Jak naučit dítě na nočník

  1. Kdy přecházet na nočník?
  2. Jak naučit dítě na nočník?
  3. Učení na nočník
  4. Vaše dotazy:

1. Kdy přecházet na nočník?

Většinou v průběhu druhého roku věku je dítě schopno používat nočník. Každé dítě je individualita sama o sobě, některé se tomuto „umění" naučí dříve, jiné později. Předčasné vysazování dítěte na nočník nemá opodstatnění, dítě k vědomému vyprázdnění na nočník musí „dozrát". Jsou maminky, které se pyšní tím, že jejich potomek již od 8. měsíce používá nočník, ale po 12. měsíci je situace opačná. Vždy je třeba mít s dítětem trpělivost a za každý zdařilý pokus je chválit a nikdy nekárat. Dítě časem pochopí, co se vlastně po něm žádá a k čemu slouží ten neznámý podivný předmět.

2. Jak naučit dítě na nočník?

  • Nejprve dítě s nočníkem seznamte, promlouvejte k němu klidným hlasem a vysvětlujte opakovaně, k čemu ta nádoba slouží. Ukažte mu, jak se na něj sedá. Některé dítě si sedne bez problému, jiné se bojí a rozpláče se nebo uteče. V tom případě ho nenuťte a zkoušejte znovu třeba za dva dny, až se přestane vzpírat.
  • K učení vyberte období, kdy máte dostatek času, nikdy ne ve spěchu.
  • Dítěti oblečte kalhotky bez plen nebo použijte tzv. odvykací plenkové kalhotky, které nepropustí moč či stolici, ale dítě si uvědomí, že je mokré. Ideálním obdobím jsou letní měsíce.
  • Nočník je třeba mít stále po ruce, dítě vysazujte po každém jídle, nebo tehdy, kdy by podle vašeho odhadu mohlo být úspěšné. Vždy ho pochvalte.
  • Dítě nechte na nočníku maximálně pět minut. Je-li úspěšné, pochvalte je, očistěte zadeček i genitál, nočník vyčistěte a umyjte ruce sobě i dítěti. Po celou dobu k němu promlouvejte a všechny úkony vysvětlujte klidným hlasem.
  • Mnohdy se stane, že dítě z nočníku uteče a potřebu klidně vykoná někde v pokoji. Ani tehdy je nekárejte, vysvětlete mu, že se to nedělá, vše ukliďte s dítětem a očistěte je.
  • Pokud je po dvou týdnech zřejmé, že dítě nechápe, co po něm chcete, znamená to, že ještě není dostatečně vyspělé a pokus opakujte cca po 4 týdnech.
  • Když se dítě obejde během dne bez plen, nedávejte mu je na odpolední spánek, ale hned po probuzení je na nočník posaďte.
  • Nejste-li si jisti, že mimo domov se dítě samo přihlásí na svou potřebu, klidně mu plenu na cestu či procházku dejte. Jsou děti, které plenám odvyknou velmi rychle a pleny odmítají zvláště, mají-li doma srovnání se starším sourozencem.
  • Zhruba ve věku 2,5-3 roky můžete dítě učit chodit na WC - lze použít nízkou stoličku a dětské sedátko. Nechte ale dveře otevřené a pomozte mu, aby získalo jistotu.
  • Vydrží-li dítě během dne suché, nechte je bez plen i přes noc.
  • Pokud se po „suchém" období začne opět pomočovat, pátrejte po příčině - může to být nějaká negativní změna - znovu použijte pleny a stále s ním klidně promlouvejte, vysvětlujte a znovu vše zkoušejte.
  • Dítě se může do svých 6ti let občas pomočit, většinou v noci, někdy je ale během dne tak zabrané do hry, že nestačí sundat ani kalhotky. Pokud jde o častější nehody, je třeba se poradit s dětským lékařem.

autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

3. Učení dítěte na nočník z pohledu psycholožky

Učení dítěte na nočník se může stát „noční můrou rodičů“. Aby se tak nestalo, zkuste se držet následujících rad a zkušeností.

