banner

Celkem výsledků pro výraz "miminko 6 12 mesicu": 100

Dobrý den,mám trochu starost o partnerku. Máme spolu miminko (15 měsíců), a chtěli bychom druhé. Malá má už cca půl roku ekzém. Řešily jsme to všemožně alternativně, ale nic nepomohlo. Doktorka se tedy rozhodla pro antibiotickou mast dexometazon a mast na promastění aquacutilan. Dále pro koupele miminka v hypermangánu. Mohl by partnerce kontakt s těmito léky, ať už přes kůži, když maže miminko, nebo vdechem (jedna ta mast smrdí jako skoro jako savo) nějak ublížit miminku, které můžeme čekat( možná 1-2 týden)?Děkuji

Dobrý den, nemusíte mít obavy, že by kontakt s těmito léky nějak ohrozil budoucí těhotenství. Hezký den.

Dobrý den,plánujeme miminko s přítelem že se do 3 měsíců začneme snažit do té doby užívám antikoncepci Caletto. Mohu začít užívat vitamíny před plánovaným otěhotněním? Jaké vitamíny jsou nejdůležitější děkuji za odpověď

Dobrý den, minimálně tři měsíce jsou právě ideální doba na to, abyste začala užívat doplňky stravy před plánovaným otěhotněním. V prvé řadě je určitě vhodná kyselina listová (v dávce 400 - 800 ug/den) jako prevence rozštěpových vad u plodu. Dále jsou vhodné multivitaminové preparáty, určené k užívání před těhotenstvím nebo v těhotenství, jsou běžně dostupné v lékárnách. Vyrábí je spousta firem (Femibion, Chytré miminko, Mamavit, ...) - je jedno, který zvolíte, většinou už i obsahují zmiňovanou kyselinu listovou, informujte se u lékárníka. Já osobně doporučuji multivitaminové preparáty i partnerům (nemusí být kyselina listová, stačí preparáty typu Centrum, ..., ale můžou samozřejmě užívat i preparáty určené pro těhotné). Hezký den 

Dobrý den, moc vás prosím o radu a vysvětlení, jak moc je vážná má diagnóza. Jsem 8 měsíců po druhém císaři. V těhotenství žádné problémy, cítila jsem se hned po porodu výborně. Hned jsem přemýšlela nad třetím miminkem do budoucna. Nicméně teď jsem byla u gynekologa, s tím, že při zátěží krvácím a on mě našel dutinku v děloze v oblasti jizvy. Ve zprávě je napsané "V místě jizvy po CS je kavita s anechogennim obsahem - niche". Říkal že se s tím nedá nic dělat a další těhotenství by bylo riziko. Krvácet budu pro zátěží furt a mužů špinit i mimo cyklus. Prosím, opravdu se s tím nedá nic dělat? A případně je opravdu velké riziko mít ještě někdy miminko? Děkuji Mikulasova

Dobrý den, jaké jsou možnosti: zkusit zablokovat cyklus (gestageny - nejlépe jako HAK, nebo kombinovaná HAK, v dlouhém cyklu, aby se blokovala menstruace, mohlo by být i nitroděložní tělísko, které se ale doporučuje po roce od císařského řezu a brát Ascorutin. Větší operační řešení se nedoporučuje, záleží, jak niché vypadá a zda na UZ z okraje nejde nějaká céva, pak by mělo smysl zkusit hysteroskopii a popálit okraje jizvy, občas se dělá laparoskopie nebo laparotomie a resutura. Co se týče těhotenství, tak na začátku je zvýšené riziko gravidity v jizvě, ale poměrně vzácné, dále riziko ruptury jizvy, to je ještě vzácnější. Ale opět dle vzhledu dehiscence. Miminko lze, je nutné ale pohlídat nidaci.

