Celkem výsledků pro tag/y "strach": 25
Hezký den, mám tříletého syna, který před půl rokem prodělal operaci (odstranění boule na krku). Pobyt v nemocnici a hlavně veškerá potřebná vyšetření byly pro syna velmi stresující. Před pobytem v nemocnici byl pohodový klučina, který pomalu začal opakovat slova, uměl pojmenovat zvířátka, věděl, kdo z příbuzných jezdí jakou značkou auta, strach z doktorů neměl. Po absolvování všech možných vyšetření, odběrů, návštěvě lékařů a následně pobytu v nemocnici se ze syna stal bojácný kluk, který pláče v každé ordinaci, mluvení se u něj zastavilo, má jen svoje zkratky, které používá, nová slova nepotřebuje. Přijde mi, že to, co dřív věděl, už neví. Zajímalo by mě, zda tohle všechno nemohlo způsobit trauma, které od pobytu v nemocnici má, a zda se to časem zlepší. Možná potřebuje zase získat důvěru nebo nevím. Je mi líto, že v řeči tak zaostává, když se mu dřív tak dařilo. Teď je jeho hlavní zálibou houkání a pískání, tím na sebe upoutává pozornost, ale občas se to opravdu nedá vydržet. Je to celkem hlučné a myslím, že to obtěžuje i okolí. Poradíte, jak mu pomoci, aby zase začal mít zájem o knížky, mluvení a hlavně, aby přestal houkat. Na vyšetření ho zatím brát nechci, vím, že by to celé probrečel. Ještě doufám, že ho možná změní školka, kam v září nastupuje. Předem děkuji za názor.
Dobrý den, potíže vašeho synka souvisí téměř určitě s jeho pobytem v nemocnici. U synka došlo kromě vzniku strachu z lékařů, také k regresi jeho vývoje, což se zřejmě nejvíce odrazilo na vývoji řeči. Řeč je vývojově nejmladší dovedností, kterou si syn osvojil, proto byla nejvíce zasažena. Ve vašem případě je každá rada těžká, protože to chce opravdu jen čas, aby se syn s prožitou traumatizující zkušeností vyrovnal, zvládl ji, a opět se obnovila jeho důvěra i sebedůvěra. Potřebuje obnovit svoji základní životní jistotu, aby se jeho vývoj opět nastartoval a pokračoval. Nebojte se, pokud se nejednalo o operaci mozku, tak synek to, co předtím uměl, zcela jistě nezapomněl, jen je to teď „zablokované“ a neužívá to. Strach z lékařů v něm zřejmě bude přetrvávat dlouho a možná v určité formě i po celý život. To je však věc, kterou neovlivníte a jeho operace byla nezbytná, takže rozhodně nepropadejte pocitům viny nebo sebeobviňování. Napřete teď síly do budoucnosti, co nejvíce se synovi věnujte, k pobytu v nemocnici se zbytečně nevracejte, jenom pokud by se syn sám na něco doptával, pak odpovězte. Zájem o knížky, příběhy a pohádky je v tomto věku u dětí veliký a určitě se u syna opět projeví, jenom musíte být trpělivá. Knížky mu nabízejte, povídejte si s ním, ale nenuťte ho, vhodné jsou různé rytmizované říkanky, písničky. Doba vyrovnávání se s prožitou traumatizující zkušeností je individuální, ale dětská psychika je pružná a přizpůsobivá, což je naděje, že synek situaci brzy zvládne. Ohledně jeho projevů - pískání a houkání, by mohlo pomoci, že na tyto jeho signály přestanete reagovat a budete ho povzbuzovat, aby zkusil své potřeby vyjádřit jiným, přijatelnějším způsobem. Pokud na jeho houkání a pískání reagujete a vaši pozornost tak upoutá, tak v něm můžete nevědomky tento způsob komunikace upevňovat. Počítejte s tím, že budete muset být důsledná, vytrvalá a že se syn zřejmě nejdříve bude zlobit, když vás svými projevy nepřivolá a bude jejich intenzitu zvyšovat. Důležité je vydržet. Nástup do MŠ je pro dítě velká změna, hodně dětí s opožděným vývojem řeči se ve školce „rozmluvilo“ v touze domluvit se s ostatními dětmi. Vašemu synovi by to mohlo pomoci, po jeho nepříjemné zkušenosti bude ale nástup do školky zatěžující záležitostí, na kterou by mohl reagovat i negativně, proto se připravte i na možné potíže. Pokud by vývoj řeči i nadále zaostával, byla by na místě logopedická péče a také odborná psychologická péče u klinického psychologa nebo v Pedagogicko psychologické poradně. Mohla byste do poradny zajít i sama bez syna, zkusit se poradit s odborníkem, pokud se bojíte synovy reakce (pláče), také konzultace s logopedem je možná i bez dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu s dcerkou 21. měsíců. Je velmi šikovná, bystrá. Máme už téměř 3/4 roku období vzdoru, pořád se jí něco nelíbí, na vše říká hned ne, ale to mě tak netrápí, tím si projít musí. Co mě trápí je to, že dcerka se hodně bojí lidí, nejen cizích,ale i příbuzných - babiček,tetiček i strejdů, které třeba 14 dní neviděla. Tchýně už mi dala najevo, že takovéto chování není přeci normální, aby brečela, když na ní jen promluví. Když si jí nikdo nevšímá třeba venku, v obchodě, na ulici, tak je v pohodě. Když se na ni ale někdo jen podívá nebo nedej bože promluví, začne hned brečet a sápat se po mě. Snažím se s ní chodit co nejvíce i mezi děti, s kterými si také moc nerozumí, jakmile se k ní třeba na klouzačce přiblíží nějaké dítě, začne vyděšeně brečet, aniž by jí někdo něco udělal. Je to v tomto věku normální? Nevím jak v takovéto situaci postupovat. Děkuji za Vaši radu.
