Už jezdíme na kole :-)

Minulý víkend jsem synovi (2 měsíce před 4. narozeninami) nechala odmontovat z kola kolečka a vyrazila s ním. Obrněna trpělivostí, není to s ním totiž jednoduché. Ač je sportovně nadaný, vše bojkotuje.

Nejdříve nadšeně nasedl, po chvíli nadšení opadlo a chtěl vrátit kolečka. "Ty už jsou vyvezeny do odpadu," povídám, manžel jel zrovna zároveň vyvézt tříděný odpad.

V sobotu jsme vydrželi necelou hoďku, chvílemi již jezdil sám, v neděli jsem už nestíhala, ujel sám několik desítek metrů.

Oba dny nechyběly chvílemi slzičky, ale na to jsem zvyklá :-). Bohužel v pondělí pršelo, tak jsem 3. lekci odsunula na pátek.

Poté, co v pátek stále mával řídítkami na jednu a druhou stranu, nechala jsem jej 2x spadnout. Nepomohlo, dělal stále, důrazně jsem na něj zakřičela: "Miř rovně!". Odpověď? "Ale maminko, mně to nevadí, to s těmi řídítky."
"Ale mně ano!" Po těchto slovech mně ujel a celou zpáteční cestu jel sám. Musela jsem jej čas od času dohnat a zastavit, jinak bych asi vypustila duši :-).

Nebyl by to Richard, kdyby při blbnutí s řídítky do mě nenajel a neposlal nás k zemi oba.

I přes mírné martyrium mě překvapilo, jak to šlo rychle .-)

Rozhodla jsem se, že na další lekce si již vezmu kolo také. Snad to oba přežijem :-).

Přeji všem příjemné a hlavně bezúrazové učení.