Dobrý den. 

1. pokud tyto potraviny Vaše dítě snáší, lze ponechat v jídelníčku, doporučení nepodávat platí pro děti se zažívacími problémy, totéž platí pro hovězí maso. Červené maso je hůře stravitelné, proto se raději doporučuje telecí, ale pokud dítě nemá problémy, může jej dostávat.

2. dávka tekutiny 150 ml/kg a den se týká celkové dávky tekutiny za den - mléko, čaj, polévka ...,

3. na lahvičky můžete používat saponát určený dětem

4. zahušťovat můžete i moukou, nedoporučuje se dělat smažené jíšky - kvůli přepalovaným tukům, jídlo zahustěte moukou rozmíchanou ve vodě

5. Lučinu, žervé můžete nabídnout, ne často obsahuje sůl - zátěž na ledviny.

Dobrý den, důležité je, že zatím všechna vyšetření v těhotenství máte v pořádku. Nejsou zmíněny výsledky z krve na cytomegalovirovou infekci atd. Skládá se vždy vícero informací dohromady. Dilatované ledviny ve většině případů nepůsobí miminku potíže, po porodu se většinou srovná sama. Zvýšená echogenita střev může být např. u cytomegalovirové infekce či u cystické fibrózy. Neznám ovšem celé pozadí situace, nelze proto určovat, zda se měla nebo neměla provést amniocentéza (odběr vzorku plodové vody). Obecně se v těchto případech odběr plodové vody provést dá (ať už na žádost pacientky) ke zpřesnění informace. Riziko spontánního potratu/odtoku plodové vody je cca 0,5 %. Neváhejte situaci znovu prokonzultovat s Vaším ošetřujícím gynekologem, který Vás zná nejlépe. Hezký den.

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog