Chování a řeč dvouleťáka - dotaz v poradně

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu, zda je normální, že můj syn, kterému je nyní 20 měsíců nemluví,tak jako jiné děti v jeho věku? Konkrétně tedy říká jen slovo "ham", které pořád opakuje a to nejen u jídla a pak už jen říká "táta a máma" (jiná jednoduchá slova nezopakuje). Jinak je sám o sobě moc "upovídaný", pořád si něco breptá, je chápavý a reaguje na zvuky, sluch má podle mě dobrý.Místo slov jen ukazuje nebo vydává zvuky. Neustále se mu snažím opakovat jednoduchá slova, jako auto atd.. ale nechce je zopakovat, vždy úsměvně reaguje slovem "ham". Zvuky zvířat také neříká,ale z knížek umí už poznat spoustu věcí,včetně zvířat. Z okolí slyším jen slova typu, že je ještě malý a nebo že každé dítě se vyvíjí jiným tempem a že bude mluvit později než jiné děti.Platí to i v tomto případě a v jeho věku? Mám se obávat, jestli nebude mít opožděný vývoj řeči a nebo něčeho jiného?Další prohlídka u pediatra je až ve 3 letech,znamená to tedy, že další psychomotorický vývoj dítěte stačí konzultovat zase až ve 3 letech?Děkuji vám za odpověď.

Dobrý den,můj dotaz se týká mého synovce 34 měsíců, u něhož mě znepokojuje jeho chování, téměř ve třech letech stále umí pouze slova typu bába, tati a mami (babička, maminka neřekne). Slovní zásoba je téměř na nule a např. skloňování slov je absolutně neznámý pojem. Mám syna, který je pouze o 3 týdny starší a rozdíl je diametrální, nejenže plynule mluví, ale zpívá písničky, říká básničky, poznává písmena... Bohužel se mi zdá, že se nejedná pouze o řeč, ale chlapec má problém i s chůzí, často zakopává jakoby sám o sebe, když upadne, ve většině případů nepláče (jakoby necítí bolest), na knihy nereaguje, neudrží pozornost, nenechá si nic vysvětlit, hraje si výhradně sám a to né obvyklým způsobem (např. najíždí autem proti zdi), když si náhodou hraje s mými dětmi, jedná se pouze o strkání. Nechce dávat pusinky, málo navazuje oční kontakt. Další problém je s jídlem, nechce jíst, v ústech jídlo nechává velmi dlouho než polkne. Možná už vidím problém i tam kde není, ale srovnání s mým synem je neúprosné a ten rozdíl mezi nimi se stále zvětšuje. Rodiče si stále myslí, že vše dožene, že má čas. Zajímalo by mne, jestli je vůbec v silách pediatra např. při tříleté prohlídce, zjistit že dítě má nějakou poruchu, lehkou formu retardace, protože mi je jasné, že ne všechny děti v ordinaci spolupracují a rodiče mohou nemluvení omlouvat právě lékařským prostředím. Případně mne zajímá, zda je možné dítě odvést z vlastní iniciativi na nějaké specializované pracoviště, psychologie, logopedie... nebo je toto podmíněno doporučením od pediatra.Moc děkuji