Zvládla jsem to

Přežila jsem podruhé šestinedělí mám to za sebou.Teď už mě čeká jen přežít očkování,první zoubky,naučit chodit na nočník,jíst příborem... Každopádně tentokrát to bylo daleko víc na pohodu.I tím že jsem se natrhla spíš víc na konečník tak se mi i líp sedělo než když mě nastříhli u Barborky.Zánět žil taky nakonec odezněl,jen se musím objednat na cévní aby rozhodli co dál s mýma žílama.Rozárka se za těch 6 týdnů aklimatizovala na světě natolik,že spí krásně celou noc a na první kojení se vzbudí až těsně před 7 ráno,je dokonalá tak nám všem držím palce ať to klape

jak dlouho jste se čistily??

Holky,jak dlouho jste v šestinedělí krvácely??Já s Fanulou asi 14 dní, pak špinění a konec. Teď mě překvapilo, že co jsem doma z porodnice jsem chvilku špinila, pak už to byl spíš takový žlutý výtok, nebo skoro nic. A včera jsem začala zas dost krvácet, po týdenní pauze, taková tmavě červená hustší krev, ale ty sraženiny (koagula) to nejsou. Tak nevím, jestli je to normální??? Díky za zkušenosti.

To, co vám o šestinedělí nikdo neřekne...

Část šestinedělí se odehrávala ještě v porodnici. Měla jsem problém s tím, aby se mi vůbec spustilo mlezivo. Malý řval hlady a oni se divili, že nepřibývá na váze. Jak by mohl, když ze mě nešla ani kapka? Navíc jsem byla vystresovaná jenom tím, jak na mě každý tlačil, že musím kojit...Jak kdyby na kojení závisel svět! Řvala jsem hodiny a hodiny kvůli tomu, že nejsem schopná nakrmit svoje dítě a že si na mě všichni ukazují, že jsem ta nejhorší matka na světě, která svému dítěti nedá to, co potřebuje..Začarovaný kruh, ze kterého jsme se dostali ven až v den, kdy nás pustili domů...Večer se mi začalo dělat mléko, protože jsme byla v klidu doma, nikdo mě nestresoval. Bohužel toho mléka bylo tak málo a bylo nekvalitní, že můj je na umělé výživě. A dneska si říkám: No a co? Všichni mi můžou políbit... Já dělám to nejlepší pro svoje dítě. Dávám mu mlíčko, které ho zasytí a krásně po něm usne a já vím, že je spokojený...Další věc, na kterou jsem nebyla připravená, byly emoce a nálady. Každou chvilku jsme měla chuť brečet. Rozbrečela jsem se u skříně s Tobíkovým oblečením, protože jsem nevěděla, jaká velikost mu teďka sedne. Hrůza! Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nevěděla, co cítím k vlastnímu synovi...Střídají se dny, kdy bych ho upusinkovala a pořád bych ho jen chovala a lítala kolem něj a potom byly dny, kdy jsem se na něj nemohla ani podívat, nesnášela jsem ho, protože nechtěl v noci spát, nesnášela jsem sebe za svoji netrpělivost, plačtivost přerostla v agresi, byla jsem vzteklá, zlá...Nevím, jestli neprocházím poporodní depresí. Tohle všechno mě straší v hlavě...Dnes je jeden z těch světlých dnů. Náš malý má rýmu, odsávám mu soplík, ale včera jsem myslela, že už je to dobré. Když se dneska ráno budil na krmení, tak jsem se trochu probrala a říkala jsem si, že ještě nepláče, tak třeba zabere..Jenže bylo ticho a on tak nějak divně chrčel..Měl chudáček strašně ucpaný nos a nemohl skoro dýchat. Vystřelila jsem z postele a letěla jsem za mamkou, aby mi pomohla mu odsát sopel. Tohle byl moment, kdy jsem si uvědomila, že o něj mám podvědomý strach a že ta mateřská láska někde hluboko uvnitř je, akorát je ještě moc křehká...Všude v reklamách vidíme maminky usměvavé, skvěle oblečené, se skvělým make-upem i pletí, milujících svoje dítě..Ale co když je skutečnost trochu jiná? Co když se nedokážete do svého dítěte zamilovat? Je to přece jenom cizí človíček, který vám vtrhnul do života a vy se musíte na novou situaci adaptovat nejlépe ihned...Nikdo nikde nemluví o tom, že maminky jsou vystresované, chtějí několik hodin nepřerušovaného spánku, neví, co cítí k vlastnímu dítěti, čekají až přijde ta nekonečná láska...Je to blbost. Teď už to vím. Jako máma jsem se nenarodila. Tou se musím postupně stát! Musím si se svým synem vytvořit vztah a to chce čas! Možná mě tohle konečně naučí trpělivosti...Jsem vděčná za to, že mi s malým pomáhá moje maminka. Neptá se, jestli chci pomoct. Malého si sama vezme a nakrmí ho, protože chce. Miluje ho a ví, že se brzy odstěhujeme do svého a nebude ho mít nablízku, proto si užívá každý den s ním...Malému bude za chvilku měsíc a za ten měsíc jsem mu moc mateřské lásky nedala, vím to! Zatím je to všechno nové, křehké a já doufám, že to všechno bude pokračovat správným směrem. Naději mi dává to, že jsem tu mezi váma holkama, které jste měly podobné pocity. Takže tady se zase uplatní staré české přísloví: Trpělivost přináší růže.

prodám antikoncepci Dienelle

AHoj holky, vím že to sem nepatří, ale zeptám se.Zbyly mně dvě platíčka antikoncepce, nechcete někdo odkoupit?Cena za dvě plata 350,- poštovné zdarma!PC 3 platíček 690,-

rozjetá jizva

To bych ani nebyla já, aby bylo všechno jak má a v pohodě Před 2 dny mi vypadl kus stehů na sešité hrázi, asi 5 cm nitě. A včera večer, jak jsem se myla, tak jsem zjistila, že se mi to šití pěkně rozjelo, asi 5 stehů se uvolnilo a rána se hnusně rozevřela. Udělala se tam 2 cm dlouhá brázda, 0,5 cm široká a 0,5 cm hluboká. Takže dnes návštěva porodnice (8. den po porodu), skoro jsem se klepala strachy, že mi to budou znova sešívat a píchat do už tak dost bolavých míst. Ale naštěstí, že je to jen horní vrstva (kůže) a ne ty spodnější (podkoží a svaly), takže se to nechá být a mělo by se to časem samo zahojit. Ta spodina je povleklá bíložlutým slizem, tak to mám mazat betadinem.

Děložní čípek po porodu

Dobrý den, jsem skoro třetí měsíc po porodu. Dnes jsem byla po druhé na gyndě po šestinedělí a mám prej něco na čípku, jak kdyby zbyteček placenty, dr. to nemohla odstranit. Zítra musím jít do nemocnice a tam se rozhodne co mi s tím udělají. Kdyby mi náhodou dělali číštění dělohy nebo co já vím a bylo to pod narkozou, jak to dělají? To se dělá přes čípek nebo se řeže? Já jsem po císaří a kdyby mě měli znova řezat asi bych se zbláznila. Mám strach co bude. Díky za odpovědi.