Dobrý den, vaše pocity jsou legitimní a pochopitelné, maminka je opravdu jen jedna a můžete se zjištěním, že syn oslovuje mamko cizí paní cítit zraněná, zkuste se však od těchto pocitů oprostit a uvažujte racionálně. To že jste jeho jediná maminka syn zcela jistě ví a určitě není vaší chybou nebo zaviněním, že začal mamko oslovovat novou otcovu přítelkyni. Zkuste nebrat situaci osobně, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo, kdyby to bylo opačně, vy byste měla nového přítele a syn by mu začal říkat třeba taťko při zachovaných kontaktech také s biologickým otcem. Také by vám to tolik vadilo? Syn se pravděpodobně v otcově "nové rodině" cítí opravdu dobře a spokojeně, jeho oslovení nové otcovy přítelkyně zřejmě vzešlo skutečně od něj a může pramenit z toho, že k ní navázal pozitivní vztah a také nová paní v této "rodině" zřejmě roli matky zastává. Jak vlastně oslovuje syn vás, skoro bych řekla, že oslovení mamko není určeno vám, je to takové "náhradní" oslovení pro osobu, která se zřejmě mateřsky chová. Vám syn pravděpodobněji říká oslovením "mami" či "maminko". Berte to jako svůj úspěch, že syn dobře dokáže navazovat vztahy, buďte ráda, že je v přítomnosti otce a jeho partnerky spokojený a cítí se dobře, vždyť o jeho klid a spokojenost jde přeci mamince především. O svých pocitech s ním však ale můžete určitě mluvit a pokud se s takovým oslovováním otcovy přítelkyně nedokážete vyrovnat, tak mu to vysvětlete a zkuste společně najít nějaké pro vás méně bolestivé oslovení pro otcovu novou partnerku (může jí říkat teto, nebo křestním jménem..). Také byste se neměla bát domluvit se s bývalým manželem, zkuste navrhnout setkání na nějaké neutrální půdě, tedy ne u vás ani u něj doma a zcela věcně a bez emocí se s ním zkuste dohodnout na oslovování jeho nové partnerky vaším synem. Vyhněte se negativním vyjádřením směrem k ní i k bývalému manželovi, oceňte, že o syna doře pečují, že se u nich dobře cítí, vysvětlete mu, jak se cítíte, když slovem mamka oslovuje jeho novou partnerku a jak jste se synem dohodli, že ji může oslovovat. Pokud je manžel rozumný a nechce si kazit vztahy se synem, pak by měl vaši dohodu akceptovat. Dohoda dospělých je velmi důležitá a i když váš partnerský vztah skončil, pak by měla fungovat směrem k vašemu společnému dítěti, jehož jste rodiči. Snažte se syna co nejméně zatěžovat řešením rodinných potíží. V případě, že by se dohoda nedařila, nebo byste potřebovala více poradit, pak bych vám doporučila kontaktovat některou Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které jsou v každém větším městě, služby těchto poraden jsou bezplatné a odborně vám zde poradí, jak postupovat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Dobrý den, pokud u dítěte již vznikl zvyk přicházet v noci do postele k rodičům, pak bude jeho odnaučování obtížnější a bude vyžadovat citlivý a trpělivý přístup. V posteli rodičů se dítě cítí bezpečně a hledá zde proto útočiště. Obrňte se proto trpělivostí a postupujte nanejvýš citlivě, rozhodně dceru ničím nestrašte ani jí ničím nevyhrožujte, tím v ní pouze vzbudíte ještě větší úzkost a strach, ale její noční přicházení za vámi tím neodstraníte, ale spíše naopak. Bude určitě na místě navštívit s dcerkou odborníka, a to dětského klinického psychologa a postupovat nejlépe podle jeho odborných doporučení ohledně spaní v posteli rodičů, ale také ohledně cumlání palce. Rozhodnete-li se dceru odnaučit spát ve vaší posteli, pak jí to srozumitelně vysvětlete, řekněte, co by mělo být cílem (např. chceme s tatínkem, aby ses naučila spávat sama v postýlce), ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi a je ve stejném bezpečí, i když spí ve své vlastní posteli a připravte se na to, že budete na nějakou dobu muset rezignovat na  svoje pohodlí. Pokud dcera v noci přijde, pak ji nenechte k vám ulehnout, ale odveď te ji do její postýlky, opět ji uložte, uklidněte, ubezpečte o vaší lásce a přítomnosti. Soustřeďte se na úspěchy, oceňte její odvahu, pokud zvládne spát ve své posteli, soustřeďte se na zvládnutí byť i části noci samostatně, než přijde k vám a také pokud zvládne zbytek noci po opětovném odvedení do postýlky. Stanovte si systém odměn, které dcera může získat, mohou to být smajlíci, nálepky, společná oblíbená činnost, ale i vaše ocenění a pochvala, nejen větší dárky nebo hračky. Ohledně usínání jsou pro dítě důležité rituály, nevím sice co myslíte usínáčky, ale děti často mají nějaké hračky, plínku, polštářek, které k usnutí potřebují. Takové předměty dcerce rozhodně neodebírejte, to cumlání palce nevyřeší, dcera bude stresovaná a neurotizovaná, bude palec cumlat ještě více, protože ten jí odebrat nemůžete. Cílem spíše bude nahradit rituál cumlání palce nějakým dalším "usínáčkem", nebo předmětem, který jí pomůže usnout. Nezapomeňte s dcerou hodně mluvit, věnovat se jí, její strachy nebagatelizujte, i když vám připadají iracionální a pokaždé jiné, citlivé dítě může mít různé sny i noční můry. Na špatné sny je možné zakoupit takzvané "lapače snů", poraďte se třeba v obchodě s hračkami, dcerce je funkci lapače potřeba vysvětlit nejlépe formou pohádky, adekvátně věku, aby jej přijala a aby mohl fungovat. Na základě projevů chování vaší starší dcerky zde kromě její citlivosti může být  také narození mladšího sourozence, které je pro každé dítě zátěžovější situací a objektivně ztratí vaši výhradní pozornost. Určitě doporučuji kontaktovat dětského klinického psychologa a vše s ním probrat. Nakonec ještě jedno doporučení, postupujte pomalu, citlivě, po malých krocích a hlavně postupně. Nikdy nechtějte odnaučovat více nežádoucích zvyků najednou. Pokud se rozhodnete odnaučit přicházení k vám do postele, tak se pro tuto chvíli zaměřte pouze na něj a nechtějte po dcerce současně ještě něco dalšího. 

Dobrý den, váš synek pravděpodobně není na kolektivní zařízení ještě zralý, což je v jeho věku normální, umí si hrát paralelně s ostatními dětmi, ale ještě ne kooperativně. Proto je potřeba ve školce ponechat ho, aby si hrál sám vedle ostatních dětí a do skupinových aktivit ho nenutit. Až k nim dozraje, pak se začne zapojovat sám a dobrovolně. Řešit je však potřeba jeho agresivitu vůči ostatním dětem, pokud se k němu přiblíží a přijdou s ním do kontaktu. Agresívní chování v pořádku rozhodně není, i když je u takto malého dítěte, které má pouze omezené možnosti dát najevo svoji nevůli, pochopitelné. Bude proto potřeba ve spolupráci se školkou chlapce učit sociálně žádoucím způsobům chování, vést ho k verbálnímu vyjadřování pocitů, je dobré naučit ho jednoduché větičky, které má říct, když nechce, aby mu někdo něco bral, požádat o hračku jiné dítě, naučit ho využít možnosti obrátit se na dospělého, pokud si s něčím neví rady a zároveň mu dát jasně najevo, že agresívní chování není přípustné. Pokud se dopustí takového chování, pak by měl slyšet jasné ne a měl by být odveden, nebo odnesen z místa incidentu, je potřeba mu ponechat prostor pro zklidnění, může se vztekat, plakat, je přirozená reakce a po zklidnění si může opět jít hrát. Nezapomínejte na ocenění, pochvalu a odměnu, pokud se zachová prosociálním a vyspělejším způsobem. Hranice a pravidla potřebuje dítě nastavit také v domácím prostředí, i když nebo právě když je v období vzdoru. Afektivní reakce a sklon k prosazování vlastní vůle jsou sice v tomto období normální, dítě by však tímto nežádoucím chováním nemělo dosáhnout svého, tím se toto chování pouze posiluje a upevňuje. Důležitá je spolupráce školky a rodičů a jednotné výchovné vedení chlapce. Pomůže také vyhledávání kontaktů s ostatními dětmi i mimo školku, kde s ním třeba při hře na dětském hřišti můžete nacvičovat komunikaci s ostatními dětmi, vysvětlovat mu, jak se má chovat, ukázat mu, co je přijatelné chování a co naopak vhodné není. Pokud by potíže přetrvávaly, pak by bylo vhodné se synkem navštívit nejlépe dětského klinického psychologa a poradit se s ním.

Dobrý den, ve čtyřech letech by už nervová soustava vašeho synka měla být dostatečně vyzrálá na to, aby fyziologicky zvládnul udržování čistoty, je možné, že je ve hře problém související s psychikou a proto bych vám doporučila poradit se s odborníkem, nejlépe dětským klinickým psychologem, případně s psychologem v pedagogicko - psychologické poradně. Předtím bych ale možná paní doktorku požádala vystavení žádanky na nefrologii, aby se přeci jen vyloučila možná orgranická příčina. Takto přes email vaši situaci vyřešit nezvládneme, ale píšete, že synek není jinak vývojově opožděný, takže ve čtyřech letech pravděpodobně mluví, zkuste si s ním tedy o této situaci popovídat, zjistit příčinu jeho odmítání použití toalety, nočníku, můžete zkusit využít pozitivní motivaci, možnost získání odměny, výhody i za drobný pokrok  (např. jít se na toaletu podívat apod.). Můžete využít nějaký příběh či pohádku o tom, jak chlapeček, nebo nějaká pohádková postavička zvládla udržování čistoty, předvést mu to na loutce, panáčkovi apod. Pleny byste mu také měla přestat dávat a vést ho k použití toalety, nočníku, dokud mu je budete stále dávat, pak se cítí v suchu a v bezpečí, vyměšuje se reflexivně a pocit potřeby vám neohlásí. S nehodami musíte počítat, neznamená to, že když odeberete pleny, tak začne udržovat čistotu, chce to trpělivost. Zaměřte se nejdříve na nácvik ve dne, postupujte po jednotlivých krocích, nechtějte vše najednou.

Dobrý den, doporučila bych vám projít si nějakou literaturu či internetové portály o psychomotorickém vývoji dítěte, vhodné jsou určitě knihy nestora dětské psychologie pana profesora Zdeňka Matějčka např. "Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte". Alespoň základní orientace ve vývoji dítěte je pro rodiče důležitá, aby na dítě nekladli požadavky neúměrné jeho věku a vývoji a také, aby věděli, jak dítě správně ve vývoji stimulovat a jak reagovat na jeho projevy a potřeby a jak sladit vzájemná očekávání. Období separační úzkosti spadá ve vývoji dítěte cca mezi 7 až 18 měsíc, může se však protáhnout na delší dobu, například v závislosti na pevnosti vztahu k rodičovské osobě. Informací o tomto období, projevech dítěte a o jejich zvládání, bylo již mnoho popsáno, lze je najít také například na stránkách Babyonline, na kterých jste zadávala tento dotaz. Doporučila bych vám proto tyto informace prostudovat, dozvíte se, jak se k dítěti v tomto období chovat a také vás jistě uklidní, že projevy dcery jsou naprosto normální, jen je u ní pravděpodobně toto období posunuté na pozdější dobu. Na toto období separační úzkosti u dítěte v podstatě navazuje období prvního vzdoru, které probíhá zpravidla mezi druhým a třetím rokem dítěte. Jedná se o další posun, kdy si dítě uvědomuje svoji osobu a snaží se separovat od matky, podrobné informace lze nalézt také na zmíněném webu Babyonline. Obecně to, že se dítě naučí používat slůvko "ne" automaticky neznamená nástup období vzdoru. Poskytněte tedy proto dcerce zázemí, které potřebuje, kontakty s ostatními dětmi nepřehánějte, dcerku do nich násilně nenuťte a vyčkejte až toto období samovolně odezní. Čím láskyplněji se k ní budete chovat a věnovat se jí, tím lépe se se svou úzkostí vypořádá. Projevy každého vývojového období jsou samozřejmě ovlivněny i povahou a osobností každého dítěte. Pokud byste měla nějaké pochybnosti o vývoji dcery, pak by bylo vhodné kontaktovat odborníka, dětského psychologa k osobní konzultaci. 

Dobrý den, pokud budete chtít syna odnaučit nežádoucím návykům spojeným s usínáním, které se u něj rozvinuly, pak se budete muset obrnit velkou dávkou trpělivosti a důslednosti. Tím, že synovi nakonec vždy ustoupíte, opakovaně se k němu vracíte a nakonec jej vezmete k vám do postele, pouze jeho chování upevňujete a on svými hysterickými výstupy dosáhne svého. Období vzdoru, do kterého se syn dostává, nebo ve kterém se nachází, vám situaci neusnadňuje. Jedna ze snadnějších cest samozřejmě je ponechat dítě spát s vámi v posteli od počátku. Pokud by syn spal klidně a také vy, tak by to mohlo být řešením, které se vám všem vyplatí. Záleží pouze na vašich hodnotách, dohodě rodičů a vašem výchovném přístupu, jak si ho nastavíte. Pokud však už byl syn zvyklý usínat sám, pak by byla škoda se vracet k nežádoucímu návyku spaní s rodiči v posteli, navíc by vás odnaučování v budoucnu stejně čekalo. 

Dohodněte se proto s manželem, buďte jednotní a trpěliví, stanovte si jasný cíl, například dosáhnout toho, aby chlapec samostatně usínal a vše mu podřiďte, zřejmě přechodně i svoje vlastní pohodlí, protože snadné a jednoduché to nebude. Soustřeďte se přechodně pouze na dosažení tohoto cíle, nechtějte po chlapci, aby se učil nebo zvládal více věcí současně (například hygienu). Večer chlapce uložte obvyklým způsobem, proveďte všechny obvyklé usínací rituály, ke kterým však neustále nepřidávejte další, tímto se dostáváte do začarovaného kruhu typu už nestačí pusinka, čtení a pomazlení, ale deset pusinek, pět pohádek místo jedné a čtyřikrát pomazlení a další den ještě více a ještě více. Dodržte tedy osvědčený ukládací postup (1x), zajistěte hygienické podmínky - vyvětraná místnost, vhodné pohodlné a lehčí pyžamko, uklidňující večerní aktivity, syna uložte a na spaní ve vlastní postýlce trvejte. Pokud se syn bude dožadovat vaší přítomnosti, pak k němu přijďte, ujistěte ho, že je v bezpečí, že ho máte rádi, jen se právě učí spinkat sám, protože je hodný a šikovný kluk, pohlaďte ho a opět odejděte. Pokud přijde do vaší postele, pak mu nedovolte ulehnout a zase ho odveďte do jeho postýlky. Na syna nekřičte, zůstaňte klidní, mluvte na něj tichým a vlídným hlasem. Počítejte dopředu s jeho pláčem a odporem, připravte se na to psychicky, buďte sebejistí a nenechte se zviklat, vy jste ti, kdo stanovují pravidla, ne syn. Důležitá je vaše spolupráce s manželem, abyste v klidu vydrželi oba a nestresovali syna ještě  vašimi hádkami. Vydržte tak dlouho, dokud scény neodezní a syn se nenaučí spávat sám, počítejte s několika probdělými nocemi, doba se přesně nedá odhadnout, u každého dítěte může být různá podle jeho povahy a osobnosti. Za každý i sebemenší pokrok syna chvalte, oceňujte. Ohledně kvality spánku, ta je u každého dítěte jiná, méně či hůře často spávají hodně citlivé děti, děti s hyperaktivními projevy, ale také třeba děti nadprůměrně nadané. Důležitý je především klidný a láskyplný, ale důsledný výchovný přístup. Pokud by potíže dále přetrvávaly, pak by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa k osobní konzultaci, případně k vyšetření syna. S pozdravem 

Dobrý den, krátkodobé užívání antikoncepce vliv na vývoj plodu nemá.

Dobrý den, doporučuji rehabilitační vyšetření - rehabilitační pracovník, nebo lékař Vám řekne, zda správně zapojuje svalové skupiny a pohyb dělá správně.

Dobrý den, i když se hyperaktivita jako taková nedá ještě u novorozence, nebo velmi malého dítěte diagnostikovat, tak její znaky většinou bývají patrné v chování a projevech dítěte většinou již v tomto útlém věku. Hyperaktivní miminka bývají často dráždivější, plačtivější, mají problém se zklidněním, se spánkem, také vývoj dítěte často neprobíhá zcela plynule, objevuje se například přeskočení některých přirozených vývojových fází, v chování a vývoji dítěte jsou patrné výkyvy. Pokud byla vaše dcera hodné a pohodové miminko a batole, které dobře jedlo a spalo, pak není příliš pravděpodobné, že by se u ní náhle "objevila" či vznikla hyperaktivita. Změna v jejím chování pravděpodobně souvisí s jejím vývojovým obdobím, s příchodem období vzdoru, kdy se dítě snaží prosadit svoji rodící se osobnost a upozorňuje na sebe. Takové chování je v tomto období naprosto přirozené a normální, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu (i když pro rodiče je toto období často náročné). Příchod sourozence zastihl Vaši dcerku právě v tomto období a protože narození dalšího dítěte přináší významnou změnu v zaběhnutém rytmu celé rodiny i staršího dítěte, je reakce na příchod sourozence také zcela přirozená a projevy období vzdoru se příchodem sourozence mohly ještě prohloubit, může se projevovat i žárlivost. Přistupujte tedy k dceři klidně, laskavě, pokračujte v jejím zapojování do péče o sourozence, vysvětlujte jí, proč se s miminkem některé činnosti dělají, povídejte si s ní. Všechny společné činnosti by se však neměly točit kolem péče o mladšího sourozence, věnujte se dcerce také samostatně, vhodné je trávit čas společnou hrou, zaměstnejte ji, aby vybila přebytečnou energii, malé děti rády pomáhají při běžných denních činnostech v domácnosti, mají rády pohybové a rozvíjející aktivity, zvážit můžete i nějaký vhodný kroužek a také mateřskou školku, pokud tam dcera ještě nechodí. Dbejte také na to, že si vyhradíte čas pouze na dceru a někam s ní třeba půjdete (návštěva dětského představení, zoo, společné chození například do cvičení pro matky s dětmi apod.). Do hlídání mladšího sourozence v těchto chvílích zapojte tatínka, nebo někoho dalšího z rodiny. Společně strávené chvíle, kdy Vás má dcera výhradně pro sebe a nemusí se o Vaši péči a pozornost dělit se sourozencem jsou pro ni velmi důležité, obdobně se alespoň někdy samostatně věnujte také mladšímu dítěti. Vývojové období vzdoru odezní samo, tak jak přišlo, důležité je, jak je přečkáte a zvládnete, ve výchově je potřeba hodně trpělivosti, lásky i důslednosti. S pozdravem

Dobrý den, období separační úzkosti je znakem normálního vývoje kojence resp. batolete, probíhá většinou v období od době od 7 do 18 měsíce věku, kdy se formuje vztah k dítěte k matce a dítě se obává odloučení od ní. S tímto obdobím mohou souviset i poruchy spánku, rozvoj různých strachů, jako strach ze tmy, strach zůstat samotné v místnosti. Doporučuje se klidný a citlivý přístup, dítě pochovat, obejmout, pohladit, ujistit o přítomnosti matky, uklidnit, případně přechodně ponechat usnout v přítomnosti rodičů. Období by mělo odeznít v řádu několika týdnů či měsíců, pokud by potíže přetrvávaly, pak je dobré vyhledat odborníka, aby se předešlo rozvoji možné úzkostné poruchy či jiných potíží. Zdravím 

Podle percentilových grafů je Vaše dcera v tolerovatelném rozmezí. Nabízejte maso, je velmi důležité. Kvalitu vlasů zkuste zlepšit multivitaminem k jejímu věku se stopovými prvky - jsou volně prodejné v lékárně.

Podobný dotaz již psycholožka, paní Mgr. Matoušková odpovídala, přikládáme tedy odkaz: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/psycholog-radi/negativni-chovani-ditete-k-otci#odmitani.