Ovulace
avatar admin1234 20. 09. 2021

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na výpočet ovulace. Před třemi měsíci jsem vysadila antikoncepci a s partnerem se pokoušíme o miminko. Dříve jsem měla menstruaci pravidelně po 28 dnech a asi pravidelnou ovulaci. Po vysazení antikoncepce se mi příchod menstruace posunul zhruba o týden na nějakých 35 dní (2krát po sobě). Chci se zeptat, zda mám vždy ovulaci počítat od poslední menstruace nebo případně nějakým průměrem za posledních pár měsíců? Děkuji za odpověď a přeji hezký den

Dobrý den, pokud máte cyklus nepravidelný a pokoušíte se o miminko, doporučuji zakoupení takzvaných ovulačních testů, ty reagují na luteinizační hormon. Ten se objevuje 24 - 48 hodin před ovulací. Jsou to testovací proužky, které se stejně jako těhotenské testy dávají do vzorku moči. Test ovulaci zaznamená a může tak pomoci v odhadnutí vhodné doby pro početí, a tedy i orientaci, kdy vám ovulace během cyklu přichází. Obvykle je to mezi 9.-18. dnem. Budu držet palce, ať se vše co nejdříve zadaří. Pěkný den

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, ve vašem dotazu popisujete celý souběh obtíží, na které není možné nijak jednoduše odpovědět. Doporučuji vám proto kontaktovat dětského klinického psychologa, případně by stálo za zvážení zahájení rodinné terapie či vyšetření dětí u dětského psychiatra. Zkuste požádat paní psycholožku, ke které chodíte, zda sama terapie nevede, nebo zda by vám nedala nějaké doporučení. Alespoň krátce k popisovaným obtížím vašich dětí. Starší syn podle popisovaného chování od útlého kojeneckého věku, by mohl vykazovat projevy poruchy aktivity a pozornosti či hyperkinetické poruchy (dle klasifikace nemocí v USA se jedná o ADHD syndrom). Diagnostika obtíží tohoto charakteru spadá pod dětského psychiatra. Obvykle se sice tato diagnóza uzavírá až kolem šestého roku věku, protože nervový systém dítěte vyzrává,  ale při výrazných projevech je možné diagnostikovat i v dřívějším věku, záleží na lékaři - psychiatrovi. Výchovně se syna snažte vést k dokončování započatých úkolů, při činnosti pracujte nebo trénujte krátce, ale častěji, dělejte přestávky, střídejte činnosti, prokládejte pohybovými aktivitami. Po případné přestávce se k činnosti vraťte a dokončete ji. Volte také činnosti, které jsou pro syna atraktivní, hravou formou a úměrné jeho schopnostem. Zapojte do výchovy obou synů více otce. Věnujte čas také sobě a svým potřebám. Vyjděte třeba jedenkrát týdně s kamarádkou nebo sama do kavárny, do cvičení, na procházku a to bez dětí. Separační úzkost obvykle začíná ve věku 9 či 10 měsíců tak, jako u vašeho mladšího syna. Její vznik je vývojově normální a není třeba se znepokojovat. Obvykle však její projevy cca během měsíce odezní. V rámci vývoje dítěte se může samozřejmě opakovaně vracet v souvislosti se zátěžovými situacemi v životě dítěte. Dlouhodobé přetrvávání takto silné úzkosti, jakou u mladšího syna popisujete, již není zcela fyziologické. Bylo by dobré tyto obtíže nepodceňovat a vyhledat odbornou pomoc. Dlouhodobá nezdravá separační úzkost se může vyvinout až v separační úzkostnou poruchu, která závažně ovlivňuje život celé rodiny, ale i život dítěte do budoucna. Vyhledejte tedy pro své syny odbornou pomoc. Raději, aby proběhla konzultace u psychologa nebo vyšetření u dětského psychiatra zbytečně, než aby synům, při přehlížení nebo bagatelizaci obtíží vznikly pak větší problémy. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, nevím jestli se obracím na správného odborníka, ale potřebovali by jsme pomoci/poradit:Miminko 11 měsíců nám strašně špatně spí, kolikrát to je otázka i hodin než se nám ho podaří položit do postýlkyNa rukách usne, ale odložení do postýlky je strašně složité a neustále se budí , protahuje, klepe nožkama a brečí Opravdu nevíme , jak s ním správně postupovat aby hezky usnul Je už hodně těžký cca 12kg, takže uspávání na rukou je dost bolestivé Budu rád za jakoukoliv odpověď či pomoc Děkuji moc S pozdravem Michal Herout

