banner

Celkem výsledků pro výraz "maminka po porodu": 100

Dobrý den, před měsícem měla má dcera (jsou jí 2 roky a 7 měsíců) komplikované fibrilní křeče a ležela dvě noci na JIP v nemocnici v Krči, kde sem s ní nemohla zůstat přes noc ale vždy říkali že byla velmi hodná pak jsme strávili jeden den na normálním oddělení a pustili nás domu. Ale od té doby, co nás pustili domů, začala být taková agresivní. Ze začátku mě i několikrát z ničeho nic začala mlátit a řvát na mě, ať jdu pryč. Postupem času, kdy sem se jí snažila vysvětlit, že to nesmí dělat, když přeháněla dostala lehce přes ruku, začala mlátit sebe přes ruce. Jednou se začala drápat na obličeji a dnes po mě začala házet vztekle večeři, když sem jí řekla, aby si vzala bačkůrky. V nemocnici jí dělaly odběr mozkomíšního moku z páteře. Tak se chci zeptat, jestli je to reakce na to, že byla sama v nemocnici nebo po tom zákroku a popřípadě jak postupovat. Mockrát děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra. 

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Mám dvouletého syna a už jsme ho naučili spát samotného. Je to asi měsíc, co při ukládání do postýlky začal brečet a já jsem musela u něj zůstat, dokud neusnul. Myslela jsem, že ho třeba jen něco bolelo, ale od té doby uspávání vyžaduje pořád a co hůř, stále se to zhoršuje. Teď hned, jak dopovím pohádku, začne kňourat, chce pít, takže mu několikrát dávám pít, někdy to pomůže a on pak usne (kdyby uspávání trvalo třeba půl hodiny, tak mi to tak nevadí, ale trvá spíš více než hodinu), ale někdy stále kňourá. Když domlouvám, přemlouvám, vysvětluju, že se spinká, většinou to nepomůže a on usne, až třeba ve 23 h. Když zkouším odejít, aby tedy usnul sám, podle té metody, po minutě se hned pozvrací, jak hodně řve, takže to pak půl hodiny uklízím a pak už nemám sílu riskovat další pozvracení. Jsem z toho už zoufalá, tak krásně usínal sám. Nemyslím si, že bychom ho dávali spát brzy. V poledne spí tak od 12:30 do 14:00. A pak ho ukládáme v 19:30, po koupání kaši k večeři. Prosím, poraďte, co dělat. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, nejdříve bych zkusila režimová opatření, t.j. zkusit posunout večeři na dřívější čas, aby mezi večeří a ukládáním byl delší časový interval (i dvě hodiny). Dobu ukládání zkuste mírně posunout cca o půl hodiny na osmou hodinu večerní. Před spaním se vyhněte jakémukoliv rozruchu, vybočení z obvyklého rytmu, dodržujte stejné rituály, postupně synka zklidňujte, nezačínejte žádné aktivizující činnosti, hry. Při ukládání postupujte klidně, snažte se na sobě nedat znát žádnou nervozitu nebo očekávání, že budou problémy s usínáním, chovejte se tak, jako by bylo samozřejmé a úplně normální (však taky je), že syn usíná samostatně. Dávejte pozor, abyste před chlapcem o jeho potížích s usínáním nemluvila, neřešila je před ním třeba s kamarádkami, příbuznými, manželem. I takové malé dítě je velmi vnímavé a rychle si uvědomuje svou případnou "moc" situaci ovlivnit ke svému prospěchu, což zřejmě u synka je dosáhnout toho, aby neusínal sám. Pokud budete o situaci před synem mluvit, pak to prezentujte tak, že váš chlapec je už šikovný, velký a dokáže už usínat krásně sám. Pokud váš chlapeček již mluví, můžete se pokusit si s ním také v klidu popovídat, zkusit zjistit co mu vadí, jestli se třeba něčeho nebojí. Pití bych mu opakovaně také nenabízela, pokud mu pít dáváte, je dobré zvolit jen čistou vodu, potom je menší riziko, že se dítě přepije a bude se dožadovat případné sladké chuti nápoje. Pokud by se chlapec i po těchto opatřeních pláčem pozvracel, zkuste znečištěné v tichosti a bez komentáře uklidit, nedělat kolem toho rozruch, nekomentovat to, příliš nerozsvěcet a opět z místnosti odejít. Tím, že po pozvracení se synem zůstanete (nechcete riskovat další uklízení), tak v synovi toto chování posilujete a chová se pak podle vzorce, budu křičet, až se pozvracím, a pak se mnou maminka zůstane. I když se pozvrací třeba podruhé, postupovala bych stejně, uklidit, dítě uklidnit, vysvětlit, že spinká už samo, že je už velké, šikovné a odejít. Je potřeba vytrvat, nelze očekávat okamžitou změnu, bude nějakou dobu trvat, než syn zjistí, že toto jeho chování nepřináší požadovaný efekt a než vyhasne. Dbejte, abyste se s ním dostatečně mazlila a poskytovala mu fyzický kontakt během dne i před spaním, aby necítil touhu sytit si tuto potřebu před usnutím. Pokud by potíže dlouhodobě neustávaly, či se stupňovaly, zkonzultovala bych večerní zvracení také s dětským lékařem a případně zkuste konzultaci nejlépe u klinického psychologa, kterého najdete například při nějakém dětském zdravotnickém zařízení. Více se dozvíte v článku Spánek dětí od MUDr. Květoslavy Ludvíkovské.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, mám 3 týdenní dcerku a nějak nám hapruje kojení. Dokáže být u prsu i dvě hodiny a pak má hlad, prsa taky střídám, ale pořád nic. V noci používam Nutrilon, protože pořád sála a nic neteklo. Teď mám mlíko přes den, ale je to časový boj. Někdy se budi po půl hodině a chce znova.Co byste mi poradila? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

zde je velmi dobré říkat si větu "kojení není jenom o jídle". Vaše dcerka chce jít k prsu z různých důvodů, má hlad, žízeň, chce ukonejšit, chce uspat, chce si ověřit, že je maminka tady, je to hodně o vašem vzájemném kontaktu. Takže, vždy si u prsu něco z tohoto řeší a když chce k prsu, dejte ji tam. Není dobré dělat jí nějaký pravidelný režim.

Pak je nutné sledovat, co u prsu dělá. Pokud pije mléko, tak slyšíte jak polyká, obyčejně může mít miminko otevřená očíčka a při polknutí plné pusy mléka jí vždy poklesne bradička - zastaví se pohyb brady.

Dvě hodiny u prsu je moc, tak dlouho děti nepijí, hodně z toho bylo o tom, co jsem psala - upokojení, usínání, kontakt s vámi.

A to, že vzbudí za půl hodiny a chce znovu - předtím totiž nepila, jen tam u vás prostě byla a usnula. Teď se vzbudila hladem, takže rychle než se začne rozčilovat, jí nabídněte psro

Pokud máte zájem kojit, radím kojit i v noci, nedávat umělé mléko. Děvčátko dávat k prsu jak chce a sledovat, co u prsu dělá. Pokud usíná, je možné, že se snížil tok mléka (také byste spala, kdyby vám nic moc neteklo), proto ji v tuto chvíli dejte k druhému prsu. Uvidíte - otevře oči a začne polykat, protože jí poteče mléko.

Přeji hodně úspěchů.

Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji

Dobrý den, váš synek by pravděpodobně potřeboval delší psychoterapeutické vedení ke zvládnutí vzniklého problému s vyměšováním, zkušený psychoterapeut by možná dokázal být cenným pomocníkem i celé rodině, které se potíže týkají a trápí ji. Doporučovala bych vám proto kontaktovat nejlépe dětského klinického psychologa, případně bych zvážila i konzultaci u dětského psychiatra, spolupracujte také s vaším pediatrem, postupujte podle doporučení odborných lékařů, ke kterým se synem chodíte. Doma se snažte na „problém“ tolik nesoustředit, nemluvte o něm před synem, jeho potíže stále nerozebírejte, nezveličujte. Naopak se snažte soustředit na dny, či hodiny, minuty, kdy chlapec zvládne mít čisté slipy, případně se podaří mít stolici na WC. Velice tyto chvíle oceňte, chvalte, odměňte. Odměny volte podle toho, co má váš chlapec rád, může si je i sám vymyslet. Nemusí to být vždycky sladkosti, ale třeba oblíbená společná činnost, nálepka, výlet, návštěva, školka apod. Sledujte chování synka při hře, jako maminka jej znáte nejlépe a jistě již máte vypozorované, jak se chová či projevuje, když se mu chce na stolici, nebo kdy se snaží stolici zadržet (většinou se jedná o nějaké tělesné projevy – vrtění se, ošívání, zmlknutí v hovoru...). V těchto chvílích buďte nekompromisní, přerušte synovu hru, jasně a stručně mu sdělte, že je potřeba jít na záchod a odveďte jej. Více již nerozebírejte, po vykonání potřeby velmi chvalte. Syn sám ještě nemá vypěstované takové volní mechanismy, aby dokázal pro něj atraktivní hru přerušit a odejít na záchod sám, takže je potřeba mu v tom pomoci. Vypozorujte, v jaké denní době obvykle syn na velkou potřebu chodí – často to bývá pravidelné a v tuto dobu jej opět na záchod odveďte, povzbuďte. Nemám informace, jak zvládá syn tyto své potíže ve školce, jestli i zde trvají, nebo jestli se při pravidelném školkovém režimu (děti jdou většinou společně na záchod před procházkou, po ní, po spinkání apod.) daří vykonávání stolice lépe, pokud ano, pak komunikujte s učitelkami, co jim pomáhá, snažte se využít také doma. Syn potřebuje klidný a citlivý přístup, nezlobte se na něj, spíše se zaměřte a oceňte i dílčí pozitivní změny, pokroky, nepřítomnost potíží, nekárejte, neslibujte, citově se synem nemanipulujte, stanovujte si postupné a malé cíle, oceňujte jejich splnění.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den,zajímalo by mne, z čeho se bude vypočítávat má druhá mateřská, a z čeho nemocenská v případě rizikového těhotenství. Jsem prozatím na rodičovské s 1. dítětem, dcerce budou v březnu 3 roky a uvažuji o prodloužení rodičovské (přestože už jsem vyčerpala částku a nepobírám žádnou dávku). Chodím vedle toho do práce na DPČ u stejného zaměstnavatele, ale vykonávám jinou činnost než před 1. rodičovskou. Těhotná jsem velmi čerstvě a jsem už starší maminka, jak by to tedy bylo, pokud by mi bylo doporučeno zůstat doma z důvodu rizikového těhotenství? Předem moc děkuji za odpověď. hylmarovak

Dobrý den, z Vašeho vzkazu předpokládám, že Vám trvá pracovní poměr, ze kterého Vám vznikl nárok na první PPM. Nárok na nemocenskou Vám vznikne pouze tehdy, budete-li mít ukončenou rodičovskou dovolenou - domluvíte se na jejím ukončení se zaměstnavatelem nebo budete nějaký čas v zaměstnání. Z DPČ se neodvádí nemocenské pojištění, takže nemá na nemocenskou vliv a pokud byste třeba měla původní pracovní poměr ukončený a nyní pouze DPČ, pak nebudete mít nárok ani na nemocenskou ani na další PPM.

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat na následující. Máme pětiměsíční holčičku. Snažím se dodržovat denní režim, je to pro mě i pro miminko přece jen příjemnější a přehlednější. Nicméně se samozřejmě nevyhnu například celovíkendovým návštěvám prarodičů a kamarádů, kdy dojde k narušení denního rožimu miminka. Ukládání ke spánku, kojení, koupání je vždy stejné, ať se děje cokoliv. Ale během dne se režim změní. Přesto, že sleduji náznaky únavy, abych dítě dala ke spánku, v době čilosti s ním komunikuji a hraju si, je to jiné protože je u toho někdo další, "cizí". Vždy když návštěva odjede, všimla jsem si, že je holčička velice nervní, což trvá několik dní. Nedokáže sama během dne usnout, musím ji všemožně uspávat, kolíbat, nosit,houpat atd. Cpe si celou ručičku do pusinky, v hlasovém projevu jde slyšet nespokojenost a vztekání. Celkově je neklidná po těle, různě se kroutí. Již při samotném usínání sebou cuká a mírně hází. Z toho všeho jsem vyvodila, že se jedná o narušení rituálů, zvyků a jistot a proto je to následně vždy stejné. Je můj odhad opravdu správný? A dá se tomu nějak zabránit? Nechci se odstřihnout od přátel a návštěv, zároveň chci miminku zajistit klid a pohodu, pokud je její reakce taková jaká je. Zvykne si na to časem? Nebo je to citlivý jedinec? Dělám něco špatně? Velice Vám děkuji za Váš čas a Vaši odpověď. Přeji příjemný den.K.P.

Dobrý den, vaše děťátko pravděpodobně opravdu reaguje vámi popsanými projevy na změny denního režimu. Dodržování režimu je pro miminko důležité a je dobré a jak i píšete mnohem pro rodiče i děťátko pohodlnější, dodržovat určité zaběhnuté rituály, ze kterých dítě čerpá pocit jistoty a bezpečí a které usnadňují jeho vývoj a výchovu. Pokud dojde k narušení rituálů a režimu, může se to projevit nervozitou a neklidem dítěte. Řešením však není uzavření se doma bez kontaktu s přáteli a příbuznými, je to součást života, na kterou si dítě postupně zvykne. Při těchto vybočeních se snažte co nejvíce dodržovat aktivity, na které je dítě zvyklé, neměňte obvyklé rituály, zejména týkající se ukládání, krmení či kojení.

Pokud jste doma zvyklá holčičku krmit a uspávat o samotě, pak by bylo dobré požádat o chvilku soukromí při těchto činnostech i u příbuzných či přátel. Řiďte se svou rodičovskou intuicí, je poznat, že jste vnímavá a pozorná maminka, přesto se některým projevům v chování dítěte po narušení denního režimu asi nevyhnete. Počítejte proto s nimi, věnujte holčičce pozornost, dokud se zase nezklidní, snažte se vypozorovat, co ji nejvíce zneklidňuje a vyhnout se tomu (například příliš mnoho chování od ostatních, příliš mnoho podnětů, kterými je zahlcena). Zkuste holčičku v době bělosti, pokud je v cizím prostředí a nepláče, ponechat více v klidu, zpracovává totiž podněty z okolního neznámého prostředí, ve kterém se snaží zorientovat a je možné, že pokud se s ní snažíte komunikovat na stejné úrovni jako obvykle doma, může to být pro ni příliš. Nechte jí proto čas se adaptovat, postupujte pozvolna, chovejte se klidně. Velkých vybočení z denního rytmu se vyvarujte. Některé děti jsou na změny citlivější, některé se zklidní dříve, jiným to trvá déle, záleží také na typu a citlivosti jejich nervové soustavy, poskytněte proto dceři dostatek času a klidu a dostatek kontaktu s vámi, pokud jej potřebuje, pochovejte ji, pohlaďte, klidně na ni mluvte. Zdravím

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj