Nemůžu odejít

Už zhruba od roku nemůžu od svého syna odejít ať už ho nechám s kýmkoli.Jak mě ztratí z dohledu ozve se okamžitě histerický řev.Mám obavu,že je to následek mého odchodu do porodnice.Takže u nás nezabírá nic,stále mě musí mít na očích.

Co říkám já když odcházím na pár hodin pryč.

Naší dcerku jsme dali občas k babičce na hodinku odpoledne pohlídat a nikdy nebyl problém. Okamžitě si ji adoptovala, protože jak je známo dítě si vezme za matku každého kdo se k němu mateřsky chová a nemusí to být jen matka biologicky potvrzená, myslím že to může fungovat i při odpoledním hlídání milovanou osobou. Záleží ale hodně na babičce, ta naše by jí vše dovolila...jen aby jí vyhověla. Poprvé na noc jsme jí dali k té stejné babičce a dědovi ve 14. měsíci. Průběh byl stejný- žádný problém. S radostí nás další den vítala. Mě bylo ale proti vůli se potajmu vytrácet. Proto jsem začala používat stejný model na který je zvyklá- ráno táta odejde DO PRÁCE a vždy se z ní vrátí, ať už má pojem o čase jakýkoliv, ví že se vrátí! Takže s touto jistotou jsem jí chtěla zanechávat. Proto se rozloučíme s tím , že jdu do práce a že příjdu, zamává mi , pošle pusinku a já si můžu v klidu vyřídit co potřebuji.