Inzerce
Inzerce
Inzerce

S mrňousem k moři

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Ahoj, nepovažuji se za žádnou zkušenou cestovatelku, ale vloni jsme se synem absolvovali dovolenou v Egyptě. Vím, že se takových cest rodiče často obávají, i já měla svým způsobem strach, ale jelikož vše proběhlo na jedničku, ráda bych se o své zkušenosti podělila. (I proto, že se blíží léto, čas dovolených a i na diskusi se množí dotazy na toto téma.)

Berte prosím následující řádky jako jakési praktické zkušenosti, prostě moje cestovatelské vychytávky. Nebudu vás zatěžovat popisem dovolené jako takové (i když jsme si opravdu báječně užili), zaměřím se na to, co bylo na jednu stranu příčinou veškerých obav a na stranu druhou tím nejhezčím z celé dovolené, a sice, že s námi cestoval náš syn, tehdy něco trošku přes rok a půl starý.

Výběr destinace
Původně jsem vůbec Afriku nepřipouštěla (hygiena, potenciální střevní potíže, vzdálenost, doba letu a následně i autobus), ale vzhledem k termínu (konec listopadu) nám jiného nic nezbylo. Evropštější destinace jako Kanárské ostrovy, Řecko už touto dobou nenabízí počasí na koupání, tedy aspoň ne pro malé dítě. Vybrali jsme tedy Egypt, ráje typu Maledivy jsou pro nás vzdálené (jak polohou – opět s ohledem na malé dítě, dlouhý let, tak cenově).
Na internetu není problém najít si, jaké počasí se dá kde v jakou dobu očekávat.

Výběr hotelu
Konkrétně v Egyptě je prý třeba dát si pozor na úroveň hotelu. Pro dospělé, pokud nejsou třeba nároční a ještě chtějí něco na ubytování ušetřit, stačí asi i tři hvězdičky, s dětmi se doporučuje od 4 hvězdiček výš. Náš hotel měl oficiálně 4*, dle CK dokonce ještě půlku hvězdičky navíc.
Vybrali jsme i podle informací, co hotel nabízí pro děti – hřiště, bazény, kluby, diskotéky, dětské koutky, pískoviště. Ne všechno jsme samozřejmě vzhledem k věku syna využili, ale je dobré tyto informace mít. Viděla jsem jak nadšené tam starší děti byly, i našemu drobkovi se tam líbilo, tedy aspoň doufám.
Delegát (v našem případě velmi solidně česky hovořící Egypťan) by vám měl být schopen nejen nabídnout výlety (a tedy udělat CK další kšeft), ale především by vám měl pomoci řešit případné problémy. My např. měli objednán dvoulůžkový pokoj a podle pravidel CK (zřejmě platí obecně) jsme měli dostat dětskou postýlku zdarma. Postýlku nám nepřipravili, místo toho jsme dostali v podstatě jakýsi dvoupokoj, připraveno bylo třetí lůžko. Delegát okamžitě nabídl, že postýlku dodají, my ji však s díky odmítli, syn spal s námi – syn maximálně spokojen, tatínek zřejmě méně, ehm, no comment.
Vybavení našeho pokoje: koupelna se sprchovým koutem (někde bývá vana), TV (nepřeberné množství programů, my vůbec nevyužili), lednice, telefon (my po příjezdu museli hned vypojit – kvůli našemu malému telefonistovi), klimatizace (nepoužili jsme).
Bezpečnostní schránky bylo možno využít na recepci zdarma.

Hygiena
Ta určitě souvisí s kvalitou hotelu (potažmo s počtem hvězdiček), my byli velmi spokojeni. Každý den uklizeno, koupelna čistě umytá, podlaha skutečně vydrhnutá (a to i např. kouty pod postelí a podobně), z pláže se do pokoje mohl nanést písek. Troufám si říct, že takto uklizená není lecjaká domácnost tady v Čechách. I skleněné dveře na terasu každý den vyleštěné, to si asi pan uklízeč dal, po tom našem neposedném šmatálkovi.
S hygienou souvisí voda. To je kapitola možná sama pro sebe, ale shrnout by se to dalo takto – pozor na vodu z vodovodu, tu jsme používali jen na sprchování, ale třeba i zuby jsem si čistila vodou balenou (v neomezeném množství k dostání v hotelových restauracích a barech), manžel to neřešil a přežil v pohodě, bez střevních potíží. Pro jistotu ale radím vodu balenou.
Po ruce jsem měla neustále (hlavně na cestu) balení vlhčených ubrousků - otírala jsem synovi průběžně ručičky, přece jen, takto malé dítě neustále někam sahá a pak si prstíky strká do pusinky.

