Zdravím, nejsem si jistá, zda směřovat dotaz sem, či na laktační poradnu... Mam sedmi týdenní holčičku a plně kojím. Malá odmítá dudlik a vyžaduje proto prs kdykoliv má neklid. Sedím tak s prsem venku téměř celý den a mám strach z toho, jít s ni mezi lidi, protože nechci posedět návštěvu s dítětem u prsu, když neji. Je to otázka toho, že jsem si ji tak naučila nebo to přejde časem? Jak jinak ji odnaučit závislosti na prsu? Raději dudlík. O hlad nejde, protože krásně prospívá a většinu času pak dumla. Díky za odpověď.

Dobrý den,měl bych dotaz ohledně problému s naší dcerkou 7 let.Asi před 3 měsíci se stalo, že nám začala ničit naše věci. Začalo to nejdříve kosmetickými pomůckami mojí ženy, jako například rtěnky, řasenky, stíny na oči a podobně. Dcerka má své dětské kosmetické pomůcky. Vše jsme ji vysvětlili, že jestli si chce něco půjčit, že to není problém, ale proč tyto věci ničí, láme, to nevíme a nedokázala nám to vysvětlit. Ono to však pokračuje dále. Vezme krém a celý ho vystříká pod skříň, vezme sprchový gel a celý ho vyleje do sprchy nebo za skříň. Opět jsme zkoušeli po dobrém a nic nepomáhá. Říkali jsme si, že ničí věci jen manželce, tak že tam je problém, ale toto ničění věcí pokračuje a ničí věci i mě. Vystříkala mi celou pěnu na holení, synovi vylila celý šampon. Došlo i k tomu, že když ona ničí naše věci, tak já ji začnu brát její věci, aby toho nechala. Bohužel ani toto nepomohlo a pokračovalo to dalším ničením věcí. Došlo i na přísnější trest výpraskem a ani toto nepomohlo. Nejvíce nás zarazilo, když začala ničit i své věci, jako například, že si vylila svůj vlastní šampon na vlasy.Bohužel už si nevíme rady a všechny možné věci máme poschovávané tam, kam nedosáhne, ale vždy se najde něco nového, co dokáže zničit, jako například celé tekuté mýdlo na ruce a podobně.Bohužel i po dlouhých klidných rozmluvách jsme se nedozvěděli důvod, proč toto dělá.Je jí již 7 let a v takovémto věku jsme to opravdu nečekali.Už nevím, jak dále postupovat a proto se na Vás obracím s jakoukoliv radou či pomocí.Předem děkuji a přeji pěkný den.

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den,s matkou mé holčičky 1,8 m si každý pátek předáváme nasi princeznu. Poslední dvě předávání dopadla tak, že holčička plakala a chtěla jít za maminkou. Před předáním si hrála se svým bratrancem (2 roky) a u auta se s ni maminka vždycky loučí. Po ujetí cca 200 m od domu nebo max 2 min holčička plakat přestane a je úplně normální i veselá což trvá po celou dobu 2 dní co je u tatínka. Na maminku se v neděli těší když ji tatínek vzpomene. Maminka tvrdí, že když tatínka přes týden vzpomene, tak holčička říká že se ho bojí. (Toto předávání trvá již 3 měsíce každý týden). Je možné že dítě v tomto věku přepne po ujetí těch 200 m režim a je celé 2 dny šťastné a v naprostém pořádku nebo se tatinka bojí a celé ty dva dny se dokáže takto ,,přetvařovat''Děkuji za odpověď Ondlasek

Dobrý den, prosím o radu ohledně syna 3,5 roku. Jsme rozvedení s manželem 2 roky, syna pravidelně navštěvuje, má ho každých 14 dní na víkend. Syn má představy ve smyslu když někam jedeme, že už tam byl s tatínkem a přitom tam a ním nebyl. Nebo že mu tatinek koupil tu a tu věc nebo hračku a přitom ji nemá od něj. Je to prosím normální? Já to přehlížím. Ale jak mám prosím reagovat nebo to nějak řešit? Děkuji Markova

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den.Mám 3letého syna. Už od malička je hodně aktivní, neposedi, nepostojí. Je hodně impulsivni, bezprostřední a nemá žádné zábrany. Špatně mluví, a moc se mu do toho ani nechce.V září má nastoupit do školky a máme z toho velké obavy. Je agresivnější k jiným dětem. Např. Máme sousedy, kteří mají 3 kluky. 11,5 a 3 roky. S jedenactiletym si rozumí nejvic, ale s těmi mladšími je problém. Než jdeme ven, vždy si ujasnime jak by se měl chovat. On mi ukáže, že nebude kousat, nebude žduchat, nebude je tahat např. Za oblečení. Ukáže mi, že je pohladí a dá jim pusu. Když za nimi přijdeme, jako by v něm přeplo a je jak utržený ze řetězu. To by ani nevadilo, ale on utíká vedle jednoho a z ničeho nic ho žduchne. Nebo chce nějakou hračku, druhé dítě mu ji nechce dát, tak ho vší silou přimáčkne ke zdi a drží ho. Blbé také je, že má hroznou sílu oproti ostatním. Nebo jdou se sousedy na trampolinu.. tam se po všech válí, tahá je za nohy a když ho okriknu, tak na mě kolikrát ani nereaguje a někdy ho hned pustí a za 10 vteřin to udělá znovu.. Nedávno se stalo, že si kluci obouvali boty, a on toho 5ti letého z ničeho nic zduchnul dolů. V téhle situaci ho okamžitě beru domů, tak mu rázně vysvětlím, že to delat nesmí, ze nebude mit kamarády. On pláče, kýve hlavou že mě chápe. Slíbí mi, že to neudělá, a řekne mi že bude hodný. Řekne mi tou svou řečí, že chce kamarády, že si chce hrát. Tak ho vezmu zpátky ven, ale zachviličku zapomene, a udělá to znovu. Už jsem z toho zoufalá a nevím jak na něj.. Mám strach, že to bude dělat i ve školce a může někomu ublížit, protože tam na něj nebude učitelka pořád dohlížet. Nemůžu ho ani na vteřinu spustit z očí, musím mu pořád "stát za zadkem" aby nikomu neublížil.. Ostatní děti si spolu hrají tak hezky, ale on to prostě neumí. Vím, že to nemyslí kolikrát špatně, jde vidět že si chce hrát ale neumí to. Byli jsme i u psychologa, ten nám ale řekl že je naprosto normální, jen je prý akčnější..

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu s mým synem. Je mu 3,5 roků a bojí se vybraných hraček. Například si vybral před pár měsíci plyšového králíčka, spal s ním, apod a z ničeho nic se ho začal bát a když mu ho chci dát, začne histericky plakat, to samé s dvěmi hračkami z Kinder vajíčka - s klokanem a myškou. Ale skoro totožného klokana má také z vajíčka a toho se nebojí. Absolutně tomu nerozumím a nevím si rady. Zkoušela jsem různé hry s těmi hračkami, jakože mluvím za králíčka a říkám, že budu smutný králíček a že jsem jeho kamarád ale nic nepomáhá. To samé ještě s elektrickou motorkou co dostal k narozeninám. Nejdřív měl radost, jezdil na ni - poté se začal hrozně bát přitom nespadl, nic. Ještě co mě trápí tak je to, že nechce ovoce a zeleninu. Dříve to měl moc rád, a přibližně před rokem to z ničeho nic přestal jíst. Od té doby si kousnul párkrát do banánu a snědl párkrát kousek jablka. Moc děkuji za odpověď.

dobrý den, syn (17 měsíců) je již o narození velmi svéhlavý. Už v těhotenství jsem cítila díky pohybům jeho silný temperament. Od prvního dne byl velmi ukřičený (málokdy pláče, ale hodně křičí), nesnesl chování (v šátku hystericky křičel a odtahoval se, na nosítko jsem jej velmi dlouho zvykala a začal ho na krátkou dobu akceptovat na procházkách, kde viděl zajímavé věci a byli jsme pořád v pohybu), měl potíže se spánkem a usínáním, byl velmi pohyblivý a oproti jiným miminkům hodně akční a "rychlý". To mu zůstalo dodnes. Je pohybově moc šikovný a velmi zvídavý, nebojácný, miluje lidi a zvířata. Co mě zneklidňuje, je to, že má dle mého úsudku až moc "svou hlavu" a nesnese jakékoliv omezení pohybu - peřinu, chování, zákazy, při procházkách vzdoruje, když ho chytám za ruku, někam ho nechci pustit. I okolní maminky jen zírají, jak je na svůj rychlý a urputný. Mám pocit, že cíleně ignoruje, pokud na něj voláme jménem a zrovna mu není po chuti, že se snažíme ho na něco upozornit. Nemyslím si, že by trpěl potížemi s pozorností. Dbám na denní režim, nastavování hranic, snažím se mu umožnit co nejvíce realizace při činnostech, které je schopen zvládnout (pomoc s úklidem, vaření, sebeobsluha atd..), ale i tak je pro mě jeho výchova těžká. U doktorky jej držíme tři, aby se vůbec zvážil, i přebalovací pult odmalička nesnášel, protože to znamenalo, že musí chvíli ležet na zádech. Jak pokračovat, aby mi nepřerostl přes hlavu? Aby, jednoho dne, až mě přepere, byl nezvladatelný a nenechal se od lékaře vyšetřit nebo nebude akceptovat jiné autority? děkuji, s pozdravem Cervenka

