Naserinkaná, že prodělávám na plínkách, dcerce se paří prdka a ne a ne ji naučit na nočník, jsem se rozhodla pro radikální řez. Tzv. hození dítěte do vody :) Věděla jsem, že to tak bude muset být, ale byla jsem vždycky líná s tím začínat, protože jsem nechtěla být otrokem čistících prostředků, hadrů, pračky (čekala jsem, že se mi dítě bude všude počůrávat a pokakávat a já mám všude koberce )..No ale! Dnes je to třetí den, kdy jsem násilím odebrala plenu (počasí mi v tom krásně pomohlo, sama ji nechtěla, asi že jí v tom je horko). První den jsem měla počůraný komplet gauč včetně polštářků, plyšáků a mojí nohy, ale po tomto incidentu NIC! Ty dva dny jsem se ptala jak blbeček, jestli nechce a vysazovala jsem ji ze své vůle, ne z její, ale dnes si sama chodí sednout, když cítí, že to na ni jde :)) Dokonce překvapila a s vytřeštěnýma očima a slovem \"čuííí\" přiletěla na nočník, sedla a vykakala se Já vím, je to stupidní, nesnáším sama mluvení o čuránkách a kakánkách, ale tohle jsem musela sdělit. Asi i jako motivaci pro ostatní maminy, které se bojí odebrat plínku násilně :) Nebojte se, i to nejblbější dítě časem pochopí, co se po něm chce Ps. chodí si na nočník i prdět, páč asi nikdy neví, co z ní vypadne, tak preventivně :DDD