Celkem výsledků pro výraz "psycholog": 100
Dobrý den, je mi 17 let. Beru antikoncepci a začátkem července (7.7.) jsem měla přerušovaný pohlavní styk. Bohužel jsem týden předtím tabletku nestihla užít do 12 hodin, takže byl účinek HA snížen. Od té doby mám obavy, že jsem těhotná. 10.8. jsem byla u gynekologa, ten těhotenství vyloučil (ale možná jsem u něj byla příliš brzy, aby něco zjistil). Jelikož mé obavy přetrvávaly, tak jsem před 14 dny udělala těhotenský test. Byl negativni. Zase mě to na chvíli uklidnilo. Ale teď bohužel zase. Mám hrozné obavy, svého přítele nenechám ani na mě nijak sáhnout. Od toho styku jsem žádný neměla. Ke svému gynekologovi se nejméně měsíc nedostanu a nechci jej znovu otravovat s mým plašením. Nevím co dělat dál. Zdají se mi noční můry, při jakékoli zmínce o dětech se mi udělá zle. Hrozně se bojím, že můžu být i tak těhotná. Doma to říct nemůžu. Přítel už o tom nechce ani slyšet. Nevím na koho se obrátit.
Dobrý den, pokud přetrvávají vaše obavy z těhotenství, pak opět kontaktujte vašeho gynekologa a poraďte se s ním. Pokud bude výsledek negativní, zkuste vyčkat na dostavení menstruačního cyklu, pokud vás ani to neuklidní a podobné potíže bez rozumového základu budou u vás přetrvávat, nebo by se rozšiřovaly i na další oblasti života, pak by bylo dobré vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nevím zda píší správně na online poradnu. Mám problém se svým 11ti letým synem. Nevím si s ním rady. Jeho problém se týká že nechce přijmout do našeho života mého nového partnera. S jeho otcem jsme se rozešli před třičtvrtě rokem. Našla jsem si nového přítele, který je na mé děti moc hodný a věnuje se jim. Problém spočívá v tom, že ke mně vůbec přítele nepustí, nesmí se mě dotknout nebo políbit, pořád nás hlídá a když něco vidí, tak má strašné záchvaty vzteku. Dokonce po mně hodil i plastickou pistol, zuří a je sprostý. Neovladatelný. Přítele má moc rád, pořád spolu něco podnikají a vyrábí, ale jakmile se přiblíží ke mně, je zle. Je to strašně vyčerpávající, jsme spolu půl roku a ja mám strach, aby přítel to se mnou zvládnul, pořád doufáme, že se nějak uklidní. S jeho otcem se to nedá ani probrat, spíš je rád, že máme problémy a že nejsem šťastná. Nevím, zda mám syna vzít někam do poradny. Jsem už tak ze všeho unavená. Nevím, jak dál, jak na syna. Tímto Vás prosím o radu. Mockrát děkuji, s pozdravem Lucka
Dobrý den, vývojové období časné adolescence (prepubety), ve kterém se váš syn právě nachází, je obdobím velkých vývojových změn, formuje se jeho osobnost, sociální identita, toto období je charakteristické emoční labilitou, objevují se výbuchy vzteku, změny a kolísání nálad, změny zájmů a aktivit, sklon k rizikovým aktivitám a další projevy. Po stránce rodiny se mladý dospívající s rodinou identifikuje a zároveň se od ní odpoutává. Rodinné vztahy se postupně uvolňují, na síle nabývají vztahy vrstevnické. Čím pevnější a stabilnější rodinné zázemí dítě má, tím snáze toto období probíhá. Z výše uvedeného je patrné, jak citlivým obdobím váš syn právě prochází, jak těžce vnímá právě nyní změny ve vašem rodinném životě (rozchod rodičů, nový patner). V tomto vývojovém období děti vnímají a přijímají nového partnera rodičů snad nejhůře. Výše uvedené ovšem neznamená, že byste se kvůli synovi měla vzdát svého osobního života a partnera, který vám vyhovuje a se kterým jste spokojená, pouze to chování syna alespoň částečně vysvětluje. Nátlaku ani výlevům syna se nepodvolujte, na osobní život máte právo a on se bude muset přizpůsobit. Situaci mu vysvětlete, buďte zcela konkrétní, chovejte se k němu přiměřeně jeho věku, buďte racionální, můžete s ním promluvit i o vývojovém období, kterým prochází, vyjádřete mu pochopení, ptejte se na jeho pocity a potřeby, co by potřeboval, aby mu vaše fyzické kontakty s partnerem tolik nevadily, nebo naopak proč mu vlastně tolik vadí, dospějte k vzájemné dohodě, stanovte si pravidla, avšak neustupujte. Sdělte mu jasně co od něj požadujete, jak by se měl chovat, pochvalte a oceňte jakékoliv známky vyspělejšího chování směrem k partnerovi. Jeho případné výbuchy vzteku nezveličujte ani přehnaně neřešte, přijměte je jako normální chování typické pro jeho věk. Dobré by bylo také syna podpořit v zájmových aktivitách a také ve vztahu a v kontaktech s jeho biologickým otcem, pokud je funkční. Pokud by se potíže nedařilo zvládnout, pak bych vám doporučovala obrátit se na odborníka a to buď na dětského klinického psychologa, nebo můžete využít služeb Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, které by měly být v každém okresním městě. Pokud by chování syna přetrvávalo a vy jeho manipulaci až citovému vydírání ustupovali, pak je situace pro vašeho partnera zvýšeně náročná a reálně by mohl hrozit rozpad vašeho vztahu. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu, jak docílit toho, aby naše 22 měsíční princezna začala spát celou noc? Stále se v noci budí na pití. Vstavala x krát za noc a často ani pití nedostala jen jsem odvedla zpět do postýlky ( ma vyndáne tyčky, aby si mohla přijít sama jelikož spí sama v pokojíčku). Pak se sama uklidnila a začala se budit jednou za noc, napila se čaje a spala zase krásně dal. Jenže poslední týden co byla nemocná a dostavala dithiaden na celkove uklidnění (na doporučení dr) se za budí x krát za noc a je takto vzhůru i dvě hodiny. Přes den taky ten poslední týden nechce noc spát, usíná třeba i hodinu a spí půl hodiny max třičtvrtě hodiny. Jsem znovu těhotná a je to docela unavuji, když si neodpocinu ani ve dne ani v noci. Přítel mi v tomhle moc nepomůže jelikož dělá trismenny provoz a sám si potřebuje trošku odpočinout. Nejdůležitější je pro mne samozřejmě to, že malá sama nemá kvalitní spánek jak by měla mít, tudíž je i ona sama docela protivna a unavená, když se blíží doba doba spánku. Večer chodí spát ve 20:30, ráno vstává mezi 6:30 až 7:30 a odpo chodí spát mezi polévkou a hlavním jídlem mezi 11:45 až 12:30. Můžete mi prosím poradit, jak docílit toho, aby spala celou noc popřípadě, aby se nebudila tak často a měla tedy i kvalitnější spánek? Mockrát děkuji za odpověď a radu
Doba kolem 22. měsíce je často doba přechodu, kdy děti již nemají tak velkou potřebu spánku. Někdy spí déle, jindy méně. To se během dne nedá ovlivnit. Špatné noční spaní po nemoci může chvíli přetrvávat, ale mělo by se samo uklidnit. Léky se na to žádné nepodávají, ale zkuste přidat Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí. MUDr. Ludmila Vomelová
Vyjádření psycholožky Mgr. Michaely Matouškové:
Dobrý den, každé vybočení z denního rytmu dítěte může být příčinou vzniku potíží s usínáním či spánkem. Ve vašem případě byla příčinou změny běžného rytmu pravděpodobně nemoc vaší holčičky a také podávání léků. Ohledně možnosti opačného účinku Dithiadenu, čili možnému nabuzení dítěte a následně vzniku poruch spánku se poraďte se ošetřujícím lékařem dcery. Po odeznění nemoci je důležité se vrátit a dodržovat vaše pravidelné večerní ukládací rituály. Přes den dbejte na dodržování denního režimu, který by měl kromě odpoledního spánku zahrnovat také dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, který má na spánek dítěte dobrý vliv. Děti ve věku vaší dcery nespí již tak tvrdě, jak tomu bylo v kojeneckém věku, mohou se ze spánku častěji probouzet a zkoušet trpělivost a pozornost rodičů souběžně s tím, jak získávají pocit nezávislosti. Je proto potřeba, aby rodiče byli trpěliví a vytrvali, kvalitní spánek je pro dítě velmi důležitý. Mějte tedy trpělivost, holčičku vždy vraťte do postýlky, nebo uložte tam, kde je zvyklá usínat, pokud bude vyžadovat vaši přítomnost, tak u ní chvíli setrvejte, pohlaďte ji, pomozte jí s usnutím. Ohledně obecných zásad, které je dobré dodržovat před spaním jsem již psala v některých předchozích odpovědích. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,máme roční holčičku která je už od malička živel. To nám ovšem nevadí já sama jsem temperamentní člověk a přítel též. Náš problém je následující.Od 6 měsíce jsem začala chodit parkrat v týdnu na 2-3 hodiny na brigády, proto když jsem přišla domu jsem se dceři snažila věnovat na 200% abych ji vynahradila cas kdy jsem byla mimo domov. Postupem casu se z dcera stávala přísavka. Momentalne jsme v situaci kdy kazdy den chodim na 4 hodiny do práce a ona je doma s tatínkem. Cele dopoledne je neskutecne hodna! Nefnuka, dokáže si sama hrát, poslouchá, naprosto vzorna. To same je kdyz prijde návštěva, nebo je na vikend u babicky! Vsichni z rodiny ji chválí jak je vzorný dite. Jak mile se vratim z práce promění se v ufnukaný klíště, které me nenechá ani si zout boty. Nas společný cas od doby co přijdu domu vypada asi tak ze ji mam nonsto zavesenou na nohách, kdyz ji řeknu ne, to nedělej ( normálním hlasem) začne okamžitě fnuka, knourat, nedělá ji problem začít okamžitě brecet. Hrozne me to unavuje. Chvilkama začíná byt i zla. Vyrazí mi jidlo z ruky, ohanbí se po me. Mrzi me ze to dela jen v me přítomnosti. Přítel mi to predhazuje ze kdyz je s nim je uplne skvela. co proto muzu udelat aby to přestalo? Nema ze me žádný respekt ani kdyz zvýšim hlas. Děkuji moc za jakoukoliv radu.
Dobrý den, chování dcery je spíše důsledkem normálního vývoje vztahu k matce, než problémovým chováním. Je přirozené, že roční normálně se vyvíjející se dítě chce být co nejvíce v přítomnosti své matky a dožaduje se její pozornosti. Z vaší strany se tedy o žádnou výchovnou chybu nejedná. Dcerka se prostě ve svém věku a s ohledem na stupeň svého vývoje neumí jinak vyrovnat s vaší nepřítomností po dobu strávenou v zaměstnání. Pokud se ji budete snažit odehnat, tak se pak vaši pozornost bude snažit upoutat jakýmikoliv prostředky. Naopak se na ni po vašem příchodu z práce připravte, překonejte svoji případnou únavu a snažte si jí co nejvíce věnovat, chovejte ji, mazlete se s ní, hrajte si s ní dokud to bude vyžadovat a potřebovat. Jedná se o období přechodné, dcerka se svým závislým chováním postupně sama přestane až se její potřeba nasytí a bude se od vás přirozeně odpoutávat. Zvyšování hlasu ani kárání dítě v tomto věku není schopno vyhodnotit, nejedná účelově, ale podle svých instinktů a nedovede své chování vědomě dlouhodbě ovlivnit, neznamená to, že v budoucnu nebudete mít, nebo že nemáte u dcery respekt. Doporučuji zkusit si prostudovat nějakou odbornou literaturu o vývoji dítěte, mohlo by vám to pomoci k porozumění a k vysvětlení dceřina chování. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den . Prosím chci se zeptat. Zda ňějak škodí tv 15 měsíčnímu dítěti . Samozřejmě , ne že by koukalo celý den . Vím ,že i takhle malý děti ani pořádně nevnímají co je tam . Náš syn ani vyloženě nekouká , ale jestli když je tv puštěná a občas sem tam chvíli kouká , zda to škodí . A od kolika let je zcela tv neškodná ? Slyšela jsem už hodně rozlišných názorů a tak mi zajímá ten Váš . Předem děkuji .
