Dobrý den, ojevila se u Vás situace, se kterou se dříve či později potýká každý rodič. Dětská hra přináší spoustu pozitiv, děti se učí sociální komunikaci a interakci, ale samozřejmě se objevují i stinné stránky. Dítě je velmi učenlivé a rychle přebírá spoustu dovedností i nových slov od jiných dětí. A jejich účinnost si musí vyzkoušet i na rodičích. Spolužáky si pro dítě samozřejmě vybírat nemůžeme, proto je třeba počítat s tím, že mohou naše dítě ovlivnit jiní, kteří pochází z rozdílných poměrů, užívá se u nich jiný slovník, nebo takoví jedinci, co mají staršího sourozence, který je rychle zaškolí. Zde je důležitá rodina a paní učitelky, jako vychovávající složky, které se s dítětem setkávají během dne. Jako vždy je třeba dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváme. Dobré je ověřit si, zda dítě pochopilo. Nemělo by chybět stanovení důsledků, které po porušení domluvy následují. Ve výchově by samozřejmě měla převažovat pochvala chování, které splňuje Vaše požadavky. Důležité jsou však i mírné tresty, které si stanoví rodič sám. Trest nesmí být v afektu a unáhlený, dítě musí být schopno jej akceptovat jako spravedlivý. Jak už jsem zmiňovala, tresty vychází z rodinných zvyklostí a zkušeností. Jistě již víte, co na Vašeho syna zabírá, a to je dobré uplatňovat. Někdo volí odebrání výhod, zákaz příjemných aktivit, zabavení oblíbené hračky aj. Bezesporu jsou důležité všechny osoby, které v průběhu dne přijdou s dítětem do kontaktu. Vždy je dobré, když požadavky na dítě mají stejné. Proto je třeba domluvit se jako rodina mezi sebou, tak i předat informace paním učitelkám. Jednotný přístup, tak jak všichni víme, je nejefektivnější a pro dítě nejčitelnější. Zapomenout by se také nemělo na důslednost. Pokaždé, když se objeví nežádoucí chování, je třeba reagovat stejně. Když nad tím jednou mávneme rukou, podruhé se např. další vychovávající osoba zasměje, potřetí dítěti vlepíme facku, tak pak opravdu nikdy nezjistí, zda je jeho chování přijatelné či ne. Popsaná pravidla patří mezi základní pilíře výchovy, ať už se jedná o naučení nového či vymícení nežádoucího chování. Jako vždy je třeba trpělivost a vytrvalost. Výsledky se často neobjevují hned, ale do budoucna s nimi můžete počítat. Přeji hodně sil a úspěchů.

Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra. 

Dobrý den, nejdříve bych zkusila režimová opatření, t.j. zkusit posunout večeři na dřívější čas, aby mezi večeří a ukládáním byl delší časový interval (i dvě hodiny). Dobu ukládání zkuste mírně posunout cca o půl hodiny na osmou hodinu večerní. Před spaním se vyhněte jakémukoliv rozruchu, vybočení z obvyklého rytmu, dodržujte stejné rituály, postupně synka zklidňujte, nezačínejte žádné aktivizující činnosti, hry. Při ukládání postupujte klidně, snažte se na sobě nedat znát žádnou nervozitu nebo očekávání, že budou problémy s usínáním, chovejte se tak, jako by bylo samozřejmé a úplně normální (však taky je), že syn usíná samostatně. Dávejte pozor, abyste před chlapcem o jeho potížích s usínáním nemluvila, neřešila je před ním třeba s kamarádkami, příbuznými, manželem. I takové malé dítě je velmi vnímavé a rychle si uvědomuje svou případnou "moc" situaci ovlivnit ke svému prospěchu, což zřejmě u synka je dosáhnout toho, aby neusínal sám. Pokud budete o situaci před synem mluvit, pak to prezentujte tak, že váš chlapec je už šikovný, velký a dokáže už usínat krásně sám. Pokud váš chlapeček již mluví, můžete se pokusit si s ním také v klidu popovídat, zkusit zjistit co mu vadí, jestli se třeba něčeho nebojí. Pití bych mu opakovaně také nenabízela, pokud mu pít dáváte, je dobré zvolit jen čistou vodu, potom je menší riziko, že se dítě přepije a bude se dožadovat případné sladké chuti nápoje. Pokud by se chlapec i po těchto opatřeních pláčem pozvracel, zkuste znečištěné v tichosti a bez komentáře uklidit, nedělat kolem toho rozruch, nekomentovat to, příliš nerozsvěcet a opět z místnosti odejít. Tím, že po pozvracení se synem zůstanete (nechcete riskovat další uklízení), tak v synovi toto chování posilujete a chová se pak podle vzorce, budu křičet, až se pozvracím, a pak se mnou maminka zůstane. I když se pozvrací třeba podruhé, postupovala bych stejně, uklidit, dítě uklidnit, vysvětlit, že spinká už samo, že je už velké, šikovné a odejít. Je potřeba vytrvat, nelze očekávat okamžitou změnu, bude nějakou dobu trvat, než syn zjistí, že toto jeho chování nepřináší požadovaný efekt a než vyhasne. Dbejte, abyste se s ním dostatečně mazlila a poskytovala mu fyzický kontakt během dne i před spaním, aby necítil touhu sytit si tuto potřebu před usnutím. Pokud by potíže dlouhodobě neustávaly, či se stupňovaly, zkonzultovala bych večerní zvracení také s dětským lékařem a případně zkuste konzultaci nejlépe u klinického psychologa, kterého najdete například při nějakém dětském zdravotnickém zařízení. Více se dozvíte v článku Spánek dětí od MUDr. Květoslavy Ludvíkovské.