  • vyberte nočník s dítětem, nechte ho dítěti osahat. Pro chlapce vyberte s vyšším předním okrajem, protože na rozdíl od holčiček čůrají nahoru. Nočník by neměl být studený, velký - dítě se ho nesmí bát.
  • „hrající“ nočník je sice krásný, ale děti jsou chytré a dříve než se vyčůrají, budou v něm hračky, kuličky…
  • pokoušejte se vysazovat v pravidelnou dobu, zpočátku před a po spaní nebo před a po jídle, pokuste se zachovávat i stejné místo
  • oblékejte dětem jednoduché oblečení, kalhotky bez složitého zapínání
  • zásadně nekrmte dítě na nočníku (mnoho matek se brání, že je to jediná chvíle, kdy udrží dítě v klidu, ale dospělí také na záchodě nejí!)
  • nedržte dítě vysazené dlouho anebo násilím (mnoho matek zná obrázky kojenců a batolat před mnoha lety v jeslích, kdy v řadě sedí současně několik dětí, dokud „něco nevytvoří“)
  • netrestejte dítě, pokud odmítá sedět na nočníku nebo pokud udělalo do plen
  • nekomentujte negativně stolici! – dítě by mohlo mít pocit, že vydává něco špatného a začne stolici zadržovat!
  • vhodnou dobou pro učení na nočník je léto, pokud děti běhají po zahradě bez plen, samy upozorní na to, že jsou vlhké (a mnohým dětem to vadí)
  • pokud víte, že dítě umí chodit na nočník (kolem tří let), ale plenky jsou pro něho pohodlné, využijte malou lest, nedovolte dítěti „něco“, protože má plenky a to miminka nemohou…
  • nestyďte se, když děti jiných maminek jsou již bez plen, nenechte se „mučit“ babičkou, že ona by už dávno vysazovala
  • chvalte a  odměňujte sebemenší úspěch dítěte
  • pokud si všimnete, že dítě tlačí, nevrhejte se svlékat ho a posazovat na nočník, můžete mu celý proces vyprazdňování zastavit, jednejte v klidu, spolupracujte s dítětem
  • mějte na zřeteli, že jsme se to stejně nakonec všichni naučili… !

Autor: Mgr. Ivana Stehlíková

4. Vaše dotazy

Po návratu z nemocnice syn opět nechce na nočník

Chtěla bych poradit s problémem, který spočívá v nočníku. Asi nebudu jediná matka, která toto řeší. Dlouhou dobu jsme bojovali s tím, aby syn pochopil, co po něm chceme - vysazovali jsme na nočník a opakovali „čůrej“ i znak pro toto slovo - syn (2,5 roku) je totiž oboustranně hluchý (Nyní je však již půl roku uživatelem kochleárního implantátu. Komunikujeme spolu znakovým jazykem a v tuto chvíli už i klasicky, ale prozatím jen velmi omezeně, syn rozumí pouze opravdu pár slovům.) Občas se to povedlo po obědovém spinkání, když měl suchou plínku. Když se povedlo, tak jsme jej pochválili a dali najevo radost, že se zadařilo. Pak jsem zkusila novou metodu a vysazovala jsem ho pravidelně každou hodinu. Asi po dvou dnech se povedlo a byli jsme necelé tři dny bez plínky a vypadalo to nadějně. Tedy kromě stolice, tu pouštěl jedině do plínky. Pak bohužel onemocněl oboustranným hnisavým zánětem středního ucha a skončili jsme na týden v nemocnici - tam nočník bojkotoval. Vyčural se už jen jednou a pak nic. A od té doby prostě do nočníku nečurá. Dneska jsem mu zkusila dát jen slipečky, aby zjistil, že je mokrý a tak, aby si to uvědomil. Ale on se pokakal i počural a klidně v tom stál a hrál si s hračkami a vůbec mu to nevadilo. Jsem z toho docela dost rozčarovaná a nevím si s tím rady.

Odpověď Mgr. Lucie Šešulkové: Dobrý den, píšete, že Váš syn má potíže se sluchem, které jsou nyní částečně kompenzovány. Komunikace je tedy ve Vašem případě ještě o něco komplikovanější, než u dětí se zcela zdravým sluchem. Předem bych ráda upozornila, že je dobré zkonzultovat Vaše téma i s odborníky, kteří pracují s dětmi s potížemi se sluchem. Tato problematika má svá specifika, s kterými já bohužel nemám zatím zkušenost. Samozřejmě Vám napíši svůj názor na Vaše dotazy. Zmiňujete, že nácvik používání nočníku u Vašeho syna byl již na dobré cestě před synovým onemocněním. Nemoc a hospitalizace má často u dětí právě efekt tzv. regrese, což může znamenat v určitých oblastech vývoje návrat na předchozí stádia. Také nebyla po určitou dobu tato dovednost posilována, tudíž došlo k jejímu vyhasnutí ještě před tím, než byla zcela upevněna. Nyní je potřeba začít s nácvikem od úplného začátku. Je dobré vyjít z Vašich předchozích zkušeností, které vedly k pozitivním posunům. Každé učení potřebuje vytrvalost a trpělivost. Čeká Vás tedy další každodenní posazování chlapce na nočník, zejména v časech po spaní, po jídle, po pití. Je dobré snažit se dítě udržet usazené alespoň 5 minut, možno vyzkoušet zabavit ho nějakou hračkou apod. V případě úspěchu je nutné výrazné ocenění (pohlazení, potlesk, odměna, kterou Tomášek nejvíce ocení).  Dítě by mělo být při učení bez plen. Když dítě uvidíte čurat, ihned ho přeneste na nočník a i za malý úspěch s Vaší pomocí, je dobré ho pochválit. Posloužit mohou také pozitivní vzory a modelové situace, aby dítě přesně vědělo, co se po něm chce. Například, zda máte ve svém okolí možnost být ve společnosti vrstevníka svého syna, který již má tuto dovednost upevněnou, je dobré, aby viděl, jak to probíhá. Modelovou situaci můžete také zařídit ve spolupráci s panenkou či oblíbeným plyšákem, kterého usadíte na nočník, nalijete nepozorovaně trošku vody a po činu plyšáka řádně oceníte.  Cest k učení je samozřejmě více, nejdůležitější je vytrvat, nenechat se odradit a znervóznit počátečními neúspěchy. Neohlížet se, že okolo jsou děti, které to již mohou zvládat, každý vývoj je jedinečný a Vaše situace je náročnější z důvodu komplikovanější komunikace. Pokud byste delší čas nezaznamenávali nějaké pokroky (cca půl roku). Zvážila bych osobní návštěvu odborníků (lékař, psycholog).

Dcera z ničeho nic začala odmítat nočník. Co s tím?

Dobrý den, mám dvouletou holčičku. Když jí bylo 22 měsíců, tak si sama začala říkat, když se jí chtělo čůrat. Byla opravdu vzorná asi 3 týdny, ale pak se začala počůrávat a vždycky se někde schovala a pak mi to oznámila. Na záchod nebo nočník si nechtěla najednou vůbec sednout, a to trvá stále. Teď, když je teplo, tak ji nechávám bez plen, a venku se jí pořád ptám. Čůrá na trávník, ale když ji včas nesvléknu, tak se počůrá, a pak mi to přijde říct. Už to trvá docela dlouho, vždycky jí řeknu, že musíme jít domů, aby se převlékla do čistého. I když je otrávená, že si musí přestat hrát, tak se stále počůrává. Pokud ji v čas nedám vyčůrat do trávy, a to i když se jí zeptám, tak mi vždycky řekne, že se jí nechce čůrat, i když pak čůrá. Nechci ji hubovat, ale myslím, že mi jenom chce vzdorovat, tak si myslím, že bych jí měla dát nějak najevo, že se mi to nelíbí. Budu moc ráda za Vaši radu, jak se zachovat.

Odpověď MUDr. Vomelové: Dobrý den, často se to stává, že dítě se v močení na nočník pokazí. Něco se asi stalo, třeba jste tomu nevěnovala pozornost, ale něco ji odradilo. Buďte trpělivá, určitě ji fyzicky netrestejte, ale trpělivě vysvětlujte a pravidelně ji dávejte vymočit. Zase se to upraví, nevracejte se k plenám.

Dítě nechce chodit na nočník, má z něj panickou hrůzu

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu v naší situaci, která mi aktuálně přijde naprosto bez východiska.

Máme dvě dcery 36 a 20 měsíců. Starší měla období, kdy téměř denně měla úspěchy s nočníkem – vykakala se i vyčůrala (i po narození malé, takže v tom důvod asi není). Nyní se k nočníku nechce ani přiblížit. Problémy se zácpou se snažíme řešit přísunem tekutin, pohybem, stravou a také jí dáváme přípravky Lactulosa, Forlax. Zúžený konečník nemá, nočníkem jsme ji vůbec netraumatizovali. Celá situace gradovala postupně. Nejprve byly strašně dlouhé scény při kakání. Nechtěla vůbec zkusit nočník ani záchod. Byla naprosto ztuhlá dlouhé hodiny a nešlo ani rozeznat, zda tlačí či se tomu naopak brání.  Občas se ještě příležitostně vyčůrala. Později už nechtěla do nočníku ani čůrat a v současné době si na něj nechce ani sednout. Má rovněž fobii z koupání. Do vaničky nechce, musíme ji sprchovat a přitom je na nás nalepená. Myslíme si, že to souvisí s jejím strachem z vylučování jinam, než do plenky. 

Sestře klidně při úspěchu zatleská. Snažíme se ji motivovat, jak se dá, zkoušeli jsme i nočník úplně schovat, ale NIC nefunguje. V dětství jsem prý také měla problémy s vyprazdňováním, ale odezněly časem a nebyly takto vyhrocené. Psychicky je velmi úzkostlivá, nervní, náročná povaha i věk. Jsem zoufalá, že to brání nástupu do MŠ a hlavně máme strach, co budeme dělat za rok, kdy mají nastoupit obě. Žádné hlídání nemáme a nemůžu s ní být doma jen tak. Čas ještě je, ale tím se utěšujeme dlouho a je to čím dál horší. Nevidíme řešení i pediatrička z jejího pohledu nevidí příčinu. 

Vztahy v rodině jsou v pořádku, manžel je milující flegmatik, sestřičky spolu fungují dobře. Jinak je šikovná a roztomilá, když zrovna spolupracuje, když ne, je to na provaz. Kojila jsem ji 32 měsíců, šátkovali jsme, spala s námi, o to víc mě toto všechno mrzí a nechápu. Řešením není asi ani navázat RD - sice jsme dříve chtěli 3 děti a dcery by měly cca. 4 a 3 roky, takže teoreticky rozestup fajn, vykrylo by to tyto dvě až do školního věku, miminka se jim líbí, ale obávám se, že vzhledem k těmto problémům to nemusí být ideální řešení, manžel sice tvrdí, že v tomto ohledu se to nemá jak zhoršit, ale já nevím. Vůbec nevím, jak to řešit.

Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, váš problém bych nejdříve ještě jednou konzultovala s dětskou lékařkou, požadovala bych odborné vyšetření například na urologii, či dětské gynekologii, ve vašem případě je důležité vyloučit, že se nejedná o nějakou organickou příčinu, krátkodobě mohou pomoci také lékařem předepsané čípky, které umožní vyprázdnění. Dcerka může mít při močení či stolici bolestivé pocity a proto se vykonání potřeby vyhýbá. Pokud se vyloučí nějaký zdravotní důvod jejího chování, pak vám doporučuji navštívit s holčičkou odborníka – dětského klinického psychologa, nebo ještě lépe dětského psychiatra. Jedná se pravděpodobně o závažnější psychický problém, který pouhou konzultací po emailu nevyřešíme. Zdravé tříleté dítě by mělo být dostatečně zralé a na takové úrovni vyzrálosti nervového systému, že dokáže tělesnou čistotu přes den udržovat a své svěrače volní kontrolou ovládat (i když samozřejmě ne nadlouho). Přes noc je považováno za fyziologické pomočování do cca 4 let věku. Zrání nervového systému je individuální záležitostí, mohou se samozřejmě vyskytnout odchylky oběma směry a dítě může být naprosto zdravé a v pořádku. Ve vašem případě se to tak bohužel ale nejeví. Problém by mohl částečně spočívat i v přílišné fixaci dítěte na rodiče či na matku. Kojení, šátkování a spaní s rodiči ve společné posteli, jsou v jistém věku možná pro některé děti prospěšné a přínosné věci, nicméně pokud přetrvávají příliš dlouho, mohou pak bránit přirozenému vývoji a osamostatňování dítěte a nezdravě prodlužovat jeho symbiotickou závislost na matce. U všech metod, i když třeba pokrokových či právě moderních, platí zásada všeho s mírou a přehánění může vést k potížím ve zdravém a normálním vývoji dítěte. Pokud má dcerka, jak popisujete aktuálně z nočníku panickou hrůzu, pak jej uschovejte a můžete se pokusit začít holčičku vysazovat rovnou na záchod. Můžete použít prkénko pro děti, nebo také ne a holčičku přidržovat. Některé děti se nočníku vyhýbají a začínají chodit rovnou na záchod jako dospělí. Můžete ji také nechat sledovat vás, jak potřebu vykonáváte a motivovat ji, aby to zkusila také. Ve hře může být i žárlivost na mladší dcerku, která se sice neprojevuje přímo, že by holčičky měly spolu špatný vztah, nebo se k sobě chovaly nepěkně, ale ve vyšší potřebě pozornosti, kterou si dcerka svými výstupy při koupání, nebo chození na nočník dostatečně užívá. Možná byste mohli zkusit nevěnovat „problému“ takovou pozornost, brát koupání i vyměšování jako zcela běžnou a normální záležitost, o které se nadbytečně nemluví a které jsou přeci samozřejmé (což je také pravda). Vaše případná další mateřská dovolená je možná, situaci však nevyřeší a dcerku je potřeba naučit udržovat čistotu a zřejmě ji začít i přiměřeně otužovat v kolektivu dětí, nejlépe formou docházky do MŠ. Situaci řešte neprodleně nejlépe ve spolupráci a pod vedením odborníka – psychologa, psychiatra. Přeji hodně úspěchů. Mgr. Matoušková, psycholog

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Jak naučit dítě na nočník - diskuze

  • motivace na nočník
    Taky jsem za na dítě netlačit. Raději ho motivovat a přidat třeba rituál, jako knížka, odměna, nebo nějakou jinou vhodnou zábavu.
    silta   | 30.06.2015 16:17:39
    Reagovat | URL příspěvku
  • Nechce kakat na nočník
    Dobrý den,
    máme problém s naší 2,5letou dcerkou. Přestože je strašně šikovná, krásně mluví, recituje básničky, umí napočítat do 15, zná písmenka, krásně jí, prospívá a téměř vše je snad v pořádku, má jeden problém - s nočníkem. Čůrání zvládá od 2 let bez problémů, přišla na to nakonec téměř sama a do 1 týdne byla bez plenek i v noci, až na výjimečné nehody bez počůrání. Ale od samého začátku si chodila pro plenku v případě nucení na velkou. Nejdříve nám to přišlo normální, nenutili jsme ji, občas jsme řekli, že stejně jako čůrání se do nočníčku udělá i bobeček, ale nic. Nyní, po půl roce, to začínáme řešit více, snažíme se přemlouvat, slibovat, vyhrožovat, ale bohužel. Je schopna se do nočníku vyčůrat, pak tam i sedi, ale výsledek nikde. Poté dostane plenku a do minuty je hotovo, s úsměvem a větou:"Příště už to udělám do nočníku, neboj, mami!"
    Opravdu tomu nerozumím a jsem z toho strašně smutná. Vývojově je spíš napřed, i v porovnání s dětmi z blízkého okolí, jen tohle prostě nezvládá - a já bohužel také moc ne. Navíc se blíží školka, tak by mi bylo líto, kdyby tam měla problémy jen kvůli nočníku...
    Prosím, poraďte mi.
    Určitě budu ráda za každou navrhnutou možnost. Díky.
    Elka13   | 04.06.2015 14:50:24 | Reakcí: 2, poslední: 08.08.2015 12:16:52
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Nechce kakat na nočník
      Dobrý den. Rovněž máme podobný problém s kakáním na nočníku. Mám 22 měsíčního kluka. Do nočníku čůrá už spolehlivě, jen veškeré kakání končí na podlaze, na koberci. Klidně i pár centimetrů vedle nočníku. Ví, že se to nemá, hned pak běží sednout na nočník, ale do něj už se více nevykaká. Takhle je schopný udělat malý bobek během dne i 4x, vždy mimo. Nepomáhá žádné vysvětlování, žádné tytyty nad bobkem, ani nezabral systém "odměn". Co s tím, vůbec netuším. Proto se přidávám k dotazu, jak s tímto naložit?
      MartinaBC   | 07.08.2015 13:07:55
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Nechce kakat na nočník
        Dobrý den,
        děkuji za příspěvek, moc me mrzi, ze mate take problemy s kakanim, ale asi je trochu uleva, kdyz cteme, ze se to nedeje jen nam, ze ano?
        Bohuzel nemam zadne dobre novinky, u nas se vse zhorsilo, snazili jsme se ji na nocnik/zachod/travicku stale premlouvat, chvalit, podporovat a asi trochu i nutit, ona nad tim zacala premyslet jeste vic, stale se ptala, jestli mame jeste plenky, jestli je mame vsude s sebou, a tak. Na dovolene mela mensi prujem, plenka pretekla, mela to vsude...nasledovala silena scena, hodinu plakala, jak je to fuj, ze uz nechce kakat, atd. Pak jsme se ji tedy snazili presvedcit, ze plenky uz jsou male, jsou fuj, a proto musi kakat do nocnicku - a vysledek? Nechce kakat nikam... S kazdou potrebou bojujeme nekolik hodin, kdy stridave sedi na nocniku, ma plenku, svleka si ji, prestane potrebovat,za chvili znovu, a tak porad dokola. Takze ted mame uspech, ze se vykaka alespon do te pitome plenky :-(
        Vas chlapecek je jeste maly, po me zkusenosti bych ho uplne nechala. Je to sice silene, ale kdyz vidim, jak se ta moje ted trapi, rekla bych, ze je lepsi to nechat byt...
        Tak preji hodne stesti, pevne nervy a at se to kakani brzy upravi do normalu :-)
        Elka13   | 08.08.2015 12:16:52
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se dá udělat režim 6ti měsíčnímu miminku, které je velmi živé? Chlapeček spí přes den tak maximálně půl hodiny, večer po koupání nemůže a nechce spát, budí se i v noci a vstává definitivně v 5 hodin ráno. Jde o syna mojí kamarádky, která je na pokraji zhroucení, je opravdu hodně vyčerpaná a strašně ráda bych jí nějak pomohla. Chlapeček má různé alergie (kravské mléko, maso, vejce, je od narození nekojený a je na speciálním UM). Nemá moc režim ani co se týče jídla. Někdy mi přijde, že jí až příliš často(třeba po 1,5 h - 2 h). Na noc vypije 280 ml mléka a stejně nedokáže v klidu spát. Celkově je hodně aktivní, pořád se hýbe, není chvilku v klidu a to ani při jídle. Pořád kolem sebe máchá rukama, kope nohama, je opravdu extrémně neklidný. Je to všechno opravdu normální? Strašně ráda bych jí pomohla, je mi jí fakt líto. Vím, že dítě není panenka a něco člověk musí vydržet, ale tohle mi přijde opravdu na jednoho člověka moc. Ještě jsem zapomněla dodat, že celý den hodně mrčí. Je celkově takový nespokojený, podrážděný. Bylo by asi nejlepší udělat mu nějaký režim, ale jak? Může být tak podrážděný a neklidný třeba kvůli těm alergiím (že je mu třeba nějak špatně)? Nebo třeba není to tím, že ho překrmuje a on je potom moc aktivní a bolí ho bříško? Já prostě nevím. Předem moc děkuji za radu.

Často se setkávám s tak živými a akčními dětmi, často to bývá povahou dětí. Mám dobrou zkušenost s Pyridoxinem 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B6, zklidňuje děti a podporuje vyzrávání mozkových funkcí.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 10:45
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce