Dobrý den, náš syn, 3,5 roku, už jí přes rok stále jen předsmažené kuřecí safari a předsmažené kuřecí hranolky, občas rybí prsty a vařené brambory. Bohužel cokoliv jiného odmítá ochutnat. Jí toto jídlo celý den, ráno, dopoledne, odpoledne i večer. Dávám mu ještě trochu jogurtu, ale moc toho nesní. Nepomáhá ani to, že to vidí jíst nás a zatím ani, když to vidí u dětí. Do školky kvůli tomu nechodí. Zkoušela jsem mu celý den nedat nic, jen to, co odmítá, a radši celý den nejedl. Jeho pediatr nám jen řekl, že hubený není. Měří 105 cm a váží 17,4 kg a nemocný nebývá.Pak bych se ještě chtěla zeptat na jeho chování. Ještě nedávno byl hodně fixovaný na určité věci. Chodil na procházky na stejná místa, nechal si obléci jen jedno tričko, pije jen z jedné flašky(je to pití od Waterrr). Teď má ještě takové období (řekla bych, že od loňska), že se bojí, když jede kolem auto po silnici i přes to, že my jsme na chodníku, bojí se kuchyňských robotů, zkrátka všeho hlučného.Na ty procházky už jde i jinam a oblečení už také nosí jakékoliv. I to pitíčko už zkouší jiné, ale vždycky nakonec zůstane u toho, co zná. Nevím, jestli mu jiné příchutě prostě jen nechutnají, ale nevezme si to už jen proto, že to má jiný obal. Někteří moji známí, kterým jsem o malém říkala, tak mi doporučovali navštívit psychologa, že by to mohli být příznaky autismu nebo nějaká jiná porucha. Chtěla bych se Vás tedy zeptat, jestli máme k tomu psychologovi jít nebo jestli jsou některé děti prostě jen takové? Bojíme se, abychom něco nezanedbali. Jinak kolektiv dětí má hrozně rád, ačkoliv do školky nechodí, právě proto, že skoro nic nejí a nechce pít z hrnečku. A celkově to moc psychicky nezvládal. Moc Vám děkuji za Váš čas a odpověď.S pozdravemKopecká Kateřina

Dobrý den.Bydlíme (já, žena, 1,5 a 3,5 roční děti) ve starém činžáku. Náš byt je v osobním vlastnictví. Pod námi bydlí vitální důchodci (muž 80 let, žena 94) ve státním bytě. Sousedi jsou staří komunisté (povoláním kontroloři), bezdětní, většinu dne doma. S každým (z jejich pohledu) hlučnějším zvukem bouchají na svůj strop nebo si u nás následně stěžují. Stejné problémy s nimi měli i dvoji předchozí nájemníci našeho bytu (kteří ani neměli děti).V bytě jsme udělali desítky opatření: Zrušení plovoučky, odhlučnění podlahy, položené lino a koberce, děti doma nemají dřevěné hračky/míče/o­drážedla, doma nenosí bačkory s tvrdou podrážkou. Zrušení skříně s hlučnými pojezdy, odhlučnění pračky,…Děti vstávají v cca 8 hodin, dopoledne je menší na hřišti, starší ve školce, po obědě spí, odpoledne až do podvečera jsme každý den venku. Večery jsou u nás klidné. Doma děti neskáčí, netancují, večer jsou v kompletním klidu, učíme je k tomu, že doma se neběhá a nechodí po patách.Děti jsou doma tedy jen pár hodin a zkrátka fungují normálně, občas popoběhnou a občas jim něco upadne. Klasika.Se sousedem se jednat nedá, nenechá dokončit větu, jen vyhrožuje a je verbálně agresivní. Jeho paní už jsem si pozval i na kafe a snažil se najít nějaké řešení. Ona to chápe, ale „starýho“ prý nezmění. Bohužel z jejich strany nepřišlo žádné opatření, pouze mají požadavky. Další schůzku už nechce, protože to z jejich pohledu k ničemu není.A teď, o co mi jde:Psychicky mi není dobře. S každým hlučnějším zvukem, který děti udělají, mám obavu: Nebylo to moc nahlas? Co na to sousedi? Zabouchají? Prostě nežiju svůj život, ale žiju život jejich. Co s tím? Rád bych se tohoto pocitu zbavil, ale nevím jak. Poradíte?