Dobrý den, mám velmi málo informací na nějakou efektivní radu. Nevím, jestli takto špatně chlapec spává od narození, nebo se jeho spaní zhoršilo až nyní v 11 měsících? Jak vypadá jeho třepání nožkama a protahování. Děti mívají různé spánkové fáze a období, kdy spí hůře a lépe z různých důvodů, může to být bouřlivým vývojem, růstem zubů, změnou denního rytmu, životosprávy, spánkového rituálu, psychického přetížení v důsledku změn v rodině a mnoho dalších důvodů. Obecně je dobré rozhodnout se pro jeden rituál ukládání a ten dodržovat. Pokud dojde ke změně, třeba že se rozhodnete pro usínání syna v postýlce místo na rukou, což bych vám doporučovala, pak musíte počítat s tím, že dítě může být rozhozené a může několik večerů plakat, než si zvykne. Je potřeba k němu přistupovat citlivě, být u něj, konejšit ho slovně, doteky, hlazením, aby neměl pocit, že je sám. Nebrat ale miminko do náručí, jinak můžete začít od začátku a proplakané večery byly zbytečné. Ve vašem případě bych ale raději spánek chlapečka konzultovala s dětskou lékařkou, povězte jí hlavně o třepání nožkami a protahování, které syn dělá i o potížích s usínáním. Lékař pak rozhodne zda není potřeba odborné vyšetření, nebo vám poradí. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den, mám dceru 2 roky a 4 měsíce. Před 4 měsíci se nám narodil syn. V poslední době dcera prochází zvláštním obdobím. Nejenže jsme se zase vrátili k dudlíku, který jsme úspěšně odložili a měli jej jen na spinkání, nyní ho vyžaduje i přes den a bez něj se neuvěřitelně vzteká a dělá scény. Najednou začala být hrozně závislá na mně a mém manželovi, dělá ze všeho neuvěřitelné scény, lehá si na zem ve vzteku, ale pak má zase období, kdy je hrozně hodná, všechno dělá sama a bez řečí. Tyto nálady trvají tak 3 týdny. Nevím, zda se může jednat o žárlivost na sourozence, že by se to u ní projevilo až po 3 měsících. Je i hodně unavená, chce jen chovat, občas odmítá i jíst hlavně oběd, ale zdravotně je v pořádku. Prosím poraďte, jak se z toho nezbláznit. Dvě děti jsou opravdu zápřah a s takovými to náladami je to opravdu hodně náročné. Děkuji moc za jakoukoli radu či doporučení literatury. Své děti zbožňuji a nechci někde udělat chybu.

