Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra. 

Dobrý den, pro vaši dcerku se toho v poslední době v poměrně rychlém sledu hodně změnilo, nejen, že se jí narodil sourozenec a péče o miminko prokazatelně zabírá více času, než zbývá na ni, ale také jste poměrně dlouho pobývali mimo domov. Dcerka tak chodila před odletem do ČR do školky maximálně dva měsíce a pak byla téměř pět měsíců mimo. Vztahy mezi dětmi ve školce se mezitím vyvíjely, prostředí se měnilo.... Na prostředí školky ještě nebyla plně adaptována (i když chodila ráda a těšila se), potom přišla změna země, zřejmě i jazyka a ještě narození sourozence, které takto malé dítě může vnímat jako možné ohrožení své pozice v rodině. Navíc v ČR měla dcerka možná kontakt s prarodiči, vy jste byla s ní (před narozením sourozence), jistě jste se jí věnovala a možná tak získala více péče a pozornosti, než nyní doma. Její reakce je proto pochopitelná, potřebuje jen opět nabýt jistotu svého zázemí a domácího prostředí a ubezpečit se o svém jistém postavení v rodině, o vaší lásce. Potom bude připravena opět se radostně zapojit do kolektivu dětí, který má ráda. Proto pokud je to možné, na dcerku nespěchejte, věnujte se jí, vhodné bude, když se do péče více zapojí také tatínek. Snažte se jí věnovat i čas samostatně, například když miminko spí, nebo ať se miminku věnuje tatínek a vy buďte s dcerkou. S docházkou do školky nespěchejte, dcerku násilím nenuťte, můžete se pokusit nechávat ji ve školce kratší dobu (například do oběda), nebo jen dopoledne, zvažte i možné přerušení (jen na čas) docházky do školky, pokud je to ve vašich možnostech. Jakmile se vám dcerka bude jevit vyrovnanější (méně protivná) a bude sama projevovat o kontakt s dětmi a školku zájem, bude opět připravená do školky chodit. Můžete si také zkusit domluvit alespoň účast na společných akcích školky, aby holčička neztratila kontakt. Pokud by potíže neustupovaly, můžete zkonzultovat situaci také u nějakého dětského psychologa v místě vašeho bydliště.

Dobrý den, vzhledem k popisovaným potížím vašeho syna a jeho nechuti k docházce do školy a plnění školních povinností, bych vám zcela určitě doporučila návštěvu školského poradenského zařízení, přesněji nejbližší pedagogicko – psychologické poradny. Ve druhé třídě, ve věku kolem osmi let, se u dětí právě mohou začít rozvíjet specifické vývojové poruchy učení. Tyto obtíže se projevují často právě problémy s podáním školního výkonu, který by odpovídal schopnostem dítěte. Dítě s normálním intelektem i přes to, že se velmi snaží, není schopno odvést svému snažení odpovídající výkon. Školní činnosti pro něj znamenají velkou zátěž a jsou pro něj namáhavé. Zažívané neúspěchy pak mohou vést ke vzniku školní demotivace, nechuti ke škole a ke vzdělávání, dítě si tyto potíže neumí vysvětlit, může vinit sebe, vyučující, rodiče, ztrácí sebevědomí, je nešťastné. Poradenské zařízení proto vyhledejte co nejdříve, aby synovi byla nastavena případná podpora ve vzdělávání a eliminovaly se jeho případné školní potíže. 