Dobrý den,ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Mému synovi je 5 let a bohužel občas má problémy s chováním. Asi bude nejlepší když uvedu příklady. Syn hraje fotbal a když měli zápas a čekali na začátek, tak jen tak schválně šlápnul na nohu vedle stojícímu chlapečkovi, který mu nic neudělal. To jsem si ještě řekla, budiž, jsou to malé děti, dělají blbosti. Za to co udělal se omluvil, slíbil že už to neudělá. Jenže pak byl na plavání, na které chodí už od září. Po skončení lekce ho trenérka přivedla pobrekávajícího za ruku a opět ( už se to stalo jednou ) na mě spustila, že jí opět neposlechl, že na ní hulákal, když po něm něco chtěla, že ho i vykázala na chvíli z bazénu, že takhle to nejde, že takhle s ní mluvit nemůže. Když jsem jí řekla, že potom co už se to jednou stalo, jsem mu domlouvala, že to nesmí dělat, že musí poslouchat, a pokaždé mu to opakuji před začátkem hodiny a on mi na to už občas naštvaně odpovídá, že už mu to nemusím řikat, že to ví, že mu to pořád řikám, mi odvětila,že to je přesně ono, že pětileté dítě se mnou nemá co diskutovat, naznačila, že by mu dvě "flákla" a byl by klid. Potíž je v tom, že já s tímto řešením nesouhlasím. Navíc pak z vyprávění syna vyšlo najevo, že se to stalo v okamžiku, kdy byli ve velkém bazénu, kde ručkovali u kraje a učitelka po něm chtěla aby se během toho potopil a područkoval tyčku. Z čehož on měl strach, nechtěl to udělat, ale ona ho stále držela za ruku a nutila ho. Nevím, ale nejednal by i dospělý stejně ? Já pokud bych měla z něčeho strach, tak bych to asi také nechtěla udělat a bránila bych se. Bohužel byl včera syn opět na tréninku fotbalu, a vím to jen z vyprávění, osobně jsem tam nebyla, ale provokovala ho tam jedna holčička a on bohužel zareagoval tak, že jí několikrát vší silou bouchnul do zad. Na což trenér zareagoval tím, že na něj zařval ať vypadne. I když se mu na konci přišel omluvit, že to přehnal, jsem z toho opravdu špatná. Takto už párkrát zareagoval, ale vždy jen na o dva roky staršího bratra, nikdy ne na cizí dítě. On má občas problémy se vztekem, je to jak kdyby se mu zatmělo před očima a jde a bouchne a když už nemůže nikoho bouchnout tak aspoń kopne do zdi nebo dveří. Prostě má problém na to že mu někdo ublíží nebo se mu posmívá nebo prostě jen se mu nelíbí jak se k němu někdo zachová nebo po něm někdo chce aby udělal něco co on zrovna nechce, adekvátně zareagovat. Já vím, že je mu teprvě pět let a spoustu věcí ještě neumí nebo neovládá, ale je nepřijatelné, aby se takto choval. On po chvíli "vychladne", omluví se, řekne jak ho to mrzí, že ví, že to nemá dělat, že už to nikdy neudělá, ale stejně se to pak znovu stane. Poradíte co s tím ? Jak ho naučit reagovat více v klidu ? Jak s ním vůbec tyto situace řešit ? Nechci ho bít, myslím že ani zákazy nic neřeší, ale upřímně už nevím jak na něj. Domluva prostě nezabírá. A já nechci mít strach pokaždé když půjde mezi ostatní děti, aby je v takové situaci opět nebouchnul.Děkuji za radu.