Dobrý den. Opravdu se názory velmi různí,nejlepší odpověď by asi podal komplex lékařů - neurolog, psycholog, oční lékař.
Osobně si myslím, že celodenní puštěná televize v pokoji není vhodná, i když se na ni dítě trvale nedívá. Registruje zvuky, které jsou často hlučné a přehlušují prostředí, registruje blikavé světlo, mnohdy se dívá na televizi z nevhodné vzdálenosti.
Mnohem vhodnější jsou pro děti ke sledování leporela, zábavné dětské hry....Vhodný věk ke sledování krátkých pohádek, Večerníčků se liší dle psychomotorického vývoje dítěte. Jak vydrží sledovat čtení knihy, mohlo by sledovat krátkou pohádku v TV.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den.Mám 11,5 měsíční dceru. Její otec si našel jinou přítelkyni, když jsem byla ve 4. měsíci těhotenství. Od jejího narození jí vídá přibližně každý týden asi 2h. Nyní 2.4.2019 proběhne soud, ke kterému si podal žádost o úpravě styku, aby jí měl každý týden od pátku do neděle a od 2 let jejího věku střídavou péči. Dcera předávání velice špatně zvládá, když ho uvidí, ztuhne, když k ní natáhne ruce, tak se mě křečovitě drží kolem krku, že mi jí musí násilím vytrhnout z náručí, pak se od něho odtahuje a hystericky pláče dokud neodjedou, pak již nevím. I když kaká pouze dopoledne, tak v den předání má večer průjem, pak 2-3 noci se budí po 1-2 hodinách s pláčem a křikem a volá máma, 2 dny se ode mě nechce hnout na krok, nechce ani na ruku k mým rodičům u kterých nyní bydlíme z finančních důvodů, takže je na ně velice zvyklá a hůře jí. Když se po několika dnech srovná, tak je to za chvíli zpět. Je pravda, že většina předání neprobíhá v klidu, většinu času mě dcery otec a jeho matka urážejí, křičí na mě, šikanují mě,nadávají mi a podobně, to vše bez ohledu na dceru, kterou mám v náručí. Nikdy se nezeptali na cokoliv, co by se týkalo dcery, tudíž o ní ani nic nevědí, mimo výživného jí nikdy nic nedal, ani dárek k Vánocům a podobně. Absolutně všechno pro ní si musím zajišťovat sama resp. moji rodiče.Proto bych se Vás ráda zeptala, jaká je podle Vás ideální délka doby s otcem, s ohledem na situaci, jejich chování, dcery věku a vlivu na její zdravý psycho-sociální vývoj.Velice Vám děkuji a přeji krásný den.
Dobrý den, moc mě mrzí, že jste v takové nepříjemné situaci, ale já se ze své pozice necítím oprávněná situaci jakkoli posuzovat. Ani by vám můj názor nijak nepomohl. Situaci řeší právníci, OSPOD, dětský psycholog atd.
Pro akci je nutné přihlášení