Dobrý den, chování vašeho syna vykazuje prvky normálního vývoje dětské hry. Hra dítěte předškolního věku, jedná se o vývojové období od tří do šesti let je fantazijní a magická (někdy se opravdu rozvíjí i dříve cca od 2 – 2,5 let). Dítě hračky a jiné předměty, se kterými si hraje, považuje za živé, skutečné, vytváří si k hračkám citový vztah, povídá si s nimi, stará se o ně apod. Hrou dítě cvičí své schopnosti, dovednosti, získává nové zkušenosti, je to pro něj důležité zaměstnání, které je nutné k jeho zdravému rozvoji. Hra plní také poznávací funkci, pomáhá dítěti vyrovnat se a překonat případné nezdary, získat citovou rovnováhu, překonávat překážky, vyrovnávat s citově vypjatými situacemi a s city jako je například strach, zlost, lítost apod. Hračka také slouží jako prevence výskytu neuropsychických poruch u dítěte, v žádném případě by dítě nemělo být trestáno odejmutím či zničením hračky. Pozorování dětské hry nám může pomoci porozumět citovým potřebám dětí, pokud dítě například hračky často bije, ničí, či trestá, pak to může být projevem toho, že cítí vztek nebo hněv vůči někomu, nebo něčemu a netroufá si, nebo jej nemůže vyjádřit přímo. Může to být hněv vůči rodičům, sourozencům apod., je možné uvažovat o případné změně výchovného přístupu, případně nepodporovat sledování bojových či násilných scén ani v pohádkách či dětských příbězích. Pokud je dítě nemocné, nebo nějak jinak oslabené, může se jeho hra stát monotónnější, chudší, klesnout na nižší vývojový stupeň, po odeznění oslabení se hra opět upraví. Pokud se váš syn jinak vyvíjí normálně, zajímá se o nové věci a podněty, pak není důvod se jeho hrou s roboty znepokojovat. Pouze se zaměřte na sledování jejího obsahu, násilné hry mohou signalizovat možné potíže. Je také možné, že si váš syn prostřednictvím této hry odžívá a vyrovnává se se střídavým pobytem u vás a u otce, což pro takto malé dítě je náročná situace. Ponechte jej proto si volně hrát a do her mu nezasahujte, nesnažte se je násilně měnit, až bude syn připraven, projeví sám zájem o jinou, novou problematiku tak, jak se to stalo s tanky.

Dobrý den, volba vzdělávací cesty pro vaše dítě je na vás, jako na jeho rodiči a zákonném zástupci. Pedagogika Montessori vychází z určitých výchovných vzdělávacích principů a byla také vyvinuta za určitým účelem a pro určité spektrum dětí. Touto pedagogikou se pak následně nechalo inspirovat mnoho zařízení a institucí, které měly potřebu nabídnout rodičům na základě jejich poptávky různé alternativní formy vzdělávání pro jejich děti. Proto je dobré, než dítě do nějaké takové instituce dáme, seznámit se s teoretickými principy tohoto způsobu vzdělávání (dostatek informací je možné najít jistě i na internetu, po zadání příslušného odkazu např. Pedagogika Montessori, či principy Montessori pedagogiky). Obecné principy jsou tedy dané, konkrétní provedení a dodržování zásad této pedagogiky pak záleží na konkrétní instituci. Proto si více informací zjistěte přímo u vedení Montessori pracovny, kam vaše dítě dochází, řešte zde také vaše případné připomínky či náměty. Pokud se však rozhodnete vaše dítě vzdělávat určitým způsobem, který má nějaká pravidla, pak počítejte s trváním na jejich dodržování a na vás je případná změna způsobu vzdělávání, pokud by vám a vašemu dítěti nevyhovoval.

Dobrý den, situace vašeho přítele je poměrně složitá. Vzhledem k věku dítěte při posledním setkání s otcem lze předpokládat, že si chlapec otce již opravdu pravděpodobně pamatovat nebude a případné vzpomínky bude mít zkreslené interpretací matky. Od takto malého dítěte se dá proto očekávat spíše negativní, v nejlepším případě pasívní počáteční reakce. Přítel by měl postupovat velmi citlivě s ohledem na dítě, do ničeho synka nenutit, nenavazovat násilně fyzický kontakt, nebrat jej od matky. Snažit se co nejvíce spolupracovat a domlouvat se s matkou chlapce. Případné odmítnutí ze strany syna, ať si přítel nebere osobně, není smutný a postupně si se svým dítětem snaží vybudovat kvalitní vztah. On i dítě na to však budou potřebovat čas a hodně tolerance a trpělivosti. Dítěti je vhodné přinést nějakou hračku, případně menší sladkost, přes kterou je možné navázat a zahájit komunikaci, ale ani to se však nemusí podařit. V době mimo soudem nařízený styk, kdy přítel syna nebude smět vidět, by bylo dobré snažit se s ním nějakou formou udržovat kontakt, důležitá bude domluva mezi jeho rodiči. Vždyť i maminka chlapce určitě nechce svému dítěti ublížit a připravit jej o kontakt s otcem. Případné spory nebo potíže však určitě není vhodné řešit před dítětem, dospělí by si měli sjednat schůzku nejlépe v neutrálním prostředí, vyhledat lze i pomoc Poradny pro mezilidské vztahy (dříve Manželská poradna).