Dobrý den, je mi 17 let. Beru antikoncepci a začátkem července (7.7.) jsem měla přerušovaný pohlavní styk. Bohužel jsem týden předtím tabletku nestihla užít do 12 hodin, takže byl účinek HA snížen. Od té doby mám obavy, že jsem těhotná. 10.8. jsem byla u gynekologa, ten těhotenství vyloučil (ale možná jsem u něj byla příliš brzy, aby něco zjistil). Jelikož mé obavy přetrvávaly, tak jsem před 14 dny udělala těhotenský test. Byl negativni. Zase mě to na chvíli uklidnilo. Ale teď bohužel zase. Mám hrozné obavy, svého přítele nenechám ani na mě nijak sáhnout. Od toho styku jsem žádný neměla. Ke svému gynekologovi se nejméně měsíc nedostanu a nechci jej znovu otravovat s mým plašením. Nevím co dělat dál. Zdají se mi noční můry, při jakékoli zmínce o dětech se mi udělá zle. Hrozně se bojím, že můžu být i tak těhotná. Doma to říct nemůžu. Přítel už o tom nechce ani slyšet. Nevím na koho se obrátit.

Dobrý den, nevím zda píší správně na online poradnu. Mám problém se svým 11ti letým synem. Nevím si s ním rady. Jeho problém se týká že nechce přijmout do našeho života mého nového partnera. S jeho otcem jsme se rozešli před třičtvrtě rokem. Našla jsem si nového přítele, který je na mé děti moc hodný a věnuje se jim. Problém spočívá v tom, že ke mně vůbec přítele nepustí, nesmí se mě dotknout nebo políbit, pořád nás hlídá a když něco vidí, tak má strašné záchvaty vzteku. Dokonce po mně hodil i plastickou pistol, zuří a je sprostý. Neovladatelný. Přítele má moc rád, pořád spolu něco podnikají a vyrábí, ale jakmile se přiblíží ke mně, je zle. Je to strašně vyčerpávající, jsme spolu půl roku a ja mám strach, aby přítel to se mnou zvládnul, pořád doufáme, že se nějak uklidní. S jeho otcem se to nedá ani probrat, spíš je rád, že máme problémy a že nejsem šťastná. Nevím, zda mám syna vzít někam do poradny. Jsem už tak ze všeho unavená. Nevím, jak dál, jak na syna. Tímto Vás prosím o radu. Mockrát děkuji, s pozdravem Lucka

Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu, jak docílit toho, aby naše 22 měsíční princezna začala spát celou noc? Stále se v noci budí na pití. Vstavala x krát za noc a často ani pití nedostala jen jsem odvedla zpět do postýlky ( ma vyndáne tyčky, aby si mohla přijít sama jelikož spí sama v pokojíčku). Pak se sama uklidnila a začala se budit jednou za noc, napila se čaje a spala zase krásně dal. Jenže poslední týden co byla nemocná a dostavala dithiaden na celkove uklidnění (na doporučení dr) se za budí x krát za noc a je takto vzhůru i dvě hodiny. Přes den taky ten poslední týden nechce noc spát, usíná třeba i hodinu a spí půl hodiny max třičtvrtě hodiny. Jsem znovu těhotná a je to docela unavuji, když si neodpocinu ani ve dne ani v noci. Přítel mi v tomhle moc nepomůže jelikož dělá trismenny provoz a sám si potřebuje trošku odpočinout. Nejdůležitější je pro mne samozřejmě to, že malá sama nemá kvalitní spánek jak by měla mít, tudíž je i ona sama docela protivna a unavená, když se blíží doba doba spánku. Večer chodí spát ve 20:30, ráno vstává mezi 6:30 až 7:30 a odpo chodí spát mezi polévkou a hlavním jídlem mezi 11:45 až 12:30. Můžete mi prosím poradit, jak docílit toho, aby spala celou noc popřípadě, aby se nebudila tak často a měla tedy i kvalitnější spánek? Mockrát děkuji za odpověď a radu

