařízeních budou služby zřejmě zpoplatněny.

Dobrý den, potíže vašeho synka souvisí téměř určitě s jeho pobytem v nemocnici. U synka došlo kromě vzniku strachu z lékařů, také k regresi jeho vývoje, což se zřejmě nejvíce odrazilo na vývoji řeči. Řeč je vývojově nejmladší dovedností, kterou si syn osvojil, proto byla nejvíce zasažena. Ve vašem případě je každá rada těžká, protože to chce opravdu jen čas, aby se syn s prožitou traumatizující zkušeností vyrovnal, zvládl ji, a opět se obnovila jeho důvěra i sebedůvěra. Potřebuje obnovit svoji základní životní jistotu, aby se jeho vývoj opět nastartoval a pokračoval. Nebojte se, pokud se nejednalo o operaci mozku, tak synek to, co předtím uměl, zcela jistě nezapomněl, jen je to teď „zablokované“ a neužívá to. Strach z lékařů v něm  zřejmě bude přetrvávat dlouho a možná v určité formě i po celý život. To je však věc, kterou neovlivníte a jeho operace byla nezbytná, takže rozhodně nepropadejte pocitům viny nebo sebeobviňování. Napřete teď síly do budoucnosti, co nejvíce se synovi věnujte, k pobytu v nemocnici se zbytečně nevracejte, jenom pokud by se syn sám na něco doptával, pak odpovězte. Zájem o knížky, příběhy a pohádky je v tomto věku u dětí veliký a určitě se u syna opět projeví, jenom musíte být trpělivá. Knížky mu nabízejte, povídejte si s ním, ale nenuťte ho, vhodné jsou různé rytmizované říkanky, písničky. Doba vyrovnávání se s prožitou traumatizující zkušeností je individuální, ale dětská psychika je  pružná a přizpůsobivá, což je naděje, že synek situaci brzy zvládne. Ohledně jeho projevů - pískání a houkání, by mohlo pomoci, že na tyto jeho signály přestanete reagovat a budete ho povzbuzovat, aby zkusil své potřeby vyjádřit jiným, přijatelnějším způsobem. Pokud na jeho houkání a pískání reagujete a vaši pozornost tak upoutá, tak v něm můžete nevědomky tento způsob komunikace upevňovat. Počítejte s tím, že budete muset být důsledná, vytrvalá a že se syn zřejmě nejdříve bude zlobit, když vás svými projevy nepřivolá a bude jejich intenzitu zvyšovat. Důležité je vydržet. Nástup do MŠ je pro dítě velká změna, hodně dětí s opožděným vývojem řeči se ve školce „rozmluvilo“ v touze domluvit se s ostatními dětmi. Vašemu synovi by to mohlo pomoci, po jeho nepříjemné zkušenosti bude ale nástup do školky zatěžující záležitostí, na kterou by mohl reagovat i negativně, proto se připravte i na možné potíže. Pokud by vývoj řeči i nadále zaostával, byla by na místě logopedická péče a také odborná psychologická péče u klinického psychologa nebo v Pedagogicko psychologické poradně. Mohla byste do poradny zajít i sama bez syna, zkusit se poradit s odborníkem, pokud se bojíte synovy reakce (pláče), také konzultace s logopedem je možná i bez dítěte.

Podobný dotaz již psycholožka, paní Mgr. Matoušková odpovídala, přikládáme tedy odkaz: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/psycholog-radi/negativni-chovani-ditete-k-otci#odmitani.

Dobrý den, chlapcova nervová soustava je zřejmě celkově citlivější a zranitelnější, proto se u něj projevuje vyšší pohotovost k lítostivým a plačtivým reakcím. Je možné, že některý z rodičů dítěte (případně oba) byl nebo je podobně citlivý, a proto pro něj má, nebo mají pochopení. Citlivost a porozumění dítěti ze strany rodičů, je určitě dobrá a potřebná a dítě jejich porozumění a zázemí, které mu vytváří jednoznačně potřebuje. V pěti letech je však možná již vhodnější posilovat v dítěti konstruktivnější způsob řešení potíží. Přílišným pochopením a litováním v něm rodiče mohou podporovat tento méně zralý přístup k řešení problémů a potíží a chlapec jej používá a setrvává u něj, protože je pro něj efektivní a přináší mu zisk. Časem by se mohl naučit také svého pláče opravdu i vědomě využívat. Nicméně v jeho věku se pokud ne již ve školce, pak zcela jistě ve školním prostředí, setká s rizikem konfrontace s ostatními dětmi, které pláč často považují za projev slabosti a dovedou velice nepříjemně a nekompromisně dát plačícímu spolužákovi najevo svůj názor. Chlapeček by se tak snadno mohl setkat s posměchem, neporozuměním a vzhledem k jeho zvýšené citlivosti by toto zřejmě nesl velice těžce, mohly by se u něj objevit psychosomatické potíže, rozvoj neurotických příznaků apod. S životními překážkami se přitom bude zcela zákonitě setkávat a je proto v jeho zájmu naučit se je překonávat také jiným způsobem, než je pláč. Je také možné, že chlapečkův vývoj probíhá nerovnoměrně, kdy rozumové schopnosti předbíhají vývoj psychosociální. Rodičům bych proto doporučila vyjádřit dítěti pochopení, jeho problém nezlehčovat (protože pro něj je opravdový a vážný), je možné jej i fyzickým dotekem (např. pohlazením, poklepem na ramínko, obejmutím utěšit), nechat ho vyplakat (nebrat však ihned do náruče) a  po zklidnění mu nabídnout společné hledání řešení. O problému si s ním promluvit, podporovat jeho vlastní aktivní přístup. Je možné, že je chlapeček také stydlivý, proto s ním rodiče mohou natrénovat několik vět, či vhodných formulací, které řekne, když se mu něco nelíbí, případně si něco přeje. Nácvik může probíhat například formou hraní divadla, rolí, případně jinou zábavnou formou, ve známém a bezpečném prostředí si to pak chlapeček může vyzkoušet (může zkusit o něco požádat člena rodiny, rodinného známého atd.), cílem by mělo být, aby se naučil vyjadřovat svá přání, potřeby a překonávat pro něj obtížné situace také jiným, vývojově vyšším způsobem, než je pláč. Vzhledem k tomu, že dotaz píše babička, je potřeba upozornit, že za výchovu dítěte zodpovídají rodiče, kteří za něj mají rodičovskou zodpovědnost a i dobře míněné rady ze strany prarodičů se mohou setkat s nepochopením. Důležité je, jestli rodiče vnímají celou situaci také jako problém a chtějí ji řešit, pokud ne, bylo by dobré rodičům do výchovy raději nezasahovat. V případě prohlubování potíží je možné doporučit rodičům kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu v místě bydliště, kde psycholog bude schopen zralost chlapce komplexněji posoudit, případně rodičům poskytne odborná výchovná doporučení.