Dobrý den, chtěla bych Vás požádat ještě o radu ohledně mateřské. Sama jsem si o tom něco našla, ale raději se chci zeptat Vás, protože se v tom vyznáte mnohem lépe. :-)Jsem nyní cca začátek 6. měsíce těhotenství. Termín porodu mám 19.9.2017.Koncem října 2015 - květen 2016 jsem byla zaměstnaná na HPP v 1. firmě (cca necelých 8 měsíců HPP). Od 1.6 do 31.12.2016 jsem pak byla OSVČ - platila jsem si sice velmi nízké pojištění, ale něco málo ano (asi 154 Kč měsíčně) - 7 měsíců OSVČV lednu 2017 jsem byla v evidenci nezaměstnaných a ihned poté jsem od 1.2.2017 nastoupila na HPP do jiné firmy, kde mám smlouvu do 31.7.2017 (6 měsíců HPP).Termín porodu mám 19.9, takže ukončení práce mi vychází v termínu 6-8 týdnů před termínem porodu.Není mi ovšem jasné, z čeho se mi mateřská počítá? A jak dlouho, kterou z uvedených dávek mohu využít?Dále jsem se chtěla zeptat, kde vlastně žádám? Jelikož na internetu jsem našla, že žádám u zaměstnavatele, ale když už v srpnu nebudu zaměstnaná, mám to vyřídit ještě v průběhu trvajícího zaměstnání na konci července u posledního zaměstnavatele nebo přímo na OSSZ? Navíc bude určitě třeba vyřídit i podklady z předchozího zaměstnání a také nevím, co přesně bude třeba za podklady? A ještě jedna otázka, je možné počítat výši mateřské pouze z HPP, i když mezitím jsem byla OSVČ? Pojištění, které jsem si platila sama bylo samozřejmě mnohem nižší ... a nemá vliv ten 1 měsíc, kdy jsem byla v registru nezaměstnaných?Děkuji mnohokrát za Vaši pomoc,Jana

Dobrý den,od 20.4.2016 pobírám RP na první dítě. To jsem si rozložila na 22 měsíců tudíž do 20.2.2018. Nyní jsem podruhé těhotná a předpokládaný termín porodu mám 15.3.2018. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem byla zaměstnaná se smlouvou na dobu neurčitou. Chtěla jsem se zeptat jak to je s pobíráním PPM na druhé dítě? Mohu PPM v mateřství pobírat 6 týdnu před plánovaným termínem porodu? Tudíž pro mě to tedy je od 1.2.2018? Pokud budu od 1.2.2018 pobírat PPM na druhé dítě, nebude mi již za 20 dní v únoru vyplacen RP na první dítě? Pokud ano, mohu si délku pobírání RP na první dítě zkrátit do 31.1.2018, abych vyčerpala co nejvíce peněz z těch 220 000,-?Až mi doktor vyplní žádost o PPM na druhé dítě, musím ji odnést zaměstnavateli nebo přímo na OSSZ?Dále jsem se chtěla zeptat, pokud u zaměstnavatele nahlásím, že budu s druhým dítětem 3 roky doma, mohu RP na druhé dítě pobírat např. také jenom 22 měsíců a zbytek doby tj. 14 měsíců být s dítětem doma bez pobírání RP? Jde mi o to, zda bych si musela za těch zbývajících 14 měsíců hradit sociální a zdravotní pojištění?Předem moc děkuji za zodpovězení mých dotazů.S pozdravemIng. Ivana Horáková, DiS.

Dobrý den, mám syna narozeného v listopadu 2016, proběhlo u něj očkování na hexavakcinu ve dnech 9.2.,21.3.,26.04 2017 teď podle nového zákona pro rok 2018 se čtvrtá dávka podává jen u nedonošených dětí, což syn není. Potřebuji vědět,zda je potřeba doočkovat další dávku hexavakciny ve 20.měsících, případně že ano, kdy nejpozději se to může odsunout. Jde i o to, že syn ještě není naočkovaný vakcínou Priorix, rostou mu zuby a má vyrážku po těle a já ho nechci nechat teď očkovat, ale až se mu to ztratí. Podle nového zákona se může v rozmezí 15-18.měsíců a to by znamenalo, že nejpozději by to mohlo být někdy v květnu. Doktorka chce naočkovat i přes vyrážku, aby ji to pak pasovalo s tou hexavakcínou. A na hexavakcínu nemá jinou odpoveď jen tu, že jedeme podle starého schématu, což opakuje pořád dokola. Zajimalo by mě tedy jestli je ta čtvrtá dávka povinná a proč,nebo teď ta vakcinace 2+1 se očkuje, nějakou jinou dávkou, než máme my ?( Infanrix), a jaký tam má být odestup od Priorix vakcíny, pokud se rozhodneme ještě chvíli počkat. Paní doktorka chce mit jen splněno a moc ji nezajíma stav dítěte. Vzhledem k tomu, že moje první dítě mělo velmi vážnou reakci v 15.měsících na vakcínu Priorix, kdy mě ji přeočkovali s rýmou a tvrdili, že to vůbec nevadí, nechci podobné peklo zažívat znovu a ráda bych názor nezávislého odborníka. Děkuji.

Dobry den, mam dotaz k vymerovacimu zakladu. Pracovala jsem nekolik let v Nemecku. Letos jsem vsak presla pod ceskou pobocku a zacala odvadet dane v CR a vyplata je take v CZ korunach. Nicmene jsem v mezicase otehotnela. Podminku 270 dni vsak splnuji, jelikoz narok mi zacina zacatkem brezna a nastup na materskou je az k 22.3. Jak se ale spocita vymerovaci zaklad, kdyz budu mit tou dobou pouze vyplaty v korunach za 10 kalendarnich mesicu a zbyle dve byly jeste v Eurech? Cetla jsem ze vym. zaklad se pocita za 12 kal. mesicu / 365 dni. Ja budu vsak pod ceskou smlouvou mit pouze 10 mesicu/ 294 dni. Pripoctou se mi pak ty zbyle dve vyplaty v EUR a vydeli se 365 nebozapocitaji temi 365 pouze 10 mesicu? Rozdil je docela markantni a cini 4 tisice mesicne. Tak by me zajimalo jak je to u lidi, co maji vymerovaci zaklad odpracovanou dobu kratsi nez rok. Ja sice pracuji u firmy jiz dlouho, ale celou dobu na nemeckou smlouvu. Tak nevim jak to bude brano.

Dobrý den,ráda bych se poradila ohledně své dcerky. Dceři je dnes 3,5 roku. Je z dvojčat, narozena předčasně. Jako miminko byla klidná, spala dobře, ale nerada se mazlila. Vydržela cca 10 minu pak byla nevrlá a musela se položit. Od 1 roku začaly holky docházet na zvykání občas do jeslí. Dcerka už kolem 1 roku začala být taková temperamentní, dominantní. Mezi 1-2 rokem jí přezdívali v jeslích "šéfová!" I doma byla silná osobnost, která se snažila prosazovat svou, nebála se poprat se starší sestřenicí. Od 2 let chodí do jeslí denně, po druhém roce se její chování ještě více projevilo, začala být více náladová, snažila se dosáhnout svého apod.Dnes ve 3,5 letech je snad situace zatím nejhorší. Dcerka je milá, usměvavá, má ráda kolektiv, ale stále více se u ní střídají nálady. Má dny špatné a dny lepší. Problémy jsou od rána...už přes 8 měsíců se jí snažíme všemožně donutit, aby se oblékala sama, protože do té doby se prostě neoblékala. Ale je to šílený boj. Od mala se nechce sama oblékat, ale umí to, je šikovná. Ale prostě se nedá donutit, aby něco dělala. Dám jí oblečení a ona si ho nevšímá, místo toho leží, kope nožičkami, zpívá, cvičí, nebo si s něčím hraje...dělá blbiny. Když nad ní stojím a tlačím, aby se začala oblékat...tak se začne vztekat, brečet..vymlouvá se, že jí něco svědí, nebo něco bolí. Jindy vede i zvláštní komunikace ve stylu...proč se neoblékáš....nemůžu zvednout těžké kladivo, mám těžké kladivo, jindy začne mluvit o rámečku s fotkami, neustále opakuje, že jsou tam staré fotky, nebo mi řekne, že mám špatně oči, že musím víc otočit oči. Když je víkend a nespěcháme, a nevšímám si jí, tak vydrží běhat nahá klidně několik hodin. Prostě se neoblékne. Za posledních 8 měsíců se sama oblékla jen párkrát (opravdu by se to dalo spočítat na prstech ruky). Navíc se často vzteká, neustále jí něco rozčiluje, nebo se něčeho dožaduje....ve stylu Musíš mi to dát, musíš mi říct to a to....V jeslích je problém stejný, tety říkali, že většinou ráno je ještě dobrá, ale pak v průběhu dne se jí kazí nálada a je protivná, vzteklá, nechce nic dělat. Jsou dny lepší a dny horší. Aktivity (tvoření s dětmi) jí prý baví, to dělá hezky, je šikovná, ale v jiných věcech, jak není po jejím, je zle. Opakovaně se několikrát do týdne (třeba 3 dny v týdnu) stává, že pro holky jdu a ona jim tam leží i hodinu nahá pod stolem, nebo na zemi a odmítá se oblékat. Nikdo na ní nesmí mluvit, nebo se neobléká, protože čeká až pro ně přijdu a musí mi prý nutně něco říct,...pokaždé má nějakou výmluvu. Nastávají tam scény kdy musím pro malou jít dovnitř a tahat jí z postele, nebo ze země nahou a donutit jí se obléci a jít domů. Opět začíná brečet, kňourat, dožadovat se toho, že to neumí, že jsem jí to neukázala, jak se to dělá, že jí musím pomoct apod. Je to nepříjemné mě i tetám v jeslích, nikdo si s ní neporadí. Jak říkám, opakuje se stejný scénář dlouhodobě už skoro 8 měsíců a spíše se to zhoršuje. Už nevíme, jak jí donutit se oblékat (vyzkoušela jsem motivaci...odměna za oblékání - bonbon, pochvala, když zvládne alespoň část sama, tlaky, křik něco jí zakázat....vše akorát zhorší). Ale nic nepomáhá, jeden den je to třeba lepší, další dny opět krok zpátky. Tety jí posílají za zlobení do kouta, ale zatím ani tak se nepodařilo jí zlomit. Stále má své nálady a doma je to to samé. Své dvojče klidně pokouše, když jí nedá hračku apod. Jinak ale umí být milá, zlatá, jen kdyby se tak často nevztekala. Venku jsem si všimla, že dlouhodobě často jakoby našlapuje na špičky, myslela jsem často, že má třeba špatné botičky, ale dělá to ve všech botech. Ne ale vždy. Chodit umí normálně, spíš asi blbne, šaškuje. Jinak ale se drží za ruku, nevyvádí, neutíká, nikam nešplhá apod. Napadá mě, jestli by nemohla mít ADHD, i když bez vyšetření asi těžko soudit. V jeslích upozorňují, že to s ní v běžné školce budeme mít těžké. Tady jsou 2 tety a jen 4 děti, nevím jak zvládne velký kolektiv. Už nevíme, jak jí donutit, něco dělat, jak zvládat denně její střídání nálad, jak jí donutit se oblékat? Ráno nám trvá i 30 minut než se oblékne a to většinou stejně z velké části nakonec musíme za ní udělat my. V jeslích jí nakonec také buď oblečou, nebo jí sbírám nahou ze země já. Druhá z dvojčat je klidná, šikovná, vše zvládá sama, problémy žádné takto nemá.

Dobrý den přeji. Moc bych prosila o radu a názor, protože ja už jsem bezradná. Mám dva syny (Ondra 56 měsíců a Tomáš 8 měsíců).Poslední cca 3 měsíce je Ondra neskutečně uplakaný. Nejvíc ráno po probuzení, začne prostě kňourat a plakat. Když se ho zeptám proč tak se mi zdá že jen hledá důvod a já upřímně nevím jestli se vymýšlí. Říká že se špatně vyspal, pak že jede táta do práce, pak že má hlad apod. Když ho začnu utesovat tak se mi zdá že se to víc rozjede. Za půl hodiny najednou přestane a chová se normálně. Během dne se nekdy stane že opět bezdůvodně začne a hledá si věci proč brečí. Ondra je od malička velmi citlivé dítě, když od nás treba odcházela návštěva tak pláče, i teď to někdy dělá, a tak k němu přistupujeme ale máme s manželem sparťanskou vychovu takže když je opravdu nejhůř, dostane jednu na zadek. Ale to už musí být hodně přes čáru. Prostě občas zkouší naší trpělivost ale jinak je to hodné dítě. Spíme spolu, já a oba synové, starší se mnou v posteli. Nevím co s tím, malý ho v noci nebudí, mladší syn jen od narození krásně spavé miminko takže nás v noci nijak neomezuje. Nechtěla jsem ho davat do svého pokoje až se narodí mladší aby se necitil odstrceny. Malého brášku má hrozně rád, pomáhá mi, ja se mu snažím věnovat co to jde. Beru ho samotného třeba na nákup nebo ven abych byla jen s ním a on me mel pro sebe. Nechodí do školky, když měl loni nastoupit tak u nás v obci byla velká vlna covidu a ja se pred porodem bála aby jsme na to nedoplatili. Takže je s námi doma. V září už do školky jde a myslím že se těší. Takže vůbec nevím co se děje. Snažíme se mu věnovat co to jde, někdy až víc než mladšímu. Nevim kde děláme chybu.

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na chování mého syna, kterému jsou nyní 3 roky. Když je doma jenom se mnou, jako s matkou, tak je docela klidný, poslouchá, žádné scény, hraje si sám, jakmile jsme doma ale oba rodiče, tak dělá hrozné scény a je takový protivný ,hlavně dělá i naschvály, křičí a neposlechne ani mě, ani přítele. Má takové přehnané emotivní reakce, v noci se někdy budí a brečí (má svůj pokoj, kde spí sám). Je mi jasné, že teď prochází tím obdobím vzdoru, ale spíš mi pořád není jasné, proč se tak hrozně chová hlavně když je doma otec. Myslíte, že na něj třeba žárlí? Zároveň se ale vždy na něj těší až přijede, ptá se po něm, kdy přijede atd. Jenže pak se chová doslova zpruzele celý víkend, kdy jsme spolu všichni. Dělá naschvály a neví kde končí sranda, takže dostává často na zadek proutkem (ano, možná mi řeknete nebijte děti), ale ono to jinak nejde, on se pořád všemu směje, na důrazná slova a vysvětlování nereaguje, takže dostane, jinak začne bouchat věcmi a ničit je kolem sebe... pak když dostane se většinou zklidní. Lékařka mu napsala do zprávy na tříleté prohlídky, že je hyperaktivní a já se od té doby bojím, že do budoucna takové dítě nezvládnu vychovat, že bude za chvíli nezvladatelné. Většina těch příznaků na něj sedí. Je i takový hodně nesoustředěný, roztěkaný, sice se pořád směje, ale ze všeho má srandu a tak i po chvíli u lékařky už nespolupracoval. Ale když je se mnou sám, je klidný, pozorný. Další problém je vztah jeho otce k němu. Přítel je hodně nervózní a občas neví co s ním, křičí na něj, hodně mu vadí, že je živý, že zlobí, neposedí a má toho dost. Bohužel už pak o něj nemá takový zájem si s ním třeba jít hrát, i když spolu tráví také hodně času, hlavně chodí spolu často ven, kde je klidný a poslouchá ho, jenže doma na něj nemá nervy a tak mám pocit, že to dítě z něj nějak tu nervozitu a nezájem vycítí, a proto ho vyloženě provokuje. Pořád s tím doma takhle bojujeme a není u nás moc pozitivní nálada. Přítel říká, že bude pozitivní až se syn uklidní a bude ho poslouchat, já mám ale naopak pocit, že takhle akorát spolu nebudou mít dobrý vztah do budoucna a syn bude závislý hlavně na mě. Nyní je závislý na obou z nás a také toho dost využívá, tím že si vymýšlí různé věci, činnosti. Máme doma ještě malé miminko, začátky byly těžké, starší syn se na nás upnul a byl více neposlušný, teď po pár měsících už miminko vzal a je zapojený i do péče a dává mu najevo, že ho má rád. Ale jelikož se doma s přítelem často hádáme, hlavně kvůli výchově a tomu jeho chování, tak nevím, jestli mám zvážit návštěvu nějakého psychologa buď pro nás s partnerem, nebo s dítětem. Co byste mi doporučila? Na druhou stranu se mi ale nechce ho někde tahat po vyšetřeních kvůli současné situaci. Další věc, kterou jsem zapomněla zmínit je, že v současné době zatím nechodí do školky, tak si říkám, že třeba doma jen zlobí kvůli tomu, že se prostě nudí, jelikož já na něj bohužel nemám tolik času jako dřív kvůli miminku a na něm je vidět, že už by potřeboval mezi děti a mít nějaké vedení, program atd. Chodil pár měsíců do školky, aby si zvyknul v kolektivu a bral to docela dobře, ale pak byl pořád nemocný a teď kvůli covidu ho nechávám doma, takže nyní si od školky odvykl a říká, že tam nechce. Jaký je Váš názor na tuto situaci u nás a co byste mi poradila? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas!

Dobrý den, nevím jak si poradit s dcerou 3,5 roku. Do školky začala chodit v květnu a vše bylo v pořádku. Ráno vstala a do školky se těšila. V červenci jsme letěli do Čech (žijeme v zahraničí), protože jsem byla těhotná. V září se nám narodilo miminko a v listopadu jsme letěli zpět domů. Od té doby do školky nechce, dělá scény, pláče a po návratu ze školky je protivná. Děti má moc ráda, dokáže si hrát s každým, Je společenská a k mladší sestřičce se chová ukázkově, i když trošku žárlí. Předpokládám, že do školky nechce kvůli miminku, ale nevím, co s tím mám dělat. Prosím poraďte mi. Děkuji.

Dobrý den, je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.