Dobrý den, doporučila bych vám projít si nějakou literaturu či internetové portály o psychomotorickém vývoji dítěte, vhodné jsou určitě knihy nestora dětské psychologie pana profesora Zdeňka Matějčka např. "Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte". Alespoň základní orientace ve vývoji dítěte je pro rodiče důležitá, aby na dítě nekladli požadavky neúměrné jeho věku a vývoji a také, aby věděli, jak dítě správně ve vývoji stimulovat a jak reagovat na jeho projevy a potřeby a jak sladit vzájemná očekávání. Období separační úzkosti spadá ve vývoji dítěte cca mezi 7 až 18 měsíc, může se však protáhnout na delší dobu, například v závislosti na pevnosti vztahu k rodičovské osobě. Informací o tomto období, projevech dítěte a o jejich zvládání, bylo již mnoho popsáno, lze je najít také například na stránkách Babyonline, na kterých jste zadávala tento dotaz. Doporučila bych vám proto tyto informace prostudovat, dozvíte se, jak se k dítěti v tomto období chovat a také vás jistě uklidní, že projevy dcery jsou naprosto normální, jen je u ní pravděpodobně toto období posunuté na pozdější dobu. Na toto období separační úzkosti u dítěte v podstatě navazuje období prvního vzdoru, které probíhá zpravidla mezi druhým a třetím rokem dítěte. Jedná se o další posun, kdy si dítě uvědomuje svoji osobu a snaží se separovat od matky, podrobné informace lze nalézt také na zmíněném webu Babyonline. Obecně to, že se dítě naučí používat slůvko "ne" automaticky neznamená nástup období vzdoru. Poskytněte tedy proto dcerce zázemí, které potřebuje, kontakty s ostatními dětmi nepřehánějte, dcerku do nich násilně nenuťte a vyčkejte až toto období samovolně odezní. Čím láskyplněji se k ní budete chovat a věnovat se jí, tím lépe se se svou úzkostí vypořádá. Projevy každého vývojového období jsou samozřejmě ovlivněny i povahou a osobností každého dítěte. Pokud byste měla nějaké pochybnosti o vývoji dcery, pak by bylo vhodné kontaktovat odborníka, dětského psychologa k osobní konzultaci.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ať hledám na internetu, jak chci asi žádná se neocitla v situaci, jako jsem já nebo když ano, tak to neřešila online. Jsem v 9. měsíci, bohužel dítě bylo od začátku nechtěné a na interrupci bylo pozdě. Měla jsme rozhozený cyklus díky sportovním aktivitám. Začaly mě doprovázet stavy úzkosti, šíleně jsem se začala stydět, vyhýbala jsem se svému okolí a lhala. Neměla jsem ani svého gynekologa, protože můj gynekolog umřel před několika lety a už jsem si pak nenašla nového z důvodu stěhování. V pondělí jsem objednána na první prohlídku v těhotenství. Prcka jsem odhodlaná dát k adopsi. Ale zase mě naplňují obavy, co k tomu gynekolog řekne a já jsem opět v depresích. Pořád si říkám, že je lepší jít teď než porodit někde doma. Těhotenství mám klidné bez komplikací, bez nějakých nevolností a prcek si tam tancuje, tak snad bude v pořádku. Ještě bych uvedela, že jsem opravdu úplně sama na to, bez rodiny a do toho řeším exekuci a problémy s neschopenkou kvůli mé 80leté senilní praktické doktorce. Chtěla bych vědět, jak vy byste se k tomu postavila, kdyby vám do ordinace přišla tak nezodpovědná žena, jako jsem já. Děkuji moc za odpověď.
Dobrý den, věřím, že jste v nelehké situaci a já osobně bych vaše rozhodnutí nijak nesoudila. Myslím, že je rozumnější dát po porodu dítě k adopci, pokud to tak cítíte. Jediné, co je škoda, je to, že jste během těhotenství nenavštěvovala těhotenskou poradnu (gynekologa). Výmluva, že váš gnekolog umřel, je v tomto případě velmi smutná. Jde o to, že pokud by nebylo s miminkem něco v pořádku (vrozená vada, nedostatečná výživa placentou a desítky jiných věcí, které mohou nastat), alespoň by se o nich vedělo a nemuselo by se vše řešit při porodu či těsně před ním. Běžte tedy ke gynekologovi v nejbližším možném termínu. Lepší jit teď než vůbec.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám dotaz ohledně možného otěhotnění. Dne 31.3. jsme se mazlili, ale k sexu nedošlo, udělal se, došel na záchod a o pár minut později mě prstil. To samé se stalo i o cca týden později. Od té doby jsem měla menstruaci normálně a dvakrát tak, jak by měla být (cyklus cca 26 dní byl vždy dodržen), ale dnes je to 25. den tohoto cyklu, menstruace se ještě nedostavila, nějak mě pobolívá podbřišek ale pořád nic. Jinak příznaky těhotenství jako například únava nebo zvracení nemám... jen ten podbřišek a to jen lehce.. a to ještě pár posledních dní (cca 3). Myslíte, že těhotenství je zcela vyloučené? Bojím se. Poznámka: pettingy byly nejvýše 5 dní po menstruaci.
Dobrý den, příliš nerozumím tomu, proč jste nervózní, když ještě nejste v podstatě ani v termínu menstruace. Pokud máte cyklus 26 dní a nyní je 25. den, k žádnému meškání zatím nedošlo. Pokud chcete mít jistotu, pak si udělejte těhotenský test. Za 14 dní od možného otěhotnění by měl již být pozitivní, pokud byste byla těhotná.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, jsem prosím na den přesně 6 týdnů po konizaci děložního čípku a dnes jsme v noci s přítelem měli anální sex bez kondomu. Chci se zeptat, zda musím mít strach nebo ne? Děkuji mockrát za odpověď
Dobrý den, vůbec nevím, kam směřuje vaše otázka. Musíte lépe konkretizovat váš dotaz. Pokud máte na mysli nakažená HPV virem při análním sexu, tak to samozřejmě možné je.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, paní doktorko, mám dotaz. Včera mi přišel balíček, co jsem si objednala. Když jsem ho vybalovala, padaly z toho bílé kuličky. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Takže jsem všechny věci vyndala na stůl a na židli. Měla jsem po kuchyni rozsypané ty kuličky, říkala jsem si, že se jim tam něco třeba vysypalo. Jenže tak hodinku po tom jsem si to šla uklidit a všimla si, že se mi přišel otevřený balíček. Byl to gel na čištění pračky. Četla jsem složení a nic tam nebylo, ale psali, že při použití mám použít rukavice, ochranný štít nebo brýle a já nevím, co všechno. A bylo tam tučně napsáno: Nebezpečná složka KYSELINA CITRONOVÁ. A nyní můj dotaz konečně. Na pár těch bílých kuliček jsem sáhla, když jsem nevěděla, co to je. Co když se to dostalo do pusinky mojí holčičky? Nebo jsem si sáhla na prso, když jsem šla kojit? Může ji to ublížit? Co když ji to rozleptá zevnitř ta kyselina? Uý jsem používala i ubrousky z balíku. Mám hrozný strach o ni. Může se jí něco stát? Ostatní věci z balíku jsem uklidila, než jsem to zjistila. Co když je to i na těch ostatních věcech? A manžel tam taky šlapal po kuchyni, kde to bylo a pak si šel lehnout na gauč. Mám ty věci z balíku vyházet? Samozřejmě jsem pak vytřela pořádně, ale už pozdě. Poraďte mi, jsem úplně zoufalá a úplně se tu stresuju negativníma myšlenkama. Děkuju a omlouvám se.
Nemyslím si, že by věci za balíčku byly nebezpečné, otřete je mokrou utěrkou, co půjde umýt, umyjte, gauč vyluxujte a utřete vlhkou utěrkou, pokud kojíte, vždy si myjte ruce. Pokud by miminko něco spolklo, už by mělo problém. Velký problém by nastal, pokud by dítě prokazatelně snědlo nějaký prášek, nebo vypilo nějakou tekutinu. Nestresujte se.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, paní doktorko. Jsem hodně vystrašená, četla jsem si včera o děložních myomech a článek mi nahnal dost strach. Psaly tam, že postihují hodně ženy po 40 /v mém věku/ a myom má každá třetí žena. Menstruaci mám pravidelnou po 26 dnech. Někdy mám výkyv + - 2 dny. Jako malé holce mi trvala tak 3-4 dny, teď mi řadu let trvá tak 5 dnů. Je silná pořád stejně. Bez špinění před a potom. Co mě začalo trápit je, že pokaždé mi 1 – 2 dny před menstruací naroste břicho jako těhotné a zůstane tak do druhého dne menstruace. Pak splaskne na svůj původní tvar. Dočetla jsem se, že pokud má žena velký myom, roste jí břicho, ale z článku jsem dost dobře nepochopila kdy, jestli natrvalo nebo pouze během měsíčků, kdy je děloha naplněná krví a nemůže přes velikost myomu odtékat ven. Zrovna teď mám menstruaci, a břicho mi opět narostlo. Mám dotaz, když má žena myom, nafukuje se jí břicho během měsíčků?
Dobrý den, břicho se vám před menstruací zvětšuje zřejmě vzhledem k tomu, že tělo zadržuje více vody, což je před menstruací naprosto normální. Pokud je břicho zvětšeno z důvodu velkého myomu, bylo by zvětšeno nepřetržitě.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý večer, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, dnes jsem na vaně měla něco černého. Samozřejme jsem to hned zkoumala,co by to mohlo byt. S jistotou se bojim,ze to bylo kliste. Zrovna jsem mela na ruce mydlo a cetla jsem ze kdyz se da na kliste mydlo,ze to vypusti ze sebe ty jedy. A jak sem to furt zkoumala a fotila,tak sem to pokladala na vanu a na kohoutek a furt do kola. Zkoumala jsem to asi hodinu. Jenze ted se bojim,ze jak jsem mela na ruce to mydlo,ze ten jed jsem mela vsude ve vane rozneseny a jak sem tu vanu pak myla ,ze jsem to akorat tam rozetrela a ted tam ta infekce zustala a koupala sem tam malou a bojim se,ze se ji to dostalo do krve,ma zrovna na sobe skrabanec cerstvy a ze dostane nejakou tu osklivou nemoc od klistete. Jeste jsem to nesla manzelovi ukazat a kapala sf vlastne na podlahu. Jenze manzel jak do toho slapal nez sem stacila vytrit,tak mi to roztapkal po byte a sel si lehnout. A ja se ted bojim,ze mam vsude po byte a na posteli od nej nejako borel.nebo encefal. A ze kdyz treba zhasnu mokrou rukou tak ze mi to zustane na ruce,ja pak sahnu na malou holcicku moji a nakazim ji. Je to vubec mozne? Nebo sem se uz docista zblaznila? Muzu si takhle po byte roznest nejakou nemoc z klistete a pak nakazit svoji holcicku? Doma uz se bojim sahnout i na kliku,protoze si myslim,ze je to vsechno od klistete. Koupu se tak 7x denne a furt si meju ruce a nasledne hned kohoutek,protoze je vlastne hned od klistete,protoze nez se umeju tak na nej vlastne saham . A kdyz sem to fotila,tak sem to vlastne si prenesla na mobil a ten sem zapomela utrit a pak vlastne doma vsechno osahala. Omlouvam se za dlouhy dotaz. A zasilam fotky k posouzeni,zda se jedna o kliste. Dekuji mockrat
Vůbec takto nepřemýšlejte, dodržujte normální hygienu. Klíště vypouští toxiny do rány, pokud je přisáto, jinak ne.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, jsem ve 13.tt. Důvodem, proč mám zřejmě přílišný strach o dítě, může být to, že se nám zpočátku nedařilo početí, zdařilo se až téměř po 3/4 roku snažení.Kolem baráku máme kočky, které ráda hladím a se kterými si hraji, avšak s jejich trusem do kontaktu nepřijdu. Před 3 dny mě začaly bolet a zvětšovaly se uzliny, což doprovázela bolest hlavy. Na internetu jsem se dočetla, že to jsou jedny z příznaků toxoplazmozy. Protože jsou svátky a lékaři neordinují, od soboty se strachuji, nemůžu spát a bojím se o to, že se plod nakazí, bude postižený,... Abych se uklidnila, jela jsem v 8 hodin večer na pohotovost, kde ze mě byli trochu nešťastní, a protože nešla udělat potřebná vyšetření, poslali mě samozřejmě domů.Nehledě na to, že jsem si musela pořídit domácí ultrazvuk, abych mohla denně poslouchat bijící srdce dítěte a tím se alespoň částečně uklidnila, že je v pořádku.Bojím se kýchat, protože mě vždy zabolí v podbříšku, a to mě hned provokuje, že se něco děje...Chci se zeptat, zda je můj strach ještě v pořádku a podobně jej prožívají i ostatní nastávající maminky, či zda bych měla vyhledat pomoc.Mockrát Vám děkuji za odpověď.
Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod.
Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý večer. Chtěla bych vás poprosit o radu ohledně strachu mého dítěte. Před pár dny jsme se s našim 3 letým chlapečkem dívali na pohádku Tři Veteráni a zalekl se dlouhého nosu princezny (okamžitě jsem pohádku vyplnuli, protože začal moc plakat) a od té doby o něm pořád mluví a bojí se a pláče, bojí se jít spát, sotva řekneme slovo spát tak začne se strachem v očích hodně plakat a nechápe, že to byla jen pohádka a není to realita. Nevíme jak mu pomoct nemáte nějakou radu? Předem moc děkujeme za cokoliv.
Dobrý večer, Markéto,
píšete, že Vašeho chlapečka vylekal všetečný nos princezny Bosany a od té doby na něj vzpomíná a také má obavy z usnutí. Je pravda,že takto malé děti nemají ještě rozvinutou schopnost rozlišovat fantazii a realitu, častěji se tedy stává, že se nějaký ten zážitek třeba z pohádky, může promítnout do nočních strachů.
Malé dítě jde proto těžko přesvědčit o tom, že něco není "doopravdy", ale jenom "jako". Spíš bych zkusila situaci odlehčit, pokud by o tomto zážitku měl sny ještě potřeba mluvit, ukázala bych mu třeba vysavač, kterého není třeba se bát, s tím, že Bosanin nos byl podobný, byl zvědavý, všude se chtěl podívat, všude "čmuchal", ale byl hodný, nikomu neublížil...Že podobný nos mají sloni, tím si podávají jídlo...Udělejte si z toho legraci. A nakonec - nos přece zmizel, když princezna snědla hruštičku...:-)
Samozřejmě to neznamená, že syn nalezne v Bosanině nosu zalíbení, možná bude mít obavy dále, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a nepříjemné vzpomínky překryje něco příjemnějšího.
Nevím, zda večer vyprávíte synovi pohádky, pokud ne, tak moc doporučuji. Mám dobrou zkušenost hlavně s těmi, co si rodiče sami vymýšlí, to se pak do nich dá krásně zakomponovat podle potřeby ledacos, co se týká dítěte samotného, třeba jeho zážitky, co prožilo pěkného, připravit ho na to, co ho čeká (třeba návštěva mateřské školky, paní doktorky), popovídat o tom, proč si uklízet hračky/ oblékat se/chodit na nočník...:-D nebo případně se dá povykládat pohádka i o tom, že se někdo něčeho bojí (samozřejmě s dobrým koncem)..
Zkuste večerní rituál nějak zpříjemnit, nezmiňujte přes synem spánek, ale spíše zdůrazněte, že se spolu třeba podíváte na hvězdy, které ho v noci hlídají, aby se mu dobře spalo a pak si řeknete pěknou pohádku. Můžete mu rozsvítit nějaké malé světýlko nebo dát nějakou hračku, která bude spát s ním a bude na něj dávat pozor.
Přeji synovi klidné spaní a hezké sny.
Míša
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu s mým synem. Je mu 3,5 roků a bojí se vybraných hraček. Například si vybral před pár měsíci plyšového králíčka, spal s ním, apod a z ničeho nic se ho začal bát a když mu ho chci dát, začne histericky plakat, to samé s dvěmi hračkami z Kinder vajíčka - s klokanem a myškou. Ale skoro totožného klokana má také z vajíčka a toho se nebojí. Absolutně tomu nerozumím a nevím si rady. Zkoušela jsem různé hry s těmi hračkami, jakože mluvím za králíčka a říkám, že budu smutný králíček a že jsem jeho kamarád ale nic nepomáhá. To samé ještě s elektrickou motorkou co dostal k narozeninám. Nejdřív měl radost, jezdil na ni - poté se začal hrozně bát přitom nespadl, nic. Ještě co mě trápí tak je to, že nechce ovoce a zeleninu. Dříve to měl moc rád, a přibližně před rokem to z ničeho nic přestal jíst. Od té doby si kousnul párkrát do banánu a snědl párkrát kousek jablka. Moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, u dítěte v tomto věku dochází k prudkému rozvoji představivosti a fantazie, jeho myšlení obsahuje magické prvky. Děti často nerozlišují, co je skutečné a co je výplodem jejich fantazie (např. uvěří tomu, co si samy vymyslely). Fantazie dětem pomáhá zpracovávat situace z reálného světa, často jí doplňují nějaké pro ně znepokojivé skutečnosti, mezery ve vědomostech, informacích. Chování vašeho syna nemusí znamenat nic patologického, pouze pro něj tyto hračky najednou zřejmě v jeho fantazii začaly znamenat nějakou hrozbu a dostal z nich strach. Můžete si s chlapcem bez zlehčování či vyvracení jeho strachu o hračkách promluvit, třeba vám poví, proč se jich bojí. Jeho vysvětlení přijměte a může vám posloužit jako vodítko ke zpracování strachu konstruktivní formou. Můžete se jej také zeptat, co by mu pomohlo k zahnání strachu.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chci se zeptat, syn 8 týdnů, je na umělým mléce AR, od narození má problém se stolicí, sám se nevykadí, musím používat trubičku. Stolice sem tam tvrdá, někdy průjem. Už dva dny mi blinka, při řihani si ublinkne, i po hodině a půl po jídle znova si ublinkne, vrací se mu i žaludeční šťávy. Stolici teď má řídkou a někdy i hlen v ní. Barva stolice žlutohněda někdy žlutozelena. Jde vidět že ho to bolí, má křeče, kroutí se a propina nohy(prdiky má). Nevíte prosím co by to mohlo být? Mám strach ať nemá alergii na laktozu. Děkuji za odpověď
Dobrý den. Zkuste jinou značku mléka, přidejte lactobacily a Espumisan. Pro jistotu vemte plenku se stolici a konzultuje u svého pediatra.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosim o radu, jak pomoci me 3,5 lété dceři. Před týdnem v lese rozkopla včelí hnízdo a byla pobodána. Asi 15 zihadel. Od te doby má panickou úzkost ze všeho co někde proletí. At je to moucha, komar, proste vše. Začne strašně plakat,křičet chce byt stale u mě, nesmím ji pustit. Dokážete mi poradit jak se může s tim vyrovnat? Vím že to pro ni byl strašný zážitek. Předtím milovala vše muchy broucky mravence. Moc dekuji za radu
Dobrý den, řekla bych, že reakce vaší dcery je zcela adekvátní prožité zátěžové situaci a krátké době od zážitku. Vždyť dceři skutečně mohlo jít s takovým počtem žihadel a tudíž včelího jedu o život. Dceři poskytněte čas a udělejte vše pro pocit jejího bezpečí. Pokud bude chtít být u vás, pak ať je u vás, držte ji jak jen to bude potřebovat. Postupně se její prudká reakce začne zmírňovat. Můžete jí pomoci tím, že si o hmyzu budete vyprávět, můžete i formou pohádek, obrázkových knížek, figurek hmyzu, předáte jí informace a naučíte ji rozlišovat, který hmyz je potenciálně nebezpečný a který ji neublíží. Přesto bude ještě asi dlouho trvat, než se obnoví její narušená důvěra. I přes tento přístup, je možné, že si strach z bzučícího hmyzu ponese do dalšího života. Přibližně od tří let věku se totiž formují první vzpomínky a tento silný nepříjemný zážitek uložení vzpomínky pravděpodobně umocní. Určitá obava z bodavého hmyzu je do života na místě a patří k pudu sebezáchovy. Důležité je pomoci dceři zpracovat situaci tak, aby se nerozvinuly nějaké psychické potíže ve smyslu fobií, úzkostí apod. Pokud by tedy panická úzkost ze všeho létajícího přetrvávala po neúměrně dlouhou dobu (mluvíme o době řádově měsíců), nebo byste měla další pochybnosti, nebo u dcery pozorovala změny v chování, vývojový regres, pomočování, neklid, náhlou nechuť k jídlu, okusování nehtů či jiné obdobné projevy, pak doporučuji kontaktovat co nejdříve dětského klinického psychologa, který by dceři pomohl traumatický zážitek zpracovat. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,21. den cyklu jsem měla pohlavní styk. Údajně s kondomem, ale bohužel kvůli alkoholu nemůžu potvrdit, proto jsem do 14 hodin užila EllaOne. Týden před MS mě teď klasicky pobolívaly prsa a v podbříšku. 27. cyklu, kdy normálně už mívám MS, jsem začla špinit, ale o den později vše ustalo. Těhotenský test je negativní, ale nejspíš je na něj brzy. Ještě musím uvést, že jsem v minulém měsíci žila Postinor kvůli prasklému kondomu, možná může být cyklus rozhozená i z něj? Můžu být těhotná?
Dobrý den, EllaOne jste užila správně co nejdříve. Pokud jste však v poslední době takto užila dvakrát preparát nouzové antikoncepce, velmi pravděpodobně "rozhodily" Váš menstruační cyklus a chvíli může trvat, než se vrátí ke své původní pravidelnosti. Je vhodné zopakovat těhotenský test a to nejdříve cca týden od očekávaného termínu menstruace. Hezký den
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den . Partner byl se synem 2,5let v obýváku a běžela televize s filmem kde byla ošklivá scéna bouračka s autem, která zaujala zrovna syna.. syn začal plakat a bál se o ty lidi v tom autě ... Začal plakat chytal se za hlavu a krk chvilkami se zatřásl .. rychle jsem přiběhla co se stalo chvilku trvalo než jsem jeho pozornost odvedla na něco jiného bylo vidět že je z toho opravdu špatny bál se o ty lidi ..Myslela jsme že je to už dobrý ale druhý den z ničeho nic si na to vzpomnel a zase se chytal za krk a brečel chvilkami se zatřásl ... Po chvíli se mi podařilo odvést pozornost od jeho myšlenek na něco jiného. Dnes se to opakovalo znovu s tím že se opět chytal za krk plakal ale bylo to intenzivnější bych řekla víc se chytal za krk i jak kdyby si chtěla z krku něco sundat musela sem mu dávat rucicky pryč z krku a byl vyděšený.. Vrací se mu zpátky ta nehoda ve filmu.. televize u nás vždycky běžela jako kulisa.. nikdy se nebál ani jeden ze synů až teď nejmladší.. televizi od té doby nepoustime jen ráno na 2-3 pohádky a pak chodíme ven vymyslíme různé aktivity, tvoříme ale i přes to si dnes vzpomněl..trvalo to tak 10-15minut a pak se mi podařilo ho uklidnit a přivést k jiné činnosti aby přestal na to myslet a přehrávat si to.. Strašně mě to mrzí když vidím jak ho to trápí nevím co mám dělat jestli to odezní nebo raději navštívit psychologa.. Snažila jsem se mu vysvětlit že je to v pořádku že i on je v pořádku ale byl nepříčetný . Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Dobrý den,
popisujete, že syn zahlédl v televizi drastickou scénu, která ho vylekala a opakovaně se k ní ještě ve vzpomínkách vracel a působil vyděšeně.
Zmiňujete, že u starších dětí jste se s podobnou reakcí nesetkala a možná i proto vás nejmladší syn svou reakcí polekal.
Každé dítě je citlivé jinak a váš nejmladší syn bude patřit nejspíš spíše k těm citlivějším dětem.
Myslím, že vaše reakce na synovy obavy byla adekvátní - omezili jste u syna sledování televize, snažíte se ho zaměstnat aktivitami, které ho baví a snažila jste se ho podpořit.
Každé dítě (a ty citlivější o to více) potřebuje cítit ve správné míře pocit bezpečí a jistoty u své rodiny, není ale dobré věnovat úzkostnému chování příliš zvýšenou pozornost, aby se dítě ve svém chování neutvrzovalo. Své emoce by ale mělo mít možnost si odžít, nedržet je v sobě.
Předpokládám, že u syna vzpomínky na film postupně vymizely a pokud se jednalo spíše o ojedinělou reakci, návštěvu psychologa bych nepokládala za nutnou.
V případě, že byste (třeba i do budoucna) pozorovali celkově u chlapce zvýšenou úzkostnost a obavy, pak bych návštěvu psychologa zvážila - věřím, že by mohlo být přínosné zkonzultovat výchovný přístup, který může z větší části značně ovlivnit další zdravý vývoj dítěte.
Přeji hodně radosti s dětmi.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, má půlroční dcerka Petruška se bojí zvuku mixéru. Když jdu mixovat, tak začne brečet. Mám si ji vzít do kuchyně anebo zavřít dveře do kuchyně? Děkuju.
Dobrý den, je normální, že se malé děti mohou bát neobvyklých a neznámých zvuků. Pokud vaše miminko reaguje pláčem na zvuk mixéru, tak jej stresu nevystavujte a mixujte buď když spinká v jiné místnosti, nebo zavřete dveře, aby holčičku zvuk mixéru nerozrušoval. Zdravím, Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,dcera, 2 a čtvrt roku, jedináček, citlivá, ve společnosti zdrženlivá, bojácná, na cizí lidi, děti ani rodinu příliš nereaguje, vždy se drží v ústraní, nekomunikuje. Dcera nemá ráda změny a vyžaduje pevný režim. Nyní ale asi poslední měsíc a půl bojujeme se strachem. Začalo to strachem z bouřky, deště a štěkajících psů. Následně to došlo tak daleko, že začala odmítat spát sama v pokojíčku a sama usínat, (usínala sama bez uspávání od miminka, do pokojíčku se chtěla sama přestěhovat v necelých dvou letech, nikdo ji netlačil). Řešíme to tedy stylem, že si tam lehnu s ní, než usne. V noci se obvykle přesune za námi do ložnice. Ale její usínací intervaly se prodlužují, i když je večer unavená, ležím tam s ní i dvě hodiny než zabere, nakonec pohnu nohou a ona okamžitě vyskočí a křičí mami neeee. Večerní rituál je pořád stejný, večeře, koupání, čtení pohádky a ve 20h spát.Odpoledne chodívá spát do pokojíčku, a i když občas reptá, usíná sama.Přes den si dokáže hrát sama, vystačí si, ale musím s ní být v jedné místnosti, jakmile si třeba jen poposednu, okamžitě zbystří a křičí neee.Jinak je hodně šikovná a chytrá, od miminka je motoricky napřed.Je tohle jen zase jedno z dalších období? nebo je to fixovanost na mě jako na matku? nebo je to nějaký blok? Ještě bych poznamenala, že zhruba měsíc zpátky (ale to už měla v tu dobu obavy z bouřky a deště), na ni zpoza plotu zaštěkal pes ze sousedství a ona se opravdu hodně lekla.Od září nastupuje do dětské skupiny, zatím jen na pár hodin týdně, a já mám nyní opravdu velké obavy, aby školka tohle všechno ještě více nezhoršila.Moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, podle popsaného chování vaší dcerky to vypadá, že je zřejmě citlivější povahy s tendencí k úzkostnějšímu reagování na zátěžové situace. Vývojově však různé dětské strachy a úzkosti mohou být v určitých obdobích naprosto normální. Na podobný dotaz jsem odpovídala zde:
Přistupujte k vaší dceři citlivě, do kontaktů ani aktivit ji nenuťte, ponechte ji dostatek času na seznámení s novou situací, prostředím, dodržujte zaběhnutý řád a rituály, které jí vyhovují. Aktivity jí nabízejte, ale nevyvíjejte nátlak. Předpokládanou změnu či novou situaci s dcerou proberte předem a snažte se ji na ni připravit. Pokud dojde k neočekávané situaci, jako byla například ta se psem, pak dceři ponechte dostatek času, aby se s nepříjemným zážitkem vyrovnala, vyjádřete jí pochopení, její pocity nezlehčujte. Pokud si bude chtít o nepříjemné skutečnosti povídat, promluvte si s ní, ale snažte se situaci neustále nerozebírat a neopakovat, což by v dceři vyvolávalo opět úzkostné pocity. V případě, že by její úzkosti s vývojem neustávaly a naopak se prohlubovaly, pak by bylo vhodné vyhledat dětského klinického psychologa. Ohledně dětské skupiny je potřeba počítat, že dceřiny obavy se mohou přechodně zhoršit, je potřeba postupovat citlivě, postupně ji na pobyt mimo rodinu přivykat, sledovat jak reaguje. Z literatury vám mohu doporučit knihu Dětské strachy a úzkosti autora Jan - Uwe Rogge. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den. Prosím o radu, co s dcerou (4roky) která se bojí větru. Vůbec nechce vyjít ven, když fouká a když už je venku, tak šíleně řve - hysterčí. Dnes ve školce mě bylo řečeno, že chtějí chodit na delší procházky, a tak ze si ji mám nechat doma a že to mám řešit s psychologem. Ale já přece nemohu dávat dítě do školky podle toho, jaké je počasí. A doma ji mít nemůžu. Musím chodit do práce.Dceři se snažíme domlouvat, vysvětlovat, ale žádná změna. Měla tuhle fobii už minuli rok na podzim, ale to tak hrozně nevyváděla jako teď. Je na ní opravdu vidět, že se bojí, ale já nevím proč a jak ji mám pomoci...
Dobrý den, píšete, že se dcerka obává větru a ve školce ji kvůli tomu nechtějí brát na delší procházky.
Dcerka zřejmě patří mezi citlivější děti, které potřebují zvýšenou podporu ve zvládnutí pro ně náročných situací. Strach z větru je u dětí (a nejen u nich) poměrně častý, nejedná se o žádnou velkou výjimku. Děti se dokáží bát spousty věcí, které nám můžou připadat nepochopitelné, mnoho dětských strachů se objevuje a také postupně mizí právě v období do 6 let (později si dítě už dokáže racionálně hodně věcí odůvodnit, takže obava může vymizet).
Strach z větru může vzniknout z mnoha důvodů - někdy se jedná o nepříjemnou událost, která se přihodila v souvislosti s větrným počasím a dítě si to propojilo, a i když si danou událost už nepamatuje, v hlavě mu zůstal už jen strach z větru. Někdy se může bát, že ho vítr odnese, případně mu není příjemné, že vítr fouká do uší apod.
Dcerce už jsou 4 roky a zkusila bych znovu v klidném, bezpečném prostředí zjistit, co ji na větru děsí, třeba to bude něco, co bude možné ošetřit nějak, aby byla dcera klidnější. I když se vám její obavy můžou zdát přehnané, nepodceňujte je a dcerku podpořte, že rozumíte tomu, že má strach a nesnažte se jí její emoci vymluvit. Zkuste vymyslet společně to, co by pomohlo její strach zahnat - můžete si povídat nějakou pěknou pohádku, ve které vítr pomáhá - můžete zkusit kouknout na Příběhy včelích medvídků (díl Strašidlový), kde vítr čmeláčkům pomohl. Zkuste si povykládat o tom, kde všude vítr pomáhá (poháněl mlýny, pohání větrné elektrárny, ale i malý větrníček, který můžete koupit a za oknem pozorovat, jak se roztáčí...) Můžete zkusit spolu vymyslet nějaký talisman, který by jí povzbudil. Pomůže jí, když ji bude paní učitelka držet za ruku nebo jí pomůže nějaká "speciální" čepice dobře kryjící ouška?
Strach samotný ale není vhodné příliš rozebírat a věnovat mu přehnanou pozornost, aby se její obavy naopak ještě neprohlubovaly. Vše probírejte nenásilnou formou her, pohádek apod.
Co je velmi důležité - budovat u dcery sebevědomí a sebejistotu, ocenit i malé pokroky při překonání pro ni obtížných situací (nejen ohledně větru). Každý krůček vpřed je důležitý a pomáhá dítěti věřit ve své schopnosti, že situaci zvládne. Čím je dítě citlivější, je potřeba postupovat samozřejmě obezřetněji, překážky mu opatrně dávkovat a nepohodlným situacím ho postupně vystavovat. O to hrdější na sebe může takové dítě být, když zjistí, že zvládne mnohem víc, než si o sobě doposud myslelo.
Přeji také rozumnou domluvu se školkou, aby se vám podařilo společnými silami dcerku podpořit a její obavy zmírnit tak, aby mohla i s pomocí učitelek procházku zvládnout.
Přeji hodně radosti s dcerkou
Pro akci je nutné přihlášení
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