Dobrý den,máme roční holčičku která je už od malička živel. To nám ovšem nevadí já sama jsem temperamentní člověk a přítel též. Náš problém je následující.Od 6 měsíce jsem začala chodit parkrat v týdnu na 2-3 hodiny na brigády, proto když jsem přišla domu jsem se dceři snažila věnovat na 200% abych ji vynahradila cas kdy jsem byla mimo domov. Postupem casu se z dcera stávala přísavka. Momentalne jsme v situaci kdy kazdy den chodim na 4 hodiny do práce a ona je doma s tatínkem. Cele dopoledne je neskutecne hodna! Nefnuka, dokáže si sama hrát, poslouchá, naprosto vzorna. To same je kdyz prijde návštěva, nebo je na vikend u babicky! Vsichni z rodiny ji chválí jak je vzorný dite. Jak mile se vratim z práce promění se v ufnukaný klíště, které me nenechá ani si zout boty. Nas společný cas od doby co přijdu domu vypada asi tak ze ji mam nonsto zavesenou na nohách, kdyz ji řeknu ne, to nedělej ( normálním hlasem) začne okamžitě fnuka, knourat, nedělá ji problem začít okamžitě brecet. Hrozne me to unavuje. Chvilkama začíná byt i zla. Vyrazí mi jidlo z ruky, ohanbí se po me. Mrzi me ze to dela jen v me přítomnosti. Přítel mi to predhazuje ze kdyz je s nim je uplne skvela. co proto muzu udelat aby to přestalo? Nema ze me žádný respekt ani kdyz zvýšim hlas. Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Dobrý den . Prosím chci se zeptat. Zda ňějak škodí tv 15 měsíčnímu dítěti . Samozřejmě , ne že by koukalo celý den . Vím ,že i takhle malý děti ani pořádně nevnímají co je tam . Náš syn ani vyloženě nekouká , ale jestli když je tv puštěná a občas sem tam chvíli kouká , zda to škodí . A od kolika let je zcela tv neškodná ? Slyšela jsem už hodně rozlišných názorů a tak mi zajímá ten Váš . Předem děkuji .

Dobrý den.Mám 11,5 měsíční dceru. Její otec si našel jinou přítelkyni, když jsem byla ve 4. měsíci těhotenství. Od jejího narození jí vídá přibližně každý týden asi 2h. Nyní 2.4.2019 proběhne soud, ke kterému si podal žádost o úpravě styku, aby jí měl každý týden od pátku do neděle a od 2 let jejího věku střídavou péči. Dcera předávání velice špatně zvládá, když ho uvidí, ztuhne, když k ní natáhne ruce, tak se mě křečovitě drží kolem krku, že mi jí musí násilím vytrhnout z náručí, pak se od něho odtahuje a hystericky pláče dokud neodjedou, pak již nevím. I když kaká pouze dopoledne, tak v den předání má večer průjem, pak 2-3 noci se budí po 1-2 hodinách s pláčem a křikem a volá máma, 2 dny se ode mě nechce hnout na krok, nechce ani na ruku k mým rodičům u kterých nyní bydlíme z finančních důvodů, takže je na ně velice zvyklá a hůře jí. Když se po několika dnech srovná, tak je to za chvíli zpět. Je pravda, že většina předání neprobíhá v klidu, většinu času mě dcery otec a jeho matka urážejí, křičí na mě, šikanují mě,nadávají mi a podobně, to vše bez ohledu na dceru, kterou mám v náručí. Nikdy se nezeptali na cokoliv, co by se týkalo dcery, tudíž o ní ani nic nevědí, mimo výživného jí nikdy nic nedal, ani dárek k Vánocům a podobně. Absolutně všechno pro ní si musím zajišťovat sama resp. moji rodiče.Proto bych se Vás ráda zeptala, jaká je podle Vás ideální délka doby s otcem, s ohledem na situaci, jejich chování, dcery věku a vlivu na její zdravý psycho-sociální vývoj.Velice Vám děkuji a přeji krásný den.