Jídlo
Měli jsme all inclusive – doporučuji.
Sice jsem si s sebou vezla nějaké dětské přesnídávky, instantní kaše a Sunar (i když jsem ještě kojila, ale kdyby náhodou třeba změnou podnebí „došlo“), ale vůbec jsme nepoužili.
Jídla byl tak neskutečně ohromný výběr, že i pro syna jsme vždy něco vhodného neměli problém dostat. K snídani jogurt, pečivo, banán, corn flakes. (Mluvím samozřejmě o synovi, my si užívali nepoměrně více.) K obědu jsem mu vždy nandala polévku (vždy výběr ze dvou druhů) – do toho jsem přidala pořádnou porci nudlí nebo rýže plus zeleninu. Polévky má naštěstí rád, tak jsme to řešili tímto způsobem. Pak se ještě trošku pohrabal v talíři, na který jsem mu nandala většinou těstoviny, zeleninu (v té době byl jeho favoritem vařený hrášek) a maso. Maso jsem vždy pro něho vzala takové, aby nebylo moc kořeněné, třeba kousek kuřete a okrájela jsem ho, takže dostal prakticky kousky zevnitř.
Večeře se odehrávala v případě syna v podobném duchu jako oběd (jinak večeře je tam hlavní jídlo dne, takže i slavnostnější, např. v kraťasech muž do restaurace nesmí, tudíž my dospělci jsme svým chuťovým buňkám dopřáli ve velkém stylu:o)
Mezitím během dne ovoce k dispozici neomezeně, u nás vedly banány, ty má syn rád, dále různé pečivo, koláče, pro dospěláky i pizza, sendviče, saláty (ovocné i zeleninové) Pro dítě jsem preferovala ovoce, které jsem sama oloupala, před již namíchanými saláty.
Pozor – pro děti se doporučuje ovoce, které má slupku, např. právě ten banán, třeba jablko oloupat. (Asi bych se vyhnula třeba hroznovému vínu, nevím, jakou vodou je myto, u malých dětí bych to neriskovala.)
Jinak na pláži v baru byl náš syn proslulý jako nejmladší pivař, s tatínkem chodili „na jedno“.
V restauracích (v našem hotelu byly dvě) byly k dispozici dětské stoličky, obsluhující personál byl na děti zvyklý, nikdy jsem nezaznamenala ani náznak nevole, když po dětech zůstával třeba na stole svinčík. (My chodili do family restaurantu, tak možná proto, tam s tím asi počítali.)
Na pití jsem synovi míchala granulový čajík z balené vody.

Koupání, sluníčko, teplota
Pláž byla písečná, pro děti ideální, sice to nebyl úplně jemný písek, ale obešli jsme se bez bot. Vstup do moře pozvolný, ale korálové útesy na šnorchlování poměrně blízo, asi 100 metrů od břehu. Takže ideální kombinace.
Vzhledem k tomu, že jsme tam byli koncem listopadu, už sluníčko nemělo zdaleka takovou sílu. Přirovnala bych ke květnu u nás. (Myslím, že květnové dny teď tady u nás byly o poznání parnější.) Sice jsme měli s sebou i krém s ochranným faktorem 40, ten jsme ale použili jen ze začátku, a to na ramínka, na zbytek tělíčka a později i na ramínka jen 25. Zdůrazňuji, že jsme byli ve velmi pokročilém termínu, v létě bych určitě používala tu 40, ale hlavně bych asi ve vrcholném létě s prckem nejela. My měli ideální teploty – vzduch do 30, moře 26, bazén 29 stupňů. Bylo dost větrno – i kvůli tomu (plus kvůli sluníčku) syn nosil na pláži tričko. K tomu samozřejmě klobouček.
Stmívalo se velmi brzy, začínalo už tak kolem 16 hodiny, půl páté, kolem půl šesté byla tma, velmi krátký den, ale i vzhledem k tomu větru, který odpoledne sílil (a naše pláž směřovala ke sluníčku dopoledne) se naše podvečerní koupání odehrávalo v hotelovém bazénu, resp. brouzdališti.
Zřejmě každý hotel má pláže vybavené nejen slunečníky a proutěnými koši proti větru, ale k dispozici je i dostatek extra lehátek – synovi jsme stavěli z toho lehátka jakousi zástěnu proti větru tam, kde jsme si třeba hráli v písku jinde, než jsme měli slunečník.

Výlety
My jsme se nezúčastnili, měli jsme pobyt pouze 8-denní (napoprvé jsme s ohledem na syna víc nechtěli) a navíc manžel sám jet nechtěl. (Výlet do Káhiry trvá přes 24 hodin, Luxor sice o něco méně, ale v podstatě taky skoro celý den.)
Pro malé děti jsou myslím tyto výlety jen trápením, autobusy jsou sice klimatizované, ale i tak bych nejela. (Pyramidy určitě vidět chci, ale později.) Manžel se zúčastnil jen jednoho šnorchlovacího půldenního výletu, ale ani tam jsme se rozhodli, že syna brát nebudeme. My si místo toho užili na pláži a v dětském koutku, tatínek jel šnorchlovat sám.

Personál, bakšiš
Personál je velmi vstřícný, sympatický a družný, děti navíc toto umocňují, každý s nimi dělá srandičky a opičky, myslím, že to není jen touha po bakšiši, ale je to náturou lidí, chovali se tak i zahradníci, muži dláždící chodník, tedy ti, kdož bakšiš asi očekávat nemohli.
My měli asi štěstí (ne ve všech hotelích tomu tak prý je), náš personál o bakšiš „nežebral“, ale na druhou stranu nepohrdl nikdo. Ocenili jsme párkrát našeho pana uklízeče (za to jsme měli každý den ona známá ručníková zvířátka), pak také dva číšníky, kteří se o nás v restauraci starali (zřejmě mají rozdělenou restauraci po sekcích, my si sedali skoro pořád ke stejnému stolu, takže jsme tím pádem měli zřejmě „své“ dva pány číšníky.)
Suma sumárum – asi jsou rádi, že mají tuto práci (nemůžu srovnávat s chováním lidí mimo hotel, všední život jsme vlastně možnost poznat neměli), ale všichni jsou velmi srdeční, k dětem obzvlášť.

Cesta letadlem
Synovi nebyli ještě dva roky, cestoval tedy zdarma, ale bez nároku na vlastní místo v letadle. Měla jsem ho na klíně. Před odletem jsem dostala od letušky dětskou plavací vestičku a zvláštní dětský bezpečnostní pás, který se provlékne vaším pásem a dítěti se dá kolem pasu. V letadle jsme pro syna dostali dětský balíček – přesnídávku (zelenivovo-masovou i ovocnou) a pitíčko. Vzhledem k tomu, že letadlo nebylo plně vytíženo, jsme cestou tam měli pro sebe i třetí sedačku, což bylo prima, zvedli jsme opěrky pro ruce a měli spoustu místa. Navíc jsme odlétali po obědě, tedy v době, kdy syn spává, takže více než polovinu čtyřhodinového letu prospal. Potom jsme měli připraveny hračky a knížky na zabavení, nejvíce ho však zaujala roleta na okně, kterou stáhnul a vytáhnul asi milionkrát. Dobu, kdy byl už vzhůru, jsme ukrátili i tím, že dostal najíst (stejně mu nejvíc chutnala ta krůta s rýží, co mi téměř slupnul), pak nějaké kukuřičné křupinky. Za námi seděly tři dámy, bodré Moravandy, u nich syn strávil taky dobrou půlhodinu (Moravandy nadšené, já a tatínek ještě víc). Posední variantou v záloze byla procházka po letadle, na tu ale ani nedošlo.
Při vzletu ani při přistání neplakal, žádné potíže například s oušky jsme nezaznamenali.
Při odletu domů to sice bylo vypadalo zpočátku problematičtěji, ale zvládlo se to taky všechno primově. Odlétali jsme v půl šesté ráno, z hotelu jsme odjížděli ve tři, syna jsme z postele vytáhli v půl třetí, ale celou dobu až do odletu byl vzhůru, aniž by zabrečel. Jen jsme sedli do letadla, usnul mi v náručí (tedy ještě před odletem) a prospal opět více než půl cesty (a to se cesta díky mezipřistání protáhla ještě skoro o hodinu a půl). Tedy pro upřesnění – usnul při kojení – lze i se zmíněným dětským pásem.
Cestou domů bylo letadlo sice úplně plné, ale my dostali sedačky (už tedy jen 2) v úplně první řadě, takže před námi byla stěna. Pro tatínka to bylo sice utrpení (má dlooooouhé nohy, které nemohl nasoukat pod sedačku před sebou), ale oproti místu, kde máte před sebou další sedačku jsme měli trošku víc místa – stačilo synovi jako miniaturní „hřiště“ když už byl vzhůru.
V případě, že se jednalo o pití pro dítě, toleroval personál letiště při nástupu do letadla i překročení povoleného množstevního limitu pro tekutiny.
Pokud jde o přebalování, měli jsme velkou kliku. Kakání a následné přebalování si syn odbyl během čekání na letišti, a to jak při cestě tam, tak i zpět, takže v letadle jsme vůbec přebalovat nemuseli. (Za to si zaslouží pochvalu.)

Kočárek
Kočárek máme doma velmi kvalitní, extra golfky ani kupovat nebudeme. Na dovolenou jsme si půjčili kvůli skladnosti golfky, sice starší, ale posloužily velice dobře. Po jídle (v poledne i večer) v nich syn usínal, položili jsme ho a přikryli lehce velkou plínovou osuškou, spokojeně si chrupčil a my si mohli v klidu vychutnat kafíčko nebo koktejl, posedět u baru.
Do letadla se kočárek neodevzdává spolu se zavazadly, ale děcko v něm přivezete až k samotnému vchodu, kočárek odevzdáte letušce a vyzvednete si ho opět při výstupu. Takže po přistání a vystoupení z letadla dítě k odbavení vlastně už zase jede hezky v pohodlí.

