Dobrý den, jsem ve 13tt. Dnes jsem měla notebook na břichu přibližně 4-5 hodin. Vůbec jsem si to neuvědomila. Mohla jsem dítěti ublížit a mám jít raději na kontrolu k lékaři? Bojím se, že mu přestane kvůli tomuto bít srdíčko. Bojím se, že jsem udělala velkou chybu. Děkuji za brzkou odpověď.

Dobrý den, obracím se na Vás s prosíkem o Váš názor na naši malou Ellinku. Je jí 7,5 měsíce, je to celkem slušnej nerváček, ale v posledním týdnu se to vyhrotilo nějak víc, pořád se vzteká, ať ji položím, vezmu na ruce, hraju si s ní, přebaluju, převlíkám, tak buď brečí, řve nebo jakoby bručí. Jako malej zombík. To dělá i jen tak, když je v klidu. A když si odběhnu někam, kde mě nevidí, tak je zle, to začne okamžitě hulákat.Četla jsem, že to může být separační úzkost, ale ji neuklidní, ani když si ji vezmu na ruku, chvilku, asi půl minuty je v klidu a pak zase začíná. Co se s ní může dít? Hlad nemá (příkrmy+kojení), břísko má volné, zima jí není, horko ji není, přebalená je. Pak mě napadá, může to být i zubama? Má vylezlé dva spodní už od 6. měsíce. Dívala jsem se a nevidím žádnou změnu na dásních. Tak jsem už tak zoufalá. Pořád jen prostě řve. Ale podle mě ji nic nebolí, protože když jdu s ní třeba ven, tak je klidnější. V noci spí paradoxně líp jako před těmito stavy. Tak moc prosím o Váš názor, co se to děje a co můžu dělat, aby to bylo lepší a míň uřvanější.Pak bych se chtěla ještě zeptat na jednu věc, jsme trošku pozadu s lezením atd. Pase koníčky stylem, že je na břiše, ale neopírá se o ruce tak, jak má. Pořád není úplně vzpřímená, je stále na místě, snaží se dávat kolínka pod sebe, ale lehne si u toho na tvář. Je nějaká metoda, jak ji v tom pomoct? Máme měsíc na to udělat pokrok, pokud se nezlepší, musíme na fyzioterapii. A mě se tam s ní, když pořád jen řve a řve moc nechce dělat teatr. Tak mockrát prosím o rady a názory. :) Moc děkuju a přeji krásný den. Jarka :)Přikládám fotečku jak cca vypadá, když pase. Nalevo Ellinka, napravo o dva měsíce mladší chlapeček, který vše zvládá mnohem lépe.

Dobrý den, :) mám novorozeně, holčičku, které je dneska 7 dnů. Kojím v pořádku, v porodnici jsem se musela každé 3 hodiny probouzet, abych jí nakojila. V noci spala v postýlce, všechno v pořádku. :)) Když mě nedávno poslali domů, tak jsem zkusila kojit v leže, včera a dneska přes noc vleže a ve dne v sedě klasika. Včera i dnes jsem usnula u nočního kojení, ale ne do slova. Včera jsem to zkusila poprvé kojit vleže, malá se přisála, kdy potřebovala a já jsem mohla v klidu ležet. Dneska přes noc to bylo jiný, když jsem jí naposled kojila vsedě 0:00 h a potom ve 3 ráno, malá mi usnula u prsu jako vždy, dala jsem jí do postýlky a ona se vzbudila a začala brečet, tak jsem jí vzala do náruče a přestala, když jsem jí uspala a dala jsem jí znovu do postýlky, tak opět začala brečet. Šla jsem si s ní lehnout do postele, sála mlíčko, potom usnula, prso jsem zandala a dala jsem jí do postýlky, ale ona se probudila a začala brečet, tak jsem to několikrát zkoušela, ale ona nevydržela v postýlce, tak jsem s ní dneska přes noc spala v posteli a ona spokojeně usnula vedle mě. Když jsem jí teď šla odnést do postýlky, usnula a spinká. Přes noc mi tohle udělala a bojím se, že si na to zvykla z toho jednoho dnu, co jsem zkusila kojit vleže, jak jsem to zkoušela a teď to chce pořád ;O. Poraďte mi prosím, chci, aby jsem jí nakojila přes noc v sedě, potom aby spala v postýlce. Děkuju za odpověď předem.

Nemůžu se propracovat nikde, spíše čtu, že se to stává, k odpovědi, zda výška a váha dítěte (6 let), chlapce 117 a 18 kg je v normě. Děkuji.

Dobrý den,před asi 14 dny dcera (2 roky) byla na očkování - u kterého jí musíme držet, hysterický pláč, nechce si lehnout atd. Odpoledne na to zapomněla. Dnes jsme byly na plavání a při odchodu - převlékání, se mi utrhla lepenka od plenky při přebalování. Jakmile to viděla, hysterický pláč - jestli si myslela, že je to náplast, a že jí chci dávat injekci. Každopádně jsme jí převlékli a po příjezdu si hrála, byla v pohodě. Doma to začalo, hysterický pláč, že nechce novou plínku, nechce ani kalhoty, nechce si ani lehnout. Já, moje máma a táta jsme jí horem dolem utěšovali, že nic nedostane, nic na nožičce nemá, i jsem jí potom hladila, zkoušela jsem to i zamluvit. Při další zkoušce nandání pleny znovu hysterický pláč, až se třásla. Už jsme byli v koncích, co s ní. Chodit taky nechtěla, chtěla nosit, a sahala si pořád na nohu. Nakonec jsem plenku na ní s pláčem dostala, ale kalhoty na spaní už ne. Rozhodla jsem se, že jí je dám až usne. Další problém bylo jít do postýlky, chtěla jen nosit, chodit nechtěla. V postýlce se nepoložila stála, při položení vstala a řvala. Po asi 30 vyčerpávajících minutách se položila a usnula. Mohu se prosím zeptat, jak v takových situacích, kdy dostane blok a nic s ní nehne, se zachovat? Bojím se, aby z toho neměla nějaké psychické problémy, a hlavně si nevíme ani s mými rodiči rady. Jsem v takových situacích zoufalá. Neposlouchá nedá si nic vymluvit a někdy mi ujedou nervy, že zakřičim či dám lehce na zadek, vím, že se to nemá, až mi je z toho potom smutno.Děkuji za radu :) Eva

Dobrý den,už nevíme s manželkou, jak své dítě vychovávat dál. Máme téměř 5letou a 2letou dceru. Problémy jsou nyní hlavně s tou starší.Na veřejnosti nebo někde na chatě, kam jezdíme s kamarády, bývá zlaté dítě, neodmlouvá, všichni ji chválí a téměř závidí. Jenže když je doma nebo venku sami, promění se v divoké dítě, které neví, kdy přestat. Nejhorší stav je tehdy, když je unavená a přetažená. To mám dojem, že už neví o světě kolem, a upne se na jednu věc, kterou chce udělat, ale my to nedovolíme, protože je přetažená. Dám příklad: Na jednu akci dojela s manželkou na kole, já za nimi později autem. Tam řádila, hrála si, tzn. po třech hodinách byla přetažená. Zpátky jsme rozhodli, že pojede se mnou autem, kolo dáme do kufru, protože by jízdu na kole nemusela zvládnout. Chytla hysterický záchvat, že chce jet na kole, začala brečet, křičet, dupat. Nepovolili jsme a jela se mnou autem, ikdyž připoutat do sedačky nebylo jednoduché. Za jízdy pořád vřískala a kopala do sedadla před sebou. To jsem byl ještě v klidu. Doma jsem ji musel vytáhnout z auta, nechtěla jít do výtahu, musel jsem ji odnést i do bytu (nemohl jsem ji tam nechat, vezl jsem i druhé), po celou dobu vřeštěla, dupala, kopala a máchala rukama. Doma už jsem to nevydržel, dal jsem jí na zadek, opláchnul v chladnější vodě, a začala křičet, že chce jít pryč. Pak uložili a usnula.Vím, že to bývá z únavy, je občas těžké tomu předcházet, ale nikdy neměla takový záchvat, že by tak dupala, a křičela, že chce pryč. Samozřejmě druhý den jí to připomínám, protože to mám v sobě (asi to není správné řešení), ale myslím si, že by měla vědět, že nás to trápí, a že není správné se takhle chovat.Zda-li má pocit odstrčení kvůli mladšímu sourozenci to nevím, snažíme se jim hodně věnovat, jezdíme na kole, na výlety, na různé akce, doma si hrajeme, nesedíme u PC a TV.Hodně mě mrzí to její chování, a hlavně mě mrzí to, že nevím, jak reagovat, aby se to neopakovalo nebo aby se uklidnila. (v tomhle případě jsem ji i choval a mluvil na ni v klidu, hladil po ruce, stejně to nepomohlo).Děkuji za jakoukoliv radu, asi spíš potřebuju poradit, jak my máme reagovat na tyto problémy.Děkuji.