Dobry den,mam dotaz ohledne dedicnosti obsedantne kompulzivni poruchy. Cekam s pritelem miminko a on touto poruchou trpi. Uziva Escitil 10 mg na zmirneni stavu, ktere souvisi s touto poruchou. Uz jsem si zvykla, ale obcas me to vyvadi z miry i presto, ze za to nemuze a je me ho lito. Mam strach, aby tuto poruchu nezdedila i nase budouci dcera. Jak velka je pravdepodobnost dedicnosti OCD?Moc dekuji predem za odpoved.S pranim pekneho dne T.M.

Dobrý den. Dcera bude mít v únoru 3 roky. Od května je bez plenek, čůrat na nočník se naučila ani ne za týden, kakat asi za dva týdny. Po dvou měsících již ani nechtěla plínky na noc a zvládala to jen s pár nehodami. Protože od jejích 3 let půjdu zpět do práce, začala jsem ji dávat od září do dětské skupiny na 2 dny v týdnu, aby si zvykla a od února tam bude každý den. Mysleli jsme si, že to zvládne, je celkem společenská, není dítě, které kde posadíte, tam ho za 2 hodiny najdete. Od dvou let hezky mluví, je bystrá, rozumově se vyrovná starším dětem. Každé ráno, kdy ji předávám učitelce, pláče, ale pak je v pohodě. Problém je, že se ve školce počůrává. Dřív to nebylo tak časté, poslední čtyři dny však každý den (prý nechce čůrat i když se jí učitelky ptají, když jdou hromadně, ona nechce). O školce se doma nechce bavit. Nyní se začala počůrávat i doma. Když se jí ptám, jestli chce na záchod, řekne že ne, a přitom má kalhotky vlhké (učůrne a zbytek drží, pak se vyčůrá normálně). Myslíte si, že je to způsobené "jen" školkou nebo zde může být i jiný problém? Trestá mě za to, že musí chodit do školky? Když se učila v květnu být bez plenek spolupracovala, teď mám pocit, že je jí to jedno, nebo to dělá naschvál. Nechci něco zanedbat. Děkuji.

Dobrý večer, nevím zda sem tento dotaz patří ale nevím koho se na toto zeptat. Je 23 let a mám 18 měsíční dceru a teď čekáme další miminko jsem na začátku těhotenství a poslední dobou stále na něco zapomínám a jsou to celkem vážně věci např, rozhodli sme se že pojedeme s dcerou do zoo a já si na konci cesty všimla že jsem nevzala kočár a dceři bundu a přitom jsem si byla jistá že mám vše. A další případ, odjela jsem pryč autem a když jsem se vrátila tak jsem zjistila že klíče zůstali ve dveřích a ještě nebyli zavřený byli jen přivřený no a to jsem si myslela že jsem zamykala, už tím přítele štvu a mě to rozčiluje také a jsem zoufalá proč se mi to děje jestli je to normální.Děkuji za odpověď s pozdravem Zuzana

Dobry den,muj dotaz se tyka odebrani dudliku, memu synovi bude v lednu 2,5 roku, na doporuceni zubare kvuli dispozicim na predkus, jsme dudlik nechali certikovi vymenou za auticko a sladkosti. Syn byl sice vecer smutny, ale tak nejak to pochopil. Nyni je to tyden bez dudliku a i tyden co odboural odpoledni spanek pokud ho nevozim v kocare. Standartne vstava kolem pul 9 a usina v 10 i bez odpoledniho spani, myslela jsem ,ze bude vice unaveny, ale ne, nechce spinkat, nelze ho ani zklidnit usinani trva i dve hodiny, v noci spinka neklidne, knoura i place coz drive s dudlikem byvalo jen zridka. Prijde mi to na tak male ditko hodne dlouho bez spanku. Jinak zoubky uz ma vsechny. Ja jsem v prvnim trimestru, takze i vice unavena a nervy na pochodu. Muj dotaz zni: mame vydrzet?nemuzu mu zpusobit odebranim dudliku nejake spatne navyky na spanek nebo trauma?Dekuji

Dobrý den, chci vas poprosit o radu. Jeste cca pred 14 dny nam dcera spala v noci 5-7 hodin v kuse. Po ockovani hexavakcinou se to ale zhorsilo a budi se nam po 1-2 hodinach, dnes v noci, jakmile byla v postylce, tak dokonce po pul hodine. Doktorka tvrdi, ze kdyby to bylo ockovanim, bude neklidna i ve dne, coz neni, a ze mame davat na noc kasi. Vecer zkousime kasi, pak musi mit prso a stejne za 1-2 hodiny je vzhuru. Jakz takz spi akorat u me v posteli, ale prisata k prsu. Dceri ted bude 7.1. 5 mesicu. Dekuji za kazdou radu

Dobry den, memu chlapeckovi v cervenci budou tri roky a v cervenci take cekame druhe miminko. Uvazuji o skolce v zari, avsak vhledem k okolnostem to nechci nechavat na posledni chvili a rada bych syna nejak pripravila. Bohuzel nemame zadne hlidani a myslim,ze zacatek bude pro vsechny trosku tezsi, nechci ho tam posilat za kazdou cenu, a nechci, aby to pro nej byl sok, ale rikam si ,ze by byla dobra nejaka soukroma skolka treba na dva dny v tydnu, alespon na dopoledne.Ale nevim, kdy by bylo dobre zacit, doporucila byste to? Ja vlastne nejsem uplne rozhodnuta ho tam dat, ale zase se bojim, abych to vse zvladala a chci aby meli s miminkem hezky vstah a necitil se odstrceny .Deti ma rad, rad si hraje, ale vzdycky jsem mu byla na ocich. A za dalsi zatim spi s nami v loznici v postylce, nekdy si preleze k nam, ale take chystame vetsi postel v jeho pokoji, kde pro zacatek bude usinat se mnou nebo s manzelem. Rada bych ,aby vse bylo prirozene nenucene a v tomto bych potrebovala poradit. Jestli doporucujute dostatecnou pripravu dopredu ci se zbytecne stresuji. Dekuji za odpoved, vim,ze je to hodne idndividualni, ale treba mi poradite smer.

Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den, nevím, zda dát synovi odklad, nebo ne. Trochu se nástupu do školy obávám. Syn je narozený v půlce prázdnin. Je hodně bázlivý, nemá rád mnoho lidí pohromadě, hluk. Do školky moc rád nechodí, stěžuje si na mnoho dětí a na hluk, na to, že se některé děti k němu chovají nehezky. Ze školky nás poslali do PPP, protože ve školce skoro nemluví, nehraje si s dětmi, nechtěl kreslit, je pomalý v samoobsluze. Učitelka to viděla na jasný odklad, nebo dokonce i asistenta. V PPP zjistili zkříženou lateralitu. Po cvičení se syn rozkreslil. Grafomotorika asi není úplně ideální, ale už nemá odpor ke kreslení. Dále zjistili mimořádné nadání ve skoro všech oblastech. Obávám se, zda nástup do školy zvládne - slabá samoobsluha, bojácnost, logopedicky to také nemáme zvládnuté (r, ř) občasné zakoktání, když je rozrušený. Na druhou stranu se asi ve škole bude trochu nudit - začíná číst, umí malou násobilku (zvládá násobení i dělení), zajímá se o různé země světa, vesmír.

Dobrý večer,mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.Děkuji za odpověď.