Dobrý den. Předem moc děkuji za radu v tomto pro mě poměrně těžkém období. Abych upřesnila celou mou situaci, začnu úplně od začátku. Syn, kterému je nyní 5 měsíců, se narodil přidušený a hned po porodu nastaly komplikace, po sérii vyšetření jsme se dozvěděli, že prodělal mozkový infarkt, nicméně prognóza byla pozitivní s tím, že by jeho vývoj neměl být narušen. Nicméně toto období včetně šestinedělí a problémy s kojením (které jsme překonali) pro mě bylo velmi psychicky náročné a nejspíše mně poznamenalo víc, než jsem čekala v tom smyslu, že mám o něj až přehnaný strach a stále sleduji, jestli se vyvíjí normálně (hrozilo že by se nemusel vyvíjet dobře motoricky, ale zatím po dvou návštěvách u neurologa všechno vypadá dobře). Před 2 týdny nás čekalo první povinné očkování a já samozřejmě měla hrozný strach, aby ho to nějak nepoznamenalo. Po očkování vše vypadalo v pořádku, ale všimla jsem si, že druhý den nezvedal nožičky (cvičili jsme na to vojtovku), pouze je natahoval. Začala jsem z toho být samozřejmě nervózní a pořád na to myslela. Po 3 dnech jsme začala mít pocit, že se na mě syn nepodívá, když na něj zavolám a že mě začíná ignorovat. Nereagoval jak na mě, tak ani moc na hry, které jsem s ním dřív hrála a u kterých se smál. Zmocnila se mě panika, že ho očkování narušilo a byla ve stresu, jeden den jsem skoro probrečela a došlo to až tak daleko, že se na mě už ani nekoukal a totálně mě ignoroval (dříve stačilo udělal jen "kuk" a už se smál od ucha k uchu). Když ho vezmu do náručí a chci ho uspat, je úplně našponovaný a odvrátí ode mě hlavičku. Nicméně k manželovi se chová normálně, usmívá se na něj, otáčí se za ním, nechá se od něj nosit. Došlo, mi že očkování z něj neudělalo autistu, což už se mi honilo hlavou, a trochu jsem se uklidnila a také mi došlo, že jak jsem byla ve stresu, musel to ze mě cítit a to že se ode mě odvracel a nekoukal na mě, byla asi nějaká jeho obrana. Snažila jsem se uklidnit a situace včera už vypadala líp - občas se na mě usmál a podíval se na mě. Každopádně ráno po probuzení se na mě zase ani nepodíval a jakmile přišel manžel, začal se na něj usmívat a mě to trhalo srdce. Dnes už to došlo tak daleko, že jakmile přítel odejde z místnosti a já si s ním hraju sama, propukne v hysterický pláč a nepomáhá nic. Jsem už zoufalá a strašně mě mrzí, že mě můj syn, který se na mě dřív usmíval, takhle odmítá a připadá mi, že jako matka jsem selhala a hrozně se za to stydím. Mám pocit že už to nikdy nebude jako dřív a nevím co mám dělat. Mám pocit že mě úplně přestal mít rád. Moc děkuji za rady.

Dobrý den p. Doktorka, ráda bych se zeptala dne 18.3 mi byl pichnut ovitrelle a od středy jsem začala brát utrogestan 1-1-1. Dne 25.3 jsem byla na kryoembryotransferu zaváděny 2embrya. Vím že to je brzy ale 29.3 jsem si udělala test a byl slabě pozitivní od té doby jsem testovala každý den abych měla jistotu zda to není zbytek ovitrelle. Test je stále pozitivni každý den,takže si myslím že ovitrelle už to asi být nemůže jelikož mi byl podán před 14 dni. Zajímalo by mě prosím od toho dne 29.3 co jsem začala testovat každý den až doposud je čárka stále slaba nesili. Myslím že by mohla čárka trošku zesílit za pět dní od první testování ale je stále slabá. Je to prosím v pořádku nebo se mám obávat? Děkuji moc přeji hezký den Kettnerová

Dobrý den, mám 3,5měsíční dcerku a máme problém s usínáním. Ještě před Vánoci šlo vše krásně (tj. nakojila jsem, uložila do postýlky a buď spala hned a nebo si chvíli broukala ale usnula) nyní si z prsu udělala dudlík. Usíná u kojení, položím do postýlky a buď spí a po chvilce se vzbudí a řev, a nebo je řev okamžitě po položení do postýlky (dudlík nám plive a sem tam se i dáví, když jí ho nabídneme, a to jsme zkoušeli různé druhy). Ale naopak během noci se vzbudí max. 2x nakojím, odříhne si a v postýlce spí krásně...