Dobrý den, každé dítě je jinak citlivé, je to svébytná malá osobnost a jeho vyzrávání je individuální záležitostí. Uvádíte, že synek je citlivý, zřejmě bude také hodný a submisívnější typ, proto pro něj opravdu může být v jeho věku těžké zvládnout pobyt v kolektivu dětí. Stává se, že děti jsou po nástupu do MŠ zpočátku nadšené, ale posléze, když zjistí, že se jedná o jakousi obdobu "povinnosti", se docházce začnou bránit. Pokud rodič chodí do zaměstnání, pak nezbývají jiné možnosti, než aby si dítě zvyklo. Vy však máte možnost zůstat s chlapečkem ještě doma. Vzhledem k tomu, že si stěžuje na "zlobivost" ostatních dětí a ne na pobyt v MŠ jako takový, může opravdu vnímat některé "dravější" děti s obavami a mít z kontaktu s nimi strach, nemusí být ještě vyzrálý jim čelit. Proto bych se v tomto případě přikláněla spíše k možnosti využití zbývající půlroční mateřské dovolené a synka zbytečně netrápit, když to není bezpodmínečně nutné. Pokud budou v MŠ vstřícní, dohodla bych si s nimi účast na společných akcích v MŠ (divadlech, karnevalech, oslavách apod.), kde by mohl váš chlapeček získávat svoje první zkušenosti v kontaktu s ostatními dětmi pod vaším dohledem a vedením. Vy se s ním také setkávejte se známými a kamarádkami s dětmi a v řešení případných dětských sporů můžete být synkovi nápomocná (ne však řešit situace za něj, spíš vysvětlit a ukázat, co by měl dělat), toto otužování je pro něj důležité. Své rozhodnutí můžete ještě probrat také s učitelkami v MŠ, ale pokud se rozhodnete, stůjte si za svým, vy znáte své dítě nejlépe a intuitivně cítíte, co je pro něj správné. Přeji vám hodně úspěchů ve výchově.

Dobrý den, ojevila se u Vás situace, se kterou se dříve či později potýká každý rodič. Dětská hra přináší spoustu pozitiv, děti se učí sociální komunikaci a interakci, ale samozřejmě se objevují i stinné stránky. Dítě je velmi učenlivé a rychle přebírá spoustu dovedností i nových slov od jiných dětí. A jejich účinnost si musí vyzkoušet i na rodičích. Spolužáky si pro dítě samozřejmě vybírat nemůžeme, proto je třeba počítat s tím, že mohou naše dítě ovlivnit jiní, kteří pochází z rozdílných poměrů, užívá se u nich jiný slovník, nebo takoví jedinci, co mají staršího sourozence, který je rychle zaškolí. Zde je důležitá rodina a paní učitelky, jako vychovávající složky, které se s dítětem setkávají během dne. Jako vždy je třeba dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváme. Dobré je ověřit si, zda dítě pochopilo. Nemělo by chybět stanovení důsledků, které po porušení domluvy následují. Ve výchově by samozřejmě měla převažovat pochvala chování, které splňuje Vaše požadavky. Důležité jsou však i mírné tresty, které si stanoví rodič sám. Trest nesmí být v afektu a unáhlený, dítě musí být schopno jej akceptovat jako spravedlivý. Jak už jsem zmiňovala, tresty vychází z rodinných zvyklostí a zkušeností. Jistě již víte, co na Vašeho syna zabírá, a to je dobré uplatňovat. Někdo volí odebrání výhod, zákaz příjemných aktivit, zabavení oblíbené hračky aj. Bezesporu jsou důležité všechny osoby, které v průběhu dne přijdou s dítětem do kontaktu. Vždy je dobré, když požadavky na dítě mají stejné. Proto je třeba domluvit se jako rodina mezi sebou, tak i předat informace paním učitelkám. Jednotný přístup, tak jak všichni víme, je nejefektivnější a pro dítě nejčitelnější. Zapomenout by se také nemělo na důslednost. Pokaždé, když se objeví nežádoucí chování, je třeba reagovat stejně. Když nad tím jednou mávneme rukou, podruhé se např. další vychovávající osoba zasměje, potřetí dítěti vlepíme facku, tak pak opravdu nikdy nezjistí, zda je jeho chování přijatelné či ne. Popsaná pravidla patří mezi základní pilíře výchovy, ať už se jedná o naučení nového či vymícení nežádoucího chování. Jako vždy je třeba trpělivost a vytrvalost. Výsledky se často neobjevují hned, ale do budoucna s nimi můžete počítat. Přeji hodně sil a úspěchů.

Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz.  Je dobře, že Vás jako rodiče nenechává lhostejným zvládání vzdělávacího procesu dítěte. Toto prvotní zvládání může být počátkem utváření vztahu k celkovému institutu školství a k autoritám učitele. Proto je důležité, aby dítě zažilo zejména příjemné okamžiky a přijetí učitelů. Adaptace na nové prostředí a nová pravidla je někdy zdlouhavá. Je však potřeba ji podpořit, jak ze strany rodiče, tak ze strany učitele. Každá MŠ má jasně daný a veřejně dostupný (často na internetových stránkách MŠ) školní řád a vzdělávací program, které by měli obě zaujaté strany respektovat. Ze zkušenosti vím, že většina MŠ již v dnešní době ve školním řádu, např. v části určené k odpočinku, počítá i s dětmi s menší potřebou spánku a jinými návyky. Ve školním řádu tento bod bývá zahrnut a je tedy právem rodiče dovolávat se tohoto požadavku.  Záleží však, jak je to uvedeno ve Vaší školce. Pokud jeden den je paní učitelka schopna reagovat na potřeby dítěte (číst si s ním knihu místo spánku) a druhý den nikoliv, je tu vždy problém. Každá nejednotnost v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Proto je třeba sjednotit přístup k těmto základním bodům denního režimu. Jinak Anička nemá šanci zvnitřnit si pravidla, když jsou pokaždé jiná. Ve svém dotazu zmiňujete vzniklé podezření na plácání dětí. Podezření z fyzického trestání dětí je velice ošemetná záležitost. S takovým obviněním je třeba být opatrný. V případě opodstatněného podezření, bych však neváhala projednat situaci s vedením, když už pokus jednat s konkrétní paní učitelkou byl učiněn. Pokud by nebylo vedení vstřícné k řešení situace, tak je samozřejmě možné dát impuls vyšším orgánům k přešetření. Důležité je zvážit takové postupy vzhledem k možným důsledkům - vliv na další spolupráci se školkou a vliv na Aniččino další setrvání ve školce. Pokud máte pocit, že osobní domluvy s pedagogy o naplňování školního řádu a jednotném přístupu již nepřinesou nějaký posun, je zde na místě návštěva psychologa, kde může být situace probrána komplexněji, může být posouzeno Aniččino prožívání dané situace a mohou být společně hledány další cesty k řešení. Nabízela by se možnost změny školky, což v dnešní době často není nic snadného. Nevíme, zda vůbec taková možnost ve Vašem místě bydliště je. Školní řád však má většina školek podobný a záleží vždy na osobnosti pedagoga, jak zvládá reflektovat potřeby dítěte a přistupovat k nim. Je zde možnost i soukromého školství. Je však třeba znát přístup jednotlivých školek a moci zhodnotit prospěšnost určitých postupů pro další, navazující vzdělávání.  To je však velmi složité a zhodnocení není někdy ani zcela možné. Je těžké odpovědět na dotaz, když chybí znalost celé situace a není možno se doptat na další aspekty, proto bych osobní návštěvu odborníků zvážila.

