Psychika pracuje

Ahoj holky, potrebovala bych si jen tak postěžovat, jestli to nevadi. mam dnes presne 10dni do terminu, a mam dojem, uz několik dni, ze uz se z toho zblaznim. v utery sme byli na kontrole, vse v poradku, cipek skoro pryc, na prst otevrena a dr mi rekla ze do dvou dnu to urcite bude. taky ze sem ten den mela uz od 3od rana bolesti, no a vecer, zacly chodit pravidelne, kolem 22hodiny uz to chodilo hodinu a pul v kuse po 5minutach, chtěla sem jet do porodky ale manzel řekl at zkusim teplou vanu a uvidíme, ta mi to samozrejme rozehnala a byl klid. ve stredu jen pobolivani briska a ve čtvrtek to stejne co v utery. patek a sobota me poboliva bricho. mezi tim sme s manželem zkouseli všechno mozne,piju malinik, tepla vana, masaz bradavek, uklizim, chodim do shcodu, sex, vytiram podlahu a nic. jedine co citim, ze sem cim dal vic psychicky vycerpana a uz me uplne nesnesitelne boli zebra a to permanentne. vim ze mam ještě do terminu cas, ale dr me tak navnadila, a navíc jak prisly ty bolesti, ze clovek myslel ze uz je to ono a budu to mit za sebou, a telicko nebo snad prcek si s nama takhle zahrava. mela ste to nektera taky tak?pomohlo vam něco? mozna sem i trochu hysterka a chci mit vse hned, nevim, ale uz je to fakt k nevydrzeni a ja sem z toho nestastna. preji hezkou nedeli vsem.

psychika...

Ahoj, nikdy bych nevěřila, že se takhle sesypu. Nedávno jsem čekala na manžela u zubaře a chtělo se mi brečet, zničehonic. Další večer taky. Mám nějaké melancholické stavy. S manželem se snažíme mluvit o tom našem problému (azoospermie), ale chtěla bych už činy. Manželovi se do toho moc nechce. Před pár minutami jsem četla nějaké články o azoospermii v jedné diskuzi. Bylo to hrozně depresivní, ty ženy už zahodily flintu do žita a ztratily naději. Ještě se nechci vzdávat, ale psychika je sviňa. Bojím se, jak to s námi dopadne. ALE! Jsemm rozhodnutá jak sebe, tak i ostatní z vás před IVF ad. podpořit. Horší už to nebude. Aspoň doufám.

Posledni dobou se tu dost resi psychika

Sverim se taky. Jak mi pred 14 dny odvezla zachranka mamu do nemocnice, byla jsem z toho hodne spatna, ale nijak krom cviceni jsem to nevyventilovala, na zadne terapii ani s manzelem. Byla to chyba. Celych 14 dni jsem mela desne bolesti zad, migrenu a menzes. Vcera jsem se na skupine (terapie) rozplakala a zacala mluvit. Dnes je mi mnohem lepe a fyzicke obtize jsou pryc. Je to proste - nesmim to hromadit v sobe, pokud je mi smutno, musi to ven.

opuštěné těhulky

Ahoj,ráda bych sdílela pocity a zkušenosti s těmi,co nemají takové štěstí a tatínek je opustil v těhotenství.Ať už se v takové situaci právě nacházíte nebo jste si jí prošly, pište.Ti,co to již mají za sebou, mohou poskytnout praktické rady pro jednání s úřady apod.

stres......

Myslim si ze 9 mesicu je dostatecna priprava matky na prichod potomka, ale taky dostatecne dlouha doba projit si komplikacemi, nemocemi, zanety atd.....
Mam 5 tydnu do porodu, uzivam jiz 3 ATB na infekce za sebou, tezce nezvladam astma a dusnost, ktera vznikla v tehotenstvi a cukrovku kterou si musim prisne hlidat ktera je taky pouze tehotenskou komplikaci, nove zjisteny zanet zil a heparinove injekce do bricha hromada leku na zily dolnich koncetin bolesti hlavy kuli zvysenemu nitroocnimu tlaku a to vse jsem si vybrala prave v tehotenstvi, kdy do doby otehotneni jsem vedela maximalne co je ryma.
Takze nejaky predporodni kurz je mi uplne nanic, protoze skoro nevylezu z postele, mam nervy na draka pred statnicemi a psanim zaverecne prace ale podle vseho mimisek se ma dobre a zvlada to statecne stejne jako totalne odrovnana budouci mama:-((
At uz je na svete a hlavne v poradku:-))
Vsem maminkam ZDAR a hlavne tem ktere si to dost uzivaji stejne jako ja:-)
Monika

psychika

clovek se snazi byt v klidu,odpocivat,nabirat energii a tesit se na miminko..bhuzel se nekdy objevi i problemy,ktere je potreba resit..v prvni rade si myslim,ze je nejdulezitejsi at se deje cokoliv,myslet vzdy na miminko..

psychika

nazvala bych to repubeltáním obdobím :-) nejen že se snadno rozčílíte či rozpláčete ale i rozesmějete. přeju tedy těhulkám hlavně vtipné partnery

psychika

cele prvni tehotentsvi i druhe se citim bajecne..
jsou obavy,aby bylo vse v poradku,ale teseni se je silnejsi a dava pocit nepremozitelnosti a blaha

psychika:-(

Ahojky holky, dnes začínám 30tt a už skoro měsíc mám zpátky úzkosti...rok a půl před těhu jsem vysadila antidepresiva, které jsem užívala tři roky na panickou poruchu, bylo mi dobře, začátek těhu probíhal taky dobře, pak začaly obavy jak to vše zvládnu, jak proběhne porod atd...od té doby je to pořád horší...zkoušela jsem jít k psycholožce na podpůrný pohovor, ale ještě víc mě rozladila, než uklidnila...ach jo, ty hormony dělají ale divy:-(doufám, že se to zlepší a zase bude dobře...všem přeji pohodové těhuMarkéta

poslíčci a psychika

poslíčci mi začali už před 2 měsíci, tak měsíc a půl už to bylo k nevydržení, v noci jsem brečela zoufalstvím, jak to vydržím takovou dlouhou dobu s takovýma bolestma,který k ničemu nevedou. Tak jsem prohlásila,že porodím o měsíc dřív -naplánovala jsem si to na 23.8. a na ten termín se upnula. Od té chvíle už to bylo snesitelnější, odpočítávala jsem dny,kolik mi ještě zbývá do porodu Přišlo 23 a najednou nic - žádní poslíčci,žádný bolesti, a to jsem předtím sotva chodila,jak mě bolela stydká kost,v noci jsem nespala. Dva dny jsem si užívala pocitu, jak je mi fajn. Včera jsem byla na prohlídce, líčila jsem to doktorovi,ten se smál,ale pak při prohlídce mi řekl,že mi to málem vyšlo, že jsem pěkně nachystaná a už je to tu zase V noci jsem se budila, při každým kroku zatínám zuby a říkám si,jak to vydržím ten měsíc a půl (protože určitě neporodím v termínu a budu přenášet)

Psychika a ovulace

Jak možná některé z vás víte, nešlo nám dlouho otěhotnět kvůli vysokému prolaktinu. Že na PRL má vliv i psychika, to je známé, že vysoký PRL blokuje ovulaci, to taky. Že možnost otěhotnět psychika taky řídí, je jasná věc. V době, kdy jsem otěhotněla, jsem byla půl roku bez menstruace, ovulace, a zrovna ten týden, kdy to vyšlo, jsem měla praxi v kojeneckém ústavu u opuštěných miminek a zrovna v tom týdnu jsem hodila za hlavu to, že nám nejde počít mimi, že na to kašleme a zkusíme tak za rok, dva. A teď mi řekněte, co z toho zabralo. U zvířete (např. pes) může přítomnost cizího štěněte nebo nějaký jiný takový podnět skutečně vyvolat říji, a ovulaci - je možné, že ty miminka nějak zafungovaly, nebo ne...? Mohla to být náhoda, jistě......

psychika dokáže své

Ahoj holky, dost jsem o tom všem přemýšlela a musím Vám sdělit svůj závěr. Když se na to zpětně podívám vidím stovky počůraných papírků, ovu i těhu testů, měření bazálky, naplánované milování, pozorování se a vlastně nic z toho. Jednoho dne jsem se na všechno vybodla, zahodila své testovací pomůcky a těhotenství na půl rok úplně vypustila z hlavy. No a jakým překvapením bylo před dvěmi týdny zjištění, že jsem již ve druhém měsíci. Opravdu věřím, že příroda si s námi hraje a zkouší co vydržíme. Je to hodně o psychice...ale mě se to teď asi z vašeho pohledu mluví, co? Holky věřte, že před sebou mám veliký boj, nevím jak to dopadne. Počítám po těch zkušenostech a prohraných pokusech teď s každou možností i s tou špatnou. Snažím se to brát optimisticky a nějak se nestresovat. Co se má stát se stane, ale naplnilo mě to teď takovou sílou, že věřím, že to listopáďátko vyjde. Dík, že jste mě podržely v těch nejhorších chvílích. Jste supr.