Dobry den, mam dvojcata v cervnu jim budou dva roky. Dale jeste dceru ta ma 4 mesice. ... Chtela bych se zeptat na jedno z dvojcat a to syna, mam obavu jestli nebude autista. Nektere jeho chovani me znepokojuje. Jeho dvojce holka je sikovna, opakuje slova, komunikuje a na vsechno dobre reaguje, je spolecenska, proste sikovna. Syn oproti tomu nemluvi jen vydava zvuky, ma nejoblibebenejsi hracku panacka, se kterym si hraje, vsude mozne ho strka. Obcas jej vymeni i za jine hracky, ale panacek je top. Kdyz po nem neco chci, treba aby za mnou prisel tak moc nereaguje, ted uz teda obcas prijde ale kolikrat ma svoji hlavu a jde klidne uplne pryc, tteba se ani nepodiva, ze na neho mluvim. Ale z toho zase trebas i za mnou prijde. Moc se nepodiva do oci. Ne ze vubec, ale moc to nedela. Nejvic, kdyz se tuli, nebo lezi na zemi. Chodi se za mnou posledni dobou hodne tulit, neda mi normalni pusu, ale jak kdyz by chtel kousnout, ale jen se prilozi na tvar a tuli. Kdyz jsou jsou s malou na gauci a on ji chce prelezt a jit za mnou vubec ho nezajima ze tam je, klidne leze pres ni, jak kdyby tam nebyla, nebo kdyz mam mimino u sebe na rukach a on se rozhodne, ze chce taky ke me, tak se taky dere bez ohledu.... Ale kdyz jde o neco co se mu libi, treba kdyz si zpivame tak se usmiva a treba i zatleska, kdyz se chvalime. Nekdy se ji pokousi trochu napodobovat.... Myslite si, ze muze jit o projevy autismu? Napada me jeste ze treba i mohl seknout tim, ze se nam narodila nejmensi... Nebo je to cele normalni liny vyvoj maleho kluka???? .. chtela bych vedet, jak s nim pracovat... Dekuji

Dobrý den,mám syna (4 roky), pravidelně navštěvuje MŠ, do MŠ chodí 1,5 roku. Dnes mi paní učitelka (není se synem pokaždé) řekla, zda-li neuvažuji o logopedii. Odpověděla jsem, že ne, že syn mluví krásně. Jenže problém je v tom, že ve školce nemluví... Vlastně nemluví tak celkově mezi lidmi, kromě rodiny. Je strašně stydlivý, to jsem dnes řekla i paní učitelce ale koukala se na mě, jakoby mi nevěřila. Trápí mě to už déle, že je syn takto stydlivý. Doma je strašně šikovný, rád se učí novým věcem, zpívá písničky, dělá rád různé úkoly ale pro lidi, co ho takhle neznají, působí, jakoby neuměl nic. Trvá mu dlouho, než se rozkouká a rozpovídá. Prvně sleduje okolí a až tak po hodince se uvolní a komunikuje. Ve školce byl dnes po třech měsících a já na něm viděla, že to pro něj bylo, jakoby šel do školky prvně. Mrzí mě, že není víc průbojný, nejde se hned zapojit mezi děti a podobně. Každopádně na něho netlačím ale chtěla bych vědět, jak s ním pracovat na tom, aby se tak nestyděl, aby s jinými lidmi také komunikoval atd. Také mě napadlo, že bysme navštívili i dětského psychologa ale zas nechci, aby na něj někdo tlačil. Uvítala bych nějaké rady, jak na něj a jestli toho psychologa zkusit.Děkuji moc. Hezký den. Vaňková Ž.