Děkujeme za Váš dotaz. Podobné projevy, jaké popisujete u Vašeho syna Kubíka, má opravdu spousta dětí při zahájení docházky do školky. Adaptace na školku je velmi individuální, záleží vždy na mnoha faktorech - od osobnosti dítěte, výchovných opatření po předchozí sociální zkušenosti. Jako pozitivní signál vidím, že chlapec při vyzvedávání vykazuje spokojenost a dobrou náladu. Pravděpodobně pro něj samotný pobyt ve školce je příjemnou záležitostí a jeho ranní pláč se nevztahuje k celkovému prožívání docházky do MŠ. Pokud je dětský pláč jen před rodičem a po vstupu mezi děti se rychle vytratí, pak jde jen o malé divadélko. Zjistíte-li od paní učitelky, že pláč přetrvává ještě delší čas po odchodu, je dobré se situací začít více zaobírat a případně navštívit psychologa. Zvláště přidávají-li se k pláči i další změny chování dítěte (pomočování, noční děsy, „útěky do nemoci“ aj.). Obecně se dá říci, že snadněji se adaptují děti, které jsou zvyklé trávit čas i s jinými osobami než jsou ti nejbližší (otec, matka). Také děti, které již jsou zvyklé na kolektivy vrstevníků z jeslí, mateřských center, dětských hřišť apod. Neplatí to tak vždy, ale často je snazší a rychlejší zvykání u těchto dětí, než u dětí, které téměř všechen svůj dosavadní čas trávily jen např. s matkou. Dále dítěti usnadňuje nástup zdravé sebevědomí, zvládnuté návyky a dovednosti odpovídající věku. Proto je třeba motivovat děti k samostatnosti při stolování, hygieně, oblékání a zvládnutí pobývání v přítomnosti jiných osob. Důležité je, aby dítě vědělo, jaké očekávání od nich rodiče mají a jak jim záleží na zvládnutí některých situací. Úspěchy je samozřejmě třeba dostatečně ocenit, aby mohlo dojít k jejich upevnění. Kromě výše zmíněné předchozí přípravy je možno podpořit přímo proces docházky např. zpříjemněným ránem, kdy dítě bude mít společnou snídani s rodiči, bez spěchu, s pozitivně laděným motivačním povídáním o činnostech, paní učitelce a kamarádech, které dítě čekají ve školce. Je také možné jej zpočátku dávat do školky jen na dopoledne, umožňuje-li to rodinná situace. Některé školky nabízejí dětem a rodičům první dny strávit společně, což může být užitečné pro senzitivnější a úzkostněji laděné děti. Někdy stačí k vymizení naučených „rituálů“ (v našem případě ranní pláč) i drobná změna v ranní rutinně, např. jiná cesta do školky, změna doprovázející osoby, odlišná reakce na dětský pláč apod. Samozřejmě se jedná o individuální záležitost a je třeba hledat a zkoušet přístupy vhodné zrovna pro Vaše dítě. Dobré je mít na paměti, že každé dítě je jiné a potřebuje jinak dlouhý čas na přijetí nové situace. Důležitá je trpělivost, pozitivní podpora a vyvarování se srovnávání s ostatními. 

Dobrý den, to, že vše vymizelo nemusí značit, že je něco v nepořádku, i když samozřejmě vyloučit se to nedá..ale opravdu to tak byt nemusí. Vydržte tedy do pátku s vyšetřením, pokud můžete..Pokud by se něco dělo, stejně to sama nemůžete nikterak ovlivnit. 

Dobrý den, v případě vaší dcerky se skutečně s největší pravděpodobností jedná o projevy žárlivosti na mladšího sourozence, který je zřejmě ještě znásobený o nastupující období vzdoru. Není nic nenormálního, že se žárlivost projevila po třech měsících, dcerka postupně zjišťuje, že miminko je v rodině nejen napořád, ale že také vyžaduje stále více vaší pozornosti. Postupně jí prostě dochází, že se s ním o vás musí dělit a že už se to nezmění. Částečná regrese, jako například návrat k dudlíku bývá u mnoha dětí po narození sourozence normální a časem spontánně odezní, některé děti dokonce chtějí pít z lahvičky stejně jako malý sourozenec, či se i kojit! Dudlík proto řešit přestaňte, ponechte jí jej, uvidíte, že jej po nějaké době sama odloží. Dcerce určitě můžete pomoci situaci zpracovat, snažte se jí věnovat i oddělený čas, kdy s ní budete buď vy, nebo manžel sami bez sourozence (můžete s ní jít například na nějakou akci, která ještě pro miminko není). Snažte se poukazovat spíše na výhody narození sourozence, bude si mít s kým hrát, je už velká a může mu jít příkladem a spoustu věcí ho naučit, pomoci mu. Zapojte dcerku přiměřeně do péče o sourozence, může podávat kojenecké potřeby, pomoci s přebalováním, poukazujte na to, že už je velká a jak dobře pomoc zvládá. Nezapomeňte si všímat doby, kdy je holčička hodná a samostatná a ocenit ji za to. Záchvaty vzteku, které se u ní objevují, mohou souviset i s obdobím vzdoru, ponechte záchvat odeznít a teprve po zklidnění si s dcerkou promluvte, vyslechněte její důvody, odpovězte na její otázky. Zkuste si s ní hodně povídat, u dětí kolem tří let začíná doba obliby příběhů, pohádek, prostřednictvím kterých je možné dítěti sdělit spoustu informací a které také dítěti dávají prostor klást dotazy. Dcera by samozřejmě měla od vás slyšet, že narození sourozence váš vztah k ní nemění, i když i miminko potřebuje váš čas a pozornost, neznamená to, že ji s manželem už nemáte rádi, jako předtím, uklidnit její obavy ze  ztráty zázemí a bezpečného prostředí, které ještě nedovede vyjádřit. Přeji vám hodně sil a trpělivosti zvládnout toto nelehké období ve výchově dítěte. Z literatury bych vám mohla doporučit knížky nepřekonatelného pana profesora Matějčka, který věnoval výchově a vývoji dětí celý svůj profesní život: Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte Z. Matějček, nakl. Grada

Co, kdy a jak ve výchově dětí Z. Matějček nakl. Portál a také jeho další knihy.

Hraní společenských her je pro děti velmi důležitý nástroj pro trénink různých dovedností a rozvoj kognitivních procesů. Je samozřejmé, že dospělý u spousty her, zvláště zaměřených na výkon, nemůže být adekvátním soupeřem pro dítě. Proto rodiče často „zařizují“ situace, aby mohli dát dítěti pocítit výhru. Je naprosto individuální, jak dlouho a v jaké míře rodiče upravují hru. Signálem k zvýšené opatrnosti jim může být, když už dítě zvládá zachytit více aspektů hry a mohlo by prokouknout „švindl“. U dítěte by pak mohlo docházet k povolení hranic „fair-play“ hry. Ke hře patří i prohry. S tím by dítě mělo být seznamováno co nejdříve. Utváří se tak jeho schopnost vyrovnávat se s neúspěchy i do budoucna. Někteří lidé se s prohrou nenaučí adekvátně vyrovnávat nikdy, což často vychází z osobnostního ladění, ale může to být ovlivněno i seznamováním se i s těmito stránkami života. Vhodné je snažit se dávkovat prohry v menší frekvenci než výhry, aby u dítěte neupadal zájem o hru. Dobrým nástrojem pro učení zvládání neúspěchů jsou hry založené na náhodě, kde není možné svými schopnostmi ovlivnit průběh hry (hry, kde rozhoduje hod kostkou či vytažená karta apod.). Prohrou tak nejsou zraňovány kompetence dítěte, ale zároveň se s ní musí vyrovnat.

Dobrý den, zájem o smrt a věci související s koncem života je u dítěte ve čtyřech letech normální. Je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat konečnost života, i když skutečný pojem smrti pochopí až později, asi kolem deseti let. Dítě je konfrontováno s úmrtím blízkých, zvířátek, hmyzu, domácích mazlíčků a právě v tomto období kolem čtyř let se začíná zvýšeně o dění kolem smrti zajímat. Znám případ z rodiny, kdy čtyřletá holčička večer po oslavě sedmých narozenin její starší sestry plakala, že nechce být tak stará, jako je sestra, protože by brzy umřela. Podle reakcí vaší dcerky to vypadá, že smrt ji děsí, proto se snaží toto téma zpracovávat ve hře a také její „záchvaty“ křiku mohou souviset s jejími vnitřními myšlenkovými pochody. Zde je velký prostor pro vás jako rodiče k povídání s holčičkou o tomto tématu. I když to pro dospělé bývá nepříjemné mluvit o smrti a věcech s ní souvisejících je potřeba svoji nechuť překonat. S dítětem by se mělo mluvit otevřeně, ale přiměřeně věku, vysvětlit mu, že smrt je přirozenou součástí života, že kdyby všichni živočichové na světě stále zůstávali, tak by se na zeměkouli již ani nevešli a také že by byli staří a nemocní a nebylo by jim dobře. Můžete dcerku i uklidnit, že obvykle se umírá ve vysokém věku, což je ještě daleko. Využijte magického období tohoto věku, kdy v rozvoji dítěte vévodí schopnost fantazie a povídání příběhů, magické myšlení a můžete si na toto téma vymyslet příběh, pohádku, při jejím vymýšlení s vámi dcera může i spolupracovat. Můžete si pak zkusit tento příběh třeba i namalovat, zahrát si ho, možnost opory o konkrétní představu pomůže dceři toto téma vnitřně zpracovat, uzavřít a začne se zabývat zase něčím jiným. Co holčičce řeknete a jak jí smrt vysvětlíte, záleží na vás a vašem přesvědčení či víře, někdo věří na posmrtný život, někdo na převtělení, někdo smrt považuje za definitivní konec bytí. Také reakce holčičky, kdy je pohroužená do pohádky tak, že vás nevnímá, je v tomto věku normální. Holčička je zcela pohlcena příběhem, který považuje v tomto věku za skutečný, schopnost rozlišit realitu a skutečnost se u dítěte vyvíjí také později a je ukončena také až kolem deseti let věku. Takže pokud vám dítě nadšeně povídá o nějakých neexistujících věcech, zvířatech, případně si doplňuje nějaké skutečnosti pomocí vlastní fantazie, pak se nejedná u tohoto dítěte o vědomé lhaní, ale právě o projev neschopnosti zcela správně a přesně rozlišit skutečnost a fantazijní představy. Pokud nějaký děj zůstane neukončen, je to pro dítě stresující a proto si ho ve fantazii doplní tak, že pak domyšlenému i samo věří. Nemusí rozlišovat ani sen a skutečnost, takže vám pak o snu povídá, jako by se stal. Pokud si dcerka hraje na mrtvou i v MŠ s dětmi, pak by bylo na místě promluvit si s učitelkami, ať jí v této hře nebrání, dcerka tím nikomu neubližuje a pokud s ní nějaké dítě tuto hru je ochotné hrát, tak jí to pomůže vyrovnat se s tímto tématem. Je možné, že spouštěčem vyvolání zájmu dcery o toto téma, může být smrt pejska vašeho bratra. Holčička vnímala pozornost strýce, které se mrtvému zvířátku dostávalo, a také po ní zatoužila. Může za tím být skrytá potřeba získat pozornost a uznání od strýce, které se jí nedostává v takové míře, v jaké by si ji přála. Opět prostor pro vysvětlení a možná pro rozhovor se strýcem, zda by nebylo možné věnovat se malé poněkud více, popovídat si s ní, pohrát si s ní, vzít ji ven. Potom si holčička přestane přát zemřít, aby získala jeho pozornost, kterou získal smrtí pejsek. Někteří muži jsou v kontaktu s dětmi neobratní, nevědí, jakým způsobem se jim mají věnovat a ani je nenapadne, že dítě po jejich zájmu může toužit. Proto je dobré doporučit i konkrétní činnosti, které s dítětem může dělat, které má dítě rádo. Vymyšlený pejsek, mimozemšťané či jiné bytosti také nejsou v tomto vývojovém období ničím neobvyklým a dcera je opravdu ve svých hrách považuje za skutečné bytosti či postavy. Jejich existence je spíše dokladem citlivosti a vnímavosti dítěte, jejího bohatého vnitřního života a velké fantazie, nikoliv zřejmě ničím patologickým. Je možné, že také nadání vaší dcerky bude vyšší a celkově je vyspělejší. To že dobře vystřihuje za pomoci mimozemšťanů je přeci jasné, také kdyby vám pomáhali „skuteční“ mimozemšťané, tak by vám spoustu věcí výborně šlo :-). Ani kresba černou pastelkou v tomto věku nemusí být vůbec patologická a negativní, může být projevem třeba výtvarných aspirací dívky. Pokud by vaše pochybnosti přetrvávaly a projevy dcerky se nemírnily, pak by bylo na místě kontaktovat psychologa, nejlépe v pedagogicko psychologické poradně, kde bych doporučila zároveň posoudit i úroveň rozumových schopností dívky. Lépe je ale počkat se zjišťováním rozumových schopností kolem pěti let věku, kdy už je výsledek testu relevantnější. Návštěvy psychologa se obávat nemusíte, nejedná se o lékaře, ale o absolventa filosofické fakulty oboru psychologie a psychologové v poradnách se setkávají a pracují právě s normou populace a jejich úkolem je pomoc při řešení výchovných či výukových potíží dětí.

Dobrý den, v případě vašeho synka se může jednat o příznaky poruchy pozornosti a aktivity, takzvaný ADHD syndrom. Děti s tímto syndromem jsou odmalička velice živé, těžce se koncentrují, mají potíže vydržet u nějaké činnosti, zejména pokud je nezajímá, mají potíže dokončit uložené úkoly, rozvrhnout si práci, plánovat, předvídat, jsou tělesně neklidné, pořád jakoby v pohybu, neposedí, nepostojí, jsou divoké, neposlušné, impulzivní, mají sníženou sebekontrolu. Doporučila bych vám vyšetření synka u dětského psychiatra, ničeho se neobávejte, ADHD syndrom se dá léčit stejně jako každá jiná nemoc s velmi dobrými výsledky. Neléčené potíže se zvyšují, stupňují, brání dítěti ve vývoji mozku a centrálního nervového systému, dítě má výchovné potíže v předškolním zařízení, následně ve škole je stále napomínáno, káráno, trestáno. Zkuste doma přistupovat k synkovi trpělivě, vlídně, ale důsledně. Na dodržování stanovených pravidel, splnění zadaných úkolů, trvejte. Synovi však můžete například s úklidem pokojíku pomoci, neumí si práci rozplánovat, ztratí se, zapomene, co chtěl dělat, začne si hrát.... To se stává i dětem, které ADHD syndrom nemají. Tresty, které na něj neplatí, omezte, případně úplně vynechte, jenom se tím zbytečně vysiluje vy i syn. Pravděpodobně se vám pak stává, že na dodržení trestu nezvládnete trvat a syn se vám pak jakoby "vysmívá", může to však být i projev prodlouženého, nebo opožděného období vzdoru. Jeho reakce neberte osobně, nenechte se vyprovokovat, ale na trestu nebo úkolu trvejte. Místo trestů zkuste raději využívat pozitivní motivaci, vymyslete třeba společně se synem systém odměn nebo výhod, které může získat, když něco dodrží, splní. Formulujete vždy konkrétně za co je možné odměnu získat a jak dlouho musí požadované chování, činnost vydržet, aby odměnu získal (odměnou nemusí být sladkosti, ale třeba obrázek, smajlík, návštěva zoo, čtení pohádky, společná oblíbená činnost s dítětem.....). Dcera zřejmě syna opravdu jen napodobuje, jeho chování je pro ni atraktivní, jakmile začnete situaci s chlapcem řešit a dojde ke zklidnění jeho chování, také ona se zklidní. S návštěvou lékaře neotálejte, čím dříve se začne situace řešit, tím to bude pro synka lepší. Podnětné informace můžete najít např. na internetových stránkách: www.adehade.cz. 

Dobrý den, pokud byl test negativní a gynekoložka také těhotenství nepotvrdila, pak zřejmě těhotná nejste. Můžete, pokud chcete, ještě za pár dní test zopakovat. Ale pokud je test negativní 14 dní po oplozující souloži, pak je těhotenství opravdu nepravděpodobné.

Dobrý den, pokud jste byla na inseminaci 1.12 a pozitivní test byl již 6.12.2016, tak to je velmi brzy. Nemožné to není, ale velmi nepravděpodobné - většinou bývá test pozitivní až po delší době. Mohlo v mezičase dojít i k mikropotratu - to těžko soudit. Každopádně máte jistě termín kontroly (UZ nebo hCG z krve) cca 2 týdny po inseminaci, tak tedy vyčkejte. Test hCG z krve dá jasnou informaci.

Dobrý den, souvislost s chripkou je málo pravděpodobná. Nicméně slabé krvácení do 12. týdne těhotenství není neobvyklého a nemusí nic znamenat. Pokud byste začala krvácet intenzitou menses, navštivte lékaře.

Dobrý den, upřimně nevím, co znamena zkratka M3 a Z3. Toto u nás vůbec nepoužíváme. Hodnotíme připravenost porodních cest dle cervix score, které se může nabývat hodnot 0-9 před začátkem kontrakční činnosti. Dle váhy plodu a toho, co píšete je plod trochu menší. Záleží také, zda má dostatek plodové vody a dobré průtoky v pupečníku. Pokud ano, pak stačí UZ kontrola za 10-14 dní po předchozím měření.

Dobrý den, nevím, jak dlouho se pokoušíte o těhotenství - to jste nezmínila. Pokud je to méně než rok (např. 6 měsíců) a jste mladá, pak nepropadejte panice - může to tak být a neznamená to žádný problém. Pokud se pokoušíte přes rok bez uspěchu, pak je dobré začít pátrat, proč se tak děje. Nicméně informace z vašeho UZ, že máte tlustou stěnu kolem vajíček (možná jste měla na mysli kolem vaječníků) - to vůbec nelze dle UZ hodnotit. Vajíčka nejsou vůbec na UZ vidět, maximálně folikuly, v kterých vajíčka plavou a co se týče vaječníků - opravdu nelze tlouštku obalu hodnotit a nemá to na nic vliv. Takže tím se vůbec nestresujte. Důvody, proč žena nemůže otěhotnět jsou většinou zcela jiné - špatný spermiogram partnera, anovulační cykly, atd atd.

Dobrý den, ve vašem případě je třeba kontakt s laktačním poradcem. Problém se nedá vyřešit nějakou odpovědí v emailu, ale je třeba vidět přisávání chlapečka a průběh celého jednoho kojení. Zkontroluje se uzdička jazýčka a upraví vzájemná poloha vás a vašeho chlapečka u prsu. Dle toho by se poté řešil problém s bradavkou. Jste 11 dnů po porodu a plně kojíte, a to je dobrá zpráva. Je třeba, aby vás co nejdříve někdo viděl. Seznamy laktačních poradců jsou na internetu, někteří chodí k maminkám domů, za některými musíte přijet sama. Většinou se jedná o placenou službu, dopředu si to určitě zjistěte.Pokud jste z Brna o okolí, můžete mi zavolat a konzultaci s praktickou pomocí domluvíme - 728 214 430 - Kameníková.

Dobrý den, pokud se již snažíte více než rok, bylo by potřeba udělat podrobnější vyšetření. Syndrom polycystických ovarií, obzvlášť, pokud máte nadváhu, je samozřejmě možný, ale většinou jen na základě UZ jej nelze diagnostikovat. Co se týče vaší nadváhy - s redukcí vám bohužel neporadím. Toto je doména nutričního terapeuta, nikoliv gynekologa. Stran došetření sterility vám nejlépe poradí v některém centru IVF poblíž vašeho bydliště. 

Dobrý den, CIN II in situ je v podstatě to stejné, co CIN II, V podstatě lze říci, že se potvrdilo podezření na změny na čípku určitého stupně. Co se týče užívání Cicatridiny, asi bych v době menses užívat přestala. Jak dlouho máte poté ještě užívat, se domluvte s gynekologem, který vám léky doporučil. Váš čípek jsem po operaci neviděla. Co se týče otázek stran plánování gravidity a dalšího očkování. Nevím ani, jakou metodou Vám konizaci prováděli a jak čípek po zákroku vypadá - to jsou důležité informace. To se stejné stran očkování HPV - nevím, zda Vás testovali před výkonem, co vyšlo, atd atd.. Jsou to všechno otázky, na které byste se měla ptát svého gynekologa či specialisty na děložní čípky, který Vám pravděpodobně výkon prováděl.

Dobrý den, špinění mimo menstruaci je většinou dáno nedostatkem hormonů v první či druhé polovině menstruačního cyklu (záleží na tom, kdy ke špinění dochází). Nejedná se většinou o nic vážného, ale bude rozumné navštívit gynekologa osobně.

Dobrý den, opoždění menstruace může být opravdu vyvoláno změnou prostředí a podvědomám stresem, i když první menstruace byla načas. Navíc pokud jste těhotenství vyloučila testem. Tělo někdy reaguje s opožděním. Příznaky, které pozorujete - nafouklé břicho, atd. je zřejmě dáno hormonálními hladinami, které jsou opožděnou menstruací nevyrovnané. Poté, co menses přijde, by se mělo vše upravit.

Dobrý den, mělo by se to časem srovnat samo, důležité je, abyste nekrvácela příliš často (např. 3 týdny z měsíce) nebo příliš silně (více než 10 vložek denně). Pokud by ke srovnání nedošlo, pak je možné srovnat menstruaci hormonálními tabletami, které se většinou užívají v druhé polovině cyklu, nemají však antikoncepční účinek.

Dobrý den, pokud krvácení ustalo a na UZ nebudou známky residuí (zbytky po předchozím potratu), pak si myslím, že není nutné zákrok provádět a lépe bude počkat, jak se situace s možným dalším těhotenstvím vyvine. Pokud by  jste těhotná nebyla a dále krvácela, pak je možné dělohu vyčistit klidně později. Pokud to vydrželo 4 měsíce, pak už několik dní navíc nehraje roli.

Dobrý den, zapáchající očistky mohou značit počínající zánět, ale nemusí. Pokud nemáte žádné další potíže (horečka, bolesti břicha), asi bych zatím nepanikařila.

Dobrý den, jaká je šance, to Vám opravdu nedokáži vyčíslit. Každopádně dobré je zkusit stimulaci ovulace Clostilbegytem ještě 2x, pokud bude bez úspěchu, pak je nutno další došetření a event. pohovor v IVF centru. Pokud máte problémy s anovulačnímu cykly, pak zřejmě opravdu nebude problém v průchodnosti vejcovodů, i když nevím, jakou metodou se toto vyšetřovalo. A tudíž možná časem nebude jiná cesta, než klasická stimulace.

Dobrý den, toto téma není příliš vhodné do online poradny. Nepravidelná menstruace může být způsobena mnoha vlivy a rozhodně byste toto měla řešit osobně se svým lékařem. Mezi časté důvody patří hormonální dysbalance, vysoká sliznice děložní vlivem nedostatku gestagenu v druhé polovině cyklu, chronický zánět, myomy atd atd. V neposlední řadě se může jednat i o předčasný přechod. Je ale v takovém případě nejlepší navštívit gynekologa, který Vás vyšetří a určí příčinu.