Dobrý den, v případě vaší dcerky se skutečně s největší pravděpodobností jedná o projevy žárlivosti na mladšího sourozence, který je zřejmě ještě znásobený o nastupující období vzdoru. Není nic nenormálního, že se žárlivost projevila po třech měsících, dcerka postupně zjišťuje, že miminko je v rodině nejen napořád, ale že také vyžaduje stále více vaší pozornosti. Postupně jí prostě dochází, že se s ním o vás musí dělit a že už se to nezmění. Částečná regrese, jako například návrat k dudlíku bývá u mnoha dětí po narození sourozence normální a časem spontánně odezní, některé děti dokonce chtějí pít z lahvičky stejně jako malý sourozenec, či se i kojit! Dudlík proto řešit přestaňte, ponechte jí jej, uvidíte, že jej po nějaké době sama odloží. Dcerce určitě můžete pomoci situaci zpracovat, snažte se jí věnovat i oddělený čas, kdy s ní budete buď vy, nebo manžel sami bez sourozence (můžete s ní jít například na nějakou akci, která ještě pro miminko není). Snažte se poukazovat spíše na výhody narození sourozence, bude si mít s kým hrát, je už velká a může mu jít příkladem a spoustu věcí ho naučit, pomoci mu. Zapojte dcerku přiměřeně do péče o sourozence, může podávat kojenecké potřeby, pomoci s přebalováním, poukazujte na to, že už je velká a jak dobře pomoc zvládá. Nezapomeňte si všímat doby, kdy je holčička hodná a samostatná a ocenit ji za to. Záchvaty vzteku, které se u ní objevují, mohou souviset i s obdobím vzdoru, ponechte záchvat odeznít a teprve po zklidnění si s dcerkou promluvte, vyslechněte její důvody, odpovězte na její otázky. Zkuste si s ní hodně povídat, u dětí kolem tří let začíná doba obliby příběhů, pohádek, prostřednictvím kterých je možné dítěti sdělit spoustu informací a které také dítěti dávají prostor klást dotazy. Dcera by samozřejmě měla od vás slyšet, že narození sourozence váš vztah k ní nemění, i když i miminko potřebuje váš čas a pozornost, neznamená to, že ji s manželem už nemáte rádi, jako předtím, uklidnit její obavy ze  ztráty zázemí a bezpečného prostředí, které ještě nedovede vyjádřit. Přeji vám hodně sil a trpělivosti zvládnout toto nelehké období ve výchově dítěte. Z literatury bych vám mohla doporučit knížky nepřekonatelného pana profesora Matějčka, který věnoval výchově a vývoji dětí celý svůj profesní život: Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte Z. Matějček, nakl. Grada

Co, kdy a jak ve výchově dětí Z. Matějček nakl. Portál a také jeho další knihy.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, jsem ve 33.tt+0 a miminko se v bříšku často natahuje. Paní doktorka mi při ultrazvuku potvrdila, že už má málo místa, ale všechny vyšetření a přítoky dopadly výborně. Plodové vody mám také dost. Je problém, když má miminko ve 33.tt+0 v bříšku méně místa? Váží 1941 g. Děkuji.

Dobrý den, pojem "málo místa" je dost nekonkrétní a hlavně nic neříkající. Je naprosto normální, že tím, jak miminko roste, má v děloze méně místa a jak se budete blížit termínu, bude mít i méně plodové vody. Pokud je tedy vše v pořádku - hmotnost miminka, průtoky atd., pak se tím vůbec nezabývejte.

Doppler
avatar 1Anička1 13. 01. 2017

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - byla jsem včera na 3D ultrazvuku (24+2) a v rámci vyšetření mi byla dělána i Doppler sonografie s následujícím výsledkem: A. umbilicalis: PI 0,98, RI 0,65, TAMX 24,8cm/s, Vmax 37,1 cm/s, EDF pozitivní. Koukala jsem na internet a neměly by být RI a PI vyšší pro tento týden těhotenství? Mám strach, jestli je miminko přes placentu správně vyživováno. Děkuji a přeji hezký den.

Dobrý den, pokud miminko váhou odpovídá týdnu těhotenství, ve kterém jste - není podezření na růstovou retardaci, pak by se dopplerometrie neměla v tomto týdnu gravidity vůbec provádět. Nemá žádnou výpovědní hodnotu a výsledky nic neřeknou. Hodnota PI v tomto týdnu je zcela v normě, ale jak říkám, nemá význam měřit průtoky jen v umbilikální artérii a navíc ve 25. týdnu. Pokud je tedy jinak miminko na ultrazvuku zcela v pořádku, určitě žádný problém s výživou nemá.