Režim dítěte
Nijak extra jsme neřešili, prostě ráno jsme se v klidu došli nasnídat, pak na pláž, kolem jedné hodiny zpět, na oběd a pak syn usínal. Po probuzení jsme se koupávali v bazénu. Pak jsem ho osprchovala, zkrátka jako když doma koupu večer. Pak jsme šli na večeři a na procházku. To už většinou taky usínal, přikryli jsme ho v golfkách, položili ho a poseděli třeba u baru nebo se procházeli. Na pokoj jsme se vraceli tak kolem 21 hodiny, už jsem ho nekoupala, ale jen převlékla a dala spát. Na noční barové veselí a různé zábavní programy vyrážel tatínek sám.

Zdraví, léky
Kromě několika běžných léků, které se i doma vozí na cesty (myslím např. náplast, paralen, Fenistil apod.) jsme měli od kamarádky dětské lékařky předepsán Ercefuryl (není volně prodejný). Ten se používá při úporných střevních problémech, prý i pro dítě, kdyby bylo potřeba. Naštěstí nebylo, v tomto směru proběhlo vše naprosto bezproblémově. Jinak u dětí velký pozor – to, co se u dospělého jeví „jen“ jako průjem, může být u dítěte problémem – hrozí dehydratace, a to daleko rychleji než u dospělého. Proto je vždy lepší, pokud jde o malé děti, vyhledat lékaře, mnohdy se tento stav řeší infuzí. V našem hotelu byl lékař k dispozici (v rámci cest. pojištění), předpokládám, že i v jiných hotelích tomu tak je, jinak rozhodně kontaktovat delegáta – proto si ho přece v rámci ceny zájezdu platíme, aby pomohl řešit nastalé problémy.
My celou tuto „střevní“ hrozbu léčili preventivně, a sice slivovicí. Na radu kamarádky lékařky dostával každé ráno na lžičku i syn – a jak si šmakoval. S tatínkem jsme se preventivně léčili i večer, to však syn jen smutně koukal.

Obecně – snažte se sehnat co nejvíce informací, podle kterých se rozhodnete, kam vlastně jet – internet je ideální, dále hotely, kde už někdo ze známých třeba byl, prostě to chce vědět, kam vlastně jedete. U jednotlivých hotelů věnujte pozornost také recenzím, nejsou to oficiální informace CK, ale dojmy a názory lidí, kteří v tom hotelu prožili dovolenou (solidní CK je mají k jednotlivým hotelům k dispozici na svých webových stránkách). Je fakt, že je nutno brát i tyto recenze s rezervou, ne každý se rozepíše, každý má jiná měřítka, ale jako jisté vodítko je lze použít. Já koukala na recenze, kde byly zmíněny děti. Myslím, že se rozhodně vyplatilo.

Berte, prosím, moje řádky jen jako zkušenost jedné z maminek. Vím, že se tu najde dost maminek, které by mohly povyprávět víc, mají jistě zkušenosti bohatší, ale pokud toto moje povídání dodá odvahu třeba i jen jediné, která zatím váhala, splní moje snaha účel.

Hezkou dovču vám i vašim dětem přeje Renča.
autor: Renča    Poslední změna: 03.06.2008 16:12:12
Předchozí článek píšťalka :-) Další článek jak na cyklosedačku?
Diskuze
Reagovat na příspěvek
  • parádně napsané, myslím si, že spoustu holek tak zlomilo zábrany v cestování. děkuji za dobré rady  
    ivulisek   | 21.07.2011 12:29:49
    Reagovat | URL příspěvku
  • Renatko, zatím sice nemáme korunky na takhle daleké cestování, ale taky se jednou chystáme. A po přečtení tvého článku jsem se přestala bát i takové destinace jako je Egypt.  
    Meridene   | 12.07.2011 07:50:04
    Reagovat | URL příspěvku
  • super přístup
    Ráda čtu, že nejsem jediná která nedá a nedala na radu doktorek a ostatních a vzala prcka k moři. Ve 3 měsících s náma cestoval do Chorvatska a vše v pohodě. V 6 měsících už se mnou letěl do Chorvatska kde jsme ho vzali i na loď a ještě lepší. V polovině května znova letíme na delší dobu, chceme s ním strávit i pár dní na lodi, to už mu bude 15 měsíců a zkušenosti napíšu.
    0sarka0   | 02.04.2009 13:56:02 | Reakcí: 2, poslední: 07.07.2011 16:31:35
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Reagovat na příspěvek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce